Stál jsi s kamenným výrazem naproti mně. Mlčel jsi a já se šel zbláznit z toho, jak z tvé tváře nešlo nic vyčíst.
Po několika minutách jsem to jednoduše nedal. Začal jsem se nekontrolovaně třepat a z očí mi samovolně tekly slzy. Poprvé za několik minut jsem v tvé tváří konečně spatřil emoci. Strach. Byl opravdový?
,,Ashi. Klid. Co se děje? Nebreč. Všechno je dobrý."
,,Nic není dobrý..." Řekl jsem to potichu. Jenže jsi to i přesto slyšel. Poslední co jsem vnímal, byly tvé dlaně na mých zádech...