Bitva se blížila. Všichni to cítili. Cítili tu temnotu kolem města. El se rozhodla to skončit jak jinak než na srdcovém místě. Na místě, kde kdysi padlo 100 čarodějek a kde se z obávaného upíra Klause stal ještě obávanější hybrid Niklaus. Seděla poklidně na jednom z kamenů a vyhřívala se na slunci jako líná kočka. Vedle ní seděla Katherine a prohlížela si nehty. Kolem bylo pár čarodějek a několik upírů s denními prsteny. Samozřejmě že všichni je mít nemohli. El se ani nenamáhala zakrýváním své nynější podoby. Nestyděla se za to a začínalo se jí to i líbit. Stejně jako ta křídla. Už ji začínalo nudit to čekání. Věděla, že musí být trpělivá, ale ničilo ji to. To byla ale asi jediná věc co ji ničila. 

Asi po hodině čekání se tam objevila i rodina Mikaelsonových, Elena Gilbertová, Bonnie Bennet, Caroline Forbes, Damon a Stefan Salvatorovi a i nejmladší člen jejich skupiny, lovec Jeremy Gilbert. El se nemohla přestat usmívat. Neví co to bylo, ale něco ji nutilo dělat ty ohavné věci co se chystala vykonat. Něco uvnitř ji k tomu hnalo. 

" Páni, pořád vypadáš děsně." Podotknul Damon a škodolibě se usmál. " Díky, aspoň někdo se nechová jako na pohřbu." " Ten tvůj se bude brzy konat." " Caroline, zlato, už jednou jsem umřela a přežila jsem to, pak jsem zase umřela a přežila jsem to. Nepočítala bych s mou skutečnou smrtí do třetice." " Ještě to můžeš zastavit, najdeme řešení. Lék, který ti vrátí tvou podobu a zase to bude v pořádku." Rebecca se ji snažila přesvědčit. Tím, že jí lhali, ale vypustili skutečné monstrum. " Moc dobře víš, že to zastavit nejde. Věřila jsem vám stejně jako mnoho dalších. Ale pro vás to nic neznamenalo. Hlavní bylo aby se Mikaelsonovi cítili dobře a v bezpečí. To co cítí ostatní je jen vedlejší." " Moc dobře víš, že to tak není." Kol se snažil to zachránit. Chtěl mluvit dál, ale El ho přerušila. Stoupla si a popošla pár kroků k nim. " Není? Tohle je James, jeho žena čekala jejich dítě, ale když se vrátil z města za svou ženou a čtyřletou dcerou, všichni byli mrtví a jeho přeměnil jeden elegantní muž v obleku. Pak Tady Samantha, večer trávila na plese se svým snoubencem a rodinou, ale co se nestalo když jedna mladá blonďatá šlechtična dostala hlad. Jedna rodina přeci nikomu chybět nebude, viď Rebecco. Celý svůj život toužíš po lásce a jiným jsi ji ukradla. Elijahi, ty se snažíš dodržovat pravidla a bránit čest a přes to, porušuješ sliby a na vaši rodinu vrháš stín. Upřímně my přijde  že jediní Kol a Klaus, vy dva se chováte podle vašich standardů. Opovrhovaný Klaus, si dokazuje stále svoji moc nad slabšími a nejmladší Kol, který kašlal na pravidla už od dětství se toho stále drží. Pak ubohá Elena, pláčeš jak je život krutý, ale nic s tím neděláš. Nalháváš si jak nejsi ani trochu jako Katherine a přitom máš okolo prstů omotané oba dva Salvatory. Stejně jednou budeš muset jednomu z nich zlomit srdce, protože jinak se oba rozhodnou ti zlomit srdce a nebudeš mít ani jednoho. Caroline, ty mi nijak nevadíš a ten lovec a čarodějka taky ne. Vás obdivuji, i když se mi to nechtělo přiznávat, ale co. Když už máme bojovat, proč zatajovat to co bych vám jindy neřekla." " V tom případě bych chtěl něco říct." 

