Levitačním kouzlem jsem Malfoye přemístila do svého pokoje, položila ho na postel a sundala mu košili. Řezné rány, které měl po celém těle, byly zjevně způsobeny kouzlem.

Tenhle typ zranění se léčí hodně špatně. Co šlo jsem ošetřila a zjistila jsem, že má zlomené žebro. Na čelo jsem mu položila mokrý šátek a hrudník obvázala obvazem, aby se zlomenina srovnala.

Teprve teď jsem si uvědomila, že Draco Malfoy je u mě v pokoji, u mě v ložnici, u mě v posteli. To je sice možná sen spousty holek, ale já kvůli tomu musím přespat jinde.

Fakt díky Malfoyi, teď se kvůli tobě ani pořádně nevyspím. Zanadával jsem mu v mysli.

Vzala jsem si deku a vydala se po schodech do společenské místnosti. Tam jsem si lehla, ale nějak jsem nemohla usnout.

Možná bych měla jít za Brumbálem. Nebo za McGonagallovou, nebo Snapem. Prostě někomu říct co se stalo. Ale...Kdybych to někomu řekla, Malfoye by asi vyloučili za ten alkohol. Určitě by ho vyloučili. No, zatím to nechám plavat. Uvidím, jak na tom bude ráno. Rozhodla jsem se.

Bylo půl čtvrté, když jsem konečně usnula. Nespala jsem však dlouho, na té pohovce se nedalo spát. Probudila jsem se někdy v půl sedmé. Vyučování mi začíná až za dvě a půl hodiny, takže mám ještě spoustu času. Vstala jsem z pohovky a vydala se k sobě do pokoje zkontrolovat toho blonďatýho debila. Já vím, že je zraněný, ale když se opije a ještě navíc ve škole, tak je to prostě debil.

Vešla jsem do pokoje a zamkla za sebou dveře. Ležel na posteli a spal, ale při každém sebemenším pohybu sykl bolestí. Rány, které měl po celém těle se vůbec nehojily, ba naopak některé stále krvácely. Nebyla jsem schopná identifikovat kouzlo, kterým byly rány způsobeny.

Prohrabala jsem se svými knihami a konečně našla to, co jsem hledala. Na klín jsem si rozložila knihu o Lékouzelnictví.

Podle postupu v knize jsem připravila lektvar, který by měl zastavit krvácení. Mezitím co se lektvar v kotlíku zahříval, jsem se snažila najít něco o tom zranění. Nakonec jsem se dočetla, že to bylo způsobeno velmi silnou černou magií.  Připravila jsem bylinné obklady a dala je na krvácející rány. Obvazy se okamžitě nasákly krví.

Lektvar byl hotový, jediné co teď zbývalo bylo, aby ho Draco vypil.
„Malfoyi? Haló, vzbuď se” řekla jsem a jemně s ním zatřásla. To stačilo k tomu, aby se probudil. Vytřeštil na mě oči a prudce se posadil. Ve chvíli kdy to udělal, hlasitě zaúpěl bolestí a znovu si lehl. „Co se to děje? Sakra Grangerová, kde to jsem?” zasypal mě otázkami Malfoy.

Pak si teprve všiml krve, která byla všude kolem něj. „To mi řekni spíš ty. To ty mi řekni proč jsem tě našla dneska nad ránem zraněného, celého od krve a úplně namol?” řekla jsem a snažila jsem se zachovat klid. „A buď rád, že jsem nešla rovnou za profesorem Brumbálem. Protože věř mi, že by tě ihned vyloučil.” dodala jsem.

Chtěl něco namítnout, ale pak položil hlavu zpět na polštář a díval se do stropu. Otočila jsem se k němu zády a vydala se ke kotlíku s hotovým lektvarem. „Děkuju.” ozval se za mými zády téměř neslyšně Draco. Otočila jsem se na něj a prohlédla do těch jeho bouřkově šedých očí.

Nechce se mi věřit, že to vážně řekl. On poděkoval.

Nepatrně jsem se pousmála a dál jsem se věnovala lektvaru. „D-dokážeš to krvácení zastavit?” zeptal se váhavě. „Já nevím, snad jo.” řekla jsem popravdě a podala mu skleničku s lektvarem. „Tohle by mělo pomoct, ale nebude to nijak příjemné.”

