Tak jo. Tohle vypadá špatně, ale věřte...

Další hnusný ráno, pomyslel si Clint a znechuceně se zašklebil. Nevěděl, který je den, ale podle troubení aut tipoval neděli, kdy se všichni hromadně vraceli z víkendu na venkově do svých domovů, ale na sto procent to nevěděl. Nebyl si jistý ani měsícem. Bylo příšerné teplo, takže nějaký letní měsíc? Červenec, odhadoval. Život si plynul tempem, které Clint nestíhal. A už ani neměl pocit, že mu něco utíká.

Nechtělo se mu vstávat, ale zatoužil po nejsilnější kávě na světě. Vyhrabal se z postele s jasným cílem – kafe, kafe, KAFE! Podíval se z okna. Kouzelné uličky byly plné odpadků, které na slunci nehorázně páchly. Lidé nadávali a naráželi do sebe. Aspoň krysy byly přes den ukryté v kanálech. Ze starých komínů se valily černé mraky kouře. V Clintovi to vyvolávalo pocit zmaru. Město si žilo svým životem, nikdo ho nepotřeboval. Tenhle svět vážně nepotřeboval hrdinu a pokud ano, on nebyl ten vyvolený... Clint už se stejně za hrdinu nepokládal. Teď už byli jiní povolanými.

Sešel schody do kuchyně. Zarazil se a nevěřícně sledoval drobnou dívku, se kterou se neviděl bezmála rok. Kate se otočila a mile prohodila: ,,Sis teda zase přispal. Bude brzo poledne." Jako kdyby se ten rok neodehrál. Jako kdyby tam byla vždycky. V jeho, jinak cynickém, srdci nikdy neodešla. Clint chvíli uvažoval, jestli to není jen halucinace, přelud... A chtěl ji pevně obejmout a nikdy nepustit.