Kol, jak jinak. El mávla rukou aby dál pokračoval. " Jistě, moje rodina udělala spoustu chyb a spoustu jich ještě udělá. Nejsme dokonalí a vždycky už budeme monstra, ale ty jsi něco dokázala. Dokázala jsi udělat něco pro mou rodinu z ryzího přátelství a lásky, jako nikdo před tím. Elijahe jsi donutila aby se choval tak jaký skutečně je a neschovával se za tu dokonalou masku, Klause jsi donutila znovu něco cítit a mě jsi změnila nejvíc. Tím, jak jsi mě nenáviděla jsi mi ukázala svět jaký je a i něco víc. To, že dokážu milovat i člověka, ne jen sám sebe. To jsem ti chtěl říct. Je mi líto, co se ti kvůli nám stalo a jak jsi dopadla. Jenom chci abys věděla, že ať uděláš cokoliv a ať to dopadne jakkoliv, miluju tě a vždycky tě budu milovat."

El se zaleskly v očích slzy, ale jen ona věděla jak to bylo. " Páni, to mě skoro donutilo se rozplakat. Myslím si, že až skončíme změníš názor." 

Vypukla válka. Se skupinou původních zde bylo ještě pár upírů, které ovládli. Nikdo s nimi bojovat nechtěl. Boj vypadal zajímavě a dost vyrovnaně. Damon se Stefanem se snažili dostat k čarodějkám. Elena a Caroline zabíjeli upíry okolo Katherine spolu s Bonnie a Jeremym. Mikaelsonovi se snažili dostat k El. Museli ji zastavit než všechno skončí krveprolitím. El používala i svá křídla a kosila vše okolo ní samé. Vypadala jako bohyně. Bohyně smrti. Bonnie na ni poslala kouzlo a Jeremy jí křídla prostřílel šípy. El vydala neskutečný řev. Ale křídla se jí brzy zahojila a ona mohla pokračovat dál. " Urvěte jí ty křídla, bez nich je slabší." Řval Damon na ostatní, zatímco trhal hlavu jedné z čarodějek. 

Všichni se na ni vrhli s noži a čímkoliv čím by šlo ji křídel zbavit. Začali jí je rvát. Kolovi to rvalo srdce ji vidět takhle. To on mohl za vše co se teď dělo. Kdyby je nenapadla ta hloupost a nevymazali by její rodině paměť, nemuselo se to stát. Křídla se rozsypala na prach a El od sebe začala všechny odhánět a odhazovat. Katherin vydechla naposled, a to Elijahovou rukou. Nikdy by nevěřil, že je něčeho takového schopný. 

Pokud do teď byla padlá dívka nebes naštvaná, nyní již zuřila. Z očí jí šlehaly plameny, za které by se ani Lucifer nemusel stydět. Její obličej pokrývala krev a stejně tak její ruce. Oči nabraly temnější barvu a kontrola se úplně ztratila. Polovina její armády byla už mrtvá. Podívala se kolem sebe. Kus od ní ležela mrtvá Katherin, několik jejich mrtvých čarodějek, a spousta upírů. Nejen jejích upírů, ale i upírů a hybridů od Klause. Klaus ji chytil pod krkem a hodil ji na ostrý kus skály. El si rozsekla břicho. Už to neudýchávala. Postupně slábla ať se snažila jak chtěla. Její tělo protestovalo proti každému pohybu. Znovu ji odhodil pryč. Musela ho obdivovat za jeho nebojácnost. Možná s nimi válčila, ale respektovala je. Z pusy jí vytekl pramínek krve. Chtěl jí zlomit vaz, ale zadržela jeho zápěstí a ruku mu zkroutila do zvláštního tvaru. Její armáda se tenčila. Znovu se začala soustředit na boj. Klause, stále ho držíc za ruku, odkopla na zem. Ruku mu zákonitě zlomila. Vrhla se na ni Rebecca, ale té s přehledem zlomila vaz. Teď ji nechtěl zabít. Kol jí nedokázal tolik ublížit a ona to věděla. Věděla, jakou slabost pro ni má a hodlala toho náležitě využít. 

Zrak se jí začal mlžit a sluch přestával pracovat tak dobře jako dřív. Všechno kolem ní vypadalo tak zpomaleně. Viděla umírat své lidi a své přátele. V hlavě jí zněla jen jedna myšlenka. 

Jak se to stalo?

Všichni vypadali unaveně. Jak fyzicky tak psychicky. Ale ne tak jako El. Několik dní už nespala. Její tělo jí to nedovolovalo a noční můry, které ji pronásledovaly moc spánku nenapomáhali. 

