,,Dnes jsou závěrečné zkoušky. Až budete vyzváni, půjdete do vedlejší místnosti. Test bude z techniky klonování." Řekne mistr Iruka třídě. Podívám se na svého bratra. Ach sakra! Tuhle techniku umím ze všech nejmíň. Naruto na tom nebyl jinak.

Jsem v háji! To nemůžeme odmaturovat z něčeho jiného? Vždyť umím i jiné techniky. Co mám dělat? Co mám dělat?! Byl jsem tak nervózní, až jsem si trhal vlasy. Když jsem se podíval na bráchu, kousal si nervozitou nehty.

,,Ah... Já vážně nechci propadnout."
,,Ah... Já vážně nechci propadnout."

...

,,Uzumaki Menma!" Zvolal mistr Mizuky mé jméno a já jsem se nerovnozitou málem propadl do země. ,,Mistře Mizuky! Mohl by jste na slovíčko?" Zastavil jsem ho ve dveřích. Ten se pousmál a přikývl. ,,Mohl by se mnou zkoušet můj brácha?" Zamyslel se a chvíli odmlčel.. ,,No... Výjimečně můžete." Povolil. Nadšeně jsem houkl na bratra. ,,Naruto! Dělej!" Nechápal, co se děje, ale viděl, jak na něj mávám rukou. Hned ke mě přiskočil a podíval se na Mizukiho. ,,Jdete na to kluci?" To už Naruto pochopil a oba jsme se usmáli.

,,Hay!"
,,Hay!"

To už nás smích ale přešel, když jsme oba stáli před mistrem Irukou. To zvládnu... To zvládnu... Přeci to není zas tak až těžké.

Dokážu to! Musím! Navzájem jsme se na sebe podívali a přikývli. Připli jsme k sobě ruce a oba naráz zvolali ,,Stínový klony!".

Snažil jsem se jak jsem jen mohl. Proč to musí být zrovna tahle zatracená technika?!

Musím. Musím! MUSÍM!

,,Oba propadli. Už zase..." Uslyšeli jsme, když jsme se oba podívali, na naše nepovedení klony. Byli to takové placky na zemi. Byli jsme oba zklamaní. ,,Mistře Iruko..." Ozval se najednou mistr Mizuki. ,,Podívejte se na ně. Snaží se. Mají výbornou fyzičku a výdrž. A technicky vzato oba kluci klony vytvořili."

Ts. Já už jednoho klona mám a stačí mi to. Na co bych potřeboval dalšího?

Na co klony? Mě stačí že brácha si ze mě dělá krypl-klona!

,,Co myslíte? Mohli bychom je nechat projít." S těmi slovy jsme se oba podívali s nadějí na oba mistry. Iruka měl ale přísnější názor. ,,Mistře Mizuki... Všichni ostatní vytvořili aspoň 3 klony a Uzumaki kluci vytvořili každý jednoho a ještě prakticky nepoužitelného." To nás urazilo. A co víc bolelo, bylo, když řekl že nás nenechá projít! Ani po tom všem co jsme s ním zažili nás nenechá projít?! Ví, jak se snažíme! Máme v něm důvěru, kterou on si jen tak zahazuje!

...

Víc bolestivější bylo, když jsme seděli před akademií a dívali se, jak ostatní se chlubí svými čelenkami. Naruto seděl na houpačce a houpal se. Já jsem seděl vedle něj na zemi a smutně vzhlížel. ,,Měli jsme na to! Proč nás ten bastard nenechal projít?" Zeptal jsem se naštvaně bratra. ,,Mě se ptej?" Odpověděl a tím i zahodil tohle téma. Všichni se před námi smáli a chlubili se svím rodičům. Já ani Naruto kamarády nemáme. Kamarády, ani nikoho kdo by nám byl blízký. Všichni si na nás ukazují prstem a my nevíme proč. To se dělo i teď. ,,Podívej se na ně." ,,To jsou ti kluci." ,,Jo... Ale je dobře že neodmaturovali." ,,Pravda. Je dobře že je nenechali stát se Shinobimi." ,,Nejsou to ti kluci-" ,,Přestaň! Vždyť víš že o tom nesmíme mluvit." ,,Slyšela jsem, že prý oni jediní nezvládli ty zkoušky." ,,Jeden jako druhý. Oba stejný trdla. Rod Uzumaki museli být pěkný mamlasové." Proč? Opakovali jsme si tu samou otázku. ,,Ts. Slepice." Zašeptal jsem. ,,Nevšímejme si jich." Zašeptal mi bratr na zpět.

