Zvolna otevírám oči a první, co vidím je krásný kluk.
Jeho vlasy jsou téměř černé, ale když se člověk podívá blíž, zjistí, že jsou jen tmavě hnědé. A ty jeho oči...Jsou jako hluboké průzračné tůně.
Okamžitě začne mluvit:,,Ahoj, já jsem Brandon, ale pro tebe
Bran,"mrkne na mě.,,Budem se spolu potápět, také jsem patřil mezi mořské lidi."
Predstavuju si, jak má na sobě potapěčské brýle...Počkat, vážně jsem pomyslela na potapěčské brýle? Odkdy vím, co to je?
,,Co se do prkna děje? A jaktože vím, co je to prkno?"
Pomalu mi to dochází. Oni mi dali lidskou paměť! Bran se omluvně usmívá. Nevadí mi to, ale bojím se toho, pořád se tak bojím...
Alespoň před Branem bych si mohla hrát na odvážnou. Nebo se o to pokoušet.
Usměju se na něj a pokývám hlavou.
Dělám, jakože všemu rozumím.
,,Tak začneme?"zeptám se.
Dovede mě do malé stísněné místnůstky a ukáže mi různé věci k potápění. (Těmhle věcem moc nerozumím, takže to nebudu moc rozvádět.)
Naštěstí mají neoprén přesně v mé velikosti.
Když jsem úplně oblečená, cítím se...divně. To je jiné, než nahatá v moři.
Bran mě nejdřív dovede k velkému bazénu, abych se to všechno naučila.
Jeho voda je mnohem čistší než moře a mnohem líp se v ní potápí.
Zase mi zasteskne po moři. Dávám si pozor, abych nezačala brečet, jak kvůli tomu, aby mě neviděl Bran, tak kvůli tomu, že mám potapěčské brýle a nechci v nich mít vodu.Vylézám z bazénu a usmívám se na něj takovým tím svůdným pohledem.
On mi to trochu nejistě oplácí.
Hrozně se mi líbí. Ach jo, škoda, že pořád nejsme v moři, bylo by to o tolik jednušší.
Musím se s tím vypořádat i tak.
~~~
Já vím, že se člověk musí cvičit déle, aby se mohl správně potápět, ale já jsem připravena.
Strávila jsem přece pod vodou zatím skoro celý svůj život...a teď to nadchází.
Vyjeli jsme s Branem na loďce někam, kde je moře dost hluboké, máme hledat sídla mořských lidí.
Seskakuji do vody a přicházím do podmořského světa.
Ach jo, s plynovou maskou je to tak nepřirozené.
Vzpomínám na chvíle, kdy jsem se pod vodou proháněla jen nahatá. Chce se mi usmát i plakat zároveň, bohužel to takhle moc nejde.
Přestanu být zasněná, protože Bran taky skočí do vody.
Potápíme se spolu níž a níž, naštěstí nám oboum zůstalo mořské vidění, takže nemusíme svítit baterkou.
Je to tu tak krásné, kolem mě právě proplula medůza. Je tak nádherná a elegance sama.
Když odpluje, mine nás maličký perutýn. Přirozeně se žádných ryb nebojím, takže si všechno prohlížím zblízka. Perutýnovi jedovaté ostny vůbec nevypadají děsivě, jak by si někdo mohl myslet.
Bran na mě začal mávat, abych vyplula nahoru, dnes je to přece jen zkouška.
~~~
Venku na vzduchu je mnohem větší zima. Slunce už zapadá za obzor a jsme tu jem sami dva.
Nedaleko nás vyskočí z vody delfín a já vím, že teď je zprávná chvíle. Natáhnu se k němu a přiložím své rty na jeho. On se ale rychle odtáhne a s výmluvným úsměvem začne pádlovat ke břehu...

Po delší době zase kapitola!!!
Omlouvám se, ale moc nestíhám, tuto kapitolu bych chtěla věnovat
Winter_Shadow_21
a
SonulkaSomerhalder
za podporu v podobě komentářů.
PS:Proč si myslíte, že se Bran odtáhl?
Tradičně se omlouvám za chyby.
Rella