Musela to skončit. Oni to museli skončit. Tohle nevyhraje. Věděla to už od začátku, že to nevyhraje. Ze všech částí těla jí tekla krev. Obličej měla plný šrámů a hlubokých ran. Neléčila se. Její tělo se léčit už nechtělo. Chtělo padnout a už nikdy ne vstát. Zabila ještě několik upírů a jejich poskoků. Schytala několik ran, střel, ale stále šla dál. Kůl z bílého dubu ji tížil v ruce. Několik upírů s ním padlo, ale ona musela zabít jen jednoho původního. Alespoň toho jednoho. Alespoň pár upírům dokázat, že když se dokázala vzbouřit ona, dokážou to i jiní. Rebecca byla stále v bezvědomí. Ji si nevybrala. Sladká Rebecca aspoň bude moct truchlit, až uvidí tělo svého bratra v krvi. 

Cestu si probíjela a smutně hleděla na oběti své vůle. Stála před člověkem, kterého si vybrala. Který si vybral ji. Sledovala jeho záda, když vrážel kůl do srdce jejího vojáka. 

Když se otočil, daroval jí pohled plný smutku a bolesti. Ale zároveň tam byla láska. Nemrzelo ji, že zemře. Všiml si kůlu v její ruce, ale nic nedělal. Praštila ho a on odletěl metr daleko. On se jen postavil a dál tál se slzami v očích. Nikdo si jich nevšímal. Všichni se zajímaly o své životy a životy svých blízkých. Těch které tolik milují. Znovu ho praštila, ale tentokrát i jí z očí vypadlo pár perel smutku. " Tak bojuj!" Zařvala na něj. " Nebudu bojovat, chci abys přestala. Můžeme to spravit." Vážně si myslel, že ji přesvědčí? Znovu ho uhodila. " Nechci to spravit. Bojuj se mnou!" Chtěla ho praštit, ale on jí chytil ruce s kůlem a odhodil je, ale kůl jí nesebral. Už byla zoufalá. 

Začal se bránit, pokaždé když se pokusila ho bodnout. El byla na pokraji sil a Kol odmítal bojovat se svou láskou. Odmítal si přiznat stejně jako všichni ostatní co se s ní stalo a jak moc se změnila. Prostě to nemohla být pravda. 

El udělala prudký pohyb a stejně jako Kol zasáhla svůj cíl. Kolovi se srdcem prodíral tak mocný předmět a El už zbývalo jen naposled vydechnout. Dívali se jeden druhému do očí. Oči mladé upírky se začaly plnit slzami. Rudými slzami, které vyplavili všechnu její zlost. Rudou vystřídala blankytně modrá a černá krev z jejích žil vyprchala stejně, jako její chuť po pomstě. Kol se díval na svou lásku a musel se na ni usmát. El mu úsměv oplatila a z oka jí vypadla slza. Vytáhla mu z těla kůl a on udělal to samé. Odhodili zbraně a naposled se na sebe podívali. Oba dva chápali co se děje. Vidí se naposled. Tenhle svět vidí naposled. Tělo původního upíra začalo hořet a s ním i tělo anděla který letěl příliš blízko zemi. Oba dva se rozloučili s jejich životy. Jakmile dopadla těla dvou nepřátel, kteří se milovaly na zem, všichni přestali bojovat. Jenom se na ně dívali. Oheň už dávno ustal, ale v jejich tvářích byla vidět láska a soucit. Původní rodina oplakala svého bratra a i jejich dlouholetou přítelkyni, která po tak dlouhé době také patřila do rodiny. Čarodějky sklonily své zbraně a kouzla odvolala. Upíři se přestali zabíjet a pouze se uklonili rodině původních. I bohyně přírody uznaly svou prohru a poklonili se jejich sokům. 

https://youtu.be/VadpotBtGiE

A tak to všechno končí. Příběh, který byl nakonec hlavně o lásce. Láska je krásná věc, ale nesmí se do toho motat lidská pošetilost a ego. My lidé jsme schopni zničit vše na čem nám záleží a ani si to neuvědomíme. Musíme si vážit toho co máme a hlavně těch co máme. Za lásku si sice nemůžete koupit nové auto nebo dům, ale díky lásce máte domov. Lidé v dnešní době se až moc často pozastavují nad krásou a ne nad hodnotami. Myslím tím ty citové hodnoty. Musíme se umět koukat okolo sebe a ne jen na sebe. Zkuste se prosím zamyslet nad lidmi okolo sebe a řekněte jim občas jak si jich vážíte a jak moc si ceníte toho, že vás ještě neopustili. To by bylo asi vše. Děkuji, že jste mě dostali až sem a doufám, že se vám tato knížka líbila a něco vám dala. Snad se u ní nerozbrečíte jako já. Moc si vás cením. S láskou AknelD. <3