Mladá Alyssa Olson se vrátila ze školy domů. Byla moc unavená na to, aby cokoliv dělala. Neměla na nic náladu a jediné po čem toužila byla její postel, kde si mohla pořádně odpočinout. Svlékla si kabát a pověsila ho na věšák. Právě v tuhle chvíli si všimla malé obálky u dveří. Byl to dopis. Sebrala ho a už jenom podle stylu písma poznala že tento dopis psal Austin Thompson. Do očí se jí nahrnuly slzy. Bála se, byla ráda a zároveň byla naštvaná. Tolik pocitů najednou se nahromadilo v Alysse Olson.

Alysso,

nemám ponětí kde jsi, kam jsi mi odešla, ale věř, že mi chybíš. Myslím na tebe skoro celý den a každý den. Chtěl bych ti vysvětlit pár věcí. Třeba to, proč jsem si tě ke konci roku nevšímal a bavil se s kýmkoliv, jen ne s tebou. Ne, nebyla to tvoje chyba. Alysso já.. Už nějakou dobu jsem nemocný. Mám rakovinu. Doktoři  říkali, že už jsem zdraví, protože jsem prošel několika operacemi a vyšetřeními. Ale já věděl, že se to jednou vrátí. Od té doby co mi tuhle zprávu řekli, se necítím ve své kůži. Pár týdnů před posledním dnem školy, doktoři opravdu zjistili, že se rakovina vrátila. Říkali, že mám max. pár měsíců života. Nechtěl jsem ti to říkat, protože jsem nechtěl aby to ovlivnilo něco mezi námi dvěma. Nemohl jsem se s tebou bavit. Já jsem to prostě nedokázal. Omlouvám se, že jsem tě ignoroval, ale doufám, že to pochopíš. Alysso.. Nevím jestli jsi cítila něco podobného i ke mně, ale já tě miluju. Ano miluju tě. Nikdy jsem nepoznal nikoho kdo by byl takový jako ty. Jsi krásná, chytrá, vtipná a já s tebou zažil ty nejúžasnější okamžiky svého života. Až tenhle dopis budeš číst, já už tu pravděpodobně nebudu. Rodiče ti pošlou tento dopis, až zjistí kde jsi.

Vzpomínáš si na tu nemocnici?

Vzpomínáš si na náš tanec na plese?

Vzpomínáš si jak jsem ti dělal naschvály?

Vzpomínáš si to, jak jsem nenáviděl to, jak jsi mě fotila?

Vzpomínáš si, jak jsem tě na jaře pokropil vodou?

Vzpomínáš si, jak jsi mě zahrabala na pláži do písku?

Vzpomínáš si na to, jak jsem tě políbil v dešti?

Allyse z oka vytekla slza. Byla zdrcená, byla zlomená. Nedokázala se smířit s tím, že Austin Thompson je mrtvý. Přitiskla si dopis blíž k tělu. Chtěla křičet, rozbíjet věci, ale na nic se nezmohla.. Jen na tichý bolestivý pláč.

,,Ano vzpomínám." Řekla a potom se zhroutila k zemi.

Ahoj všichni,

doufám že se vám příběh líbil. Musím přiznat, že u psaní téhle závěrečné kapitoly, jsem i já málem brečela(slíbila jsem si že nebudu brečet :D )