K tomuhle nemám moc co říct :D prostě krátká a řekla bych, že i příjemná oddechovka ^-^

Šedovlasý sensei se díval na své mladé svěřence, jak odpočívají po poměrně namáhavém tréninku, který si na ně vymyslel, jako omluvu za to, že zas a znovu přišel pozdě na místo setkání.

S mírným úsměvem, který schovával pod tmavou maskou sledoval, jak blonďatý mladík zhluboka oddechuje a nechává si od mladé dívky, která se od nynější Hokage a zároveň jednoho z Legendárních Sanninů učila, jak být správným a efektivním medikem, léčit zranění, která při tréninku utrpěl. Možná její léčení bylo zbytečné, jelikož devítiocasý démon v mladíkovi zapečetěný, by se o zranění postaral. Anebo by zapracovala schopnost rychlejší regenerace a hojení, kterými byl Uzumaki klan dobře znám.

Temným okem přejel po černovlasém mladíkovi, bývalém členovi Rootu, který stál kousek od nich a jenom na ně s pitomě falešným úsměvem na rtech hleděl a občas prohodil nějakou poznámku, než koutkem oka zavadil o Yamata, který seděl ve vysoké trávě ve stínu pod mohutným rozkvetlým stromem.

,,Tak jo, mládeži, pro dnešek končíme. Odpočiňte si a zítra se tu sejdeme zase," rozpustil nakonec jejich trénink a založil si ruce do kapes.

Mladík, doteď sedící v trávě najednou radostně vyskočil na nohy, jako kdyby ještě před chvíli neskuhral, že ho děsně bolí kotník a už vehementně tahal svou žabí peněženku, aby se přesvědčil o tom, kolik misek ramenu si dneska může dovolit.

,,Potřebujeme nějakou misi sensei," zaskuhral, ,,dochází mi peníze, ttebayo!"

Hatake se jenom ušklíbnul a zlehka přikývnul.

,,Zajdeme s Yamatem za Tsunade a poptáme se," slíbil.

Jmenovaný se také postavil na nohy a přistoupil pomalým krokem k němu, připraven okamžitě splnit to, co před chvílí šedovlásek řekl.

***

,,Ah, výborně! Jdete mi přímo do rány, už jsem pro někoho z vás chtěla poslat!" přivítala je blonďatá Hokage, jen co dva elitní shinobi vešli do kanceláře.

,,Zdravím, Hokage – sama," pokynul jí Hatake stejně jako Yamato.

Tsunade ignorovala jejich pozdrav a rovnou jim podávala svitek s podrobnostmi o misi.

,,Zítra ráno vyrazte. Je potřeba, abyste byli v Kamenné co nejdříve, mají tam nějaké problémy."

Hatake rozmotal svitek a s Yamatem za zády do něj nahlédnul. Rychlým zrakem přelétnul informace a když si byl jistý, že si to přečetl i druhý, svitek zase smotal do ruličky.

,,Spolehněte se, Hokage – sama."

Bez dalších slov opustili její kancelář.

,,No, šlo to rychleji, než jsem čekal," ušklíbnul se Yamato za dveřmi, ,,co teď?"

,,Vyrazíme zítra ráno. Teď jsou stejně všichni unavení po tréninku. Půjdu zkontrolovat Naruta a dohlídnu na to, aby se moc nepřecpal," ušklíbnul se.

,,Fajn, vyrazím informovat Saie a Sakuru," přikývnul hnědovlasý muž s velkýma temnýma očima.

***

- FLASHBACK –

- Před sedmnácti lety –

,,Chci, aby si na něj dával pozor, kdyby se nám s Kushinou něco stalo," usmíval se vysoký blonďatý muž s průzračně modrýma očima.

,,Já? Proč já, sensei? Co by se vám jako mělo stát?" nechápal šedovlasý mladík a zamračil se.

Minato pokrčil rameny.

,,Život shinobiho je krátký," poznamenal jenom.

,,Tím mi ale neodpovídáte na mou otázku, sensei," založil si ruce v bok mladší.

Namikaze se jenom krátce zasmál a více se zapřel do lavičky, která stála před jeho domem.

,,Víš, Kakashi, jsi jeden z nejschopnějších ninjů, které jsem měl za svůj život poznat. A to jsi ještě tak mladý... Byl bych rád, kdyby si mi slíbil, že si ho vezmeš na starost a budeš na něj dohlížet. I kdyby se nám nic s Kushinou nestalo, chtěl bych, abys byl jeho prvním přítelem."

Mladý shinobi se na svého senseie díval trochu zaraženě, než nakonec souhlasně přikývnul. Proč měl ale pocit, že Minato už dopředu počítá s něčím špatným? Netušil, co by se zrovna jemu mohlo stát, vždyť to byl slavný Žlutý blesk z Listové, nebo snad jeho ženě, kterou si dovolila vytočit jenom opravdu malá hrstka lidí, a většinou to byli ti, co ji vůbec neznali.

