Tahle jednorázovka, respektive její průběh, mě napadl až po vydání seznamu se shipy a slovy. Je to vlastně takové pokračování k povídce z letošního kalendáře Nepřítel (TobiIzu), ale dějově jí tak nějak předchází :D Přišlo mi pak už takové zmatečné přehazovat seznam a dávat oznámení, že se prohazovaly dny, takže gomene za mou případnou lenost :D 

,,Tak ať, ten pitomec mě nemůže rozhodit," zamručel vysoký černovlasý muž s ostrými rysy v bledém obličeji a tiše si odfrknul.

Rozešel se pomalým krokem k velkému pracovnímu stolu, za kterým seděl jeho milenec a posadil se na židli naproti němu. Ladně si přehodil nohu přes nohu a zapřel se pohodlněji do měkkého polstrovaného opěrátka. Na rtech vyloudil jemný úsměv.

,,Navíc můžu kdykoliv říct, že jsem se tu stavil čistě obchodně," pronesl nakonec zadumaně.

Hashirama pobaveně pozdvihl obočí.

,,Neměj mého bratra za až takového idiota, Madaro," pokáral ho mírně, ,,tohle by ti nevěřil. Proč by se ředitel jedné firmy stavoval za tím druhým, aniž by to snad oznámil dopředu jako skutečnou obchodní schůzku, bez toho, aniž by u toho byli naši bratři, jako druzí ředitelé a spolumajitelé?"

,,Zacházíš moc do detailů," mávnul nad tím černovlasý Uchiha rukou, ,,proč bych se za tebou nemohl prostě jen tak stavit a probrat obchodní věci? Nebo... Prostě jenom čistě z přátelských důvodů?"

Hashirama se pohodlněji opřel předloktím o tmavou dubovou desku stolu a znovu se na něj vřele usmál.

,,Protože by Tobirama neskousl fakt, že se přátelíme?"

,,To ti až tak záleží na jeho názoru? Myslel jsem, že ty jsi ten starší a nenecháš si do života od svého mladšího a věčně prudérního bratra kecat," namítnul černovlásek.

,,Stejně jako ty bydlíš se svým mladším bratrem, tak i já s ním bydlím," zavrtěl mírně hnědovlasý muž hlavou, ,,a já chci mít doma klid."

,,Až na to, že můj mladší bratr je normální."

,,Takže by ti nevadilo, kdyby se bavil s Tobiramou?" pozdvihl zvědavě obočí Senju.

,,S takovým pitomcem by se nezahazoval," ušklíbnul se Madara.

,,Proč mu pořád nadáváš?"

,,Protože je to pravda."

,,Proč spolu vy dva prostě neumíte vyjít jako každý jiní dospělí? Proč se pořád musíte vzájemně urážet, dělat si naschvály a podrážet si nohy?" zeptal se ho nakonec s povzdychem.

Tohle byla věc, která mu hlodala v mozku v jednom kuse. Za celou tu dlouhou dobu, co se všichni znali, a že už to bylo pár desítek let, nedokázal přijít na podstatný důvod toho, proč se zrovna ti dva tak strašně nesnáší. Když se na to několikrát zeptal svého mladšího bratra, vždycky jenom něco nepříjemného a nesrozumitelného zamručel. Víc z něj nedostal. Nikdy ale neslyšel, že by třeba Izuna, Madarův mladší bratr, řekl křivé slovo proti němu nebo Tobiramovi. Tak proč zrovna tihle dva?

,,Prostě mi nesednul, to je všechno," odfrknul si Uchiha, ,,rozhodně to pro mě není typ člověka, se kterým bych si rád poseděl u dobré skotské a poklábosil o novinkách."

,,Ale proč?"

,,Protože je to idiot, Hashiramo. Je to cynickej, chladnej, bezpáteřní blbeček. Nosí se pyšně jako páv a myslí si, že mu každej bude zobat z ruky jenom proto, že se na něj zle podívá, ale něco ti povím, pýcha předchází pád a jednou si ten blbeček pěkně namele hubu. Chtělo by mu to ten jeho namyšlenej hřebínek pěkně srazit."

