„Tohle nemůžeš myslet vážně!" vykřikla jsem ublíženě na svého přítele.

„Nesnaž se to popřít! Jsi s ním pořád!" vyštěkl na mě. Už zase jsme se hádali a důvod byl stále stejný.

„Proč mi nevěříš?! Proč je pro tebe tak těžký pochopit, že jsme jen dobří přátelé?" zeptala jsem se zlomeně. Už jsem nekřičela, protože jsem na to neměla sílu.

„Pf, možná by ti bylo lehčí uvěřit, kdybys s ním nestrávila každý zpropadený den," odfrkl si.

„Možná bych s ním nemusela strávit každý den, kdybys byl někdy doma!" znovu jsem vykřikla. Tohle už mě vážně unavovalo, bylo to pořád to samé.

„Takže za to můžu já? No to je vážně skvělý. Tak tedy promiň, že žiju svůj sen."

„Správně, žiješ svůj sen, ale zajímalo tě někdy, co chci já? To už ti sláva vážně tak zatemnila mozek?"

„Děláš jako by se ti žilo špatně."

„Ale ono žije! Copak to nevidíš?! My dva se pořád jen hádáme a vždycky je příčinou Draco, ale mě už to nebaví."

„Je to zasraný smrtijed! Nechápu proč se s ním vůbec bavíš."

„Pokud jsi na to zapomněl, tak mi zachránil život a všeho, co dřív udělal, lituje! Nebuď pokrytec Rone!"

„No tak si buď s ním, když ti je tak svatý!" procedil skrz zuby a já se na něj nevěřícně podívala. Tak tohle chce? Ale vlastně proč ne.

„Fajn," řekla jsem co nejvíc lhostejně to šlo.

„Fajn," odsekl a já po něm hodila snubní prsten.

„Tohle už zjevně nepotřebuju," řekla jsem a čekala na jeho reakci. 

„Ne, aspoň ho konečně můžu dát Ditě," řekl jako by to bylo úplně v pořádku. Píchlo mě u srdce. Rychle jsem se přemístila před Malfoy Manor. 

Můj vztah s Ronem se řítil k záhubě už hodně dlouho. Pořád jsme se jen hádali a já nikdy nevěděla, jestli snažím přesvědčit jeho, nebo mě. Jistě, už dávno jsem si přiznala, že jsem se do Draca zamilovala, ale to že mi před dvěma roky v bitvě o Bradavice zachránil život ještě neznamená, že to cítí stejně. To, že chtěl začít od začátku, neznamenalo, že to cítí stejně. To, že jsme se vídali skoro každý den, to, že jsme se k sobě chovali jako bychom se nikdy nenáviděli, to, že jsem se k nim prakticky nastěhovala po každé, když Ron odjel s famfrpálovým týmem, to všechno nic neznamenalo. 

Zhluboka jsem se nadechla a ještě před tím, než jsem zaklepala na mohutné dveře Manoru jsem setřela nezbedné slzy. Nebolelo mě to, že to s Ronem skončilo, ale to, že byl schopný mě podvádět, a pak jí to ještě sdělil tak jako by mu byla celé dva roky na obtíž. Konečně ho můžu dát Ditě. Problesklo ji hlavou těsně před tím, než se dveře před ní otevřeli.

„Drahá, tak ráda tě zase vidím, pojď dál," usmála se na ní Narcissa.

„Já tebe taky Cisso," řekla jsem s úsměvem a objala postarší ženu. Náhle jakoby ze mě část starostí opadla. Pamatuju si, když mě sem Draco přivedl poprvé. Hrozně moc jsem se bála, co se bude dít. V hlavě jsem si představovala ty nejhorší scénáře, ale Draco nebyl jediný, kdo se změnil. Oba jeho rodiče mě přijali příliš laskavě, a to mě z počátku děsilo, ale teď si nestěžuju.

„Draco vyrazil do města, počkáš tu na něj?" zeptala se s úsměvem a já přikývla. Neměla jsem, kam jít. Všechny věci jsem nechala u Rona a radši jsem šla k Dracovi, než abych se objevila u Ginny s Harrym a vysvětlovala jim, že jsem se právě rozešla s Ronem.

„Stalo se něco? Vypadáš smutně," zeptala se starostmi Narcissa.

„No, já se rozešla s Ronem. Nejspíš mě celou dobu podváděl," řekla jsem nepřítomně.

„Cože?! Tohle ten mladý budiž k ničemu udělal? Možná bych ho měl proklet," ozvalo se za jejími zády a mě se lehce pozvedly koutky.

