Prudký nádech. Dychtivé škubnutí za rameno a jejich rty se přitiskly k sobě, v krku ho pálila chuť whisky a její ruce mu vklouzly do vlasů. Cítil její nehty - dlouhé a ostré -, jak mu obkreslují kůži na hlavě, a tiše zavrčel, když se její boky dychtivě opřely o jeho. Draco se natáhl, jednu dlaň položil na cihly vedle její hlavy a druhou ji vedl v pase k sobě, čímž se jejich těla přiblížila k sobě, až se přitiskla ke zdi. Její polibek byl dychtivý - agresivní - a trochu ho překvapil, když se zuby lehce zakousla do jeho spodního rtu a vytáhla ho ven, než se její jazyk ponořil zpět do jeho úst.

Nezjistil její jméno - vlastně ho to ani nezajímalo, když se zdálo, že jediné, co ji zajímá, je, jak se mu dostat do kalhot.

Za normálních okolností by se k něčemu takovému nesnížil. Sex na jednu noc ho nikdy moc nezajímal a neviděl důvod, proč by měl ztrácet čas s někým, s kým už nikdy nepromluví. Nicméně této konkrétní noci byl dost opilý a už dávno zapomněl, že ho to zajímá.

Její ruce začaly klouzat dolů, usadily se u jeho pasu a pak se přesunuly k přední části kalhot a bez ostychu se dotkly jeho napínající se erekce. Draco zasténal, zvuk tlumený tlakem jejího jazyka, a přenesl váhu, aby se pevněji opřel. Ta žena - ať už to byl kdokoli - určitě věděla, co dělá. Ale nějak...

Draco se pořád nějak nemohl úplně ztratit a propadnout tomu okamžiku. Když se natáhl, aby jí vklouzl prsty do vlasů, zjistil, že jsou docela řídké. Těžko se jich chytalo, neměly dostatečný objem, aby se v nich ztratily. Její kadeře byly zlatavě blond namísto sytě kaštanově hnědé a rty měla spíše tenké. Jistě, byla talentovaná na líbání, ale tato skutečnost mu zůstávala plavat v hlavě, zůstávala mu, když si představil plné, našpulené rty jisté čarodějky. Stejné rty, které si představoval líbat déle, než si dokázal vzpomenout. Déle, než si chtěl připustit.

Zadek té ženy byl fantastický, to jistě - skutečnost, kterou zjistil během jejich krátké chvíle strávené tancem v baru dříve toho večera. Ale když se natáhl, aby ji uchopil, nebylo to její hrdelní sténání, které si představoval. Nebyly to její nohy, které by si přál zvednout a obtočit kolem pasu. Nebylo to její hrdlo, které chtěl - přejížděl zuby po jejím pulzujícím bodě a pod polštářem svých rtů cítil údery jejího srdce.
Bylo to její. Její ruce, které se dotýkaly jeho penisu. Její ústa, která se dusila proti jeho, jak oba bojovali o dech. Její kňučení a vzdechy, když se jeho ruce sápaly po jejích prsou, experimentálně ji štípaly do bradavek a v odpověď si vysloužily kňourání. A ať dělal, co dělal, aby se pokusil vytěsnit obraz Grangerové z mysli, přetrvával. Trval na tom a v jednu chvíli si byl napůl jistý, že frustrovaně zavrčel. Žena, kterou momentálně přitiskl ke zdi, to ovšem pochopila jako něco úplně jiného a usmála se, když si její ruce začaly pohrávat s přezkou jeho opasku, uvolnily sponu a poskytly prostor jejím prstům, aby vklouzly pod látku jeho kalhot.

Pokusil se proti ní pohnout boky, natočil je dopředu v opakování stejného pohybu, jaký předvedla předtím, a v odpověď se mu dostalo tichého zasténání, přičemž se ženiny rty posunuly dolů, aby mu sály hrdlo. Krátce uvažoval, že jí řekne, aby nezanechávala stopy - že se nemůže nechat přistihnout s jinou ženou, která není Grangerová -, když si to náhle uvědomil.

On a Grangerová nebyli spolu. Ne doopravdy. A navzdory dlouhému seznamu pravidel, který mu před několika dny poslala sovou do bytu, se ani v jednom bodě nepsalo nic o tom, že by se měl zdržet intimností s jinými lidmi. Nešlo o žádné skutečné city, alespoň z její strany, takže Draco usoudil, že by nebylo na škodu, kdyby dostal pár milostných kousnutí od někoho jiného. Jí by to nevadilo. Tedy ne tak dlouho, dokud budou moci tvrdit, že jsou od ní. Jediný skutečný problém by byl, kdyby...

