Sasuke se svým týmem přiběhl k Narutovi.

,,Tys... Ho dostal jednou ránou?" zeptal se Juugo vykuleně.

Po Orochimarově úkrytu nezbylo ani památky.

,,Jo... Nečekal, že bych se tak rychle vrátil," zasmál se Naruto a jeho zář zmizela.

Stál tu teď polonahý v Suigetsuových kalhotách. Věnoval jim jeden ze svých pověstných zářivých úsměvů, než se v mdlobách skácel k zemi.

,,Naruto!" zakřičel Sasuke a stihnul ho zachytit do náruče, než se jeho tělo dotklo prašivé země.

,,Přehnal to. Neuvěřitelně rychle použil obrovské množství chakry hned potom, co mu byla obnovena." Řekla Karin.

,,Musíme někam do úkrytu... Ať si v klidu odpočine," řekl Suigetsu.

,,Kam to máme nejblíž?" zajímal se Juugo.

,,Do šestky," kývla Karin.

A tak se hnali zpět do úkrytu se schovat.

º•º•º

Naruto zamrkal víčky a pomalu otevřel oči. Chtěl se ihned prudce posadit, ale něčí silné paže jej natlačili zpátky do postele.

,,Pomalu, blázne," uchechtl se známý hlas.

,,S-Sasuke?" zasípal Naruto, ,,V-vodu, prosím,"

Černovlásek mu podal sklenici s vodou.

Blonďák ji vděčně přijal a hltavě se napil. Celou ji vyprázdnil, nezbyla ani kapička. Ze zvyku cuknul nohou. Nic neslyšel.

,,Žádný pouta?" ušklíbnul se.

Sasuke se zasmál.

,,Nebudou už potřeba,"

,,Orochimaru..."

,,Je mrtvý... Zabil si ho... Nepamatuješ si to?"

,,Pamatuju si jenom vztek," odvětil Naruto a zadíval se na černovlasého chlapce, který seděl na posteli, na které on ležel.

,,On tě..."

,,Jo, Sasuke... Znásilnil mě..." Naruto se nad tou vzpomínkou oklepal.

,,Mrzí mě to... Naruto..." Sasuke cítil, jak se mu do očí hrnou slzy.

Po sakra dlouhé době nechával na povrch světa vyplout svoje emoce.

,,Nemůžeš za to," blonďák mu položil ruku na stehno.

,,Ne? Jak za to jako nemůžu? Kdybych tě nezajmul a nedotáhnul do úkrytu, nic by se z toho nestalo... Mohl... Mohl si žít dál v Konoze... Být šťastný..." Sasuke nechal jednu slzu stéct volně po tváři.

Naruto se díval na jeho svraštělou tvář smutkem. Takového ho nikdy nezažil. Nikdy ho neviděl brečet. Nikdy ho neviděl trpět.

,,Proč si to vlastně teda udělal? Nikdy si mi to pořádně nevysvětlil." začal Naruto a opatrně se posadil.

,,To odmítnutí... Nemohl jsem se s tím smířit... Já... Šílel jsem po tobě, chtěl jsem tě strašně moc... I potom, co jsi řekl... I když jsem teď zjistil, že jsi to vlastně nebyl ty. Prostě... No. Musel jsem tě mít..." 

Sasuke se v tom pomalu ztrácel.

,,Proč ti to ale trvalo pět let?" nechápal blonďák.

,,Měl jsem dost práce... Orochimaru mě zaměstnával až až, Itachi mi stále vrtal hlavou... A pak se tu naskytla možnost tě unést... Tak jsem toho využil," vzdychnul černovlasý nukenin.

,,Proč sis se mnou ale nejdřív nějak nepromluvil?"

,,Já... Byl jsem zaslepený. Chtěl jsem tě. Hned. Po dobrém nebo po zlém, bylo mi to jedno.

Důležité pro mě bylo, že jsem tě měl u sebe."

,,Asi si to měl dobře promyšlený," ušklíbnul se Naruto.

