Procházím se náměstím ve Florence se svojí partou přátel, kterým věřím. Zastavil jsem se v jedné z uliček, ve kterým budeme mít souboj a otočil se na ně.

,,Bojujeme bok po boku!" vykřikl jsem. ,,Společně!" zakřičeli. ,,Silenzio (ticho) mojí přátelé," uklidnil jsem svoje přátele, abych mohl pokračovat v mluvení.

,,Víte co nás sem přivedlo? Čest! Vieri dé' Pazzi pomlouval mojí rodinu a škodí nám. Jestliže.." mezi nohy dopadl kámen, který hodili z druhého konce ulice.

,,Dost těch nesmyslů grullo! ( Idiote!)"

Otočil jsem se na něho. ,,Zrovna o tobě mluvíme!" zakřičel jsem na něho. ,,Překvapuje mě, že tě tu vidím. Myslel jsem, že rodina Pazziovi si na špinavou práci najímají jiné!"

,,To tvá rodina se schovává za stráže, když se něco semele codardo! (Zbabělče!) Neumíš si věci řešit sám?!"

,,Tvoje sestra si nestěžovala,když jsem se o ní kdysi ,,staral" " řekl jsem a couvl zpět ke svým lidem, který se smáli tomu, co jsem řekl.

,,Na ně!" rozkázal Vieri a hodil kámen, který dopadl přímo na mojí tvář a poranil mi horní ret.

Mojí lidi zaútočili a já tam zůstal stát, pak jsem se do naší roztržky přidal.

Jednoho z nich jsem chytil a kolenem ho kopl do čelisti.

***

Chytil jsem posledního, strhl ho na zem a několikrát jsem mu dal pěstí do obličeje. ,,Hej! Za tebou!" podíval jsem na místo odkud vycházeli hlasy.

Všiml jsem si červeného kabátce a kordu u pasu. ,,Federico! Co ty tu děláš?" zeptal jsem a pustil muže.

,,Přišel jsem se podívat, jestli ses už naučil bát." řekl a přešel ke mě. ,,Máš styl, ale jde hlavně o vytrvalost," dodal Federico a položil mi ruku na rameno.

Do roztržky se přidali další muži, ale s těmi jsem si s bratrem hravě poradili.

,,Ústup! Ústup!" zakřičel Vieri všichni jeho muži se sebrali a stahovali se zpět.

Chtěl jsem na ně vyběhnout, ale můj bratr mě zastavil. ,,Nech je jít," řekl Federico.

,,Měli jsme to vyhraný!" vykřikl jsem. ,,Uklidni se Ezio! Otec by mě zabil, kdyby se ti něco stalo,"

,,Už nejsem malý!" zavrčel jsem a setřel si krvácející ret. ,,Měl bys zajít za doktorem, aby se ti na to podíval,"

,,Nic mi není. Jen to potřebuje pár stehů," odpověděl jsem.

,,Mám tě tam odvést jako malého?!" ,,Fajn už jdu!" protočil jsem oči a následoval mého o tři roky staršího bratra až k doktorovi, který se mi na to podíval a ošetřil.

***

,,Otče!" vykřikl jsem a vešel do jeho pracovny. ,,Ezio!" vykřikla moje sestra Claudie a objala mě. ,,Kde je otec?" zeptal jsem se.

,,V bance, kde by podle tebe měl být?" zeptala se. ,,Žádal si mě a já s ním potřebuji mluvit...teda on se mnou," Claudie se usmála.

,,Stejně s ním potřebuji mluvit tak mě můžeš doprovodit," souhlasně jsem přikývl. ,,A co se ti stalo? Zase ses popral...Ezio,"

,,Bráška se nikdy nepoučí," přidal se do naší konverzace Federico. ,,Vůbec neví, co je strach,"

,,Až mi řekneš, co je strach, tak to možná budu vědět," usmál jsem se. Federico se taky usmál a jemně mě praštil do ramene.

,,Tak pojď, musíme za otcem a ty Federico žádné hlouposti." ,,Chováš se jak matka!" zavrčel Federico.

,,Ezio?" ,,Matko!?" otočil jsem se na mojí matku. ,,Ten meč!" ,,Ale matko! Potřebuji se bránit a navíc dneska to byl jen pěstní souboj."

,,Tak dobře Ezio, nech si ho, ale žádné hlouposti víš, že to otec nerad poslouchá..."

,,Ale..." ,,Žádné ale Ezio, už jsem řekla!" řekla matka a odešla do knihovny.