Volný pokráčko k povídce z minulého kalendáře ^-^

Plavovlasý nukenin nehnul ani brvou, když stanul před stolem v kanceláři svého šéfa a po jeho boku stál šedovlasý parchant, kterého už několik dlouhých dní proklínal až k samotnému ďáblovi za to, co mu už dvakrát provedl. Avšak tentokrát nevyšiloval, jako předtím. Ne. Tentokrát tomu hovadovi, šéfovi ani nikomu dalšímu z organizace tu radost neudělá. Nenechá na sebe ukazovat a nenechá nikoho, aby se mu poškleboval, jaká to je ve skutečnosti fiflena. Jediný normální, kdo s ním aspoň trochu soucítil byl Tobi. No... Normální je možná hodně silné slovo, ale rozhodně byl jediný, kdo se staral o jeho zdraví a ochotně mu poskytl svůj polštář, aby si s ním mohl podložit rozdrancovaný zadek.

V prvních chvílích měl sice sto chutí vytvořit malého jílového pavoučka, jenž by našel cestičku do Hidanových trenek. Pak by malá jílová bomba bouchla a z jashinistova penisu by bylo skoro doslova rozemletý masíčko. Avšak po několika dnech ho tyhle opravdu živé představy přešly a upustil od nich. Měl v plánu udělat něco jiného.

,,...Takže je vám všechno jasné?" zakončil Pein svůj monolog ohledně jejich nadcházející mise a významně se podíval na dlouhovlasého blonďáka, očekávaje, že nyní se spustí salva nadávek, spílání, vztekání, vyhrožování, přemlouvání a kdovíčeho všeho ještě.

Jenže Deidara byl ticho. Neřekl ani slovo. Spíš to tak nějak vypadalo, že místo na něj, hledí skrze něj.

Zrzek nakrčil obočí a jenom si pro sebe tiše vydechnul.

,,Fajn. Můžete jít. Vraťte se, co nejdřív," propustil je.

***

,,Dneska žádný vykecávky?" ušklíbl se Hidan za dveřmi, jen co opustili kancelář, ,,Žádný nucený sliby, který by se dozajista dali vochcat?"

Deidara se na něj úsekem podíval a jenom trhnul hlavou, až mu několik zlatavých pramenů prolétlo kolem obličeje.

,,Dělej si, co chceš," odvětil zhrublým hlasem a přidal na kroku, aby se co nejdříve dostal do svého pokoje, kde měl přes židli přehozený svůj Akatsuki plášť.

Hidan překvapeně zamrkal a tmavě rudýma očima sledoval vzdalující se záda, než se na konec ušklíbnul a odfrknul si. Pak se ale zarazil.

,Dělej si, co chceš... Dělej si, co chceš...' zopakoval si několikrát v duchu, jako kdyby se snad snažil přijít na pravý význam téhle věty.

Jak už moc dobře věděl, a jak už věděla spousta mužů, když žena na svého partnera použije frázi Dělej si, co chceš, rozhodně to v překladu neznamenalo to, jak to skutečně vyznělo. Jenže za prvé, Deidara nebyl ženská a ani to nebyl jeho partner v romantickém slova smyslu, takže co to do prdele u všemocného Jashina znamenalo?! Rozhodl se tomu přijít na kloub.

***

Cesta do Sněžné vesnice jim měla zabrat dva dny, během kterých byl jindy ukecaný Deidara kupodivu mlčenlivý. Jako kdyby to ani nebyl on.

Hidan jej počas cesty neustále kontroloval zvídavým pohledem a neodpustil si ani dvojsmyslné narážky, které však postrádaly tu očekávanou vzteklou odezvu. A dokonce... Dokonce nebyl ani ostražitý. Jako kdyby mu najednou všechno bylo fuk.

Když úspěšně stanuli na území Sněžné vesnice a jejich nohy se zabořily do křupavého sněhu, blondýnek se mírně otřásl zimou.

,,Fuj, to ale přituhlo," zamručel si pro sebe a rukama si několikrát přejel po pažích, aby se aspoň trochu zahřál.

Nic jiného, než jeho Akatsuki plášť, ho nezakrývalo.

,,Zahřeju tě, jestli chceš," zamrkal na něj perverzně Hidan, neodpouštěje si další narážku.

Deidara se na něj skoro až znuděně otočil.