,,Můj první záměr byl tě prostě týrat... Znásilňovat tě, podvolit si tě... Jenže to prostě s tebou není jednoduchý... Navíc... Navíc mi na tobě pořád záleželo a nechtěl jsem tě prostě týrat. Proto ty přání, proto ty odměny, proto lázně..."

,,A... Víš, že kdybychom si promluvili všechno mohlo být jinak?"

,,Vím... A hrozně mě to mrzí, Naruto..."

,,Takže si z vesnice odešel jenom proto, že jsem tě jakoby já odmítnul?"

,,Jo,"

Naruto sjížděl po Sasukeho shrbené postavě. Vtiskával si do paměti Sasukeho slova.

,,Odpočiň si... Ráno tě odvedeme s ostatními do Konohy... Slíbil jsem jim to..."

,,Slíbil? Komu?"

,,Když tě Orochimaru unesl a my vyšli z úkrytu, potkali jsme Sakuru, Ino, Shikamara, Choujiho a Kibu s Akamarem. Hledali tě. Sakura skoro hned prokoukla, že ty nejsi ty." vysvětlil Sasuke a pomalu se zvedával z postele.

Narutova ruka vystřelila a chytila ho za zápěstí.

Sasuke se na něj s otazníky v očích podíval.

Blonďák lehce zrudnul.

,,Zůstaneš tu přes noc se mnou?" zeptal se tiše.

Nukenin se pousmál a lehce přikývnul.

Modrooký se odsunul více ke zdi a uvolnil tak vedle sebe místo, aby si druhý mladík mohl lehnout. Když tak učinil, hned se k němu přitulil a obejmul ho. Ucítil, jak ho silné paže objaly kolem pasu. Najednou se cítil v bezpečí. Začínali se mu klížit oči.

º•º•º

,,Naru? Naru vstávej," šeptal tiše Sasuke a lehce třásl Narutovým tělem.

,,Mmh, ještě ne," zamručel blonďák ze spaní a více se na teplé měkké pevné tělo přitisknul.

Sasuke se tiše zasmál a pohladil ho ve vlasech.

,,Vstávej, za chvíli budeme vyrážet,"

,,Musíme?" zamumlal Naruto a stále oči neotvíral.

,,Slíbil jsem jim to,"

,,Hmm," Naruto nerad otevřel svoje modrá kukadla a pohlédl do Sasukeho tváře.

,,Přinesu něco k jídlu jo? Zatím se obleč." brouknul černovlasý a pomalu vstal.

º•º•º

Cesta do Konohy netrvala ani celý den.

Naruto a Sasuke stanuli necelé dva kilometry od Hlavní brány.

Karin, Suigetsu a Juugo se od nich odpojili před dalšími dvěma kilometry, aby jim nechali trochu soukromí.

,,Tak... Jsme tady," řekl Sasuke dosti očividnou věc.

,,Jo...," kývnul blonďák a díval se směrem, kterým se měl za chvíli vydat.

Jenže, ani jednomu se nechtělo udělat ten první krok.

,,Takže... Co teď?" zeptal se Sasuke po trapné chvilce ticha.

Odkdy je tak nervózní? Nerozvážný? Zbabělý?

,,Musíš to trochu specifikovat," zazubil se Naruto, ,,takhle bych mohl odpovědět všelijak,"

Jenže Sasukemu moc do řeči nebylo. Jeho pohled byl chvíli zabodnutý do země, chvíli do nebe a chvíli do dálky. Pohledu na Naruta se vyhýbal jako čert kříži.

,,Jsi schopný se tu se mnou večer sejít?" nadhodil najednou Naruto.

,,V kolik?" vyhrknul Sasuke zbrkle.

Nejradši by si za svoji reakci ihned nafackoval.

,,V osm?" zeptal se blonďák.

,,Dobře, tak v osm,"

Bez dalších slov se rozešli každý svou cestou. Naruto do Konohy a Sasuke za svým týmem.

