Po návratu na ministerstvo brzy ráno si Draco rychle vzpomněl na nejméně příjemnou stránku svého povolání.

Dusivé množství papírování stačilo na to, aby ho poslali zpátky do St. Mungos na základě obvinění z šílenství.

Potter během jeho nepřítomnosti neztrácel čas hromaděním spisů na svém stole a zmohl se jen na zamumlání,

"Ehm, promiň za tu plíci, Malfoyi..." než se odpotácel opačným směrem.

Odmítl také navázat oční kontakt, což Draca poněkud pobavilo.

Předpokládal, že to bude mít něco společného s tím, že pokaždé, když se na něj Potter podíval, nemohl si pomoct a v duchu si představil, jak Draco líbí jeho nejlepší kamarádku u zdi v Příčné ulici.

Při té myšlence mu v hrudi vykvetla malá jiskřička hrdosti a on se přistihl, že podvědomě kráčí po chodbách ministerstva s o něco větší jistotou a usmívá se, když ho lidé berou na vědomí. Dokonce nejednou odpověděl "skvěle, díky", když se ho lidé ptali, jak se mu daří.

Bylo pozoruhodné, jak Potterovo viditelné rozčilení stále bezchybně zlepšovalo jeho náladu.

Možná bylo dětinské mít takové potěšení z nepohody starých nepřátel, ale budiž. Staré zvyky se těžko odbourávají.

Zpráva o jeho zranění se zjevně rozšířila po ministerstvu jako požár. Blaise dokonce přiznal, že se na něj obrátilo několik reportérů z Denního věštce, aby se zeptali, jak se Dracovi daří na cestě k uzdravení. Odmítl se samozřejmě zmínit o podrobnostech, ale podařilo se mu prohodit několik poznámek o tom, že "na sebe bere zodpovědnost utěšovat nebohou Narcissu, zatímco její syn zůstává v tak křehkém stavu".

Dracovi se podařilo dvakrát ho při odchodu z kanceláře heknout do zadku, což ho přinejmenším mírně uspokojilo.

Bohužel zbytek dne se mu podařilo výrazně zhoršit, co se týče vzrušení.

Byl zhruba dva týdny pozadu s papírováním.
Bolela ho hlava poté, co odmítl snídani, když mu ji Poppy v šest hodin ráno nabídla. Celé dvě hodiny předtím, než se měl v běžném pracovním ránu probudit.

Knoflíková bunda, kterou mu Pansy nařídila nosit, byla tuhá a škrábala ho a přísahal, že se mu na krku dělá nějaká vyrážka z toho, jak se mu otírá o krk.
Kalhoty mu připadaly příliš těsné ve srovnání s tepláky, které nosil poslední dva týdny.
Když třídil složky, vylil si horkou kávu na rozkrok a pak pokračoval v bouchání kolenem o spodní stranu stolu, když vyskočil na protest proti útoku pálivé tekutiny.

A aby toho nebylo málo, Grangerová nebyla v práci. Nebo se alespoň neobtěžovala ho navštívit.
Zvažoval, že se zastaví v Potterově kanceláři a zeptá se, jestli je nemocná, ale usoudil, že by nebylo nejlepší naznačovat, že nemá tušení, jestli je jeho přítelkyně nemocná, nebo ne. Navíc nepotřeboval dát Potterovi další příležitost, aby ho "náhodou" zranil. Třeba by to tentokrát byla neúmyslná avada do hrudi.

Obědval sám ve své kanceláři, oči zabodával na prázdnou židli před svým stolem a vzpomínal na dobu, kdy ji obsadila.

Ten den měla na sobě tužkovou sukni, vzpomněl si. Černou, která zvýrazňovala každou drobnou křivku jejích boků a zadku. Zatnul čelist a sevřel plastovou vidličku, jak se snažil vytěsnit z mysli představu Grangerové, jak si tu samou sukni vyhrnuje nahoru a přes boky.

Opravdu by nebylo dobré mít v práci erekci. Zvlášť když to znamenalo, že fantazíruje o ženě, která o něj nemá téměř žádný romantický zájem.

Bylo to děsivé. A připadalo mu to jako nějaký druh porušení, když na to jen pomyslel...

Kurva.

Stál mu.

A teď se mu v hlavě znovu rozproudila představa Grangerové, jak se rozvaluje na jeho stole, sukni má vyhrnutou na stehnech, až je vidět klín jejích krajkových kalhotek, které září tmavě zelenou barvou, až mu z toho téměř bolestivě tuhne penis.

V jeho hlavě se usmívala a tváře jí rudly, jako by si byla naprosto vědoma toho, co mu dělá. Zvedla se na loktech, vystrčila prsa nahoru a zaklonila hlavu, aby se její kadeře kaskádovitě rozprostřely na jeho pracovním stole; odhalil se mu nezkrášlená část jejího hrdla.

