No... Není mi ještě úplně nejlíp, pořád dobírám antibiotika a ten otok na puse už díkybohu trochu splaskává, ale na druhou stranu jsem to nechtěla zbytečně protahovat a chtěla jsem dojít zdárného konce bez nějaké delší pauzy :) 

Připravte se rozhodně na OOC, protože tenhle ship je na mě kupodivu docela těžký i za zcela zdravého stavu :D 

Na velkém širém světě snad neexistuje člověk, samozřejmě ten, který měl kdy možnost a šanci studovat, který by ve škole neměl předmět, jenž by nesnášel, nebyl podle jeho vkusu, nešel mu, nebo mu prostě jenom nerozuměl. Snad každý se setkal s učební látkou, která pro něj byla doslova španělskou vesnicí. Mezi hlavní předměty, které studenti, hlavně na základní škole nesnášeli se řadila rozhodně matematika, fyzika nebo třeba chemie a cizí jazyky, na středních a vyšších školách už to byly třeba specifické odborné předměty. Pro některé z nás bylo strpět těch pětačtyřicet minut zabijáckého předmětu doslova noční můrou, nehledě na to, jak moc se všichni potili hrůzou, aby je kantor náhodou nevytáhnul na zkoušení před třídou.

A stejně na tom byl Haku. Jeho největším problémem a nejkrvelačnější noční můrou byla matematika. Nebo aspoň donedávna. Ve všech ostatních předmětech naprosto exceloval, ale tohle byla pohroma. Jakmile se k matice a jejím číslům přidala písmenka a různé nesmyslné vzorečky, a postoupilo se tak na vyšší level, byl naprosto ztracený. Samozřejmě byl taky přesvědčený, že tyhle kraviny nikdy v normálním životě nevyužije, ale prostě se musel smířit s tím, že to bude muset nějak přežít.

Základní školou, hlavně tedy tímto předmětem, prošel s odřenýma ušima, ale na střední se začal už pomalu hroutit. Nehledě na to, že dostali snad toho nejpříšernějšího, nejstrašidelnějšího a nejvíc protivného učitele, jakého vůbec mohli dostat – Momochi Zabuzu.

Nejenom to jméno už nahánělo jasný respekt a úctu. Hrůza z něj čišela už z chodby, kdy si to mířil do učebny, a nejednomu studentovi naskočila husí kůže nebo mu nestekl ledový pot po zádech, jakmile se ten chlap objevil ve třídě a všechny sjel tmavým nepřístupným pohledem. Pětky rozdával jedna báseň a s nikým se absolutně nepáral, to ale na druhou stranu neznamenalo, že by nebyl spravedlivý. Jenom prostě nedokázal pochopit ty tupce, jež jeho látku nechápali, i když se jim to snažil vysvětlit jak těm největším idiotům.

Někdy v druháku se to Haku snažil vyřešit po svém. Ne, že by si snad našel doučování a udělal tak něco pro své dobro. Ne. On se prostě záměrně jeho hodinám vyhýbal a nechodil na ně. Naivně si myslel, že mu to prostě projde. Napíše pár testů na čtyřku, nebo je respektive drze opíše, a nějak projde do dalšího ročníku. Jaké pro něj ale bylo překvapení, když se na jeho vysvědčení objevilo neklasifikován.

,,Po hodině se máš zastavit u něj v kabinetu," řekl mu tenkrát jeho třídní učitel a smířlivě se na něj díval.

Rozklepanými kroky pak tenkrát po hodině mířil do Momochiho kabinetu. Bylo mu mdlo, protože se už předem připravoval na to, jak ho seřve jako totálního neschopu a budižkničemu. Odjakživa nesnášel, když se na něj zvyšoval hlas.

Bázlivě zaklepal a po vyzvání vstoupil se sklopenou hlavou dovnitř. Uviděl svého učitele na matematiku, jak sedí za svým pracovním stolem a rudé pero na známkování škrtalo a psalo po hromádce papírů, které měl před sebou. Tiše za sebou zavřel dveře a neodvažoval se ani promluvit, aby staršího muže nevyrušil z jistě velmi zábavné práce.

O chvilinku později Zabuza doznámkoval poslední test, založil papír na již oznámkovaný štos, zacvakl propisku a zvednul hlavu. Malýma tmavýma očima si prohlédl vystresovaného mladíka před sebou a odkašlal si.

,,Má smysl se ptát, co se s tebou tenhle poslední půlrok dělo?" zeptal se ho a pohodlněji se usadil v křesle.

Haku nervózně přešlápnul na místě a za zády si spojil zpocené ruce. Zrak měl stále zapíchnutý v šedém starém koberci.

,,Ptal jsem se ostatních a nikdo s tebou na hodinách problém neměl. Tvoje docházka byla na všech dalších předmětech perfektní, až na ten můj. Stejně tak tvoje známky," pokračoval tmavovlasý muž dál.

Dlouhovlasý mladík si skousnul spodní ret, který se mu nepříjemně rozechvěl, aniž by na něj jeho učitel byl snad nepříjemný. Zněl kupodivu docela klidně, ani neměl zvýšený hlas.