,,Co tady děláš?" zeptal se otráveně a sedl si na stoličku. Kate se něžně pousmála. Jo, to ona uměla, rozvzpomínal se Clint. Myšlenky o Kate se vynořily z mlhy a každá chvíle strávená s ní se zaostřila na ty roztomilé detaily. Skoro rok si nedokázal vybavit to její typické pousmání. Dětinské vztekání. Každodenní návštěvy, když byl v nemocnici. Její arogantní špulení rtů, když se o něčem dohadovali. To, jak ho držela za ruku. Vůně šeříku...
,,Říkala jsem si, že bys ocenil kafe," odvětila a podala mu hrnek. Kafe, to vlastně taky neodmyslitelně patřilo ke Kate. Jak mohl pít kávu bez ní?
,,Kvůli tomu jsi jela přes celou Ameriku?"
,,Taky ses mi dlouho neozval," uvedla další důvod, který se ale Clintovi nezamlouval. Každý si žil vlastním životem, ona byla superhrdinka, on... Nenápadně zavrtěl hlavou.
,,Neměl jsem čas. Ani náladu. To ti mohlo dojít. Kdybych se s tebou chtěl vidět, tak ti zavolám." Zklidni se, Clinte, nebo ji naštveš/raníš/zklameš, a to přece nechceš!
,,Málem jsem zapomněla, jak moc mi chyběl ten tvůj lhostejnej přístup k celýmu světu."
,,Za to ty srkáš nos do všeho," opáčil Clint.
,,Trhni si," pronesla sebejistě Kate, ale Clint věděl, že to nemyslí zle. ,,Jen jsem tě chtěla vidět. A posedět s tebou u kávy. To přece bývala naše oblíbená činnost. Jsem tu na necelý týden, tak mi to nekaž." Nikdy, slovy NIKDY, by jí nepřiznal, jak moc mu chyběla. Tolik se mu po téhle protivné holce stýskalo! Chtěl ji obejmout. Místo toho se napil. ,,Tak co?" zeptala se zvědavě.
,,Dobrý, i když tam dáváš moc cukru," odvětil Clint. Nebyla to pravda, Kate uměla dělat nejlepší kafe na světě.
,,Nedávám tam žádnej cukr," zalhala Kate a zatvářila se nevinně. ,,Vim přece, že nesnášíš cukr. A neptala jsem se na kafe, ale na to, jak se ti daří."
,,Jo takhle. Však to znáš..." Nemohl jí říct, že celé dny nic nedělá. To víš, Kate, bez tebe už nechci nic. Občas se ale nachomejtnu v ruský čtvrti, dostanu se s nima do potyčky a pak schytám pár ran přes hubu. Neni to hrdinství, už jenom přežívám. Nebránim se tak, jak bych mohl. Ty rány mi připomínají, jakej idiot jsem byl, když jsem tě nechal odejít. Nemohl to přiznat. Zvlášť teď, když jeho malá Katie-Kate nebyla malá. ,,Někdy to vypadá dost špatně, ale zatim jsem se ze všeho dostal." Vážně, Clinte, vážně jí říkáš takovýhle nic neříkající hlouposti?
,,Ty přitahuješ samý pohromy, Bartone. Ty sám jsi jedna velká pohroma," pravila, jako by ji Clintova odpověď vůbec nepřekvapovala. Znala ho lépe než všichni ostatní. Věděla, co za tou kamennou tváří skrývá. Sedla si vedle Clinta na barovou stoličku, nepatrně se otřela nohou o jeho koleno. Nenáviděl doteky (poslední dobou se ho dotýkali lidé jen při bitce), ale neucukl. ,,Promiň," řekla jen (bez jediné známky lítosti) a usrkla z hrnečku.
,,Je jasný, žes to udělala schválně. Máš přece skvělý reflexy a víš, jak si sednout bez otírání se o kámoše." Kate vzhlédla a netrvalo ani vteřinu, než vymyslela odpověď.
,,Ty máš ještě lepší reflexy, takže jsi mě vědomě nechal, abych se tě dotkla. Copak, osamělý Hawkeye touží po lásce?" zavtipkovala Kate. Clinta však tato otázka zasáhla jako šíp. A ten šíp byl nejspíš bumerangový, protože jeho reakce rozesmutněla i samotnou Kate. Nebyla slabá! Nebyla jako ostatní holky, které pláčou kvůli chlapovi. Kate Bishopová byla emancipovaná žena. No tak, Kate, tohle je přece za tebou... Před lety, když jí nabízel spolupráci, uvedl jeden z důvodů to, že s ní nechce spát. Byla to hrozná hloupost, ale od té doby aspoň byla smířená, že spolu nebudou. Takže jeho smutek v ní nevyvolal žádné emoce! Ne. A ne. Prostě ne!
,,Jak se ti žije v Kalifornii?" změnil Clint téma rozhovoru.
,,Však to znáš. Jóga, nalezení sebe samotný a takový ty blbosti okolo toho."
,,Blbosti? Tak proč tam furt žiješ?"
Kate s nelibostí v hlase odvětila: ,,Jsem tam skoro pořád sama... Když teda nevyšetřuju. Lidi mě rozptylujou. Samota mi pomáhá se soustředit. Ale to ty znáš, ne?" Clint neodpověděl. ,,No jasně. Nesouhlasíš se mnou. Ty jsi totiž lepší, tebe nic nerozptyluje..."
,,Spíš ničemu nedovolím, aby mě rozptylovalo," uvedl na pravou míru Clint. Zamlčel jednu věc, která narušovala jeho bystrý zrak i úsudek. Jednu... otravnou holku.
,,Našla jsem si práci. Osamostatnila jsem se." Clint uznale pokýval hlavou. ,,Všichni se na tebe vyptávaj. Kdybys za náma někdy chtěl na návštěvu..."
,,Promiň, mám moc práce."
,,Jémináčku, zlatíčko, ty máš těžkej život," politovala ho. ,,Co celé dny děláš? Spíš a jíš? To je velice náročné, taky bych v tomhle případě nezvládla dojet do Kalifornie..."
,,Nemám nic na práci, jen se mi nikam jezdit nechce." Nechtěl jí to říkat, ale ona ho provokovala.
,,Řeknu všem, jak jsi na mě milej."
,,A doteď jsi říkala co?"
,,To je přece jasný, ne? Že jsi sakra dobrej chlap, Clinte," odpověděla Kate vážným hlasem a zadívala se mu do očí. Clint byl sám pro sebe pohromou, ale pro Kate byl zničující katastrofou! A ani ten hlupáček netušil, jak moc ho má ráda. ,,Vždyť přece víš, že jsi byl tím nejlepším parťákem, kterýho jsem kdy měla... Sice jsi mě dostal do pár nebezpečnejch situací, někdy jsem ti musela zachraňovat zadek, ale jinak..." zarazila se a přemýšlela, jak se vůbec vyznává pozitivní kritika. ,,Jinak jsi prostě skvělej chlap, o kterym bych nemohla říct půl špatnýho slova."
,,Nápodobně, Katie-Kate," řekl pouze Clint. Ne, že by neopětoval její vřelý vztah, ale neuměl to dát najevo. V tomhle směru byl stále neohrabaný. A navíc bylo ráno (dobře, poledne), byl rozespalý po noci, kterou strávil hraním šipek, aby sehnal aspoň pár desítek dolarů. Kdyby byl odpočinutý a v dobré náladě, určitě by byl výřečnější. Nebo možná ani ne.
,,Tak se za náma někdy stav," požádala ho Kate nejněžněji jak dokázala. ,,Jinak ti každou noc budu tajně krást kafe." Většinou bývala děsná potvora, ale právě proto ji měl tak rád. Dovolil si krátký úsměv.
,,Ještě uvidím," řekl. I když nic neslíbil, rozzářily se jí oči.
,,Skvěle! Dám ti adresu."
,,Znám tvou adresu." Znal její adresu, její oblíbenou restauraci, obchod, ve kterém nakupovala, naboural se do systému a proklepl si všechny lidi, se kterými přišla do kontaktu. Tajně na ni dohlížel, i když si nalhával, že je to jen zvědavost. I když na ni nemyslel, pořád byl připravený vydat se za ní, kdyby potřebovala pomoc. Po celý rok měl sbalenou tašku s oblečením, kdyby mu zazvonil telefon a ozval se její hlas.

,,Už bych měla jít," řekla Kate po dvaceti minutách trapného ticha. Clint ji chtěl zastavit, jenže nevěděl jak. Mohl by vstát, doběhnout k ní a vylíčit vše, co k ní cítí. Samozřejmě za zvuků smyčcového kvarteta. A ve zpomaleném záběru ji políbit.
,,Hej, Bishopová! Něco sis tu zapomněla!" křikl a hodil po ní klíč, aniž by se k němu otočila čelem, chytila ho. Stačil jí k tomu skvělý sluch, díky kterému poznala, jakým směrem klíč letí. ,,Skvělej postřeh," pochválil ji Clint. Teprve teď natočila hlavu tak, aby Clinta viděla.
,,Měla jsem nejlepšího učitele," odpověděla Kate.
,,To kafe bylo dobrý. Neudělala bys zítra stejný?" Kate se pousmála. ,,Prosím."
,,Moc ráda," odpověděla, ,,hlupáčku."

...je to lepší, než jak to vypadá.