Hnědovlásek na něj trochu zmateně a zároveň překvapeně zamrkal. Upřímně měl co dělat, aby najednou nevybuchl v záchvat smíchu, protože to, co tu nyní slyšel z Uchihových úst... On a Tobirama si byli tak strašně podobní! To, o čem tu černovlásek mluvil, to samé i dělal.

,,To mu máš pořád za zlý, že ti na střední přebral tu holku?" zazubil se na něj posměšně nakonec.

,,Tseh, to už je dávno za mnou," zabručel černovlásek a mávnul nad tím rukou, ,,vlastně jsem i rád, že jsem se jí zbavil. Slyšel jsem, že z ní vyrostla pěkná stíhačka."

,,No tak mi řekni normální důvod, proč spolu vy dva nedokážete normálně mluvit. Ani na obchodních schůzkách se to neobejde bez těch vašich přitroublých poznámek a vražedných pohledů."

,,Prostě ho nemám rád," založil si ruce na prsou.

Hashirama protočil očima. Nesjpíš se bude muset do budoucna smířit s tím, že to ani z jednoho nedostane. Hold bude muset žít v tom domnění, že tu existuje prostě možnost, že ti dva nikdy nenajdou společnou a klidnou řeč. O to víc, bylo zvláštní, že on ji s Madarou našel. A nejenom to... Sice věděl, že si zahrává s ohněm, ne-li přímo spalujícím požárem, když s jedním Uchihou udržoval intimní poměr, ale na druhou stranu mu do toho přece Tobirama nemohl mluvit, ne? Hodně pokoušel štěstěnu, když nechal Madaru, aby za ním sem tam chodil do firmy, ne, že by on za ním nezašel, ale tohle bylo prostě velmi nebezpečné území, když tu jeho mladší bratr našlapoval jako dravá šelma. O to víc to ale bylo na jednu stranu vzrušující...

,,Zastáváš se ho jenom proto, že je to tvůj bratr, ale řekni mi, čistě od srdce, vážně ti někdy tím svým nepříjemným přístupem neleze na nervy?" zabručel Madara.

Senju si jemně skousnul spodní ret.

,,Možná maličko," připustil nakonec neochotně.

Měl Tobiramu rád, opravdu hodně. Vždyť sdíleli stejnou krev. Ale někdy... Někdy by se mohl tvářit i jinak, než že ho sere celej svět. A taky by se mohl chovat mileji, přívětivěji a více společensky. Prostě... Prostě normálně. Jako každý jiný.

,,Hm, tak vidíš," pokýval spokojeně hlavou druhý muž a přisunul se s židlí blíže ke stolu, ,,takže, když je téma Tobirama konečně za náma, můžeme se bavit o něčem jinačím? Budu se muset za chvíli vrátit do firmy, dal jsem Izunovi dneska volno, takže je doma, takže mě pro teď zastupuje můj asistent."

Přimhouřil podmanivě černé hloubky a zahleděl se na muže přes stůl, který sebou mírně trhnul a jeho líčka roztomile zrudla.

,,Vážně chceš mluvit?" povytáhl lišácky starší Senju obočí a vyzývavě si skousnul ret.

Madarovi se lišácky zablesklo v očích a spokojeně si zavrněl. Opřel si dlaně o desku stolu a trošinku se nahnul, aby byl druhému blíž. Očima zkoumal jeho roztomilou tvář a jeho tmavé tůně, ve kterých se jiskřilo.

,,Máš v úmyslu dělat snad něco jiného?" zavrněl svou otázku.

,,Řekněme, že Tobirama je nyní v personálním oddělení a řeší tam jakousi záležitost..." pronesl protáhle Hashirama a trochu se s židlí odsunul od stolu, ,,Když nebudeš zahálet, mohli bysme mít dobrých dvacet minut jenom pro sebe."

Upřímně se mladý Senju nepoznával. Bylo opravdu zvláštní, co s ním tenhle Uchiha za těch několik měsíců, co se spolu tajně scházeli, provedl.