Draco zavrčel, sáhl dolů, aby si spěšně rozepnul přezku u opasku a strčil ruku pod látku upnutých boxerek. Vydal ze sebe dlouhé zasténání, když se mu prsty a dlaň stočily kolem bolavého penisu a jednou-dvakrát ho pohladily, než si uvědomil, že jeho kancelář je nebezpečně nezabezpečená.

Volnou rukou mávl hůlkou a rychlým pohybem zaklel do malého prostoru tlumicí kouzlo. Současně druhou rukou pokračoval v pomalých, táhlých pohybech nahoru a dolů, polštářek palce se pohyboval a roztíral po délce jeho údu korálek preejakulátu.

Grangerová se posunula na jeho stole, přehodila nohy přes okraj a posadila se čelem k němu. Byli teď od sebe jen pár metrů, jeho židle byla odklopená, aby měl dostatek místa na roztažení nohou.

Ale teď chtěl být blíž. Vmáčknout se mezi její stehna a vdechovat její sladkou vůni, dokud neomdlí nedostatkem kyslíku. Sakra, chtěl se v ní utopit.

Strávit zbytek života tím, že si bude pamatovat každou její křivku. Každou pihu. Každý zvuk, který byla schopná vydat, když se jeho ruce toulaly po její holé kůži. Když jazykem sledoval své iniciály na jejím klitorisu.

Draco se na své poměry udělal ponižujícím způsobem rychle, zaklonil hlavu a přiškrceně zasténal, když mu teplá, lepkavá tekutina pokryla klouby a kalhoty. Několik dlouhých okamžiků mu trvalo, než sebral dech a důstojnost, než sáhl po hůlce a zahnal důkaz své chyby.

A jen co to udělal, hanba ho zasáhla jako přílivová vlna.

Neměl právo na ni takhle myslet. Dovolit si udělat přesně to, co právě udělal s jejím obrazem, který měl před sebou. A přesto to nebylo poprvé, co uklouzl. A určitě to nebylo ani naposledy.

Zbytek dne byl méně pozoruhodný.

Stále se nedozvěděl nic o tom, kde se Grangerová nachází, a zvažoval, že jí pošle sovu, aby se ujistil, že se nic neděje. Zároveň si však byl jistý, že kdyby se něco stalo, už by ho dávno upozornili.

Probírání se stohy spisů na jeho stole zabralo většinu dne, a když byl hotov, začaly se mu z několikahodinového zírání na tak drobné písmo rozmazávat oči.

Byl více než připraven sbalit si kufřík a vydat se směrem k atriu. Už se nemohl dočkat, až se vrátí do svého bytu. Na to, že se bude moci pohybovat, kdykoli se mu zachce, aniž by mu rozhořčený domácí skřítek nařídil, aby se vrátil do postele.

Výtah, do kterého nastoupil, byl napěchovaný a klaustrofobický, což nebylo zrovna ideální. Ale místo aby se vrhl na starší ženu, která se momentálně nakláněla až příliš blízko k jeho boku, soustředil se na myšlenku na teplý krb. Hojně nalitá sklenka ohnivé whisky a kniha o něčem jiném než o temných čarodějích a jejich zločinech. Jeho tepláky. Sprcha.

Čas pro sebe.

Ale bohužel každá z těchto myšlenek se okamžitě smrskla a umřela, když vystoupil z výtahu a vstoupil do atria, kde před ním stála Ginny Weasleyová se zkříženýma rukama. Prudce vzhlédla, protože mu málem vběhla přímo do hrudi, a ztuhla, oči rozšířené jako talíře. Ztenčily se stejně rychle, jako se rozšířily, ale jeho to sotva překvapilo.

"Malfoyi," přišel její povrchní pozdrav, na který jí věnoval charakteristický úšklebek a kvůli sobě ustoupil o krok dozadu. Bylo docela bolestivé natáhnout krk, aby se na ni mohl podívat.

"Weasleyová," naklonil bradu v odpověď, "čemu vděčím za to potěšení?"

Zrzka se zamračila, pak se lehce ušklíbla a zavrtěla hlavou. "Vlastně jsem právě mířila do Hermioniny kanceláře."

Dracovy myšlenky se na okamžik zastavily. "Aha?"

"Ano, ach." Ginny si ho s nepokrytým nesouhlasem prohlížela nahoru a dolů a úšklebek se prohluboval. "Požádala mě, abych pro ni vyzvedla pár spisů, zatímco bude pryč."

Draco úsečně přikývl, jako by to věděl. Jako kdyby měl alespoň tušení, o čem mluví.

Samozřejmě si lámal hlavu nad tím, že Grangerová není v práci. Celý den ji neviděl; dokonce ani v archivu, kde se obvykle schovávala. Důvod její nepřítomnosti však zůstával záhadou. Ne že by měl v úmyslu nechat lasičku, aby na něj přišla.