Za jeho zády se ozvalo cvaknutí chvějícího se fotoaparátu a Draco ztuhl uprostřed tahu s rukou nápadně rozhozenou na jednom z ženiných sotva zakrytých ňader.

Jeho partnerka při líbání zalapala po dechu, ruka mu vyklouzla z kalhot a natáhla se, aby si zakryla obličej. Draco se k ní přisunul blíž a snažil se chránit její identitu tím, že většinu jejího těla chránil za svým. Ze rtů mu vyšel dlouhý povzdech a poraženecky svěsil hlavu.

Nebylo to poprvé, co se někdo styděl za to, že byl přistižen s ním. Do jisté míry chápal, proč se někdo zdráhá odhalit se v tak intimní poloze, a to právě s ním. Ale logika mu nepomohla zbavit se většiny ostychu a žaludek mu klesl známou bolestí z odmítnutí.

Bez ohledu na to bylo to poslední, co chtěl, aby musela čelit následkům toho, že je s ním spojována.
Očividně už si v hlavě začala promýšlet všechny nejhorší scénáře. Být nazývána děvkou Smrtijedů rozhodně nebylo něco, čemu by ji chtěl vystavit.

Roztřeseně a plačtivě se proti němu nadechla a Dracovi se sevřelo srdce.

"Hej," zašeptal a sáhl do zadní kapsy, aby vytáhl hůlku. Rychle na ni seslal kouzlo Rozčarování a cítil se ještě provinileji, když si sundala ruce z obličeje a odhalila třesoucí se spodní ret a zarudlé oči. "Nikdo nepozná, že jsi to byla ty. Slibuji. A kdyby ano, já..." Natáhl ruku a třel si zátylek. "Zaplatím někomu, aby lhal. Mám pár blonďatých kamarádek. Jsem si jistý, že to na sebe vezmou."

Roztřeseně se nadechla a nervózně se mu ohlédla přes rameno, jestli reportér nezmizel. Vypadalo to, že ano, ale Draco už věděl, že opatrnosti není nikdy dost. Zdálo se, že ho pořád někdo sleduje, i když to vypadalo jinak. Posmrkala a přitiskla se k němu blíž, aby si skryla tvář.

"T-ty bys to opravdu udělal?"

Draco se zamračil a snažil se nemyslet na to, že si o něm přirozeně myslela to nejhorší. "Samozřejmě. To není problém."

Ve skutečnosti nebyl. Rozhodně si to mohl dovolit. Ale ten svíravý pocit v žaludku mu zůstal a připomněl mu přesně to, proč se do takových věcí neplete rád. Sex na jednu noc očividně nebyl nic pro něj a on se zařekl, že tohle bude naposledy, kdy na to nechá zapomenout.
_____________________________________

Dveře do jeho kanceláře se otevřely tak prudce, že narazily do zdi za nimi, a odhalily neuvěřitelně rozcuchanou Hermionu Grangerovou ve vchodu. Nezdržovala se přátelským pozdravem, prostě vpadla dovnitř a plácla mu na stůl něco, co vypadalo jako ranní vydání Denního věštce, a ruka se jí třásla něčím, co byl jistě vztek.

"Proboha, řekni mi, Malfoyi," uštěpačně a pronikavě na něj pohlédla, "co to proboha je?"

Draco se podíval dolů, tvář bez jakýchkoli emocí, jako by nevěděl, co přesně uvidí, až si přečte titulek na titulní straně. Zafuněl a hluboko v krku se zachechtal nad velkolepým odhalením náhodného focení z předchozího večera.

Byl tam, rukama se sápal po ženských ňadrech, zatímco ona mu sahala na přední část kalhot, konečky prstů se pohybovaly pod opaskem látky. Neexistoval absolutně žádný způsob, jak popřít, že to byl on. Z profilu bylo vidět bok jeho tváře, jak zaklonil hlavu a vydal ze sebe něco, co muselo být sténáním. Naštěstí byla identita té ženy z větší části zakryta tím, jak stála, s nosem zabořeným do boku jeho krku, právě když bleskl fotoaparát. Kdyby reportér pořídil snímek z druhé strany uličky, nebylo by možné vyhnout se obvinění, že je to ona. Ale vesmír se zřejmě rozhodl, že je vhodné dopřát mu alespoň jednu malou milost.