,,Nenechám se dvakrát pobízet," zamručel Madara spokojeně a vstal ze židle, aby mohl obejít stůl, sklonit se k hnědovlasému muži a konečně jej jaksepatří políbit.

***

Pro někoho se může zdát dvacet minut jako docela dlouhá doba, ale pro někoho, kdo se momentálně chtěl zuřivě dostat k vyvrcholení a poté dělat, jakože se vůbec nic nestalo, bylo dvacet minut sakra málo.

Hashirama křečovitě zatínal prsty do desky stolu a zuby si prokousával spodní ret, aby se tak aspoň snažil tlumit svoje roztoužené vzdychání, když se v něm pohyboval Madarův klacek. Bělostnou košili měl nahoře mírně rozepnutou a rozhalenou, dole vykasanou až nad boky, za které si jej černovlásek pevně držel. Tmavýma přimhouřenýma očima hypnotizoval dveře naproti sobě a během vždycky krátkodobého projasnění mysli, se modlil k tomu, aby nikdo dovnitř nevpadnul bez ohlášení... Což by si vlastně neměl nikdo dovolit.

S každým dalším tvrdým přírazem a otřením se Madarovy špičky o jeho prostatu se mu zamlžoval zrak a šlahounky příjemného horka stahující se mu do podbřišku, mu dávalo najevo, že to už nebude trvat dlouho.

Jenom minutku... Možná dvě...

S hrůzou však doširoka otevřel oči zděšením, když se dveře do jeho kanceláře, která byla díkybohu až na úplném konci toho nejvyššího patra firmy, otevřely a v nich stanul jeho mladší bratr. Nebylo to až tak tak abnormální slastí, jako strachem a tím, že mu srdce vynechalo několik úderů, že stáhnul svěrače kolem Madarova penisu, díky čemuž se mladý muž za ním konečně beze zvuku udělal. Aspoň někdo... Jeho vlastní mužství povadlo přesně ve chvíli, kdy se tmavýma očima zabodnul do zcela kamenné a chladné tváře.

,,T-Tobi-ramo," polknul, neschopen žádného pohybu.

Jako kdyby doslova přimrznul na místě. Tak trapná situace! Ještě, že nebylo tak nějak nic vidět, avšak jenom idiot by si to nedomyslel. Co však horšího bylo, bylo to, že bělovlasý muž se nedíval vůbec na něj, nýbrž na Madaru stojícího těsně za ním.

Hashirama cítil, ne, věděl to na miliardu procent, že za tou tvrdou krustou chladnosti v bratrově tváři čiší neskonalý vztek a chuť nejstaršího z bratrů Uchihových zavraždit na místě.

,,Nenechte se rušit," zavrčel mladší Senju, aniž by pohnul brvou.

Otočil se na podpatku a zabouchnul za sebou dveře tak silně, že měl hnědovlásek dojem, že panty brzy povolí.

Za to Madara se docela bavil. S tichým chechotem z něj vytáhnul ochabující penis a natáhnul se ke krabičce papírových kapesníčků na stole, aby se očistil.

,,Doděláme to někde, kde budeme mít víc soukromí, hm? Přece tě nenechám na suchu," chechtal se.

,,Tobě na tom přijde něco vtipnýho?!" vyštěknul po něm vytočeně Hashirama, ,,Zabije mě! I tebe, ty idiote!"

Avšak to černovlasého Uchihu pobavilo ještě víc.

,,Co bych dal za to, abych viděl aspoň nějakou emoci v tom jeho ksichtě."

,,Chceš mi snad tvrdit, žes mě vlastně teďka schválně použil jako nástroj, aby si nasral mýho bráchu?!" otočil se na něj přes rameno s dotčeným výrazem ve tváři.

,,Ne, takhle to rozhodně není," usmál se na něj černovlasý a jemně ho políbil na líčko, ,,nechtěl jsem ho nasrat, chci, aby z tohohle dostal infarkt!"

,,Madaro!"