Vzal si ode mě lektvar a co nejrychleji ho vypil. Najednou mu sklenička vypadla z ruky a roztříštila se po podlaze. Obličej se mu zkřivil bolestí a on ze sebe vydal bolestný sten. A to byl jenom začátek. Rychle jsem přistoupila k posteli a snažila se ho utěšit. Svíjel se v bolestech a po tváři mu tekly slzy. Sedla jsem si na postel a pořád mu opakovala že to bude dobrý. Vypadalo to, že bolesti pomalu ustávaly. Draco však udělal něco, co mě vážně zaskočilo. Položil mi hlavu do klína a usnul. Měl ještě tváře mokré od slz, ale zjevně se mu udělalo líp a to je dobře. Tohle chování mě vážně zaskočilo. Co to s ním sakra je?
Opatrně jsem vstala, abych ho nevzbudila a podívala jsem se na to, jak lektvar působí. Rány přestávaly krvácet. To je dobrá zpráva, teď by měl několik hodin spát.

Oblékla jsem si hábit, vzala si učebnice a vyrazila na první hodinu. Vyučování probíhalo normálně, ale já se nebyla schopná soustředit. Myšlenkami jsem se pořád vracela do svého pokoje, kde ležel na posteli blonďatý chlapec.

Šla jsem po chodbě a Ginny mi něco zaujatě vyprávěla. Já jsem ji ignorovala a někdy jen souhlasně kývla. „Tak jo, tak se uvidíme pak Hermi.” usmála se Ginny a vyrazila směrem k famfrpálovému hřišti. Nechápala jsem co myslí tím "uvidíme se pak". Měla jsem spoustu úkolů, a tak jsem se vydala do knihovny půjčit si potřebné knihy. Z knihovny jsem se se stohem knih v náručí vydala k sobě do pokoje. Vešla jsem do pokoje a knihy jsem položila na stůl.

Malfoy spal, ale když mi jedna kniha spadla na zem, trhnul sebou a probudil se. „Promiň,” řekla jsem a zvedla knihu. „už je to líp?” „Jo je, jenom se skoro nemůžu pohnout” postěžoval si. „Máš zlomené žebro a ztratil si spoustu krve. Bude chvíli trvat, než se úplně zotavíš.” řekla jsem, ale stále jsem stála zády k němu. „Zvládneš tu zlomeninu napravit, že jo?” v jeho hlase byl znát strach. „Bála jsem se, že se na to zeptáš.” řekla jsem a konečně se na něj otočila. On povytáhl obočí a tázavě se na mě podíval. „No víš... Asi bych to zvládla, ale nejsem si jistá. Možná bys měl počkat až se madam Pomfreyová vrátí. Nebo zajít z Snapem.” „Zbláznila ses? Jak bych jim asi vysvětlil ta zranění a to, že je že mě cítit chlast?” vyjel na mě. „No, to bych taky ráda věděla. Mě by jsi to vysvětlit mohl.” oplatila jsem mu to stejně nepříjemným tónem. Při mých slovech zbledl. „Nenuť mě ti to vysvětlovat.” řekl skoro neslyšně. Po chvíli přemýšlení jsem se na něj otočila. „Já ale neumím kouzlo, které by rovnalo zlomeniny. Obávám se, že jediná chyba by mohla mít katastrofální následky. Ale zkusím přijít na něco jiného.” s těmito slovy jsem začala listovat učebnicemi ve snaze něco najít. Netrvalo dlouho a já našla lektvar, který rovná zlomeniny.

O patnáct minut později jsem dokončila lektvar a podala ho Dracovi. Ten se na mě podezřívavě podíval, ale vypil ho. Chvíli se nic nedělo. Pak se najednou ozvalo křupnutí a Malfoy zavyl bolestí. Netrvalo to dlouho a bylo po všem. „Ty mě chceš zabít Grangerová.” prohodil směrem ke mě. „A daří se ti to.” dodal.

Ignorovala jsem jeho poznámku a dala se do učení. „Ty fakt trávíš všechen svůj volný čas učením? Jsi neuvěřitelná šprtka Grangerová.” ozvalo se mi za zády.

„A ty jsi neuvěřitelně otravnej Malfoyi.” odbyla jsem ho. „A mimochodem to není tak, že bych se jenom učila. Mimo jiné taky chodím ven s přáteli, hlídkuju po chodbách a sem tam zachránil nějakého blbce, který se opije.” odbyla jsem ho.

