Chengcheng
Moji rodiče pro mě vždycky byli vzorem, ať už rodičovským, protože od chvíle, kdy si mě ve dvou letech adoptovali jsem je viděl jako bohy, tak milostným. Jejich láska je pro mě vzorem. Neumím si představit, že by na světě byl nějaký pár, který by se miloval víc než oni. A pořád mají dost lásky na to, aby ji rozdali i mě. Ze začátku jsem se chvílemi styděl za to, že nemám mámu jako mámu. že moji rodiče jsou oba muži. Připadal jsem si jiný oproti ostatním dětem. dokonce se rodičům ozvala moje pravá máma, že by mě chtěla zpět. Kihyun nejdříve plakal, ale pak mi řekl, ať si vyberu, že je to na mě a v tu chvíli mi něco došlo. Je jedno, jestli je moje máma muž nebo žena. Moje máma je ta osoba, která u mě seděla celou noc, když jsem byl nemocný. Kdo mi pomáhal s učením, kdo se mnou jezdil po doktorech, obchodech a nikdy si nestěžoval, i když jsem pak zjistil, že sám byl nemocný nebo unavený z práce. Byl to Kihyun a já nečekal ani sekundu na to, abych si ho vybral jako svojí mámu. Od té doby jsem nikdy nepochyboval o tom, kdo jsem. Jsem syn Kihyuna a Changkyuna a nemůžu na to být pyšnější. Přestal jsem ze zabývat maličkostmi, nechal jsem idioty, aby se mi smáli, protože jejich inteligence jim nedávala prostor pro to, aby pochopili, že ne všichni jsou stejní. Kolikrát jsem viděl rodiny, rozpadlé a smutné a to měli heterosexuální rodiče, nechci říkat normální, protože pro mě je tohle normální. Viděl jsem svoje spolužáky, jak procházejí rozvodovým řízením, jak je to ničí a sám jsem byl šťastný, protože i přesto, že moji rodiče jsou oba muži, mám lepší rodinu než si kdokoliv může přát.
Kihyun je skvělou mámou, pořád sebou nosí vlhčené ubrousky, vždy má po ruce kapesníčky, náplasti dokonce svačinu nebo pití. Cokoliv jsem potřeboval, tak měl vždy po ruce. Staral se o mě s takovou láskou a péčí, že jsem si občas připadal jako zabalený v hebké bavlně. Nic se mi nemohlo stát, protože u mě byla máma. Ovšem poznal jsem, co je máma doopravdy zač, když jsem jí jednou v prváku na střední zalhal, že budu spát u Zhengtinga a místo toho jsme šli spolu na party. Když jsem ráno přišel domů, máma stála ve dveřích, v ruce měl bejsbolku a v očích výraz vraha, nevím, jak by to dopadlo, kdyby nezasáhl táta a nezachránil mě. Od té doby jsem si nedovolil mámě zalhat nebo udělat něco, co by ohrozilo můj život. Ale ono kolikrát stačí, abych mu nevzal třeba na poprvé hovor, protože jsem to neslyšel a nedejbože, kdyby mi potom volal táta a já to hned vzal. To bych pak hodinu poslouchal, jak to že to tátovi vezmu na poprvé a jemu ne??? Ale i přes to svojí mámu miluji a nedal bych na něj dopustit.
Co se táty týče, tak jelikož u nás vládne máma tak je táta takový přiťápnutý, ale co jsem zjistil on byl vždy takový. Mluví málo, ale když mluví, tak se všichni doma smějeme. Vím, že je moc chytrý, takže kdykoliv jsem potřeboval pomoct s učením, tak tu byl pro mě a vše mi dokonale vysvětlil. Když jsem se s něčím trápil a nechtěl to říct mámě, protože by hysterčil, šel jsem za tátou, který vždycky věděl, jak mě rozesmát. Vím, že i když nejsem jejich...rád říkám, že jsem po tátovi. Jsem po většinu času klidný a podle mámy jsem stejně hodnej blbec jako táta. Dokonce jsem se i několikrát přistihl, jak se na sebe dívám v zrcadle a přemýšlím, komu se víc podobám. Jo, mám rád svoje rodiče a vím, že oni mají rádi mě....proto absolutně nechápu, proč teď máma pobíhá hystericky po domě a hledá moje modré sako s černým vzorováním, jen proto, že přijedou jejich kamarádi se synem. Ale moc dobře vím, o co mu jde. Protočím oči směrem k tátovi, který se zvedne a dojde ke mě.