"Samozřejmě," řekl s pečlivě prázdným výrazem, zatímco jeho okluzní stěny sklouzly na své místo. Byl si většinou jistý, že nemá s Nitrozpytzí žádné zkušenosti, ale opatrnosti není nikdy dost. "Cítí se dobře?"

Předpokládal, že je to bezpečná otázka, protože věděl, že Grangerová by si nikdy nedovolila zmeškat den v práci, pokud by to nebylo nevyhnutelné.

"Ty to nevíš?" Ginny podezřívavě povytáhla obočí.
"Samozřejmě že vím," zalhal a zamračil se, "ale od včerejšího odpoledne jsem s ní nemluvil. Od té doby se to mohlo změnit."

Jaké věci? Vždyť nemáš ani ponětí, co se děje, ty zasranej blbečku.

Polkl a rychle prohlédl Ginnyin výraz, aby v něm našel známku obav; pochybností. Překvapivě žádnou nenašel a zrzka jen vykulila oči.

"Ano, no, Hermiona je v pořádku. Pořád se cítí trochu pod psa, ale je v pořádku. Jestli se ptáš mě, myslím, že to má co dělat spíš s vyčerpáním než s čímkoli jiným."

Aha, takže byla nemocná.

Jak moc nemocná?

Procházel své poslední vzpomínky na ni a hledal nějaké známky nemoci. Když ji viděl naposledy, vypadala v pořádku. Snadno rozrušená, ale v pořádku.
Ginny si s očekáváním odkašlala a on se znovu soustředil, když si uvědomil, že na její prohlášení ještě neodpověděl.

"Nesouhlasím."

"Já se neptala."

No, nebyla to rozkošná konverzačka.

"Každopádně." Ginny se narovnala a ramena se jí napjala v přípravě projít kolem něj. "Musím vzít její složky a donést je do jejího bytu, než sem vtrhne v teplákách. Uvidíme se, Malfoyi."

"Dobře. Tak zatím."

A pak už odcházela. Otočila se k odchodu a zbavila ho toho strašlivého napětí, kterým bylo prosyceno každé slovo, které si mezi sebou vyměnili.

Ale o vteřinu později se náhle objevila v jeho zorném poli, pohrávala si s manžetou rukávu a mračila se na podlahu, jako by ji osobně urazila.

"Víš, jsem si jistá, že by tě ráda viděla."

Draco si nemohl pomoci - oči se mu samy od sebe rozšířily. Ginny naštěstí stále ještě zírala na své boty a hluboce se mračila.

"Ne že bych vás dva schvalovala nebo tak něco. Protože aby bylo úplně jasno, neschvaluji."

Draco sevřel čelist a kousl se do špičky jazyka, aby neřekl něco, co by mohlo vykolejit tenhle rozhovor.

"Ale..." Dívka si dlouze a útrpně povzdechla. "No, zdá se, že je do tebe dost zamilovaná, i když mě to bolí přiznat. A jsem si jistá, že by byla ráda, kdyby ses u ní zastavil."

V žaludku se mu dělo něco zvláštního. Dělal jakési salto; volný pád, který jako by se nikdy nesetkal se zemí. A na okamžik ho napadlo, jestli mu není špatně, než si uvědomil, že na Ginnyino pozvání nereagoval.
Pozorně ho teď sledovala a očima pátrala v jeho tváři po nějakém náznaku odpovědi.

Místo toho si odkašlal a pak si z výrazu setřel veškeré stopy po úžasu. Weasleyová si zjevně hrubě špatně vyložila míru nadšení, pokud šlo o trávení času s ním. Nebo byla možná lepší herečka, než jí přisuzoval. Protože v žádném případě nebylo možné, aby Grangerová byla - jak to jen předtím řekla - do něj zamilovaná.

Kdyby byla, poznal by to. Už by na to přišel. Koneckonců nebyl slepý. Věděl, jak to vypadá, když po něm žena touží. A Grangerová-- no, Grangerová se na něj rozhodně takhle nedívala.

Ale to Ginny vědět nepotřebovala.

"Fajn," řekl s hlasem bez jakýchkoli emocí, "stejně jsem se chtěl dnes večer zastavit."

"Opatrně, Malfoyi," usmála se Ginny, když se kolem něj znovu protlačila a nastoupila do nejbližšího výtahu. "Jestli se budeš ještě víc rozčilovat, mohla by se budova kolem nás zřítit."

Draco se na ni zadíval a zcela ignoroval gesto rukou, které po něm střelila, když se mezi nimi zavřely dveře výtahu.
_____________________________________

Zhruba o patnáct minut později Draco sledoval ztuhlou Ginny Weasleyovou, která s obavami prošla systémem krbů ministerstva a vešla do bytu, který se dal okamžitě označit jako byt Hermiony Grangerové.
Na všech dostupných plochách ležely hromady knih, a tam, kde mezi nimi kdysi bývaly prázdné prostory, se povalovaly stohy papírů a spisů ministerstva.