º•º•º

,,Naruto! To snad nemyslíš vážně!" vydechla Sakura poměrně nešťastně.

Blonďák se na ni jen jemně usmíval.

,,Kdo mi tu jako zbyde? Kakashi? To je teda výhra!"

,,No tak, Sakura-chan, budeš mít ode mě aspoň klid," zubil se na ni Naruto.

Docela ho udivilo, že ho dívka nechce nikam pustit.

,,Koho budu jako mlátit?" zasmála se nakonec.

,,Ty si určitě někoho najdeš," smál se blonďák.

,,Dávej na sebe pozor Naruto. I... I na něj..." řekla nakonec posmutněle a políbila ho na čelo.

,,Vrátíme se... Neboj," kývnul na ni blonďák a rozeběhl se se zamáváním k Hokageho budově.

º•º•º

,,Víš, že to ale spousta lidí a hlavně Rada bude považovat za zradu?" vydechla Hokage.

,,Něco snad vymyslíte ne, bá-chan," usmíval se na ni blonďák.

,,No... Možná by se dalo něco vymyslet, ale nevidím jediný důvod, proč bych to měla dělat," snažila se mluvit vážně, ale moc ji to nešlo.

,,Protože mě máte ráda,"

,,Nějak moc si věříš,"

,,Vždycky jsem si věřil,"

,,Opravdu to tak chceš?"

,,Nikdy jsem nic nechtěl víc,"

,,Ani titul?"

,,Ani titul,"

,,Dobrá tedy, nezbývá mi nic jiného než ti popřát štěstí a jen doufat, že se brzy zase shledáme,"

,,Díky bá-chan,"

º•º•º

Sasuke netrpělivě čekal na místě, kde se před několika hodinami s Narutem rozešli. Netušil, proč Naruto chtěl, aby se sešli. Vlastně si až teď uvědomoval, že on svou lásku Narutovi vyjádřil, ale on se mu o svých citech k němu nezmínil. To ho docela štvalo. Netušil, jak si u Naruta stál a nyní stojí. Tušil, že dříve na tom byl určitě lépe než teď, potom všem, co si s ním a s Orochimarem Naruto zažil.

Srdce mu bušilo jako o závod, když spatřil blonďáka, jak se k němu udýchaně žene.

,,Ahoj Sasuke," usmál se na něj Naruto na přivítanou.

,,Ahoj Naruto," pousmál se černovlasý, ,,k čemu ten batoh? Máš nějakou misi?" zajímal se hned.

,,Ne... Nebo... Vlastně jo," podrbal se blonďák na zátylku.

,,Tak jo nebo ne?" ušklíbnul se Sasuke, který nic netušil.

,,No... Říkal jsem si... Že... Že... Že by se vám možná mohl hodit jeden člen do party, ne?" řekl poměrně nervózním hlasem blonďák.

Sasuke na něj užasle hleděl. Nepřeslechnul se náhodou?

,,Naruto," vydechl.

Nevěděl, co má říct, jak má reagovat. Nevěděl v tu chvíli vůbec nic až na to, že toho kluka šíleně miluje.

,,Tak hodil nebo nehodil?" zeptal se netrpělivě mladší ninja.

,,Ty... Ty chceš... Jít... Ale Konoha... Tvý přátelé..." Sasuke se zadrhával, jako kdyby mu bylo sedm.

,,Včera si mi řekl, že kdyby si mě neunesl, mohl jsem být doma v Konoze šťastný... Jenže já jsem šťastný tam, kde jsi ty... A pokud jsi ty šťastný mimo vesnici, tak já budu taky..." řekl s pokrčením ramen Naruto.

Sasukemu lehce poklesla brada.

,,To znamená, že... Že... Že?"

,,Že tě miluju Sasuke," rozesmál se Naruto.

,,Po tom všem...?"

,,No... Jo... I potom všem," kývnul blonďák a znovu pokrčil rameny, ,,srdci prostě neporučíš ne?"

Díky, že jste vydrželi číst až do konce :) ^-^