,,Díky, Kakashi," usmál se na něj Minato a skoro až otcovsky mu rozcuchal jeho už tak dost rozcuchané šedé vlasy, ,,věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout."

- KONEC FLASHBACKU –

Šedovlasý shinobi se nad krátkou vzpomínkou při cestě do Ichiraku Ramen, kde dozajista najde sedět toho, kdo se před sedmnácti lety narodil, musel mírně sarkasticky ušklíbnout. Minato nejspíš neměl na mysli přítele, jako přítele, ale přítele jako věrného a stálého kamaráda. Inu, stalo se a už tomu prostě nikdo zabránit nedokázal. Ne, že by to teda někdo, kromě jeho a Naruta věděli.

Od doby, co se mladý Uzumaki stal sirotkem, jej Kakashi nepustil z očí a i když byl skrytý ve stínu, neustále jej pozoroval a hlídal. V prvních několika letech měl čirý a obviňující vztek na to, že to malé batole zapříčinilo smrt jeho milovaného senseie a jeho ženy. Jenže postupem času mu došlo, že ono za nic nemůže. Vždyť bylo de facto postaveno před hotovou věc, aniž by mělo možnost se bránit nebo vyjádřit svůj nesouhlas.

A když mladík čím dál víc rostl, Kakashi si musel dávat čím dál větší pozor na to, aby na jeho přítomnost nepřišel. Nechtěl se s ním nijak kamarádíčkovat, ale slib o tom, že na něj dá pozor, chtěl dodržet, ať to stojí co to stojí.

Jenže osud tomu nejspíš chtěl a on se s ním po několika letech ocitnul jako jeho nadřízený v týmu. A to nechtěné pouto, které mezi nimi kdysi Minato vytvořil, začalo zvláštně sílit, avšak úplně jiným směrem, než Kakashi chtěl.

Nejdřív si držel od blondýna odstup a snažil se spíše více věnovat nadanějšímu Uchihovi, ale nakonec mu to stejně nedalo a stejnou, ne-li možná větší pozornost začal věnovat i jemu. Lhal by, kdyby tvrdil, že vděčnost a radost, která sálala z modrých hloubek, které byly tolik podobné jeho otci, avšak docela jiné, ho nepohladila na duši.

A nejspíš tomu chtěl nějaký imbecilní zásah osudu, když Kakashi začínal pomalu zjišťovat, že to něco, co ho k Uzumakimu táhne, není jenom slib, který před lety složil...

Odkryl malou záclonku před restaurací a vstoupil dovnitř. Jeho bystrému oku nemohla uniknout postava, sedící v černooranžové kombinéze na stoličce, jak se láduje už několikátou miskou ramenu. S mírným uchechtnutím se rozešel a posadil se vedle něj. Pokývnul hlavou na starého kuchaříka Teuchiho a bez jediného slova si tak objednal to, co si tu vždycky dával.

,,Nepřecpi se tolik, ráno vyrážíme na misi," ozval se měkce a podepřel si bradu dlaní.

Blondýnek se na něj s hvězdičkama v očích a plnou pusou zadíval.

,,Nechci, abys mi ráno zase kňučel, že tě bolí břicho z přežrání," ušklíbnul se Hatake.

Naruto rychle dožvýkal sousto v puse a polknul.

,,Vážně máme misi, ttebayo?"

Kakashi přikývnul.

,,Vyrážíme ráno do Kamenné, podrobnosti si řekneme zítra."

Modroočko na něj ještě chvilku koukal, než si pro sebe spokojeně přikývnul a v rychlosti dojedl svou misku, kterou pak položil na již dost slušnou kupičku prázdného nádobí. Pohladil si spokojeně mírně vypouklé bříško a postavil se. Začal lovit peněženku z kalhot.

,,Nech to být," vyrušil ho Kakashiho hlas, když rozpojil dřevěné hůlky, aby se mohl pustit do jídla, které před něj bylo postavené, ,,večer tě čekám."

Blondýnkovi se objevil na tvářích jemný ruměnec a tiše přikývnul.

,,Díky, Kakashi – sensei."

***

Naruto trochu nervózně pozdě večer zaklepal na tmavé dveře bytu. Netrpělivě se rozhlížel kolem sebe, aby jej náhodou někdo neviděl, než mu jejich majitel otevřel a prudce jej vtáhnul dovnitř. Aniž by se blonďák stačil vzpamatovat, na jeho měkké rty se už dávno tiskly ty druhé. Spokojeně přimhouřil oči a tiše vzdychnul.

,,Dneska ti to při tréninku obzvlášť šlo," zavrněl mu do nich Kakashi a rajcovně mu špičkou jazyka přejel po jejich kontuře, ,,zasloužil bys odměnu."

Uzumakimu se šibalsky zalesklo v očích a rozechvělýma rukama vjel do šedivých rozcuchaných vlasů.

,,Myslel jsem, že bych se ti měl odvděčit za to zaplacený jídlo odpoledne."

,,No tak to se nenechám dvakrát přemlouvat," usmál se starší muž a vysadil si mladíka do náruče, než se s ním pomalým krokem vydal do ložnice.