Draco se ze všech sil snažil tvářit, jako by tu už někdy byl. Jako by věděl, které místnosti se nacházejí na konci první chodby, na kterou se podíval. Už dávno si zapamatoval uspořádání bytu a druhy potravin, které uchovávala v tom svém podivném mudlovském mrazáku.

Naštěstí ho předtím informovala o používání ledniček. Ale ta představa ho stále mátla. Jak se mudlové dokázali obejít bez kouzel?

Podobně ho mátla i takzvaná "myčka" výmyslů. Nedokázal si představit, že by musel mýt nádobí ručně, natož aby ho musel strkat do podivného malého stroje, který se při práci mírně otřásal. Hůlky byly prostě pohodlnější. Ne že by nutně musel v životě umýt jediné nádobí, ale dokázal si představit, že by to bylo mnohem jednodušší udělat kouzelnickým způsobem.

Grangerová nebyla při jeho prvním průzkumu obývacího pokoje nikde k nalezení, ani nestála v otevřené kuchyni, která byla obrácená do pracovny. Na pultě stál nedotčený šálek čaje a z jeho povrchu stále stoupala šepotavá stopa páry.

Zbytek kuchyně byl relativně uklizený, až na několik stohů papírů poházených po jejím jídelním stole.
Draco očima přelétl její subtilnější výzdobu a našel mudlovské fotografie dvou neznámých tváří rozeseté po několika stěnách. Předpokládal, že jde o její rodiče. Žena na nich vyobrazená měla její nos. Její oči. Její vlasy. Dokonce i křivky jejich úsměvů byly podobné.
Muž vedle ní měl hlavu s kudrnatými, prošedivělými vlasy, ačkoli jeho výraz připomínal jasný a mladistvý. Vypadal mile; její otec, a Draco nechápavě přemýšlel, co si asi myslí o někom, jako je on. Co by asi řekli, kdyby věděli...

"Ginny?" Z nejbližší chodby se ozval Hermionin  rozespalý hlas, a obě postavy v obývacím pokoji se rychle otočily čelem k ní. "To jsi běžela celou cestu na ministerstvo a zpátky? Opravdu jsem na tebe nechtěla pospíchat, jen jsem..."

Grangerová oblečená v pyžamu zašla za roh, rukama si protřela oči, než je rychle pustila a s vytřeštěnýma očima zírala na nezvanou společnost před sebou.

Hermiona několikrát zamrkala a zírala na něj přes celou místnost, jako by nemohla uvěřit svým očím. Zdálo se, že pokud byla dříve vůbec nadanou herečkou, nemoc ji už dávno zbavila schopnosti předstírat, že jeho přítomnost očekávala.

"Narazila jsem na něj cestou do tvé kanceláře," povzdechla si Ginny a slabě k němu gestikulovala, "napadlo mě, že ho pozvu s sebou, když... no, však víš..."

Grangerové- zdálo se - nevěděl. A když při pohledu na ni znovu jen zamrkala, Dracova trpělivost praskla jako tětiva luku.

Prudce si odkašlal, udělal první krok směrem k ní a třemi dlouhými kroky překonal mezeru mezi nimi.
"Promiň, že jsem tu nebyl dřív, lásko," zamumlal tak hlasitě, aby to Ginny zaslechla, když se natáhl dopředu a položil jí obě dlaně na boky obličeje. Palci ji jemně pohladil po zarudlých tvářích a chtěl, aby trochu barvy ustoupilo. "Víš, jak jsem na tom s bacily."

Draco se mírně zamračil, když jí polštářky prstů změřil teplotu. Byla teplá, dobře. Tak teplá, že se málem natáhl, aby jí položil dlaň na čelo, než si to rozmyslel. Místo toho se sklonil a pomalu, něžně ji políbil na koutek úst.

Grangerová se na něm zavrtěla a on si pomyslel, jestli nemá zimnici, než Ginny prudce odkašlala a přiměla ho, aby se odtáhl a vzdychl. Na okamžik se čelem opřel o Hermionino čelo, než se otočil zpátky k zrzavé hrozbě a jeho ruka se ovinula kolem Grangerova pasu. Cítil, jak se malinko nadechla, když jeho dlaň našla křivku její kyčelní kosti, ale jinak mlčela.

"Byl to jen rychlý výlet do tvé kanceláře," řekla Ginny a pevně se usmála. "Skoro žádné potíže."

Grangerová po ní bleskla vděčným výrazem a sama se natáhla, aby omotala Dracovi ruku kolem pasu. Lehký tlak jejích prstů na boční stranu jeho hrudního koše stačil, aby se mu zrychlil tep, ale snažil se ze všech sil skrýt jakýkoli náznak reakce.