Bylo zatraceně načase.

"To mi řekni ty, Grangerová," pokrčil rameny Draco a posunul k ní papír zpátky. "Jak to vypadá?"

"Vypadá to, jako by ses naprosto opil a líbal se s první ochotnou ženou, kterou jsi našel!" Vytrhla papír zpátky a vytáhla hůlku ze středu drdolu, který si stočila na zátylku, a nechala si vlasy volně spadnout na ramena. Draco se snažil nepředstavovat si, jaké by to bylo, kdyby si v nich prohrábl prsty a zachytil je ve vířivém vzoru jejích kadeří. Rychlým mávnutím hůlky papír vzplál a rozpadl se na hromádku popela u jejích nohou. Draco pozvedl obočí. "A ještě k tomu na veřejnosti!"

Draco zkřížil ruce a s trpělivým výrazem se opřel na židli. "Pro příště bys byla radši, kdybych se opil a líbal se s první ochotnou ženou, kterou najdu, v soukromí?"

Grangerová mu prakticky propálila díru do obličeje a on měl pocit, že se ho pokouší zavraždit pouhým pohledem. "Byla bych radši, kdyby ses vůbec nelíbal s jinými ženami."

"S žádnou jinou ženou?" Draco se zamračil: "No, Grangerová, možná budu muset začít přehodnocovat naši dohodu..."

"Jestli budeš pokračovat v takovém chování, tak tu dohodu zničíš!" Gestem ukázala na místo, kde kdysi ležel papír na jeho stole. Samozřejmě předtím, než byl zničen. Draco se usmál. "Nemůžeš se přece jen tak líbat s náhodnými ženami, které nejsou tvoje."

"Proč ne?" "Vždyť se přece nelíbáme, tak bych mohl-" zvedl vyzývavě obočí.

Grangerová se ušklíbla, sotva ho nechala domluvit, a už pochodovala kolem okraje jeho stolu a postavila se vedle jeho židle. A bez jediného zaváhání, bez jediného nádechu, který by mu umožnil se připravit, se natáhla dopředu, chytila ho za sako a škubla s ním směrem k sobě. Draco vytřeštil oči a roztáhl rty s úmyslem zeptat se, na co si to sakra hraje, když tu náhle...

Její ústa se přisála k jeho a dech mu vyrazil z plic, který zanikl v neexistujícím prostoru mezi jejich rty. Na několik bolestivých, srdce zastavujících okamžiků se ústa prostě přitiskla k sobě. Nic víc a Draco si nemyslel, že by mu srdce někdy v životě tlouklo zběsileji. On i Grangerová stále odmítali udělat první krok - posunout to dál, než to bylo. Ale Draco byl každou vteřinou netrpělivější, protože... no, protože nevěděl, co má dělat se svýma zasranýma rukama. Směl se jí dotýkat? Směl si ji strhnout do klína a nechat ji, aby se mu rozkročila na židli?

Nebylo by to na její vkus příliš neprofesionální?
Pravděpodobně ano, ale možná tu byla šance...

Grangerová se od něj náhle odtáhla, rty se jí roztáhly v rychlých, jemných záchvěvech, a upřela na něj oči. Draco jen zamrkal, schopnost mluvit se mu v poslední chvíli vytratila z mozku.

Grangerová polkla a tváře se jí zbarvily do rozkošného odstínu růžové. "Tak co?"

Kurva. Teď už musel něco říct. Cokoliv. No tak, Malfoyi. Zformuluj větu. "....No a co?"

Podle toho, jak se jí zkřivil obličej do zamračeného výrazu, usoudil, že řekl špatnou věc. Nebyl to pro něj velký šok. "Už jsi spokojený?"

Draco se vysmál. Nemohl si pomoct, ta otázka byla naprosto směšná. "Spokojený?"

Grangerová se viditelně rozzlobila, pustila jeho sako a ustoupila. Prostor mezi nimi začal připomínat údolí. Nebylo možné se přes něj dostat. "Políbila jsem tě."

"Ano, políbila. Jen jsem trochu zmatený, proč."

"Protože..." Grangerová se zarazila a úplně zrudla v obličeji, když se podívala kamkoli jinam než na něj. "Protože si zřejmě myslíš, že je pro tebe přijatelné líbat se s náhodnými ženami, které jsi potkal na ulici!"

