Pokud o tom Draco opravdu uvažoval, předpokládal, že má Theo pravdu. Ještě mu zbývalo pár věcí, které mohl ztratit.

První z nich byla samozřejmě jeho svoboda. Poprvé unikl Azkabanu jen o vlásek a dokázal si představit, že obzvlášť dojemné svědectví Grangerové o tom, jak jí ublížil, by ho určitě mohlo dostat do studené vlhké cely dřív, než by stačil mrknout.

Číslo dvě byla jeho práce. Došlo mu, že už takhle visí na vlásku, zvlášť poté, co ranní vydání Věštce obletělo ministerstvo. Ale kdyby Grangerovou jakkoli rozčílil - aby jí připomněl, proč ho tak nenáviděla -, byl si jistý, že ho pošle do háje s několika kletbami do zadku s laskavým svolením samotného Pottera.

Číslo tři byla jeho matka. To poslední, co si přál, bylo, aby se jí něco stalo, a nebylo žádným tajemstvím, jak těžce nesla posledních pár let. Po skončení války byl Lucius téměř okamžitě poslán do Azkabanu. Ale Narcissina ochota lhát Temnému pánovi uprostřed závěrečné bitvy jí vynesla zářivé svědectví od samotného Pottera. Draco si byl naprosto jistý, že právě to ji zachránilo před podobným trestem, jaký dostal její manžel.

Samozřejmě Potterovi poděkoval za podporu - což byl čin, který jeho hrdost zranil mnohem víc než to, že byl proměněn ve fretku ve čtvrtém ročníku - a tím to skončilo. Konec hrozícího vězení pro jeho matku.

Ale pro něj to nebylo tak jednoduché. Zdálo se, že kouzelnický svět je mnohem ochotnější odpustit Narcissě Malfoyové - dobře vychované čistokrevné společenské smetánce, která nikdy neměla na ruce ani jedinou tečku inkoustu - než Dracovi, jehož pověst byla mnohem méně uhlazená. Dokonce i bez války nebyl tak populární. Zvláště díky tomu, jak se choval ve škole, ho lidé vnímali téměř vždy negativně.

Ne že by jim to měl za zlé. Za to, jak se choval v pubertě, si zasloužil každý trest. Ale to neznamenalo, že ho neodrazovalo, když na něj lidé na veřejnosti plivali. Syčeli na něj, když ho míjeli v Příčné ulici, že je "šmejd, co požírá smrt". Pálili mu do zad kouzla a nadávali, když se odrážela od jeho neustálých ochranných kouzel.

Bylo to přinejmenším obtížné, když se pokoušel očistit jméno Malfoyů dobrými skutky a pozitivními činy. Každý měsíc štědře přispíval různým charitativním organizacím, podporoval záslužné věci účastí na dobročinných galavečerech a filantropických akcích, věnoval svou kariéru přivedení několika posledních temných čarodějů, kteří po válce zůstali naživu, a přesto...

Když na něj lidé mysleli, mysleli jen na to, kým býval, ne na to, kým se snažil stát.

Jeho matka to nějak nesla ještě hůř než on.

Číslo čtyři byla Grangerová. Ale on ji stejně neměl. A předpokládal, že je dost těžké ztratit něco, co nikdy nebylo vaše.

"Hele," povzdechl si Draco, "opravdu si nemusíš dělat starosti, jasný? Mám to pod kontrolou."

"Myslím, že si musím dělat starosti, protože ty ses očividně zatraceně zbláznil." Theo se podíval na Blaise ve snaze najít podporu, ale ten jen pokrčil rameny.

"Nevidím v tom žádný velký problém. Grangerová si párkrát pořádně zašuká a Draco si napraví reputaci. Je to výhra pro všechny."

"Proto to tedy děláš?" "Chceš lidi přesvědčit, že ses změnil?" zeptal se Theo a otočil se k němu.

"Změnil jsem se," odtušil Draco, načež Theo vykulil oči.

