"Takže já budu spinkat tady!"Hupsne na jedinou postel v naší ubikaci.
"To je moje postel."Prostestuji."Alé...můžeš na ní spát ty."Povzdechnu si.
"Tak jo!"Usměje se.
Někdo zaklepe na dveře.
"Pane Abernathy, prezidnetka Coinová chce, aby jste se dostavil na velitelství."Oznamuji mi hluboký hlas poručíka Bogse.
"Eh...Jistě, já...už jdu!"Odpovídám pomateně.
Kam dám Tess? Sebou jí vzít nemůžu.
"Hele, princezno. Počkáš tu na mě? Já se zachvilku vrátím."
"A kam jdeš?"
"Já musím...mám takovou práci, víš. A ty tu teď musíš počkat."
"Aha...Tak jo. A kdy budeš zpátky?"Ptá se smutně.
"Co nejdřív, to slibuji."Usměju se na ní."Tak...Tady buď hodná."Otáčím se a odcházím ven.
Boggs na mě trpělivě čeká.
"Uklízel jsem."Zalžu mu na vysvětlenou.
Jen přikyvuje a odvádí mě na velitelství. Je to, díky bohu, v tomhle patře, takže nemusím jet tou klecí, které tu říkají výtah.
Celou cestu mlčíme. Boggs asi nebude výřečný tip.
"Tady to je, Abernathy."Ukazuje na úplně stejně vypadající dveře, jako mají ubikace.
Kývu a vstupuji dovnitř.
Všichni už tam čekají. To zase Abernathy má zpoždění. Je mi to jasné.
Usedám na volné místo.
"Takže..."Začíná Coinová."...Ztratili jsme někoho důležitého při přepravě sem?"
"Effie."Vyhrknu bez rozmýšlení.
"Promiňte, pane Abernathy, ale kdo je Effie?"Ptá se Coinová.
"To je doprovod pro Dvanáctý kraj, paní prezidentko."Ozývá se Plutarch.
"Oh, tak kapitolska h-..."Zadrhává se a podívá se na mě."...slečna..."Opravuje se.
"Ano, ta."Přikyvuji.
"Jistě. No, ta stejně není k naší revoluci nějak užitečná, takže se nemusíme obávat o jeden prostý život."
Prostý?
Ta ženská je divná. I kdyby byl prostý sebevíc stále je to něčí život!
A zrovna Effiyn život je důležitý! Teda pro mě.
Opravdu, Haymitchi? Effie je pro tebe důležitá?
Ano! Je! Mám jí rád. A mrzí mě, že jsem jí předtím nadával.
Vyruší mě Boggsův příchod.
"Měli jsme za dveřmi špióna."Drží Tess za límeček a vede jí před sebou. Ta marně natahuje ručičky dozadu a snaží se mu jakkoliv vykroutit.
"Já nejsem žádný špión. Hledala jsen tatínka."Brání se.
"Tady?"Diví se Coinová.
"Já se omlouvám."Začnu a vstanu ze židle. Přecházím k Tess a Boggsovi."Promiňte."Zamumlám k němu a beru Tess do náruče.
"To je vaše dcera, Abernathy?"Ptá se Coinová a všichni krom Katniss a Peety na mě zírají. Tess zabořuje obličej do límečku mojí kombinézy.
"Ano, moc se omlouvám. Už se to nebude opakovat."
"To bych vám radila. Dneska to tady raději rozpustíme. Vraťte se ke svým programům."Zakončuje Coinová.
Odcházím z velitelství.
"Tohle nemůžeš, Tess. Měli by jsme problémy. Už takhle určitě nějaký mít budu a nechci, aby jsi se do nich pak dostala i ty. Takže mě musíš poslouchat, ano? Když řeknu, že máš zůstat v ubikaci, tak tam musíš zůstat."Kárám jí.
"Promiň, tatínku. Ale já jsem se tam bála. Už to nikdy neudělám, slibuji."Špitá provinile.
"Tak to jsem rád."
"Promiň."Dává mi dětskou pusu na tvář.
Usměju se a pohladím jí po vlasech.
Pokládá mi hlavičku na rameno.
"Tatí, kdy přijede maminka? Nebo mi pojedeme za ní?"
"Víš, Tess. Maminka je teď...uhm...ona je..."Sakra! Nenapadá mě žádná dobrá lež!"...Víš...Pan Prezident není tak hodný, jak se o něm říká. A maminka se bavila se mnou, s tetou Katniss a strejdou Peetou. A to mu vadilo, protože si myslí, že jsme ti špatní. Ale my nejsme..."Pokouším se jí to vysvětli, tak, aby to její dětský mozek pochopil."...Takže vzal maminku do....do....uhm..."
"Do vězení?!"Zděsí se.
"Ano..."Zašeptám.
"A-a-....ale...maminka není zlá."Rozzvzlyká se.
"Není, ale to prezident Snow neví."Vcházíme do naší ubikace.
"J-já chci k mamince."Pláče."Ona nemůže být ve vězení. Ona není zlá!"Vyskakuje mi z náruče a utíká na postel. Lehá si ke mě zády a jejím tělíčkem otřásají vzlyky.
Přisedám si vedle ní a pokládá jí dlaň na rameno.
"Tessinko, já slibuji, že udělám všechno, abych tam odtud maminku dostal. Opravdu všechno."
"V-vážně?"
"Slibuji."Koukáme si do očí.
Sedá si a pak mě obejme.
"Mám tě ráda."Zašeptá.
"I já tebe, maličká."
"Nejsem maličká."Zamračí se.
"Já vím, že nejsi...Ale...teď budeme muset jít na večeři."
"To je dobře. Protože moje bříško už volalo."
Zasměji se při větě 'Moje bříško už volalo.'
"Tak to by jsme měli vyrazit. Pojď."Natahuji k ní ručičku a Tess se jí poslušně chytá.
Vydáváme se pomalu do kuchyně. Doufám, že najdu cestu zpět.