"Nesnaž se bránit nebo to bude horší." soucitně mě poplácá po rameni a dojde ke skříni a vytáhne moje sako. Překvapeně se na něj oba podíváme a máma k němu doběhne, nejdřív ho seřve, že to neřekl dřív, že ví kde je, pak ho ale začne zahrnovat pusinkami a doběhne ke mě.
"Na co tady ještě čekáš, Chengie!! Šup šup, oblékat." popožene mě. S povzdechem se začnu převlékat a máma trvá na tom, že mi dělá účes. Táta na mě hází soucitné pohledy, ale pak i jeho máma donutí obléct a učesat.
"Jejich syn, Justin, pamatuješ si ho? Je teď prý moc roztomilý!!!" nadšeně zašvitoří. Povzdechnu si. Justina jsem viděl několikrát, když jsme byli malí, ale od té doby jsme se neviděli, protože se naši přestěhovali na druhou část města a všechno se pak moc nahrnulo, škola, práce a další věci, takže se teď vidíme po několika letech. Co ale vím je, že je o tři roky, skoro o čtyři mladší. Mě je 19, takže jemu bude...16.....
"Jooheonyyy." slyším ze zdola a další nadšený jásot. Protočím oči, když mám a zařve, abych šel dolů. S povzdechem začnu scházet schody a zadívám se na tetu Jooheona a strýce Kayeeho. Vypadají pořád stejně a pořád stejně mě už od mala strýc Kayee probodává pohledem jako bych mu něco udělal. Od chvíle, kdy jsem dal jako osmiletý pusu čtyřletému Justinovi mě nenávidí.....nevím proč.
Představíme se a já na něm můžu oči nechat. Je přesně tak roztomilý jako byl, když mu byli čtyři a já mám zase ten pocit, že mu chci dát pusu na ty rozkošné tváře. Máma začne zvedat obočí a všimnu si i tety Jooheona a protočím oči. Dojdeme všichni ke stolu, ale máma nás zarazí.
"Ale no tak, přece tady nebudete sedět s námi a probírat nudné dospělácké věci. Proč nevezmete Kaštánka na procházku." mrkne na mě a já mám pocit, že i ten pes na mě mrká jako poooojď. Protočím oči a přikývnu, vezmu vodítko a zavolám od dveří na našeho hnědého labradora, aby přišel za mnou a já mu mohl nasadit vodítko.
"Juu, ten je krásnýýý." nadšeně zašvitoří Justin. Usměju se a přikývnu.
"Chceš ho vodit?" pozvednu obočí a on přikývne a nadšeně poskočí. Vyjdeme ven a já mu dám vodítko. Začne za Kaštánkem nadšeně pobíhat a chvílemi mám pocit, že Kaštánek venčí spíš jeho než obráceně. Ale nakonec se spolu zastavíme u jedné z laviček a začneme si povídat a nestačím žasnout kolik toho máme společného. Bavíme se spolu asi tři hodiny v kuse, než mi zavolá máma se strachem, kde jsme. Vrátíme se na oběd a obrátím oči v sloup, když nás posadí vedle sebe a nadšeně zvedají obočí. Ale nakonec musí odjet. Dojdu k němu s tím, že si vyměníme čísla. Nadšeně zakývá hlavou a oba se překvapíme, když už v telefonu máme čísla toho druhého. Oba se synchronizovaně otočíme ke svým matkám, které si začnou hned pískat a já moc dobře vím, že to byli oni! Ale prozatím nad tím mávneme rukou a domluvíme se, že si spolu někdy zahrajeme na Playstationu. Strýc Kayee mě vražedně probodne pohledem, ale jsem už tak nějak zvyklý, že mě, ehm, z nějakého důvodu nenávidí. Rozloučíme se a ve chvíli, kdy zavřu dveře, tak se leknu, když mě máma sjede zvědavým pohledem a začne vyzvídat.
"Ne, mami, nedali jsme si pusu." protočím oči po cestě do svého pokoje. Zastavím se na schodech a povzdechnu si.
"A sáhl jsi si aspoň na jeho zadek?"
"MAMI!!" vyjeknu a radši uteču k sobě do pokoje. Než zavřu dveře, tak mi Kaštánek skočí do postele a já si povzdechnu. Ale opravdu byl moc roztomilý.