"No, děkuji ti bez ohledu na to. Těžko bych dnes snesla být celý den doma, když pomyslím na všechnu tu práci, která se mi hromadí na stole."

"Víš, jednou za čas si můžeš vzít sick day," zamumlal Draco a sklonil se, aby promluvil přímo k jejímu spánku.

Odhrnul jí přitom několik kadeří ze strany obličeje, jemně je zastrčil za konec jejího ucha a nechal špičku prstu, aby sledovala jeho zakřivenou linii. Považoval ten akt za dostatečně krotký, ale Ginnyina tvář při tom vzplála natolik jasným odstínem rudé, že mohla soupeřit s jejími vlasy. Okamžitě se otočila a upřeně se zadívala na nejbližší zeď.

"Nikdo není schopen pracovat tolik jako ty do konce života bez jediné přestávky. Dokonce ani Zlatá dívka."
Grangerová si povzdechla a na okamžik zavřela oči, než přikývla. "Já vím. Ale to neznamená, že se mi to musí líbit."

"Kouzelnický svět se bez tebe na pár dní nezhroutí."
"To je pravda. Usmál se a pak jí lehce stiskl bok. "A pokud ano, jsem si jistý, že Potter a jeho hrdinský komplex něco vymyslí i v tvé nepřítomnosti."

Ginny si z druhého konce místnosti posměšně odfrkla. "Věř mi, Malfoyi. Harry má pramalý zájem na tom, aby podruhé zachránil svět."

Draco zvedl obočí a usmál se. "Vážně, Ginevro? Proto se vydal na dráhu na Oddělení kouzelnických her a sportu? Aby se v budoucnu nemusel účastnit žádné akce na záchranu života? Počkat..."

Ginny se zamračila a Draco si to sotva stačil vyčítat, než ho Grangerová bolestivě štípla do boku.

"Potřebuješ ještě něco?" Ginny se zeptala a ostentativně se vyhnula tomu, aby vrhla pohled jeho směrem, přestože s Grangerovou zůstali spojeni v bok. "Mohla bych ti přinést večeři, kdyby ses nechtěla obtěžovat s vařením."

"To není potřeba," mávla rukou Grangerová a zavrtěla hlavou, "mám tu spoustu polévky, která mě uživí."

Draco se zamračil. Polévka? To by rozhodně nešlo.
Ginny úsečně přikývla a stále se vyhýbala očnímu kontaktu. "Dobře, tak já už asi půjdu."

Grangerová se od něj odtáhla, přistoupila ke své kamarádce a krátce ji objala. Vydechla si, když se opět vzdálila a usmála. "Zadržela jsem dech, neboj se. Díky za to, Gin."

Zrzka se usmála. "Samozřejmě."

Přesunula se ke krbu, popadla hrst popelavého prášku a pak se otočila zpátky přes rameno a zavolala: "Očekávám, že si odpočineš, mladá dámo."

"Ano, mami," zavolala Grangerová a vykulila oči, než Ginny zmizela v záblesku zelených plamenů a poprvé od své návštěvy v sídle je nechala o samotě. Grangerová se k němu ustrašeně otočila, na rtech jí hrál nervózní úsměv a pohrávala si s lemem pleteného svetru.

"Omlouvám se, že tě sem Ginny zatáhla," řekla, "určitě by bylo podezřelé, kdybys odmítl." "To je mi líto," řekla.

"Neřekla jsi mi, že jsi nemocná," obvinil ji, aniž by vzal na vědomí její zbytečnou omluvu. "Neměl jsem tušení, kam jsi dnes zmizela. Mohla jsi mi aspoň poslat sovu."

"Proč?" Grangerová zkřížila ruce a svraštila obočí. "K čemu by to bylo dobré?"

"Věděla bych, kde jsi."

"Mohl ses někoho zeptat." "Harryho kancelář je o pět dveří dál než ta tvoje." odvětila.

"A aby si o mně myslel ještě něco horšího, že to nevím? Ne, Grangerová, to nepřipadalo v úvahu."

"No, mohl jsi mi napsat."

"Měl jsem práci."

"Byla jsem nemocná. Nepřemýšlela jsem o tom. Vlastně jsem většinu dne prospala. Sotva jsem stihla napsat formální oznámení pro svého falešného přítele, že nepřijdu do práce."

Chvíli viselo ticho, husté a napjaté, než Draco vydal dlouhý povzdech. Natáhl se, aby si prsty prohrábl vlasy a rozcuchal pečlivý způsob, jakým si je ráno upravil.

"Rád bych věděl, kde jsi. To je všechno."

Hermioniny oči změkly - jen stěží - a on sledoval, jak z jejího postoje opadlo trochu napětí.

"Vyptávala se tě Ginny?"

