Tak nám to teď hezky vyšlo, že máme znovu rozdělenou povídku :D

,,Ha?! A proč zrovna já, baa-chan?! Nemůžete si najít jinýho obětního beránka?" vykulil nesouhlasně modré oči blonďatý shinobi a s nesouhlasným odfrknutím si založil ruce v bok.

,,Nechci, aby ses o něj staral, Naruto," protočila Hokage očima a položila si na propletené prsty bradu, ,,chci po tobě jenom, aby si za ním zaskočil a zkontroloval ho."

,,A to ho nemůže zkontrolovat třeba Sakura? To je medic-ninja, ne já, jestli mu je blbě, pomůže mu víc, než já," zamručel stále nesouhlasně, ,,navíc je plnoletej, kdyby mu bylo až tak blbě, umí si dojít k do nemocnice sám, nebo si poradí jinak."

,,Opravdu je pro tebe takový problém obětovat tři minuty svýho života, aby si šel zkontrolovat svýho týmovýho partnera?" pozdvihla nechápavě obočí, ,,Měla jsem za to, že vy dva už jste docela v pohodě."

Naruto přimhouřil oči a našpulil pusu. Nebylo to tím, že by to byl až tak velký problém za ním přijít a podívat se, jak se mu daří, když je nemocný. Problém byl v tom, že se v jeho přítomnosti poslední dobou cítil tak nějak divně. Hlavně, když byli o samotě. Nechápal, co se to děje, ale jeho pitomý mozek mu radil, aby jeho přítomnost sám jen tak nevyhledával.

,,Náh, fajn! Udělám to!" protočil teatrálně očima a znovu si odfrknul, jako kdyby to byla ta největší oběť na světě.

,,Jsem opravdu ráda, že vyhovíš mé žádosti," ušklíbla se Tsunade, ,,a teď padej."

***

Uzumaki nervózně podupával za dveřmi vedoucími do velkého sídla Uchiha klanu a zkousával si spodní ret nervozitou. Čekal, kdy se konečně milostpán dostaví a vykoukne zpoza dveří, aby rychle zhodnotil jeho stav a splnil misi.

Trvalo to ještě několik sekund, než se dveře pootevřely a v mezeře se objevila rozcuchaná černovlasá hlava.

Naruto překvapeně vykulil oči, když si prohlédnul Sasukeho, jak na něj znaveně, ale přesto zamračeně civí. Byl bledší, než obvykle, což už tak bylo dost divné, měl černé kruhy pod očima, trochu zarudlé oči a nos mu svítil jak rudá bambulka. Měl na sobě vytahané tmavě modré triko a šedé tříčtvrťáky. Vypadal tak zvláštně roztomile neupraveně.

,,Ty teda vypadáš, ttebayo!" nedalo mu to a musel se nakonec rozesmát.

Tenhle obrázek už se mu určitě nepodaří jen tak zahlédnout a upřímně to bylo dost k popukání.

,,Co tady chceš, Usuratonkachi," zavrčel nepříjemně zhrublým hlasem mladý Uchiha.

,,Tsunade mě poslala, abych tě zkontroloval," odpověděl mu s pokrčením ramen a i když už se nesmál tak nahlas, stále mu pobaveně cukaly koutky úst.

,,Fajn, už si mě viděl, tak můžeš zase vypadnout," zaskřehotal Uchiha ochraptěle a chtěl mu zabouchnout dveře před nosem, avšak Uzumaki tam vklínil nohu a rukou se zachytil o dveře.

,,Počkej, když už jsem tady, udělám ti aspoň polívku. Vážně vypadáš děsně," řekl mu smířlivě.

,,Už teď je mi na chcípnutí, nemusím natáhnout bačkory po tvým kulinářským umění," odbyl ho Sasuke chladně, ale přesto odstoupil dál ode dveří, aby nezvaná návštěva mohla vejít.

,,U Jashina, když seš nachcípanej, seš ještě víc nepříjemnější, než obvykle," protočil Naruto očima a vlezl dovnitř.

Tmavovlásek si jenom odfrknul, otočil se a zamířil kolébavým krokem hlouběji do domu.

,,Kdo by řekl, že velkýho Uchihu skolí taková obyčejná rýmička!"

,,Drž hubu."

***

,,Nepotřebuješ něco? Nakoupit, navařit, něco zařídit nebo tak?" zajímal se, když krájel zeleninu na prkénku.

,Sakra, Uzumaki! Co se mu nabízíš, ttebayo?! Chtěl ses mu za každou cenu vyhýbat a teď se mu nasáčkuješ do baráku a začínáš se o něj starat?! Hráblo ti!' ozval se mu v hlavě otravný hlásek.

,,Nic nechci," zamručel Sasuke a na několik sekund zmizel z kuchyně, jen aby se tam poté objevil zabalený v huňaté dece, jejíž konec tahal po zemi, jako kdyby to byl nějaký plášť.

,,Je ti zima?" staral se blondýnek okamžitě.

,,Mám návaly horka i zimy," odbyl ho tmavovlásek a znaveně si sednul na židli.

,,Bereš pravidelně léky? Potíš se? Nenamáháš se?" zasypal ho otázkami mladší.

