Uzumaki kolem něj tedy se sevřenými rty proklouznul přímo do chatky, kde jeho zrak upoutal prázdný batoh na stole. S povzdechem k němu přešel, vzal jej do rukou a vylezl z chatky ven. Jen chvilku tiše stál a sledoval Kisameho shrbená záda a přemýšlel, co by měl říct dál. Takhle si to tedy nepředstavoval.

,,Chceš tam vystát důlek?" vytrhnul ho ze zamyšlení hromotlukův hlas, až sebou znovu zlehka trhnul a zamrkal, aby se probral z podivného transu.

Nasucho polknul a několikrát si mezi zuby nervózně požužlal spodní ret.

,,Tys... To jako myslel minule vážně?" zeptal se ho nakonec tiše.

,,Myslel sis, že jsem si snad třepil hubu nadarmo?" uchechtnul se modrovlásek, postavil se od rozdělaného ohně a otočil se na něj, aby mu nemluvil do zad.

,,Co jsem udělal špatně?" padla další blondýnkova otázka.

Hoshigaki na něj chvilku tiše a nevěřícně hleděl. Myslel si, že bude jednoduché se ho zbavit, říct pár hnusných slov a bude vymalováno. Ale ne. Tenhle kluk se prostě jen tak nevzdával.

,,Neměl bys bejt rád, že ti snad odpadla povinnost sem chodit?" povytáhl obočí zvědavě.

,,Žádná povinnost to pro mě nebyla, krucinál! Chodil jsem sem rád!" odsekl mu našpuleně a jako malé děcko si dupnul nohou, aby svoje slova podtrhnul, ,,Co ti přelítlo přes čumák, hm?! Proč seš ke mně najednou tak hnusnej?!"

Naruto si jej přeměřoval vzteklým pohledem. Chtěl znát odpovědi a věděl, že se jich dneska prostě dočká, ať to bude stát cokoliv. Tyhle výmluvy, ať si strčí někam. Nikdy by mu je nevěřil.

,,O co ti sakra jde?! Čeho se sakra bojíš?!"

,,Nebojím se ničeho!"

,,Tak se mnou do prdele mluv narovinu! Nejsem žádný děcko, který by nedokázalo unýst pravdu! To jsem ti tu byl tak strašně na obtíž?! Jestli jo, měl si mi to říct rovnou!" křičel na něj.

Věděl, že si to může dovolit. Za prvé se tu v okolí nikdo nenacházel, tím si mohl být stoprocentně jistý a za druhé věděl, že i když šel z Kisameho, po kterém šlehaly stíny z ohně, vcelku strach, nikdy by mu neublížil.

Kisame zatnul pěsti a zaskřípal ostrými zoubky. Ten kluk ho chce vážně vyprovokovat?!

,,Jo, přesně! Teď si na to kápnul! Lezeš mi na nervy! Už se mi tu ochomejtáš moc dlouho! Byl jsem zvyklej na svůj klid a samotu, než si mi to tady narušil. Jdi si za tím svým Kibou, nebo jak se jmenuje a dej mi už konečně svatej pokoj!" zařval na něj a moc dobře si všimnul, jak Uzumaki trochu vytřeštil oči a pod jeho nabroušeným hlasem se i malinko přikrčil.

Nahnat mu strach bylo to poslední, co Kisame chtěl.

,,Eh... Tak o tohle tu jde?" zamrkal nakonec překvapeně Naruto.

Tu zmínku o Kibovi si jaksi vyložil po svém, ale doufal, že si to vyložil správně. Kdyby ne, asi by se dost ztrapnil.

,,Ha?!" hekl nechápavě modrovlasý.

Co ještě sakra bude muset udělat, aby to pískle od sebe konečně odehnal?

,,Ty... Ty na něj... Žárlíš?" zkusil blondýnek opatrně a dovolil si k vysokému muži udělat krok vpřed.

,,Co to meleš?" zachechtal se Hoshigaki a rty mu podivně cukaly vzhůru.

Byla to jenom průhledná kamufláž toho, že Naruto prostě uhodil hřebíček na hlavičku.

,,Žárlíš na něj!" vypísknul blonďák skoro až vítězným hlasem a ukázal na něj prstem.

Kisame si odkašlal a raději ustoupil kousek dál od ohně do stínu, protože jej už začínaly nepříjemně pálit záda. A možná taky proto, že se jeho líčka zbarvila do lehce fialové barvy, díky jeho neobvyklému zbarvení pokožky.

,,Nesmyl," odfrknul si.

Uzumaki zahodil batoh, který svíral ještě v ruce a rozhodným krokem k němu přistoupil. I když byl o dobré dvě hlavy menší, než on, stoupnul si na špičky, aby mu pořádně viděl do tváře.

,,Přiznej to," zasyčel na něj, ,,přiznej mi, že ses choval jako debil jenom proto, že si na něj žárlil."