Draco pokrčil rameny. "Zdálo se jí podezřelé, že jsem tě ještě nebyl zkontrolovat."

"Jak podezřelé?"

"Mírně. Nebyl bych znepokojený. Určitě si myslela, že to souvisí spíš s tím, že jsem bezcitný, než s čímkoli jiným."

Granger se zamračil. "Nejsi bezcitný."

"No, samozřejmě." "Mám srdce a puls." Draco znovu pokrčil rameny.

Hermiona se ušklíbla a pak se vydala směrem ke kuchyni, přičemž jí spodní manžety tepláků spadly až na zem. Šourala se kolem a jednou nebo dvakrát si odfrknula, než sáhla po nedotčeném šálku čaje na lince.

"Neplánoval jsi zůstat, že ne?" zeptala se a usmála se na okraj hrnku, když si dala několik malých doušků. "Nebudu ti bránit, kdybys chtěl, ale obávám se, že ti nebudu moci poskytnout příliš podnětnou společnost."

Draco se poškrábal na čelisti, přejel očima po místnosti a pak udělal krok jejím směrem. Vklouzl na místo kolem jejího kuchyňského stolu, sepjal prsty na dřevěném povrchu a lehce se na ni usmál.

"Naštěstí pro tebe nemám nic lepšího na práci. Mohl bych se tu zdržet, abych se ujistil, že se neotrávíš, když se budeš snažit uvařit polévku."

"Ale prosím tě," vykulila Grangerová oči, "myslím, že to zvládnu. Nevyžaduje to prakticky žádnou zručnost."

"Takže ji děláš mudlovským způsobem?"

"Jak jinak?"

Začala se přehrabovat v malém prostoru zastrčeném vedle ledničky, o němž se domníval, že je to spíž, a po chvíli se vrátila s stříbrnou plechovkou v ruce. Podivným malým udělátkem odklopila víko, nalila vodnatý, krémově zbarvený obsah do hrnce a zapnula sporák, přičemž si pro sebe tiše broukala.

"Vidíš?" ohlédla se přes rameno, "Klid."

"Ještě si nedělej naděje, Grangerová. Ještě máš spoustu času, abys to zvorala."

Zamračila se na něj, i když to vypadalo spíš hravě než cokoli jiného, a po zbytek času, který jí trvalo ohřát a nalít hotový produkt do dvou misek, seděli v příjemném tichu.

Stejně tak, když se natáhla pro lžíce, vzala si místo jedné dvě.

"Ochutnáš to," nařídila a naplnila obě misky až po okraj. "Jen abys věděl, že nejsem úplně neschopná, co se týče vaření."

Draco pobaveně povytáhl obočí a rukou se obtočil kolem okraje nahřáté keramické misky. "Tohle bych za vaření považoval jen stěží, Grangerová. Nalila jsi předem připravenou polévku do hrnce a ohřála ji."

"A určitě tě potěší, že v ní není ani kapka jedu."

"To se teprve zjistí."

Pozorně sledovala, jak sáhl po lžíci, kterou mu položila na desku stolu, dvakrát si ji prohlédl, než se konečně odvážil ponořit ji do vařícího se vývaru. Pomalým, loudavým tempem otáčel příborem a s potěšením sledoval, jak se v očekávání chvěje, a nakonec zvedl malý doušek k našpuleným rtům.
Udělal divadlo, že se poškrábal na tváři, když mu sklouzl do jícnu, a pak se zavrtěl.

"Ale no tak," ušklíbla se Grangerová a tvář jí navzdory tónu zrudla, "to přece nemůže být tak nesnesitelné, aby to vyvolalo takovou reakci."

"Uvidíš sama," pokrčil rameny Draco a pokynul směrem k misce před jejím vlastním sedadlem. Střelila po něm pohledem a pak si frustrovaně odfrkla.

"Fajn." Grangerová uchopila lžíci mezi drobné, útlé prsty a agresivně ji ponořila do vlastní porce. Pak s odhodlaným výrazem "mám v plánu ti dokázat, že se mýlíš" nasála příbor do úst, předvedla, jak zavírá oči, a zasténala nad jeho chutí.

Dracovi v mžiku vyschlo v ústech jako v kostech.
"Ohhhhh," řekla, vytáhla slabiky a s prasknutím vyndala lžičku z úst. Draco polkl tak usilovně, že se při dalším nádechu málem udusil. "Myslím, že jsem v životě neochutnala lahodnější polévku."

"To je skvělé," řekl.

Vzal si špatné kalhoty. Sakra, měl tušit, že se něco takového může stát. Měl se připravit. Měl si nechat upravit kalhoty, aby měl v oblasti rozkroku víc místa a vyhnul se situaci, do které právě vpadl.

Takové, ve které se jeho penis - nyní tvrdý jako skála a bolavý - právě napínal na látku přes stehno, plně viditelný pod podšívkou kalhot.