,,Řekneš mi k tomu něco, nebo budeš jenom mlčet?" zeptal se ho po chvilce, když se Haku stále nijak nevyjdařoval.

V tu chvíli se křehký mladík konečně osmělil a vzhlédnul, aby se přesvědčil o tom, jak se druhý na něj vůbec dívá, aby mohl určit, jak by měl správně zareagovat. Upřímně ho překvapilo, že se na něj starší muž dívá skoro až vlídně, mile, soucitně. Nikdy by nevěřil, že zrovna takový člověk, jakým byl Zabuza Momochi, ten strach nahánějící a respekt vzbuzující kantor, byl tohohle pohledu vůbec schopný.

,,J-já... N-no... Budu se snažit, pane," dostal ze sebe nakonec s obtížemi.

Ani vlastně netušil, proč řekl právě tohle. Tak nějak ani nevěděl, na co tímhle vlastně odpovídá, nebo co tím chce tak úplně naznačit.

Zabuza nakrčil obočí.

,,Na konci prázdnin tě čeká přezkoušení. Myslíš si, že za dva měsíce do sebe nacpeš půl roku zanedbávanýho učiva?"

Hakuovi se z jeho slov málem zamotala hlava.

,Za půl roku? Myslel jsem, že si prostě napíšu něco jako čtvrtletku a tím to hasne. Dostanu témata, nějaký příklady a hotovo... Sakra, měl jsem si o tomhle zjistit dopředu něco víc, než jsem na to začal tak hloupě kašlat,' pomyslel si.

,,Máš vůbec nějaký doučování?"

,,N-ne, pane," zavrtěl posmutněle hlavou.

,,Myslel jsem si to," ušklíbnul se starší, ,,a už mi konečně prozradíš důvod, proč sis vybral zrovna můj předmět, jako ten, na který budeš zvysoka kašlat?"

,,J-já... Já tomu nerozuměl, pane," zamumlal sklíčeně Haku, ,,m-matika mi nikdy nešla. Nechápal jsem jí a vždycky jsem d-dostával čtyřky s odřenejma ušima."

,,Takže ti přišlo lepší na to radši kašlat, než za mnou přijít a poprosit mě o to, abych ti to vysvětlil? Myslel sis, že přehlídnu to, že se sem tam ukážeš a napíšeš si pár testů, který stejně dopadly příšerně a nechám tě projít do třeťáku?"

Haku netušil, jestli je dobrý nápad na to vůbec přikývnout, odsouhlasit mu to tak a tím se tak nejspíš totálně ponížit. Nechtěl ho nijak naštvat.

Zabuza si ho chvíli měřil zkoumavým pohledem, než si tiše odfrknul a potřásl nad mladíkem, nebo spíše nad touto situací hlavou. Natáhnul se pro kousek papíru a červenou propiskou na něj něco naškrábal. Pak ho po stole posunul až k jeho kraji směrem k Hakuovi.

,,To je moje adresa. Po víkendu ve dvě hodiny odpoledne se u mě zastav. Začne ti doučování."

***

Celé prázdniny Haku poctivě docházel ke svému učiteli domů na pár hodin, kde se do něj Zabuza snažil nacpat všechno, co promeškal za hodiny, na kterých chyběl. U nějaké látky to šlo snadněji, u jiné strávili několik dlouhých hodin, někdy i několik dnů, než ji mladý hnědovlásek zcela pochopil. I když se to nemuselo zdát, Zabuza se mu to snažil vysvětlit, jak nejlépe dokázal, vlastně mu to vysvětloval téměř jako naprostému idiotovi. Snažil se látku vysvětlit na různých příkladech, aby to šlo snáze a jeho trpělivost snad neměla meze. Nechtěl mu dát rozhodně nic zadarmo, ale cenil si snahy, kterou do toho mladík vkládal.

***

A proto nebylo nakonec divu, že Haku opravnou zkoušku složil a postoupil tak do třetího ročníku. Avšak nepostoupil tam jenom s dobrými znalostmi, ale i se zvýšeným sebevědomím a tím, že se nemusí bát se přihlásit, říct, že něco nechápe a poprosit o pomoc. Vstoupil tam i s trochu prapodivnými pocity uvnitř v hrudníku, které si nedokázal ještě zcela úplně vyložit.

Za těch několik týdnů, při kterých měl možnost svého učitele spatřit i v trochu jinačím světle, se jeho obavy z něj začínaly naprosto vytrácet a místo nic začínalo vyplouvat na povrch naprosto něco jiného. Ne tak úplně vždycky se totiž stalo, že k němu přišel, snažil se pochopit zrovna probíranou látku a odešel poté domů. Ne. Někdy se prostě jen tak zdržel a povídali si. Ze začátku dost kostrbatě, jako kdyby hledali správné téma a dost často se stávalo, že seděli vedle sebe mlčky a jenom upíjeli čaj, kávu, nebo v Zabuzově případě i něco ostřejšího. Až po několikáté návštěvě se konverzace mezi nimi více probarvila a nabírala jiný směr.