"Chci říct, že to samozřejmě vím. Ale ne každý to ví. Tohle je tvůj způsob, jak to šířit? Protože jestli ano, určitě existují jednodušší způsoby, jak to udělat."

"Kvůli tomu to nedělám," vyhrkl Draco a začal být z toho obvinění rozčilený. Jako by to byl on, kdo využívá Grangerovou pro svůj osobní prospěch. "A i kdyby ano, tak ti do toho stejně nic není."

"S tím nesouhlasím," zvedl Theo nos do vzduchu, "protože až tě nakonec zničí - a ona tě zničí, kamaráde, věř mi - budeme muset s Blaisem sbírat tvoje kousky."

Draco se na to ušklíbl. "Nejsem dítě, Theo. Nepotřebuju, abys na mě s Blaisem dával pozor. Dokážu se o sebe postarat sám."

"Ale prosím tě," ušklíbl se Blaise, "když jsme naposledy poslouchali tyhle kecy, málem ses utopil v ohnivé whisky."

Draco se napjal, jako by zkameněl.

Příliš. Zašel kurevsky daleko, když vytahoval následky války. Kůže ho píchla, jako by ho zasáhla nějaká smůla, a potlačil nutkání připomenout Blaiseovi, jak se ve stejném období choval on sám.

Dracova trpělivost už byla tak vyčerpaná, že se chystal prasknout jako tětiva luku, když se náhle ozvalo:
"Draco?"

Z druhé strany dveří se ozval její nejistý hlas a všichni tři muži ztuhli na místě. Neobtěžovala se zaklepat, jen pomalu odsunula dveře a nakoukla dovnitř.

"Draco, já..." Její hnědé oči se rozšířily v talířky, když zjistila, že se kolem jeho stolu místo jednoho shromáždili tři Zmijozelové.

"Aha," Blaise potáhl a rty se mu zkroutily do spokojeného úsměvu. "Jestli to není žena této konverzace."

"Já-" Grangerová zavřela ústa, ruku stále obtočenou kolem kliky, a Draco si nemohl nevšimnout, že jí zbělely klouby. "Promiň, nevěděla jsem..." Tváře jí zčervenaly a prudce se odvrátila: "Prostě... přijdu jindy..."

"Grangerová, počkej," vstal Draco ze židle a naposledy vrhl rozčilený pohled na Thea a Blaise, než ji následoval na chodbu. Rychle se proplétala mezi těly, která ucpávala úzké chodby, a mířila přímo k výtahům. On byl samozřejmě mnohem větší než ona a nedokázal se mořem lidí pohybovat tak rychle. Ale snažil se jí ze všech sil stačit, dokonce se jednou pokusil sáhnout na její zápěstí.

Bohužel se netrefil a nakonec se chytil jedné obzvlášť pichlavé čarodějky, která se bez váhání otočila a vrazila mu facku přímo do tváře. Předpokládal, že si to nějak zasloužil.

Podařilo se mu ji dohonit až v poslední chodbě oddělení, poblíž výtahů. Už stiskla tlačítko a zdálo se, že je obzvlášť nedočkavá, aby byla na cestě dřív, než ji dostihne. Když to udělal, prudce se nadechla a ostražitě se vyhýbala očnímu kontaktu, ruce se jí úzkostlivě kroutily.

"Grangerová?" zeptal se, sklonil se a promluvil tak tiše, aby to slyšela jen ona. Téměř okamžitě se však zavrtěla a on využil náznaku, aby se vzdálil. "Co se děje? Stalo se něco?"

"Ne, ne, to... to nic není," řekla hlasem tak vysokým a zadýchaným, že to byla zcela jistě lež. "Vážně, jenom..."