"Nevěřím, že s tím nesouhlasíš, Malfoyi," utrousila a pak - tak sugestivně, že se musela odvrátit - vyplázla jazyk, aby olízla zbytky krému z nádobí. Bojoval, aby se fyzicky neudržel a nevtáhl si ji do klína.

"Možná bys to měl zkusit ještě jednou," navrhla, naklonila se dopředu na stůl a záměrně mu poskytla nevyhnutelný pohled do svého výstřihu. Jeho penis sebou škubl a nenápadně se pokusil to upravit, než pomalu přikývl.

"Dobře." Ucedil, protože v tu chvíli nebyl schopen ničeho jiného, a natáhl se dopředu, aby uchopil lžíci.
Pravdou bylo, že polévka byla v pořádku. Ne úžasná, ale dobrá. A rozhodně ne tak odporná, jak se mu předtím zdála. Takže tentokrát, když mu kov klouzal po jazyku a chuť se setkávala s jeho chuťovými pohárky, jen naklonil hlavu a sledoval, její zrůžověly tváře.

Usmála se, pak vstala, aby si vzala svůj čaj, a stále zářila, jako by nikdy v životě neměla takovou radost z vítězství v hádce.
____________________________________

"To je blbost, Grangerová, a oba to dobře víme. Klidně s ní mohl vejít na ty dvěre."

"Tady nejde o to, jestli by se tam vešel, nebo ne," namítla, nacpala si do pusy další hrst popcornu a mluvila rovnou přes několik dalších soust. "Jde o to, jakou oběť byl Jack ochotný podstoupit, aby jí zachránil život!"

"Oběť, do prdele." Draco se zamračil na obrazovku a agresivně si ukousl z lehce okoralého toastu. "Oba mohli přežít, kdyby se obtěžovala trochu se přikrčit, aby mu udělala místo."

"Dobrý bože, věděla jsem, že pustit ti tenhle film bude chyba," zabručela si Grangerová pod nosem a natáhla se po malé černé krabičce, aby stiskla tlačítko play. "Úplně ti uniká pointa."

"Jde o to, Grangerová, že Rose Jacka chladnokrevně zavraždila."

Vedle jeho ucha se ozvalo zděšené zaúpění a Hermiona se na něj otočila s uraženým výrazem. "To rozhodně ne!"

"Prosím tě. Nechala toho muže umrznout, aby mohla zůstat v teple a naprosto spokojená, zatímco čekala, až se objeví pomoc."

"Naprosto spokojená?!" Granger vyprskl: "Vždyť vedle něj prakticky umrzla..."

"A pak, jako by to nestačilo, šla dokonce tak daleko, že mu odlepila studené, mrtvé prsty od boku těch zatracených dveří a nechala ho klesnout na dno oceánu, než zapískala na píšťalku."

"Neměla na vybranou!"

"Nechala ho jako návnadu pro žraloky, Grangerová. Žralok. Návnada. A hádej, kdo se dožil sta let, zatímco údajnou lásku jejího života pomalu rozebírali hladoví oceánští tvorové? Aha, to je pravda. Rose. Do prdele. Dawsonová."

Hermiona si něco zamumlala pod nosem; pravděpodobně šlo o řetězec kreativních nadávek, a než znovu stiskla tlačítko play, přetočila kazetu o několik vteřin zpět.

Film pak už netrval o moc déle, i když Draco podobně protestoval, když se Rose rozhodla hodit náhrdelník rovnou zpátky do vody, místo aby ho předala posádce, jak měla.

Grangerová nesouhlasila a podotkla, že to byla na dlouhou dobu poslední připomínka toho, že Jack vůbec existoval. Že pro ni mělo smysl hodit ho zpátky do stejných vod, po kterých se kdysi společně plavili. Zdálo se, že považuje za docela romantické, že náhrdelník skončil na dně moře a rezaví v písku, kde kdysi leželo jeho tělo.

Podle Dracova osobního názoru byl ten argument naprostá blbost, protože sotva věřil, že by ho Rose vůbec nějak moc milovala. Vzdal se však hádky, když na něj Grangerová prakticky vyjela, aby "prostě držel hubu a užíval si film, aniž by rozebíral každou jeho vteřinu".

Seděli na podlaze před jejím gaučem, pod sebou měli shrnuté deky a za zády podepřené polštáře. Bylo by možná logičtější sedět prostě na gauči, ale Grangerová si řekla, že takhle je to lepší.

"Člověk má pocit, že je součástí filmu," tvrdila, a kdo byl Draco, aby se jí snažil odporovat. Nebylo to tak, že by o mudlovských filmech věděl jedinou věc. Stěží dokonce chápal, jak se natáčejí.