Chtěli jsem už odejít. Nemohli jsme tohle poslouchat. Když v tom! Přišel k nám mistr Mizuki a usmíval se. Co asi chce? Oba dva jsme na něj koukali nevěřícím a přesto nechápavým pohledem.

,,Iruko, chci si s tebou pak promluvit." Řekl Hokage mistrovi, který stál vedle něj. Dívali se na nás. My si jich ale nevšimli. . ,,Ano." Odpověděl mu. To my ale už byli v tahu.

Seděli jsme na mýtině jednoho domu společně s mistrem Mizukim. Byli jsme pořád sklamaní z toho, co se stalo. ,,Mistr Iruka si na vás zasedl." Řekl. ,,Proč my? Udělali jsme snad něco špatně?!" Zavrčel jsem. ,,Nikomu jsme nic neudělali! Jsme jediný co tu zkoušku nedali! My na to měli!" Zavrčel Naruto. Narozdíl od nás, mistr Mizuki byl úplně klidný. ,,Chce ti ukázat cestu k opravdové síle. Víte kluci... Něco vám řeknu. Mistr Iruka vás chápe víc než si myslíte." To jsme se zarazili. ,,On?" Zavrčel jsem naštvaně. ,,Kdyby nás chápal, nezasedl by si na nás!" Zaječel na něj bratr. Další mistrova věta nás ale srovnala z míry. ,,On je taky sirotek jako vy." Oba jsme víc posmutněli.

,,My opravdu moc chtěli odmaturovat!" Zašeptal bratr. Mistr Mizuki se tomu jen zasmál. ,,No myslím, že pak nemám na výběr..." Oba dva jsme se zarazili. ,,Co?" Zašeptám. ,,O čem to mluvíte mistře?" Zeptá se Naruto. ,,Povím vám tajemství."
,,Tajemství?" Řeknem s bratrem jednohlasně.
...

,,Iruko?" Zeptal se starý muž.
,,O co se jedná Hokage-sama?"
,,Vím jak se cítíš ale, stejně jako ty, Uzumaki kluci vyrůstali bez rodičů." Opakoval si mistr Iruka konverzaci s Hokagem. Ležel na posteli uvolněný a vybavovali vzpomínky před 12ti lety. Obrovský devítiocasí démon jak zaútočil. Vzpomínal na sebe jak byl malý a pomalu bezmocný. Odnášeli ho pryč do bezpečí.

,,Mistře Iruko, vzbuďte se!" Zakřičel někdo za dveřmi. Mistr Iruka až líně vstal a otevřel dveře. Rozhlédl se po tmavě zahalené krajině. Stál tam mistr Mizuki s vyděšenými oči. ,,Co se děje?" Zeptal se. ,,Musíme jít do domu Hokage-sama! Uzumaki kluci ukradli vzácný svitky s pečetěmi!" Iruka se hned vyděsil. ,,Svitek s pečetěmi?!" Vylekal se. To snad nemůže být pravda, opakoval si v duchu.

Něco na tom pravda ale byla. S Menmou jsme seděli na jednou speciálním místě a otevřeli obrovský svitek. ,,Přičti to! Co je první technika!" Pobídl mě Menma. ,,První technika je..." Četl jsem. ,,Stínový kloni." To jsme se oba zarazili. ,,Co?! Kloni? Ale vždyť ty víš, že klony ani jeden z nás neumí! To se chceš učit hned ty těžký klony?!" Zaječel na mě Menma. ,,Máš lepší nápad, chytráku?"