Dveře výtahu se otevřely a hlas interkomu oznámil, že je čas nastoupit. Grangerová však zaváhala a pohlédla mezi prázdnou rukou a vchodem. Pak mu bez varování obtočila prsty kolem zápěstí a táhla ho s sebou, zatímco spěšně nastupovala do výtahu. Dveře se zavřely právě ve chvíli, kdy si Draco uvědomil, co udělala, a tázavě se na ni podíval.

"To je ta fotka ve Věštci nepřesvědčila?" škádlil ji a povytáhl obočí. "Teď chceš, aby si mysleli, že se líbáme ve výtahu?"

Očekával úsměv. Uchechtnutí. Nebo aspoň vyvalení očí. Ale místo toho se dočkal jen bledé tváře Grangerové s třesoucím se spodním rtem a skelnýma očima.

Draco cítil, jak mu žaludek klesá přímo k zemi.

"Sakra," Dracovi se zatmělo před očima a jediné, na co se zmohl, bylo, že ji objal kolem ramen. Ale ve chvíli, kdy se jeho ruka začala škubat jejím směrem, se zarazil. Nebyly tu žádné kamery. To by Grangerová nechtěla. Nejspíš mu přišla říct, že si to stejně rozmyslela. Že všechny ty ohlasy jsou pro ni příliš velké sousto. "Co se stalo? Řekl jsem něco, nebo..."

"Moc se omlouvám," vyhrkla náhle a tvář se jí zkřivila, "moc se omlouvám, Draco."

Jeho myšlenky se náhle zastavily a on zmateně zamrkal.

"Cože? Grangerová, co to sakra..."

Slova mu odumřela na jazyku, když náhle přistoupila blíž a jednou si odfrknula, než mu zabořila obličej do hrudi. Draco ztuhl a nebyl si jistý, jakou roli má hrát, když rozvinula ruce z místa, kde je měla zkřížené na hrudi, objala ho kolem středu a přitiskla mu nos na hrudní kost.

"Jsou odporní," podařilo se jí zašeptat a její hlas mírně tlumila látka jeho kabátu. "Všechny ty dopisy. A ta jména, kterými tě nazývají..."

Dracovi se nebezpečně sevřel hrudník a prudce se nadechl.

"Je to jedno nepodložené obvinění za druhým. Chci říct, můj bože, dokonce tě obvinili z toho, že -" její další nádech se zachvěl, "že jsi mě měla pod imperiem. Mezitím jsem to byla já, kdo to celé navrhl, a teď jsem zvrátila veškerý pokrok, který jsi za posledních pár let dokázal udělat."

Draco se natáhl, váhavě jí položil ruku na zátylek a uhladil jí dlaní kudrlinky. Druhou rukou ji objal kolem ramen. Ještě víc se k němu přiblížila a jeho tep se zrychlil jako údery křídel vypuštěného práskače.

"Věděla jsem, že to bude špatné," pokračovala a hlas se jí každou vteřinou stával pevnějším, jak se snažila získat zpět svůj klid. "Ale tohle... bože, tohle je příliš."

A bylo to tady, jako kámen se špičatou hranou, který se mu zaryl do břicha a zevnitř ho pohmoždil. Reálně věděl, že to přijde. Ale to neznamenalo, že by ta pilulka byla méně hořká.

Připomněl si, že měl štěstí. Měl možnost ji ochutnat. Záblesk toho, co mohlo být, kdyby byli dva cizinci, a ne hrdina a padouch, které od sebe dělí neviditelná čára nakreslená v písku. Bylo to určitě víc, než si zasloužil, ale dostal to. Jednou to pocítit a předstírat, že je to skutečné. Možná to stačilo.

"Rozumím," řekl tichým hlasem, když si položil bradu na temeno její hlavy. "Nechtěl bych být příčinou toho, že tvoje pověst byla jakkoli poškozena. Jsem si jistý, že jsi na nejlepší cestě stát se jednoho dne ministryní kouzel, a kdybych byl důvodem, proč jsi nedostala šanci..."

Grangerová se v tu chvíli odtáhla a oči jí zbystřily, jak na něj hleděla.