,,Nejdřív informátoři," pronesl vážným hlasem, ,,pak si tu pronajmeme někde pokoj na noc a můžeš mě zahřívat až do rána."

Šedovláskovi překvapením mírně poklesla brada a zaraženě sledoval svého nynějšího parťáka, jak kráčí bělostným sněhem vstříc vstupu do vesnice.

,Kurva, co to s tebou je?!'

***

V momentě, kdy se za nimi zavřely dveře malinké dřevěné pronajaté chatky a oni se přeměnili zpátky do svých pravých podob, aby ve vesnici zbytečně neudělali rozruch, šedovlasý nukenin to už nevydržel a strčil svého nynějšího týmového partnera na nejbližší palandu, kde jej na ní okamžitě přilepil svým tělem.

Trvalo mu to jenom vteřinu, než mu chytnul ruce, které se kupodivu nebránily jako jindy, a dal mu je za hlavu, a další vteřinu na to už okupoval drsně měkké růžové a trochu zimou prokřehlé polštářky, které ale k jeho zděšení spolupracovaly! Překvapeně vytřeštil oči, několikrát zamrkal, ještě jednou zvídavě zaútočil jazykem na ten druhý, který se kolem něj mrštně ovinul a pak trhnul hlavou dozadu a zamračeně se zadíval na plavovláska pod sebou.

,,Co to kurva děláš?!" zachraptěl.

Deidara se na něj jenom usmál, jako to největší neviňátko na světě.

,,Co by, spolupracuju," odpověděl jednoduše a schválně pokrčil nohu, aby se stehnem mohl otřít o jashinistův rozkrok.

Ten překvapeně vydechl.

,,A-ale ty nemáš-" uprostřed věty se nechápavě zarazil.

,,Co nemám?" cuknul plavovlásek hlavou do strany, ,,Nemám spolupracovat? Myslel jsem... Že to bude příjemnější... Pro nás oba... Nebo pro mě teda určitě."

Hidan se na něj zkoumavě zadíval a očekával, ba co přímo se modlil k tomu, aby si z něj teďka dělal jenom prdel. Tohle nechtěl... Nebo chtěl, ale jinak. Měl to rád drsnější, hrubší a možná i zčásti nechtěné, ale tohle? Jakože by vážně spolupracoval? Hm, to nebylo asi nic pro něj.

Ještě několik sekund zíral do jeho usmívající se tváře, než cosi nesrozumitelného zavrčel, pustil mu ruce a bez dalšího slova z něj slezl, zanechaje ho tak na palandě samotného.

Plavovlásek se s hraným údivem nadzdvihl a opřel se o předloktí.

,,Počkej... Ty jako nechceš?" vydechl ublíženým hlasem, ,,Myslel jsem, že ses na to těšil."

,Já ti dám ty prasáckej nemrtvej úchyle! Svazovat mě a šukat mě, když se nemůžu bránit, to jo, viď! Ale když bych chtěl, jakože vůbec nechci, spolupracovat, tak ode mě dáváš ruce pryč?!' běželo mu myslí vztekle.

,,Jsem unavenej," zamručel zaraženě Hidan, otočený k němu zády.

,Unavenej, to určitě, ty hovado! To ti tak budu věřit! Uvidíme, jak se ti bude líbit to, co mám na tebe připravený. Se mnou si zahrávat nebudeš. Tak dlouho jsem čekal, až ti tohle budu moc oplatit!'

Přes Deidarovy rty prolétnul rychlý ďábelský úšklebek, ale zmizel stejně náhle, jako se objevil. S hraným smutným povzdechnutím se postavil z palandy, svléknul si svůj plášť, kalhoty a boty a rychle zalezl pod přikrývku, otáčeje se k šedovláskovi zády.

***

O několik dlouhých desítek minut, kdy se dřevěnou chatkou rozléhalo jenom tiché pochrupávání rudookého jashinisty, se plavovlásek na posteli potichu posadil, aby se přesvědčil, že druhý muž, ležící jen dva metry od něj na další palandě, opravdu zařezává.

V chatce byla nepříjemná tma a měsíční světlo pronikalo jenom skrz malé otvůrky v jinak těžkou záclonou zataženém okně. Na zemi se z postele začala seskupovat malá partička jílových pavoučků, která zamířila přesně ke svému cíli.