,,Dej to sem! Podívám se sám!" Vytrhl jsem mu svitek z ruky a četl si sám. ,,He? Jak se podle tebe mám ale pak učit?!" Odstrčil mě a znovu si četl tu svou techniku. ,,Já se chci ale naučit něco taky!" Zavrčím a odstrčím ho taky. Začal jsem číst dál. ,,Technika osmé čakry." Přečetl jsem nahlas. ,,Co? Co je to za blbinu? Čaker je jen 7?!" Vyjekl Naruto nechápavě. ,,To říká ten, co před pár dny tvrdil, že jich je 6!" Zavrčel jsem nazpátek a dál četl ve svitku.

,,Hokage-sama! Tohle už překročilo všechny meze!" Zakřičel jeden ninja mezi všemi seskupenými naštvanými ninji před Hokagem. ,,Svitek pečetí je nebezpečný a zakázaný minulím Hokagem! Pokud se správně použije-...!" Zakřičel výhružně druhý ninja. ,,Musíme je okamžitě s tím svitkem najít!" Mistr Iruka byl až v depresích. Nemohl uvěřit, že by něco takového Uzumaki dvojčata udělali. Nechápu jak si to o nás mohl myslet?! Hokage se zamyslel a přikývl. ,,Musíme okamžitě najít Menmu a Naruta!" Přikázal a všivhni ninjové se rozběhli nás hledat.

Iruka hledal všude po vesnici. "Kam jste jen mohli jít?" Zeptal se pro sebe. Narozdíl od mistra Mizukiho, který věděl kde jsme a mířil si to přímo k nám. "Kluků se zbavím a svitek s pečetěmi bude můj!" Jo... Až takoví kruťas to byl. Nebýl mistra Iruki který nás našel dřív než dorazil mistr Mizuki, nevím co by se stalo dál...

Udýchaně jsme seděli na zemi s již přehozeným svitkem na zádech. ,,V životě jsem nezkoušel tak složitou techniku!" Ztěžoval si Menma. ,,Měl ses učit klony jako já! Ta tvoje technika osmé čakry je až moc náročná na tebe." Posmíval jsem se mu. ,,To říká ten, co je víc udýchaný než já!" Štěkl nazpátek. To už ale před námi stál mistr Iruka fakt s přiblblím výrazem. ,,Menmo...! Naruto...!" Zavrčel naštavně naše jména. My jsme se ale na něj jen mile usmáli. Nechápal ani jeden z nás co jsme udělali špatně. ,,Vy jste nás našel?" Podivil se Menma. ,,Ale my se zatím každý naučil jen jednu techniku." Přiznal jsem se i za bratra a oba se podrbali na hlavě. "Oni se tu učí techniky... Tak moc se snaží, že vypadají takhle?" Podivil se mistr Iruka. ,,Možná že když nám dáte ještě chvilku, naučíme se toho mnohem víc a pak už nás necháte odmaturovat! Že ano?!" Vyjekl jsem. ,,Uvidíte mistře! Až to uvidíte, bez váhání nás necháte odmaturovat!" Vyjekl Menma. ,,Přece když vám teď ukážem každý jednu techniku, tak nás necháte odmaturovat, ne?" Vyjekl jsem naposledy, než jsme oba uviděli Irukův zděšený výraz. ,,Kdo vám tohle řekl?" Zeptal se zmateně. ,,Mistr Mizuki! Řekl nám o tomhle svitku i o tomhle místě! Tohle říkal." Řekl s úsměvem Menma. ,,Mizuki to udělal?" Zašeptal zděšeně mistr a ani jeden z nás nic nechápal. Podíval jsem se na bratra, ale ten měl v hlavě vymeteno stejně jak já. ,,Rozumíš tomu?" Zeptám se. ,,Myslíš jeho výrazu nebo téhle situaci? Jestli myslíš jeho výraz tak nevím a jestli myslíš situaci, tak to nevím taky." Odpověděl mi Menma.