"Moje pověst?" papouškovala, jako by to byla ta nejhloupější věc, kterou kdy navrhl. "Draco, v žádném případě mi nejde o mou pověst. Snažím se nezničit tu tvou."

"Moji?" zeptal se a povytáhl jediné obočí: "Grangerová, nejsem si jistý, jestli jsi posledních pár let žila pod kamenem, ale už toho moc ke zničení nezbývá."

"To není pravda," řekla, opřela se a udělala mezi nimi trochu místa. Ale ne dost na to, aby musela sundat ruce z jeho pasu. Skoro to vypadalo, jako by je zapomněla sundat a zcela jí stačilo, že s ním mluví na tuhle vzdálenost. "Mohl bys přijít o práci nebo být znovu souzen za použití Neodpustitelného, nebo..."

"Použil jsem na tebe Imperius?" Draco ji přerušil a ona zamrkala.

"No, ne, samozřejmě že ne. Ale..."

"Pak tedy není absolutně žádný důvod k obavám." Upřel na ni vážný výraz: "Jsem plně schopen se o sebe postarat, Grangerová. Kdyby na mě někdy byla zpětná reakce příliš velká, řeknu ti to. Ale do té doby..."

Draco se sklonil a všiml si jejího prudkého nádechu, když se špičkou jejího nosu otřel o svůj. "Nemám nic proti tomu, abychom v této naší dohodě pokračovali. Alespoň dokud z toho nedostaneme to, co oba chceme."

Grangerová svraštila obočí. "Ale..."

"Chceš to ukončit?"

Grangerová slabě zavrtěla hlavou. "Ne, to si nemyslím. Ne tak dlouho, dokud si budeš jistý, že to tvému jménu skutečně neškodí. Ale pokud ano..."

"Nepoškozuje," uklidňoval ji Draco, "slibuji, Grangerová. Jen jsme všechny trochu zaskočili. Jsem si jistý, že to bude snazší, až trochu opadne novinka a lidé budou mít možnost zvyknout si na myšlenku, že se Zlatá dívka špiní s smrtijedskou spodinou."

Při posledních slovech se jí zaleskly oči a zkroutilo se mu v žaludku.

"To byl vtip."

Zamračila se. "Malfoy..."

"Draco."

"Jasně, promiň. Draco. Jsi si naprosto jistý...?"

"Určitě," řekl, "tak určitě, že si myslím, že bychom měli naplánovat další veřejné setkání, abychom si to uvědomili. Ať ti bastardi vědí, že se nenecháme rozdělit kvůli pár vyjukaným."

Při zmínce o hulácích začala znovu protestovat, ale on ji rychle přerušil, v hlavě mu zajiskřil nápad.

"Mohla by ses třeba zastavit na páteční zápas ministerstva ve famfrpálu, jestli se ti do toho chce." Navrhl a pak s úsměvem dodal: "Když budeš mít štěstí, dovolím ti dokonce obléct si můj dres."

Grangerová se usmála a jemu se tak ulevilo, že se vzpamatovala, že mu skoro vůbec nevadilo, když se zeptala: "Ty vážně čekáš, že se zúčastním famfrpálového zápasu s úmyslem ti fandit?"

Draco vykulil oči. "Ano, Grangerová. Tohle lidé dělají, když jejich drahá polovička hraje zápas."

"Ale ty hraješ proti všem mým nejbližším přátelům," namítla, "nedovedu si představit, že by Harry nebo Ginny byli příliš potěšeni, kdyby mě našli oblečenou v zeleném dresu s nápisem 'Malfoy'."

Draco svraštil obočí a usmál se. "Kdo říká, že mám zelený dres?"

Grangerová po něm střelila nedůvěřivým pohledem. "Moje chyba. Jakou má tedy barvu?"

Draco se kousl do vnitřní strany tváře a ovčácky odvrátil pohled. "Zelená."

