Vůbec nechápu co tady dělám. Když mě chytila Ester tak jsem aspoň věděla co chce. Ale tady jsem už několik dní sama. Nikdo za mnou nechodí a nic po mně nechce. Hrozně se mi stýská po Kolovi. Proč jsme pořád od sebe. Doufám, že je v pořádku.

Z Kolova pohledu.

Bylo nebylo parta pěti sourozenců se vydala kanálem do země nezemě. Ne to by bylo příliš zábavné. My jsme se vydali do kanálu pod kostelem. Rebecka dost řádila a museli jsme čekat snad hodinu než si vybrala oblečení, u kterého nebude tak hrozné když se zničí. Mapu si převzal Elijah. Hlavně proto, že je z nás druhý nejstarší. Za ním šel Klaus, Rebecka, Freya a já jako poslední. Nechápu proč nemůžu jít jako první když jde o El a to je moje přítelkyně. Zní to zvláštně. Kol Mikaelson, psychopatický upír kterého se bojí polovina světa se zamiloval do mladé upírky. Snad je v pořádku, ale co to bylo s tím andělem. " Nevíte co myslel Marcel tím andělem?" Všichni se na sebe podívali, ale nevyšla z nich ani hláska. " Vy o tom něco víte, že jo?" " Kole, teď se v tom moc nevrtej." " Elijahi vyklop to a hned. Nenávidím když mi něco tajíte a teď bych to měl vědět." " Má pravdu, přece jenom to s ním souvisí." " Fajn, slyšel jsi o padlých andělech?" " Píše se o nich. Jsou to obyčejní lidé, kteří se nějak prohřešili proti své přirozenosti. Andělé často neví kým jsou. Hlídají jim velmi blízkého člověka. Proč co to má co společného s El?" " El byla anděl dokud ji Mikael nezabil. Teď se z ní stal padlý anděl. Krev padlého anděla má velkou moc, ale musí ji mít všechnu." " A to mi říkáte až teď? Mohl jsem ji ochránit." Vyrazil jsem dopředu a bylo mi jedno že nevím kam jdu. Najdu ji i bez mapy. Jestli je pravda co říkají tak je můj anděl a já ji musím chránit. Ona chrání mě. Cítil jsem ji. Byla blízko. Složil jsem se. Opřel jsem se o zeď a hlavou jsem bouchl do stěny.  " Kole." Slyšel jsem El. Ale to je přece blbost. " El! Kde jsi?" " Kole." Tenhle hlas byl tak líbezný. Ale já ji nikde necítím a ani nevím odkud ten hlas jde. " El, kde jsi? Najdu tě." " Kole." Zase. Rozeběhl jsem se nějakým směrem, ale skončil jsem ve slepé uličce. Asi už začínám bláznit.

" Kole? Kam jsi proboha tak letěl?" " Slyšel jsem ji. Asi se mi něco zdálo." " My jsme nic neslyšeli."

" Kole! Prosím." Rychle jsem se vyšvihnul zpět na nohy. " Tohle nebyla halucinace. El křičela. Potřebuje pomoct." " Kole, my nic neslyšíme. El tady není." " Zní to divně když ji slyším jenom já, ale taky zní neuvěřitelně to o andělech. Takže to nejspíš souvisí. Můžu ji slyšet jenom já, ona tady někde je. Elizabeth!" " Kole! Pomoc!" Slyšel jsem jak vykřikla a trochu vzlykla.

Z pohledu El.

Přišli nějací muži. Neviděla jsem jim pořádně do obličeje. Byla tu na mě moc tma. Někam mě posadili a do rukou mi zabodli jehly. Po chvíli mi došlo o co se pokouší. berou mi mou krev, ale proč. Upíří krev sice léčí, ale mohli si vzít kohokoliv jiného a ne mě. Začala jsem sebou trhat jak jen to šlo. To je trochu naštvalo a za chvíli jsem schytala facku. Rychle se mi změnila moje podoba a já jsem se po nich začala ohánět tesáky. Ten menší se tomu sarkasticky zasmál a odešel. Druhý muž tam ještě chvíli stál, ale po chvíli mě také nechal o samotě. Síly mi ubývaly a já jsem jen chtěla aby mě Kol objal a řekl, že to bude všechno v pořádku. Po tvářích mi začaly stékat slzy bezmoci a zoufalství. " Prosím, pomoc. Nenechávejte mě tady! Vraťte se! Odvažte mě! Prosím!!!" Byla jsem zoufalá. " Pomoc! Jsem tady! Prosím!" Dokola jsem křičela v naději, že mě někdo uslyší. Docházely mi síly a chtělo se mi spát.