***

- O pár týdnů později –

Haku zlehka zaklepal na dveře kabinetu učitele matematiky a nervózně si u toho skousnul spodní ret. Po dlouhé době už konečně přišel na to, co se s ním děje a měl opravdu silnou potřebu to vyventilovat ven. Nebo respektive povědět to člověku, kvůli kterému se mu to všechno stalo. Už mu tak nějak došlo, že má toho věčně zamračeného, na něj ale občas pousmívajícího se, morouse a přísného chlapa rád víc, než by se nejspíš slušelo a patřilo. Avšak věděl, že nebyl ani prvním ani posledním člověkem, který by se snad zakoukal do svého učitele. Ale tak nějak samolibě tušil, že zrovna on má nejspíš takhle jetej vkus.

,,Dále!" ozvalo se zpoza dveří a to dalo hnědovláskovi impuls, aby vzal za kliku a stáhnul jí mírně dolů.

Vstoupil do kabinetu a tiše za sebou zavřel.

Zabuza opět seděl za svým stolem a během obědové pauzy známkoval a opravoval písemky.

,,Omlouvám se, že ruším zrovna teď, pane," pronesl jemným hlasem.

Krátkovlasý muž zvedl pohled a ustal ve své práci.

,,V pořádku. Co potřebuješ?" zeptal se ho, ,,Něčemu si dneska nerozuměl?"

,,Ne to ne, pane," zavrtěl mladík hlavou a nervózně přešlápnul na místě.

Cítil, jak se začíná nepříjemně potit a jeho srdce zrychleně tluče.

,,Tak tedy, co tě sem přivádí?" povytáhl zvědavě obočí druhý a trochu se s židlí poodsunul od stolu, aby si udělal pohodlí.

,,J-já... Ch-těl jsem vám poděkovat za to, c-co jste pro mě v létě udělal," řekl tichým hlasem a odvážil se udělat krok dál do místnosti.

Druhé Zabuzovo obočí vylétlo vzhůru a na rtech se mu usídlil jemný úšklebek.

,,Je půlka října, trochu pozdě mi za tohle děkovat, ne?" uchechtnul se, ,,Navíc si mi děkoval snad každej den, co si ode mě odcházel."

Hnědovlásek sklopil pohled k zemi a opět skenoval starý, šedý koberec pod sebou. Jo, to byla pravda.

Rozhostilo se mezi nimi zvláštní ticho, které však nebylo tak úplně nepříjemné. Pro jednoho z nich bylo očekávající a pro druhého nerozhodné.

,,Nebo tě sem snad přivádí něco jiného a snažíš se to takhle zaobalit?" uhodl napoprvé Zabuza.

Místo odpovědi se mladík skoro až robotickým krokem rozešel přímo k němu. Krev mu hučela v uších, srdce zběsile naráželo do hrudníku s každým ušlým metrem a pot mu tekl po páteři. Pokud to neudělá teď, neudělá to už nikdy jindy, toho si byl jasně vědom.

Došel tedy až ke svému učiteli, trochu roztěkaně se sklonil, pevně semknul víčka k sobě a jenom zlehoulinka přitiskl rty na ty jeho. Jen na pár sekund mohl tak ochutnat tenké sevřené polštářky, než se od nich rychle odtrhnul. Na tváři mu poté okamžitě vyvstal ruměnec a oči se rozhlížely všude po místnosti.

Tohle gesto Zabuzu upřímně překvapilo a bylo to snad poprvé za život, kdy neměl rychlou a včasnou odpověď. Nikdy by nečekal, že by tohohle byl někdo, jako vždy stydlivý a málo výrazný Haku schopný.

,,T-tohle," zakoktal se trochu zmateně a musel několikrát zamrkat, aby se pořádně probral.

,,U-už se nebude o-opakovat, pane, p-promiňte," vyhrknul ihned Haku, který to pochopil tak, že přestřelil a je nejlepší čas zmizet pryč.

Rychle se tedy otočil a chtěl co nejsplašeněji opustit kabinet, ale pevná a mohutná ruka, která obalila jeho tenké bledé zápěstí mu v tom zabránila. S překvapeně vytřeštěnýma očima se otočil přes rameno a zadíval se do tmavé tváře.

,,Tohle je hodně špatné místo, které sis vybral," pronesl Zabuza už konečně klidným hlasem, ,,o tomhle bysme si měli promluvit u mě, hm?" 

***

Ták, to byla konečně poslední jednorázovka! S týdenním skluzem, ale přesto -_-' a další Vánoční kalendář je tedy tímto ukončený! 

Hrozně moc bych všem chtěla poděkovat všem, kteří poctivě četli všechny jednorázovky na známé i méně známé, oblíbené i neoblíbené, klasické i netradiční shipy a nenechali si nic ujít, protože už jenom to, že jste dali šanci něčemu novému nebo něčemu, co vám úplně nelahodí je prostě paráda! Děkuju i všem, kteří si aspoň přečetli povídky na shipy, které mají rádi ^-^ Moc děkuji za všechny hvězdičky a úžasné komentáře! 

A jak to bude s možná dalším Vánočním kalendářem na rok 2022? No... To se dozvíte snad brzy tady i na Instagramu ^-^