A najednou *Prásk! Vzduchem se proletěli kunaie a mířili přímo na nás. Než jsme se nadáli, mistr Iruka nás odstrčil a všechny kunaje byli zamířený na něj. Pár kunaí ho i strefilo. My jen nechápavě koukali ze země, co se děje. ,,Působivé, že jsi je našel..." Zasmál se Mizuki, který stál nedaleko od nás na větvi stromu. ,,Už chápu o co tady jde." Zašeotal Iruka. ,,Jestli jo, tak mi to musí někdo vysvětlit." Řekl jsem. ,,Mě taky!"

,,Menmo, dej mi ten svitek!" Zavolal na mě Mizuki. Mám ho totiž přehozený na zádech. ,,He? Hej! Co se tady děje?!" Zakřičel Naruto. ,,Mistře Iruko...! Mistře Mizuki...!" Zamumla jsem nesmyslně a oba jsme se dívali chvilku na Mizukiho a pak na Iruku. ,,Menmo! Naruto! I kdyby vás to mělo stát život, musíte ten svitek ochránit! Nesmí se mu dostat do rukou! Je to nebezpečný svitek, který má v sobě zapečetěné zakázané ninjutsu! Mizuki vás jen využil, aby se dostal ke svitku!" Varoval nás Iruka. To nám teda moc situaci nevysvětlil. Děkujeme za zmatenou hlavu a ještě za zmatenou odpověď. Naruto se hned rozzuřil. Já jen celkem klidně zůstal zamtený koukat.

,,Neposlouchejte ho... Iruka chce ten svitek totiž pro sebe." Řekl klidně s úsměvem na tváři Mizuki. Trochu jsem se zklidnil, ale ani jednomu to nebylo jasné. Podíval jsem se nechápavě na Iruku. Menma začal víc ke mě couvat a víc jsme se na sebe instinktivně namáčkli.

,,O čem to mluvíš Mizuki?! Neposlochejte ho. Lže!" Mizuki se na Irukova slova ale jen zasmál. ,,Řeknu vám tedy pravdu." ,,Ne! To nesmíš!" Zakřičel na něj Iruka. Ani jeden z nás to nechápal. ,,Rozumíš tomu, brácha?" Zašeptal jsem jen tak. On záporně zakroutil hlavou do stran. ,,Před dvanácti lety se zavedl zákon." To nás ještě víc zmátlo. Pomalu jsme s bratrem vstávali ze země. ,,Jaký zákon?" Zeptal jsem se. ,,O jakým zákonu to mluvíte?" Zeptá se Menma. ,,Zákon, o kterém vám nikdy nikdo neřekl a nesměl říct."
,,Nikdo nesměl říct?"
,,A to jako proč?!"
,,Co je to za zákon?"

,,Přestaň Mizuki! To nesmíš!" Zakřičel mistr Iruka, ale teď už je pozdě. ,,Zákon o tom, že vy dva jste vlastně ten devíti-ocasí liščí démon!" Oba jsme se zarazili. ,,Myslím tím, že vy dva jste devíti-ocací liščí démon, co zabil Irukovi rodiče a zničil naší vesnici!" ,,Přestaň!" Zavolal mistr Iruka, ale teď už bylo všechno ztracené. Oba jsme stály jako dva morový sloupy.

Ve mě a v mém bratrovi zavládl chaos. V našich myslích byl zmatek a zloba.
,,To nemůže být pravda!"
,,Naruto má výjimečně pravdu! Kdyby měl být v někom zapečetěný démon, byl by jen v jednom!" ,,Hele!" Zavrčel Naruto.

Mizuki se tomu ale jen zasmál. ,,Všichni víme, jak liščí démon je mocný. Myslíte si, že by jste to přežili, kdyby takové monstrum žilo v jednom těle? Každý z vás vlastní polovinu démona. Všichni vám lhali. Copak vám nebylo divné, proč vás všichni tak nenávidí?! Nikdo nikdy vás nebude uznávat! I Iruka vás nenávidí za to, že jste zabili jeho rodiče!"

To už byla poslední kapka. Svět se nám hroutil před očima a rozzuřená čakra hromadila. Tohle je konec!