Písnička LIL BO WEEP Sorry

Zase ona situace. Buď poslechnu pud sebezáchovy a zacouvám, zahodím vše a přežiji. A nebo budu riskovat. Už podruhé ona situace, jen jiné okolnosti. Poprvé jsem couvla. Mám couvnout i nyní? Nebo riskovat. Když by se povedlo, čeká mě krásná budoucnost. Ale když se nepovede, skončí to špatně, budu trpět, naříkat a v nejhorším bych byla schopná vše ukončit. Mám to riskovat?

Jsem pesimistická, furt vše vidím černě? A víš že je to lepší než být optimistická. Alespoň nemám růžové brýle a nemusí mi je osud tvrdě sundat z očí. Teďka si asi myslíš, že kdybych byla optimistická, mám se lépe, ale není tomu tak. Dříve jsem totiž také měla růžové brýle a zkreslený pohled na svět. Vysnila jsem si prince a zámek a svatbu a krásný život. Ale vše to je jen iluze. Ty jsi možná měl štěstí, tak si toho važ, já totiž to štěstí neměla.

Ten pocit když nic netuší. Netuší že on je ten soudce, neví o tom že brzy vynese rozsudek. Neví že brzy mě buďto zachrání, nebo odsoudí na věčnou smrt. Netuší to. Neřekla jsem mu to. Neříkám mu to. Neví o všech prohraných bitvách. Neví o tom kde se nacházím a pokud ví, nedává to znát. Možná něco tuší, ale dobře to skrývám. Taky, není se mnou. Kamera zkresluje, mám zarudlé oči jelikož jsem nemocná, mám divný hlas jelikož mě bolí v krku. Neruší že mnou lomcuje smutek a deprese z prohraných bitev, jelikož mi nedává zbraně, energii, důvod bojovat dál, zkrátka nic.