,,Jsem Mark. Moc mě těší. Daniel se o tobě často zmiňoval..."
Vypadáš sympaticky, ale nemáš šanci...
,,Jsem Ashton a rovněž mě těší. O tobě jsem uslyšel teprve dnes..."
Jenom ses usmál a pozval mě na drink. Daniel nás tu jen tak mimochodem nechal samotné. Vyznáš se v něm natolik Marku, abys mi řekl proč? Nevyznáš... Že se vůbec ptám...

,,Děkuji za krásný večer. Možná bychom se mohli někdy znova sejít?"
Řekl bych ti, ať přestaneš být naivní, ale zase tak nepříjemný nechci být...
,,Možná někdy. Nechci ti dělat zbytečné naděje..."
,,Miluješ ho, že ano?"
,,Prosím?"
,,Daniela..."
,,Co- jak-. Jak tě to napadlo?"
Usmíval ses rádoby vševědoucím úsměvem. Být na tvém místě, minimálně bych si dal facku. Ale ty ses prostě usmál...
,,Neboj, nic mu neřeknu. Akorát jsem viděl, s jakou úctou k němu mluvíš a jak se na něj díváš... Slušelo by vám to spolu..."
Usmíval ses svým úsměvem i nadále a po chvilce jsi mě objal, popřál mi štěstí i přesto, že oba víme, že nemám šanci a odešel jsi. Jsi skvělý člověk Marku. Jen já se musím zamilovat do nesprávného člověka a ani ti nedat šanci...