,,Co se najednou tak staráš?! Nejsem malý děcko," odsekl mu podrážděně.

Onyxovýma hloubkama sledoval toho trotla, jak hází nakrájenou zeleninu do velkého kastrolu. Bylo tak strašně zvláštní ho mít u sebe doma a ještě zvláštnější bylo, ho vidět, jak obratně se pohybuje v kuchyni.

,,Měl jsem poslední dobou dojem, že se mi vyhýbáš, tak proč najednou ta snaha?" zeptal se ho ochraptělým hlasem.

Naruto sebou mírně trhnul.

,Všimnul si toho?'

,,N-nevyhýbal jsem se ti," zamumlal polohlasem.

,,Ne?" pozdvihl tázavě Sasuke obočí a sledoval jeho záda.

,,N-ne."

,,Tak proč si pokaždý urychleně zmizel, když jsme spolu po tréninku osaměli a když jsem s tebou tuhle chtěl zajít na ramen, odmítl jsi? Nikdy neodmítneš ramen."

,,M-měl jsem nějakou p-práci."

,,Jo? A jakou?"

Blondýnek se zhluboka nadechnul. Pohyboval se teď na dost tenkém ledě. Nechtěl mu na jednu stranu lhát a vymýšlet si nějaké báchorky, ale na druhou stranu mu ani tak nechtěl říct pravdu, protože... Protože jí ani neznal.

,,N-nemusíš vědět všechno," odpověděl mu nakonec rychle.

,,Hm... Jasně."

Přimhouřenýma očima ho v tichosti sledoval a dál se s ním do hovoru nezapojoval. Upřímně i ocenil, že jednou dokáže být taky chvíli zticha, na nějaké zbytečné debatování neměl už dostatek sil. Ta připosraná rýma ho úplně skolila. Snad nikdy v životě se necítil takhle pod psa, i když se snažil vypadat tak normálně, jak nejvíc to v tomhle stavu šlo.

***

Blondýnek tiše a s mírným úsměvem sledoval, jak se jeho týmový partner krmí polévkou, kterou mu před pár minutami naservíroval. Jak bylo vidět, nejspíš byla dobrá, nebo minimálně byla aspoň k jídlu, když od tmavovláska nezaslechl nějaké nepříjemné poznámky.

,,Měl by sis jít lehnout a pořádně se vypotit," řekl mu nakonec a sebral prázdnou misku se lžící, aby nádobí odnesl do dřezu, kde ho ihned opláchnul pod tekoucí vodou.

,,Nejseš moje máma," zamručel Sasuke a rozkašlal se.

Naruto jenom protočil oči v sloup a složil ruce v bok.

,,Nejsem tvoje máma, ale radím ti dobře," odvětil, ,,jdi si lehnout, udělám ti ještě čaj, hm? Polívka by ti měla zbýt ještě minimálně na večer a možná i na zítra na oběd. Jestli chceš, můžu se tu zase zastavit a něco ti přichystat, nebo ti aspoň donýst nějaký léky od Tsunade."

,,Hm," odvětil jenom tmavovlásek a postavil se.

Aniž by řekl jakékoliv další slovo, nebo by snad blondýnovi věnoval nějaký pohled, odporoučel se do své ložnice.

Uzumaki netušil, jestli to jeho tak oblíbené citoslovce má brát jako souhlas na to, co mu řekl nebo jako výraz absolutního nezájmu. Nakonec nad tím jenom v duchu pokrčil rameny a začal připravovat čaj.

***

O pár minutek později už tiše otvíral dveře do Sasukeho ložnice, v rukách drže dřevěný tác s konvicí a šálkem s kouřícím čajem. Nakoukl dovnitř a zlehka se pousmál, když si všimnul, že je tmavovlásek až po bradu přikrytý dekou, oči má zavřené a klidně vydechuje. Pomalu přistoupil k nočnímu stolku, na který položil tác a pak si tiše jako myška přisednul na kraj postele. Skoro až zasněně se díval do Sasukeho kupodivu uvolněné tváře, a i přesto, že na něm pořád byla jasně viditelná nemoc, která s jeho organismem cloumala, přišel mu opravdu rozkošný. U Jashina, vydržel by se na něj dívat takhle hodiny. Ale jak by to asi vypadalo, až by se mladý Uchiha probral a zjistil, že na něj civí?

,Myslel by si, že jsem naprostej idiot,' odpověděl si v duchu blondýnek a už se chtěl zvednout a neslyšně odejít, ale nakonec se nad jeho obličej sehnul ještě víc.

Modrýma očkama těkal po bledém a místy načervenalém obličeji a skláněl se každou vteřinu níž a níž. Když se skoro nepatrně dotknul svými plnými rty těch jeho, přivřel slastně oči. Jeho tělem projíždělo příjemné chvění a i když ten moment trval jenom několik vteřin, užíval si ho naplno.

V duchu se modlil a prosil, aby ho tenhle dotek neprobudil, protože by to rozhodně velmi těžko vysvětloval. Ulevilo se mu, když nezaznamenal žádnou reakci.

,,Tak zase zítra, Sasuke," zašeptal tiše s jemňoulinkým úsměvem na rtech a odtáhnul se.