"Ach," Dracovy rty se zkroutily do úsměvu, o němž věděl, že ji vyvede z míry. A taky že ano. Její vlasy se prakticky v reálném čase rozšiřovaly spolu s jejím rostoucím vztekem. "Takže sis myslela, že mě jednou políbíš a všechny ostatní ženy mi tím zakážeš? Nerad ti to říkám, Grangerová, ale obávám se, že takhle to nefunguje."

"Nemůžeš líbat jiné ženy," odsekla, zjevně v koncích. "To je naprosto nepřijatelné."

"Kdo říká, že si v téhle malé dohodě můžeš vymýšlet všechna pravidla?" Draco zaprotestoval: "Proč bych nemohl přidat pár bodů na ten tvůj zatracený seznam? Bod číslo pět set třicet a něco: můžu se líbat s jinými ženami, dokud ty nebudeš chtít." řekl Draco.

Grangerová prakticky vibrovala sotva zadržovaným vztekem. "Neochotná?! Právě jsem to udělala!"

"Ne, Grangerová," vykulil Draco oči, posadil se zpátky na židli a sledoval, jak se vzteká. Nedivil by se, kdyby vzplanula. "To se právě nestalo. Políbila jsi mě. Docela nepateticky, musím dodat. To je velký rozdíl."

"Promiň, že se necítím pohodlně, když se s tebou plně líbám uprostřed dne, Malfoyi!" prakticky vybuchla a gestikulovala do prostoru kolem sebe, jako by nebyli jediní dva lidé v místnosti.

"Samozřejmě," ušklíbl se bez humoru, "co bys dělala, kdyby nás dva - zřejmě pár - někdo přistihl, jak se líbáme v mé kanceláři?"

Grangerovy oči se ztenčily do nebezpečných štěrbin. Jako hrany dvojitých čepelí. "Neopovažuj se na mě povyšovat."

"Já se o to nesnažím," Draco zvedl obě ruce v posměšné kapitulaci, "jen poukazuji na..."

"Tohle chceš?" Najednou byla zase v pohybu, ustupovala k němu a tlačila se do jeho osobního prostoru. Draco se na ni podíval z místa, kde seděl, pevně se chytil opěrek svého sedadla a tiše se modlil, aby mu dala facku. Škubla mu hlavou za vlasy. Něco udělala. "Chceš, abych se s tebou líbala, hlupáčku, přímo tady v tvé kanceláři, kam může kdokoli vejít a vidět nás?"

Ano, Grangerová. To by splnilo několik mých exhibicionistických fantazií, děkuji pěkně.

Místo aby něco z toho vyhrkl, ztěžka polkl. "To jsem nechtěl říct."

"Tak co tedy říkáš?"

"Říkám, že jsi nikdy neupřesnila, jestli se smím nebo nesmím zaplést s někým mimo tuto... dohodu mezi námi."

"No, tak teď to upřesňuji," odsekla, otočila se na podpatku a cílevědomě vykročila ke dveřím. "Po zbytek doby, co jsme spolu, se nesmíš stýkat s žádnou jinou ženou."

"Na veřejnosti? Nebo..."

"Vůbec!" Ve dveřích se otočila zpátky k němu a vlasy jí trčely na všechny strany kolem. "Je to jasné, Malfoyi?"

Dal jí chvíli, aby tam zůstala stát. Sledovat, jak se pomalu usmívá a jak se mu dere na rty.

Draco jednou přikývl. Mrkl a sledoval, jak se jí narovnává páteř. "Crystal."

Zabouchla za sebou dveře a Draco si představil, jak se jí při odchodu pohupují boky.
_____________________________________

Ještě téže noci mu byla do bytu doručena obálka prostřednictvím sovy, aniž by bylo uvedeno, od koho pochází. Stačil však jediný pohled na hustou, kličkovanou čmáranici na stránce a Draco věděl, že byla odeslána přímo z jejího stolu na ministerstvu, pravděpodobně hned poté, co se vrátila, co s ním mluvila - nebo spíš vyjela - kvůli jeho náhodnému setkání s fotografem v Příčné ulici.

Dopis byl stručný a milý. Obsahoval pouze dvě věty, které šly přímo k věci. Neponechávala absolutně žádný prostor pro argumentaci a nevyžadovala žádnou odpověď. Draco se sám pro sebe uchechtl, když krátkou zprávu přelétl.

Bereš mě na rande - stálo tam a on si v hlavě představil zvuk jejího hlasu, když dopis končila slovy - A pěkné, takže se podle toho obleč.

********
Bude rande, jak si myslíte, že dopadne?

Vaše Darky 🤍