Vítězoslavně se usmála a natáhla ruku, aby si přes rameno přehodila několik kadeří. "To jsem si myslela."

Poté ustoupila, sundala ruce z jeho pasu a pohlédla k posuvným dveřím. Podle interkomu dorazili na Oddělení pro regulaci a kontrolu magických tvorů a Grangerová na sebe jednou kývla, než se chystala vyjít na chodbu. Než to však stihla, Draco se k ní spěšně natáhl, aby ji zastavil volným stiskem sevřeným kolem zápěstí. Napjala se a s tázavým výrazem se k němu ohlédla, když ji při tom kontaktu píchlo na kůži.

"Zelená by ti slušela, Grangerová." Řekl a pustil ji na chodbu, ruce zastrčil hluboko do kapes kalhot.

Neodpověděla, ale její hnědé oči zůstaly upřené na jeho až do poslední vteřiny, než se mezi nimi zavřely dveře výtahu, a on by přísahal, že viděl, jak se její rty zkřivily do nepatrného úsměvu.
_____________________________________

"Takže..." Theo zkřížil ruce na prsou a Draco se loudavě napil ze sklenky a vychutnával si známé pálení ohnivé whisky v krku. "Takže je to vážné?"

"Mmm," zabručel Draco, což nebylo ani potvrzení, ani popření, a spokojeně to nechal být, dokud se Theo nevysmál.

"Co to má znamenat, 'mmm'? No tak. Musíš nám tady něco říct, kámo."

"Nemusím vám, vy parchanti, nic prozrazovat," ušklíbl se Draco, "a už vůbec ne intimní detaily našeho vztahu."

"Takže je to vztah?" Blaise mu skočil do řeči a jeho hlas pečlivě postrádal zjevnou intriku.

"Co na tom záleží, co to je?"

"Takže není." Theo si dlouze povzdechl. "Což by mohlo být potenciálně problematické."

Draco vstal a zamířil ke skříňce s alkoholem, aby si nalil další sklenku, a rytmicky přitom skřípal stoličkami, než se zeptal: "Jak to?"

"No, řekněme, že by k tobě Grangerová začala něco cítit..."

Draco sevřel pěsti po stranách. "To je od tebe trochu nezdvořilé, že předpokládáš, že to ještě neudělala, nemyslíš?"

"A má?"

Draco prudce vydechl nosem a pak neochotně přiznal tiché, zamumlané: "Ne."

"Jasně." Theo úsečně přikývl, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. "Takže řekněme, že ano. Hypoteticky."

Blaise zvedl sklenku na znamení souhlasu. "Samozřejmě."

"Takže, hypoteticky, Grangerová se do tebe zamiluje. Nedokážu si představit, proč by to udělala, ale pro představu..."

"Do prdele, Notte. Proč se se mnou vůbec přátelíš, když máš o mně tak nízké mínění...?"

"Jak jsem říkal," pokračoval Theo a začal přecházet po okraji koberce. "Kdyby se do tebe zamilovala, ale nějak uvěřila, že její city neopětuješ, mohlo by se to zvrtnout - a to rychle. Nebo kdyby se do tebe zamilovala a ty do ní taky, pak byste měli vztah. A Merlin ví, jak rychle by to prasklo."

Blaise souhlasně zabručel a dodal: "Jako když se budova zřítí sama do sebe." Tiše se zasmál.

Draco sevřel čelist tak pevně, až ho zabolely stoličky.
"Víš," řekl a otočil se k nim čelem, "i když si tvé zcela nevyžádané rady vážím, Theo, opravdu jsem se tě na ni nikdy neptal."

"Nikdy se neptáš," zakoulel očima Theo, "proto ti to prostě říkáme."

"To je pravda, kamaráde," přikývl Blaise, "jsi na hovno, když si chceš říct o pomoc."

"Protože já žádnou pomoc nepotřebuju..."