Deidera se potichu zvednul a přešel dlouhými kroky k Hidanově palandě a naklonil se nad něj. Ten pitomec zařezával jako kdyby ho do vody hodili, ale to mu akorát hrálo do karet. Opatrně a pomalu z něj stáhnul přikrývku, která zahalovala jeho polonahé tělo a modrým očkem, ve kterém se blýskala jasná pomstychtivost, sledoval, jak pavoučci pomalu vylézají na postel a usazují se na svých předem určených místech.

Tuhle techniku vymýšlel a piloval poměrně dlouho. Byla o něco jinačí, než jeho obvyklé jílové bomby, které nadělaly hluk a paseku. Tyhle byly tiché a přímé, nepřilákaly vedlejší pozornost.

Hidan se ve spánku nepříjemně zachvěl, jak ho na holé kůži něco zalechtalo a tiše nespokojeně zamručel. Jeho tělo začal ovívat chlad chatky a postel, na které odpočíval se podivně prohnula. Ještě se zavřenými víčky se zamračil a o několik vteřin později už valil rudé oči do ponuré tmy.

,,Deidaro?" zamručel rozespale, ,,Co to děláš?"

,,Právě nastal čas na moji pomstu, zlatíčko," zamrkal na něj přeslazeně plavovlásek.

V tu chvíli se pavoučci, kteří zaujímali místo na Hidanových pažích a stehnech, nožičkama i tělíčkem přilepily na kůži a bedlivě vyčkávaly na to, až konečně budou moci bouchnout.

Šedovlásek se zamračil a rychlým pohledem zkontroloval, co se to děje. Na jeho obličeji se však místo zděšení, které ani Deidara neočekával, usadil samolibý škleb.

,,Chceš mě snad zabít?" uchechtl se posměšně, ,,Víš, že to nejde, bloncko."

,,Nechci tě zabít," zavrtěl modroočko hlavou a jazykem si obkroužil suché rty, ,,chci, aby si trpěl jako já."

Hidan nechápavě zamrkal. Absolutně nechápal, proč se už dávno nebrání a ty příšerné bílé potvůrky ze sebe už dávno nesklepal.

,,A na to potřebuju, aby si se mi moc nebránil, víš?" pronesl medovým hláskem a sepjal prsty do známé pečetě.

V ten moment sebou šedovlasý nukenin poměrně vystrašeně trhnul, ale bylo již pozdě.

,,Katsu!"

Bílí jíloví pavoučci vybouchli a oddělili tak části jashinistova těla od sebe.

,,Ty zasranej bastarde!" vyštěknul Hidan, respektive zbytek jeho těla, vztekle.

V očích se mu nyní opravdu blýskal strach z toho, co ten pitomej umělec má vlastně za lubem.

,,Buď v klidu, Kakuzu tě dá zase dohromady," odfrknul si Deidara a uvelebil se pohodlněji na posteli.

Jediným rychlým pohybem roztrhnul šedovláskovo spodní prádlo, které mu překáželo v dalším počínání.

,,Jdi ode mě pryč, ty úchyle! Táhni ke všem zpropadenejm čertům! Ať tě to ani nenapadne, Deidaro! Opovaž se! Prokleju tě! Přísahám Jashinovi, že až mě Kakuzu sešije dohromady, prokleju tě!" štěkal na něj šedovlásek a zbytek jeho těla mu škubal na posteli.

,,Já, že jsem úchyl?" zachichotal se plavovlásek a rukou zatlačil silně na jeho hrudník, aby sebou přestal cukat.

Naklonil se k jeho uchu a skoro až mlsně mu olíznul ušní boltec.

,,Budu tě trápit tak dlouho, dokud mě nebudeš prosit, abych přestal, Hidane," zavrněl mu do něj, ,,dokud tvý zasraný jashinistický palici nedojde, že nejsem nějaká panenka na šukací platby, ani nejsem zadek, do kterýho můžeš bez povolení zajet."

Opět se narovnal a zalovil ve svém rozkroku. Stáhnul si vlastní spodní prádlo o trochu níž a přitáhnul si torzo těla blíž k sobě, zatínaje do něj pevně nehty, aby se mu náhodou někam neodkulilo. Na to, že tomu pitomci chyběly ruce i nohy se hýbal až až.

,,Pomsta je sladká, že?" zavrkal ještě roztomile, než se začal v klíně uspokojovat, aby se připravil na akci.