Strávila jsem několik hodin v jejich pokoji než mě vystrnadily s tím,že musím udělat prostor doktorům aby je mohli léčit.

No měla jsem chuť se urazit ale nakonec jsem se na to vykašlala. Můžu se urazit jindy.
Vylezli jsme na chodbu a já už se nadechovala k pozvání když nás někdo dost důkladně přerušil.

Chodbou se jako uragán prohnala prsatá dlouhonohá blondýna a přímo předemnou se s ním začala líbat. V ten moment jsem viděla rudě.
,,To je nějaký oblíbený chlapský sport?"zeptala jsem je kousavě a nesouhlasně se na něj mračila. Naštvaně jsem si založila ruce na hrudi a když se ani poté s ní nepřestával cycmat pokračovala jsem.
,, Zblbnout nás a pak systematické ničit každou část naší bytosti? Pošlapat nám duše i srdce? Přimět nás doufat,že jste jiní než ty desítky před vámi a když je hotovo nechat nás ještě v horším stavu než jste nás našli? "Kázala jsem vytočená k nepříčetnosti a bylo mi úplně jedno kdo nás slyší. Já už to po těch letech konečně musela pustit ven.
,, Chováte se jako by bez vás byl náš život úplně o ničem a vy jste mohli být jeho náplní, jeho smyslem. Proč je tak těžký najít jednoho slušného, milého kluka?"vyštěkla jsem a odevzdaně zavřela oči.

,,Pokud bude to prokletí trvat dokud nenajdu lásku svého života tak si rovnou můžu jít zamluvit dům na Venuši. Oni totiž budou dřív předměstí ve vesmíru než mě se něco takového podaří."zavrčela jsem a teprve v tu chvíli se na mě oba otočili. To byl asi správný šok. Už se nelepily jeden na druhého ale hleděli na mě jako leklé ryby. Stále otevírali a zavíraly pusy ale nevyšlo z nich ani slovo.

Zakroutila jsem nad nimi hlavou a co nejrychleji se rozešla pryč z nemocnice. Tohle je totiž to poslední co bych chtěla vidět.

Když už jsem byla dostatečně daleko zastavila jsem se a po dlouhé době si dovolila povolit stavidla. Po tvářích jí začaly téct slzy a ramena se jí otřásala potlačovanými vzlyky.

,,Líbilo se ti moje překvapení?"ozval se jedovatý hlas za mnou. Hned jsem ho poznala a po zádech mi přejel mráz. Chtělo se mi naráz zvracet, vzít nohy na ramena a zakroutit mu krkem.

,,Mordrede!"zavrčela jsem a pomalu se otočila abych stanula své Nemesis tváří v tvář.,, Takže můžu předpokládat, že ta scénka na té chodbě je tvoje práce? Jsi sám se sebou spokojený?"

,,Jsem."řekl se škodolibým úsměvem a téměř celá jeho bytost pulzovala zlomyslností.

Zavrtěla jsem nad tím hlavou. Stále ta stejná písnička. Povzdechla jsem si a z hlavou vztyčenou odešla středem pryč. Pobyt v jeho přítomnosti je pod mojí úroveň.  Je, bylo a vždycky bude.