"Ale potřebuješ." Oba muži sborově zahučeli a Draco vykulil oči tak silně, až se bál, že mu uvíznou v hlavě.
_____________________________________

Když stál uprostřed famrpálového hřiště a díval se na tribuny, aby našel nějakou známku divokých hnědých kudrlinek, prokousal se Dracovi svrchním oblečením hořký chlad a rozechvěl mu končetiny po celém těle.
Zatím se zdálo, že se neukázala, ale doufal, že se objeví ještě před oficiálním začátkem zápasu. Koneckonců jí ještě potřeboval předat svůj dres. Protože to byl jediný skutečný důvod, proč by se objevila.

Ta připomínka ho pálila jako žluč v krku a on ji s úšklebkem spolkl.

"Tak co, kamaráde?" Cormac McClaggen se k němu přiblížil zprava a on se přemáhal, aby neudělal poněkud nezdvořilou poznámku o stavu McClaggenových vlasů. "Vypadáš nějak nervózně."

Bylo také docela obtížné udržet se, aby nedal zcela jasně najevo, že nejsou "kamarádi" v žádném slova smyslu, ale usoudil, že jeho nedostatečná reakce je dostatečnou odpovědí. McClaggen se zamračil a prudce se odvrátil, když se mezi nimi protáhlo ticho, nejspíš aby skryl ruměnec rozpaků, který se mu vkrádal do krku.

Draco se při té myšlence usmál a znovu se zaměřil na tribunu.

Když však zjistil, že její místo je stejně prázdné jako posledně, škublo mu v oku a cítil, jak se mu něco zvedá v žaludku.

Nebyl si jistý, proč očekával, že přijde. Na tomto konkrétním zápase by se příliš mnoho lidí nesešlo, protože šlo jen o týdenní zápas ministerstva. Bylo také nepravděpodobné, že by se tu potloukali nějací novináři, a proto bylo docela zbytečné, aby se Grangerová vůbec objevila.

Ale přesto v něm zůstala část naděje - i když malá a uschlá - že možná, jen možná...

"Draco?"

Ozval se za ním tichý, nejistý hlas a on se otočil, aby zjistil, že Grangerová stojí pár kroků od něj a krk má omotaný tlustou, lovecky zelenou šálou. Její pletená čepice a rukavice měly stejný odstín, a když si třela ruce před obličejem a foukala horký vzduch do středů dlaní, Draco si ji dovolil přejet pohledem od hlavy až k patě. I když byl zabalený do několika vrstev tlustého oblečení, chtěl ji. Chtěl ji zvenčí i zevnitř.

Zatraceně, bylo to bolestivé, jak moc ji chtěl.

"Ale no tak, Grangerová," zabručel, naklonil hlavu v krátkém pokývnutí a dovolil, aby se mu na rtech objevil úšklebek, "jsem si jistý, že by mě moje přítelkyně ráda přivítala trochu nadšeněji. Nemyslíš?"

Grangerová trochu naklonila hlavu a mezi zuby si promnula spodní ret, jak o tom uvažovala.

"Hmm," přistoupila k němu a natáhla se k němu, obtočila mu ruce kolem krku a přinutila ho, aby se k ní sklonil. Dával si záležet na tom, aby jeho výraz zůstal pečlivě prázdný - dokonce ho její projev nijak neohromil. Uvnitř však jako by se rozhořel. "Víš, pro jednou si myslím, že máš možná pravdu."

"Pro jednou?" řekl a ta slova se jí otřela o rty. "Prosím, Grangerová. Mám pravdu pořád. Jsi prostě příliš tvrdohlavá, než abys uznala..."

Nestihl dokončit větu, protože ho náhle umlčel jemný, ale pevný stisk jejích rtů na jeho rtech a její lehký smích se rozplynul v prostoru mezi nimi. Grangerová si ho přitáhla blíž a většinou váhy svého těla se mu opřela o hruď, zatímco on jí rukama přejížděl po páteři a vklouzl pod kadeře, které jí padaly na ramena. Teplo jejích rukou ho zahřálo na zátylku a pak se přesunulo na jeho tvář lehkým, sotva znatelným dotykem, který ho přivedl do varu.