,,Možná trošku," připustil neochotně modrovlasý muž a raději uhnul pohledem.

Cítil se trapně. Vážně. Vlastně stejně netušil, proč to vůbec přiznal. I když na jednu stranu neměl co ztratit, přece se toho blondýna snažil dostat od sebe, tak třeba teďka se to doopravdy podaří, když zjistí, že se mu možná opravdu líbí, přijde mu to stoprocentně nechutný a hodně rychle od něj odpeláší pryč až se mu za patama bude kouřit.

,,Až moc často si o něm mluvil," zamručel ještě, stále koukaje do strany.

Ačkoli se ho snažil od sebe odehnat, nechtěl si zase pamatovat jeho zhnusený a opovržlivý pohled. Chtěl si ho pamatovat aspoň trochu usměvavého a radostného.

,,A co kdyby ses mi podíval do očí, hm?" špitnul neochvějně blondýnek už docela klidným hlasem.

Srdce mu v hrudníku však tlouklo jako zběsilé, když konečně zaslechl hromotlukovo přiznání. Znovu se v něm rozhořel malilinkatý plamínek naděje a doufal, že už ho jen tak něco neuhasí, ale spíš jej něco popožene k tomu, aby se pořádně vznítil.

I když se Kisamemu vážně nechtělo, ten jemný, vřelý a hebký hlásek, který vycházel z blondýnkova hrdla ho nakonec přemluvil. Podíval se mu do tváře a sám překvapeně zamrkal, když v ní spatřil lehký úsměv. Žádné zhnusení, opovržení, nechutenství, nenávist, nebo cokoliv špatného.

,,Kiba je jenom můj kamarád, vlastně skoro jedinej kamarád," pronesl menší měkce, ,,vyrůstali jsme spolu a tak není divu, že o něm dost často mluvím, a omlouvám se, jestli ti to někdy bylo nepříjemné."

Kisame nevycházel z údivu. Rozhodně to teďka všechno vycházelo úplně jinak, než plánoval. Ale lhal by, kdyby tvrdil, že není rád.

,,Nechci, aby si mě odtud vyháněl," vydechl pak blondýnek posmutněle a na pár sekund sklopil zrak k zemi, ,,je mi tady s tebou dobře."

Rybí muž překvapením pootevřel mírně pusu, ve které se zaleskla spousta malých špičatých zoubků. To už je minimálně po třetí, co se mu tu tak nějak vyznal, že mu na něm opravdu záleží. Trochu nervózně přešlápnul na místě.

,,Hm, chceš... Chceš tu dneska přespat?" zeptal se ho potichu.

Naruto k němu radostně zvedl modrý pohled a šťastně několikrát pokýval hlavou.

,,Rád, ttebayo!"

***

Když o pár hodin později ležel Kisame v posteli s rukama založenýma za hlavou a vedle něj už spokojeně několik minut pochrupával blonďatý mladík, nemohl se ubránit tomu, aby se zadumaně nedíval do stropu. Byl unavený, ale nemohl usnout. Netušil proč. Možná za to právě mohlo to tělíčko, které spalo na boku zády k němu. Ne, že by se na ubohé palandě s ním snad mačkal, ale aniž by věděl proč, snažil se ležet tak, aby se ho ani kousíčkem svého modrého těla nedotýkal. V hlavě si neustále přehrával ty dva rozhovory, které za těch pár dnů mezi nimi proběhli.

A-ale v-v mým životě už máš svoje místo, sakra!... M-mám tě rád, Kisame!... Nechci, aby si mě odtud vyháněl, je mi tady s tebou dobře.

Proč mu to najednou připadalo jako nevyřčené náznaky sympatií?

,Pche, nesmysl,' pomyslel si s lehkým úšklebkem, ,nebuď naivní.'

Hlavu natočil tak, aby se podíval na mladíka vedle sebe.

,Jsem jenom podivný monstrum. Nemůžu mít přece takový štěstí, abych najednou narazil po tolika letech na člověka, kterýmu nevadí to, jak příšerně vypadám. Nikdo nedokáže můj zjev jen tak přejít a bejt k němu slepej. Nikdo takovej se prostě nenajde.'

Jaké pro něj ale najednou bylo překvapení, když se blondýnek ve spánku otočil, přisunul se pod tenkou přikrývkou k němu, objal ho opálenou rukou kolem pasu a natisknul se k jeho boku. Hlavu si uvelebil na jeho nahých prsou a spokojeně si zamručel.

Kisame několikrát zmateně zamrkal, než se zlehka pousmál. Vytáhnul jednu ruku z pod hlavy a přemístil jí nad mladíka. Chvíli se ještě přemáhal, než ruka nakonec klesla a objala ho.

,Nebo jo...?' bylo poslední na co pomyslel, než se nechal unést spánkem.