,,Takže počkám tady," řekl jsem, když jsme zastavili u banky. ,,Ezio měl sis promluvit s otcem. Pamatuješ?"

,,Jo pamatuji. Můžu si s ním promluvit, až bude doma, "odpověděl jsem. Claudie se zamračila a vešla do banky našeho otce.

Okolo nás prošla mladá černovlasá žena, která se zastavila u stánku s ovocem. ,,Ona je překrásná..." řekl jsem a pohlédl na mého bratra. ,,Běž za ní Ezio."

,,Federico, ty víš, že to moc neumím se ženami a ona je tak překrásná..." rozplýval jsem se nad černovlasou dívkou.

,,Vždyť jsi šlechtic. Máš šarm, tak ho použij."

Nadechl jsem se a vydal se k ní. Usmál jsem se na ní. Žena se jen zasmála. ,,Proč na mě tak hledíte?"

,,Jste nádherná..." žena se znovu zasmála. ,,Mohl bych se zeptat na vaše jméno?" zeptal jsem se. ,,Ne," odpověděla a odešla.

,,Dejte mi ještě jedu šanci!" vykřikl jsem. ,,Ne...žádná druhá šance nebude."

Pohlédl jsem na Federica, který nevěřícně kroutil hlavou. ,,Běž za ní!"

,,Vždyť mě odmítla!"

***

Nakonec jsem sebral odvahu a vydal se za ní. Plížil jsem se za ní tak tiše, že ani nepostřehla, že jí sleduji. Nakonec došla až ke dveřím svého domu, kde na ní čekal Vieri de Pazzi, můj úhlavní nepřítel.

Černovlasá žena se ho bála a tak jsem musel zasáhnout. ,,Hej Vieri! Nech tu ženu napokoji!"

,,Ezio, nepleť se do toho, není to tvůj byznys!" ,,To se pleteš! Obtěžuješ tu ženu a jak se tak dívám, není jí to příjemný! Hned jí pusť!" vykřikl jsem a natáhl se pro svůj meč.

,,Ještě jsme spolu neskončili Ezio Auditore da Firenze!" vykřikl a utekl. Pomalu jsem přistoupil k ženě a pomohl jí na nohy.

,,Děkuji vám," řekla žena a vřele se na mě usmála. ,,Tu druhou šanci vám tedy dám," dodala a vydala se ke dveřím. ,,Neznám vaše jméno!"

,,Cristina Vespucci." ,,Ezio Auditore. K vašim službám madam," řekl jsem a mírně se uklonil. Přičemž se Cristina zasmála.

,,Ještě se uvidíme," řekla a zmizela ve dveřích. S úsměvem na tváři jsem se vrátil k mému bratrovi, který stál stále na tom samém místě.

,,Zabodoval jsem!" ,,Gratuluji bratříčku. A jak se ti to povedlo?" zeptal se. ,,Objevil se Vieri de Pazze. Vytáhl jsem jen meč a už se třásl."

,,Tomu nevěřím Ezio..." ,,Je to pravda!" vykřikl jsem, ale můj bratr se zasmál. ,,Já ti věřím Ezio. Musíme domů, je pozdě a otec si s tebou chce promluvit. "

,,Už jdu, ale na tu ženu nezapomenu..." vzdychl jsem. ,,Už ti řekla jméno ty Romeo?"

,,Řekla. Cristina Vespucci." ,,A neřekla ti náhodou špatné jméno?" popíchl mě Federico. ,,Proč by to dělala? Je to šlechetná dáma, která by tohle neudělala."

,,To ženy dělají."

Zasmál jsem se. ,,Zase mě popichuješ!" ,,A ty se vždy nachytáš bratříčku," odpověď Federico a usmál se.

***

Byla tma, paprsky měsíce dopadaly do mého pokoje, ale já nespal, přemýšlel jsem nad Cristinou. Měl jsem její tvář na dosah ruky.

Zamiloval jsem se do ní. Nemůžu na ní přestat myslet. Její úsměv, její oči... Musím jí vidět.

Pomalu jsem vstal, ze své postele. Oblékl jsem si černé kalhoty,vysoké černé boty, bílou košili a přes to moji černou vestu.

Na ruce jsem si nasadil chrániče a vydal se pomalu po schodech dolů. ,,Ale, ale, ale. Kampak bratříčku?" zastavil mě Federico.

,,Můžeš být ticho prosím..." ,,Snažíš se vyplížit jako duch. Kampak jdeš?" ptal se mě Federico.

,,Za Cristinou. Nemůžu přestat na ní myslet. Vidím stále její tvář."

,,Ty ses zamiloval." ,,Prosím neříkej to otci..." prosil jsem. ,,Nic jsem neviděl. A teď běž."

,,Děkuji Federico," řekl jsem a vyšel z domu. Celé ulice byly tiché, jen blázen jde za svou vysněnou dívkou, která zřejmě už spí.

***

Hodil jsem jí do okna kamínek a pak další. Nakonec se okno otevřelo a v něm stála Cristina. Měla rozpuštěné vlasy.

,,Ezio co tu děláš? " ,,Jdu tě navštívit," odpověděl jsem sebevědomě.

,,Tak pojď..." řekla a ustoupila od okna. Vylezl jsem, za ní. ,,Nemohl jsem to bez tebe vydržet."

Cristina se usmála a políbila mě. ,,Ty cítíš to co já?" zeptal jsem se. Cristina se usmála a přikývla.

***

,,Měl bys jít, můj otec tě tu najde a zavolá stráž."

,,Ale zrovna jsem přišel," řekl jsem. ,,Notak běž!"

Otočil jsem se k oknu. ,,Uvidíme se ještě někdy?" zeptal jsem se.

Cristina se usmála. ,,Ještě se uvidíme, neměj strach. A teď jdi."

Přikývl jsem a vylezl oknem.