Chutnala po skořici a čaji a on si nemohl pomoct, ale v zátylku mu zachrčelo, když mu jazykem přejela po zubech.

"Hej!" Přísný hlas prořízl mlhu jeho omámené mysli a jeho čarodějka se okamžitě odtáhla, aby se provinile podívala přes rameno na zarudlou Ginny Weasleyovou, která se teď odhodlaně vydala na cestu k nim. Dupla si s koštětem v ruce, jednu ruku si položila na bok a pak se ostře zadívala jeho směrem.

"Malfoyi," pozdravila ho rázným tónem a podezřívavě se mezi nimi rozhlédla. A teprve tehdy si uvědomil, že jsou k sobě stále z větší části připoutáni, Grangerova náruč zůstala ovinutá kolem jeho krku. Navíc, díky tomu, jak byla otočená, aby se podívala zpátky na Ginny, se její levá tvář nyní tiskla k jeho vlastní. Draco se šibalsky usmál, ještě nikdy v životě se necítil tak vítězně.

"Hermiono," pokračovala Weasleyová a obrátila svou pozornost na čarodějku, která byla momentálně zabalená v Dracově ochranném objetí. Logicky věděl, že Ginny by se jí nikdy neodvážila ublížit, ani by neměla důvod se o to pokoušet. Ale kdesi hluboko uvnitř ho instinkt nabádal, aby ji sevřel pevněji. Aby se ujistil, že je v bezpečí před jakýmkoli konfliktem.

"Nemyslíš, že bys měla jít nahoru na své místo? Zápas už může začít."

"Aha," zamračila se Grangerová, jednou přikývla a pak se otočila zpátky k Dracovi. Několikrát zamrkala, pak se vyhoupla na špičky a vlepila mu rychlý polibek na špičku nosu. "Tak dobře. Půjdu ti z očí."

Ginny se na oba unaveně podívala, když mu Grangerová věnovala poslední povzbudivý úsměv, a pak se vydala směrem k tribunám. Ale Draco s ní ještě nebyl úplně hotov.

"Grangerová, počkej," přistoupil k ní, chytil ji kolem pasu a přitáhl si ji zpátky k sobě. Když se její záda přitiskla k jeho předku, sklonil se a odhrnul jí kadeře ze strany krku, aby jí mohl promluvit přímo do ucha.

"Nezapomněla jsi na něco?"

Zmateně se na něj ohlédla a svraštila obočí.
"Ne? Myslím, že ne." Ale když se jen usmál, její výraz se stal zamyšleným. "Zapomněla?"

"Obávám se, že ano," řekl a trochu ustoupil, aby mohl zvednout ruce nad hlavu. Jedním plynulým pohybem si svlékl dres a nechal za sebou jen spodní tričko, jak před ní visel zelenou látkou s rukou lehce stočenou kolem ramen. "Nemohli jsme přece dopustit, aby si Potter a Lasička mysleli, že jsi tady, abys jim fandila, ne?"

Grangerová po něm střelila varovným pohledem, ale přesto ho přijala a přehodila si ho přes hlavu. Draco se ze všech sil snažil, aby se při pohledu na ni v dresu s jeho příjmením napsaným na zádech necítil příliš pyšně. Ale sakra, jestli nevypadala v zeleném úchvatně. Zmijozelské zelené. Jeho zelená.

Draco se usmál a přitáhl si ji k sobě, aby ji naposledy cudně políbil, než se rozběhla k tribunám.

Zdálo se mu, že zahlédl, jak jí tváře zbarvil zuřivý ruměnec, než se otočila, a věnoval se cíli, že ji jednoho dne znovu uvidí.

Jednou brzy.

**********
Baví mě psát tyhle scénky 🤍