Uběhlo pár minut a začali jsme si povídat jako dobří přátelé. Trochu mě to překvapilo, ale proč ne. Tenhle "nový" Malfoy byl fajn.

„Bradavice musely být beze mě nudné.” konstatoval Draco. „No jasně. Všem jsi nám tu mooc chyběl.” řekla jsem ironicky. „Hlavně teda Zmijozelským.” dodala jsem, ale pak jsem si uvědomila, že jsem to neměla říkat. Draco posmutněl a na chvíli se odmlčel. „A tobě?” zeptal se po chvíli. „Tobě jsem chyběl?” Jeho otázka mě vážně zaskočila. Nevěděla jsem co odpovědět. Mezi námi nastalo trapné ticho.

Najednou se ozval hluk a klepání na dveře mého pokoje. „Herm otevři.” „Hermiono, pusť nás dovnitř!” Následoval sborový smích a další hlasy. „Hermiono Grangerová, okamžitě otevři!” zahulákala zpoza dveří Ginny. Vyděšeně jsem se podívala na Malfoye, který mi stejný pohled opětoval. Jestli jsem přijde Ginny a ostatní holky a uvidí tady Malfoye. V mým pokoji, v mojí posteli, bez košile. „Sakra!” vyjekla jsem. Rozhlédla jsem se po pokoji a snažila se vymyslet kam Draca ukrýt. Konečně jsem na něco přišla.

„Dělej, zalez do koupelny.” řekla jsem spěšně. Teprve pak mi došlo, že nemůže chodit. Levitačním kouzlem jsem ho přemístila do koupelny. Věnovala jsem mu poslední omluvný pohled a zamkla ho v koupelně. Ještě jsem odstranila z postele krev a otevřela jsem dveře. Dovnitř se nahrnula Ginny, Parvati a Levandule. Všechny se smály a pošťuchovaly se. „Ehm, holky...Co tu děláte?” nechápala jsem. „Ale Herm, vždyť jsme se domluvily, že dneska s holkama přijdeme. Tak co, dáme si Bertíkovy fazolky? Nebo si zahrajeme flašku?” řekla nadšeně Ginny.

To snad není možný, musím se jich nějak zbavit. Nevadí mi, že tu jsou, ale u mě v koupelně se schovává Draco Malfoy. Kdyby to zjistily, tak...

„Hele holky, já jsem fakt ráda, že jste tady, ale já mám ještě spoustu úkolů. Takže, co kdyby jste přišly pozítří? Fakt mě to moc mrzí, ale znáte to... Když nebudu mít úkol na lektvary, Snape strhne Nebelvíru nejmíň dvacet bodů. Moc mě to mrzí holky.” řekla jsem omluvně. Ginny po mě chvíli překvapeně koukala, pak přejela celý pokoj zkoumavým pohledem. „Tak pojďte holky,” řekla směrem k Levanduli a Pravati. „Hermiona tu má práci. Měj se Herm.” s těmito slovy odešla z mého pokoje a holky šly za ní. Jakmile se za nimi zavřely dveře, odemkla jsem dveře od koupelny. Malfoy tam seděl na podlaze opřený o zeď.

„Jsi vpoho?” „Jo jasný, ale nevím, jak se dostanu zpátky do postele.” řekl nezaujatě. Nad tím jsem se jenom usmála, vytáhla hůlku a přesunula ho do postele. „Seš fakt dobrá.” usmál se. Jenom jsem kývla. Vzala jsem si deku a chtěla se vydat do společenské místnosti. „Kam jdeš?” zeptal se. „Kamvbych šla? Jdu spát.” „Tak pojď spát.” ušklíbl se a posunul se na posteli, aby mi udělal místo.

To jako vážně?

„Dobrou noc.” řekla jsem. „No, jen abys nelitovala.” řekl rošťácky. Jen jsem protočila oči a vyšla ke dveřím.

„Hermiono, děkuju.” řekl upřímně. Zarazila jsem se. To je poprvé co mi řekl jménem.
„Dobrou Draco.” řekla jsem a rychle vyšla z pokoje. Ustlala jsem si na pohovce a chvíli na to usnula.

Tuhle kapitolu bych ráda věnovala mmmichaelaaaa

Díky moc za VŠECHNY vaše reakce💕

With love
Ni_ann