„To není třeba Luciusi," usmála se na něj.

„Víš, že si tě nezasloužil, že ano?" zeptal se a políbil mě na čelo, tak jak to vždycky dělával. Už mě to nepřipadalo divné. Rodiče už jsem neměla a Lucius s Narcissou dělali všechno proto, aby mi je jistým způsobem vynahradili

„Vlastně, myslím, že jo. Bral mě jako samozřejmost a nevypadalo, že by mu nějak vadilo, že jsem to ukončila."

„Byla jsi pro něj příliš dobrá zlatíčko," objala ji Narcissa.

„Pro koho?" ozval se v místnosti další hlas a já neváhala ani chvilinku a rozeběhla jsem se za ním.

„Ten tupec Weasley ji podváděl," řekl rozlobeně Lucius, a pak i se svojí ženou odešli.

„Je to pravda?" zeptal se okamžitě Draco a přitáhl mě do objetí.

„Jo, ale jsem v pohodě."

„Tohle neříkej," řekl rázně a já se na něj nechápavě podívala.

„Proč?"

„Nemůžeš být v pohodě, když jsi právě ukončila dvouletý vztah."

„Máš pravdu. Vlastě jsem naštvaná sama na sebe, že jsem neukončila dřív."

„Nechápu, jak to můžeš brát tak s klidem, ale vidím to radši než abys tu kvůli takovýmu hlupákovi brečela."

„Už dlouho jsem věděla, že vztah s ním nemá smysl, ale nějak jsem to vždy přešla."

„Můžu za," na chvíli se odmlčel, „Můžu za to já?" zeptal se s provinilostí v hlase.

„Vlastně ano," řekla jsem okamžitě a sledovala jeho zděšení v obličeji.

„Omlouvám se-"

„Draco přestaň," umlčela jsem ho hned, „Neustále jsem se hádali, protože si myslel, že k tobě něco cítím a mě už to unavovalo."

„A cítíš?" vyletělo z něj, a pak to vypadalo, že svého rozhodnutí lituje.

„Vlastně, já ano. Miluju tě a vím to už hrozně dlouho, ale nikdy jsem si nemyslela, že bys to mohl cítit stejně a nechtěla jsem pokazit naše přátelství, a tak-" najednou jsem byla přerušena horkými měkkými rty na těch mých. Okamžitě jsem přestala přemýšlet a naplno si užívala tuhle chvíli.

„Taky tě miluju," zašeptal, když jsme se do sebe nepatrně odtáhli, „Už od školy," na nic jsem nečekala a znovu spojila naše rty.

„Myslíš, že bych tu pár dní mohla bydlet, než si něco seženu?" zeptala jsem se, když jsme se od sebe odtrhli.

„Nepřichází v úvahu," skoro až odsekl a já se zděsila, „Už tě nikam nepustím," dodal. 

„Vyděsil si mě."

„Nemusíš si nic hledat, ano?"

„Dobře, stejně se tu cítím jako doma."

„To rád slyším, ale měli bychom se připravit."

„Připravit?" zeptala jsem se nechápavě.

„Přece na večeři k Harrymu."

„Na ni jsem úplně zapomněla," vydechla jsem a promnula si oči. Byl to náročný den a docela jsem se k Harrymu těšila. Stále nechápu, jak se s Dracem mohli tak rychle skamarádit, ale byla jsem za to ráda. Vlastně to byla moje podmínka pokud mě chtěl poprvé dostat na Manor musel se mnou jít na večeři k Harrymu a Ginny. I tam to všechno dopadlo nad očekávání. Když si to teď vlastně uvědomuju, všichni Draca přijali skvěle, jen Ron se s tím nemohl smířit.

Ale to mě bylo jedno, pokud je šťastný, tak jsem ráda, protože já rozhodně jsem.

„Halo, posloucháš mě?" 

„Promiň, co si říkal? Trochu jsem se zamyslela."

„Doufám, že si nepřemýšlela nad Ronem."

„Jen trochu. Jsem jenom tvoje Malfoyi, víš? A jsem šťastná."

„A já jen tvůj," usmál se a věnoval mi něžný polibek.

***

Words: 1070

Ha, víte jak jsem na tom s přidáváním pokud jde o příběhy Dramione, ale opět mě hrozně moc pohltilo Dramione číst a trochu i psát, a tak mě napadalo, že bych mohla zkusit jedodílovky, protože u nich nevadí, když delší dobu nic nevyjde, no ne?

Měli byste o to zájem? Budu ráda za vaše názory, možné je i jednodílovka na přání, když to bude v mých silách <3

xoxo <3 newky