Věděla jsem co to znamená. Moje krev už je skoro pryč a já teď usnu a neprobudím se. Už nikdy se neprobudím. Nechtěla jsem se poddávat spánku, ale temnota byla tak lákavá a svádivá. Podlehla jsem a zavřela jsem oči. Jenom na chvilku je zavřu a pak je zase otevřu. Ale moje oči asi chtěli spát. Nechtěli se otevírat. Mohla jsem se snažit jak jsem chtěla, ale samota mě pohltila a nahradila tak místo v mém teď prázdném srdci.

Z Kolova pohledu.

El křičela pořád dokola a mě to ničilo. Někde trpí a já ji nemůžu najít. Prosila o pomoc a já ji pomoct nemohl. Nemohl jsem se k ní dostat. Jakoby to byla a zároveň byla pryč. Křik přestal a to mě děsilo nejvíc. Nemá sílu křičet nebo už nemůže vydat ani hlásku. Cítil jsem něco silného a zářivého. Jako jiskra naděje, která se snaží na sebe upozornit. Snaží se mě někam dovézt. Zavřel jsem oči a šel jsem tam kam mě mé nohy a srdce vedlo. Možná jsem mrtvý, ale tohle jsem cítil. Bylo to silnější než láska. Nevím co, ale vedlo mě to. Dorazil jsem k nějaké stěně. Něco v ní zářilo. Podíval jsem se a škvírou jsem uviděl El. Byla přivázaná a v rukách měla zabodnuté jehly. Kopl jsem do stěny a tak se začala rozpadat. Ucítil jsem mírný otřes stropu nad námi. Možná nás to pohřbí, ale jediný koho to může zabít je El. Zuřivě jsem se snažil k ní dostat. Stěna trochu povolila a dovolila mi abych její část chytil a vyrval ji. Ostatní mi pomohli. Dostal jsem se až k ní. Jehly jsem ji z rukou vytrhl. El spala a to nebylo dobré. Neměli všechnu její krev a to bylo dobré. Byla jim k ničemu. Objal jsem ji a ucítil jsem tu jiskřičku. Až na to, že tentokrát to nebyla jedna jiskra. Bylo jich miliony. Všude byli. Jako by kolem nás létalo na tisíce světlušek. Z očí mi tekly slzy štěstí. Konečně se mi podařilo ji zachránit. Cestou jsme našli ty lidi co ji unesli. Elijah, Klaus a Rebecka se o ně postarali a očividně dost dobře, protože byli celí od krve. A taky měl Klaus obrovský úsměv na tváři.

El jsme uložili do postele. Přeci jen se musí vyspat. Asi bych ji měl nechat o samotě, ale chtěl jsem si ji pohlídat. Nepřikrýval jsem ji, protože se stejně vždycky zamotá do peřiny a pak se nemůže vymotat. Je to vtipné když si to tak připomínám. El už byla trochu při sobě a tak si lehla na bok. Chytil jsem ji za ruku a propletl jsem si s ní prsty. El se jemně usmála a přitulila se ke mě. Byla menší než já a tak jsem měl její hlavu pod bradou. Dal jsem jí pusu do vlasů a za chvíli jsem usnul s ní. Probudil mě až pád na zem. Rychle jsem se zvednul a podíval jsem se na postel. El seděla na posteli a zmateně se dívala před sebe. Pak se otočila na mě a zase jsem ležel na zemi. El mě objímala a líbala a já jsem byl rád. Moje trochu švihlá upírka byla zpět. Ani jsem se nenadál a přemístila nás zase na postel. " Hrozně jsem se o tebe bál upírečko." " Tys mě slyšel." Podotknula. " Slyšel jsem tě, ale ty mě ne." " Myslela jsem, že se mi to zdálo. Jsem tak ráda, že jsem zase u tebe." " Ty jsi můj anděl strážný." Zmateně se na mě podívala, ale já jsem nad tím jen mávl rukou.

Je tu nová kapitola a mě by zajímalo, jestli mám teď napsat Epilog a nebo jestli chcete abych vymyslela další kapitoly. Je to jenom na vás a mě celkem je to jedno. Jsem jak pro jedno tak pro druhé. Takže podle toho kolik lidí bude pro konec a kolik pro pokračování. Takže vás vážně mega PROSÍM. Pište do komentářů ať vím. Tahle knížka vznikla hlavně pro vás a tak chci aby jse byli spokojení. :D :D :D