Bylo těžké si neustále připomínat, že lidé uvnitř krabice vlastně nejsou skuteční. Zřejmě mu celý život strávený zíráním na pohyblivé obrazy zamotal hlavu natolik, že se několikrát přistihl, jak zapomíná, že postavy ve filmu jsou jen postavy. Herci, kteří hrají nějakou roli.

Grangerová si odfrkne smíchy pokaždé, když se pokusí zeptat na nějakou otázku týkající se udělátka připojeného k jejímu malému černému ovladači.

"Říká se tomu televize," informovala ho přes záchvaty chichotání, "zapíná se tlačítkem na zadní straně nebo dálkovým ovladačem. Tady si pohraj s několika tlačítky, ale nevypínej to." "Aha," řekl.

Draco stiskl velké červené tlačítko v horní části ovladače.

Televize se s cvaknutím vypnula a Grangerová se znovu zasmála, než mu to vytrhla zpátky.
Pustila si mudlovský televizní pořad Přátelé a pak se s povzdechem posadila na pohovku, jak se jí hlava zvrátila na stranu. Několik jejích kadeří mu zatančilo přes rameno a Draco krátce zvažoval, že se k nim natáhne a pohraje si s nimi.

Přemýšlel, co by asi udělala, kdyby za ně zatáhl.

Kdyby Zatáhl. Přivedl její ústa ke svým a přitiskl její páteř zpátky na bok pohovky, její nohy se pohnuly, aby ho objaly kolem pasu, když se brousil proti jejímu středu.
Slyšel, jak Grangerová vedle něj tiše dýchá, její nádechy zněly dusivě a přetlakovaně, jak znovu vtahovala vzduch do plic. Napadlo ho, jestli se necítí hůř, než dává najevo. Přemýšlel, jestli by ocenila, kdyby odešel a ona si mohla odpočinout, aniž by se jí motal kolem bytu.

"Víš," povzdechl si, otočil se na ni a sledoval, jak se jí na mrknutí třepotají dlouhé řasy. "Můžu jít domů, jestli chceš."

Hermionino obočí se svraštilo a v prostoru mezi nimi se vytvořila nepatrná vráska. "Cože?"

"Jen jsem si myslel, že by sis ráda odpočinula." Chvíli si prohlížel známky vyčerpání v její tváři. Tmavé kruhy pod očima. Bledá, povadlá pleť. Vyhaslé pihy a unavené oči. Červený nos od smrkání.

Usmál se a natáhl ruku, aby jí odhrnul kousek vlasů z ucha, aniž by chtěl, aby jeho ruka zůstala na její tváři.
Ale našla si tam cestu a nepohnula se.

Se zatajeným dechem v plicích čekal, až se odtáhne.

Aby projevila nějaký náznak strachu.

Neudělala to a prostor mezi nimi byl najednou mnohem menší, než si pamatoval.

Někde vzadu v mysli ho napadlo, že by se měl odtáhnout.

"Slibuju, že se neurazím, když mě budeš chtít vyhodit."

"Ne," řekla.

Bylo by nejrozumnější odtáhnout se, než některý z nich udělá něco impulzivního. Dřív, než jeden z nich zažije chybu v úsudku.

"Ráda bych si odpočinula," řekla a pohledem přelétla po jeho tváři, až přistála níž. Na jeho rty. Její duhovky se přivřely, když je zvlhčil - reakce na koleno -, pak se přesunuly zpět, aby se setkaly s jeho očima, zamlženýma a lehce skelnýma. "Ale nikdy jsem neřekla, že chci, abys odešel."

Odtáhni se.
Odtáhni se.
Odtáhni se.

Znovu si navlhčil spodní ret: "Grangerová."
Byla už tak blízko, že se její rty s každou slabikou otřely o jeho. Zbývalo jen překonat poslední kousek vzdálenosti.

"Draco,"

Cítil, jak se mu na úpatí hrdla rozbušilo srdce. V konečcích prstů. Pod hrudním košem.

"Je pozdě. Opravdu bychom neměli..."

Prudce se nadechl. Váhání. A pak,

"Já vím."

Nakonec to byla Grangerová, kdo se naklonil dopředu a zmenšil poslední kousek vzdálenosti mezi nimi, jako by to nic nebylo.

Grangerová, která mu sklouzla rukou doprostřed hrudi a pevně sevřela přední část košile v pěst.
A Grangerová, která se s tichým zakňučením přitiskla svými ústy na jeho ústa a na jazyku měla ještě slabou stopu po šedém earl čaji.

Ale byl to on, kdo jí polibek opětoval. Protože ve skutečnosti byl vždycky blázen on.

____________________________________

Ahoj tak dneska dříve než po měsíci, zamakala jsem a odpočinula jsem si u dnešní kapitoly.

Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila. Každý komentář, hvězdička i přečtení potěšil.

Mám vás moc ráda, jste lásky 🫶🏻🤍

5047 slov