Maya se celý zbytek dne Lokimu vyhýbala, byla zalezlá v knihovně a četla si román, který ji tak vtáhl do děje, že úplně zapoměla na čas. Když otočila stránku, objevil se před ní malý papírek, kde bylo napsáno: 

Přijď dnes večer ke mně do komnaty, potřebuju s tebou mluvit, vím, že se mi vyhýbáš a taky by jsi měla něco sníst, sedíš v knihovně celý den. Jsi roztomilá, když si čteš. Loki.

Hned jak to Maya dočetla, zvedla hlavu a očima prozkoumala okolí, jestli někde neuvidí Lokiho. Našla ho, seděl na pohovce, která byla na druhé straně. Díval se na ni a usmál se, potom se vrátil zpět ke čtení své knihy. 

Maya vyhlédla z okna a zjistila, že už zapadá slunce, založila si knihu na rozečtené straně a i s knihou se vydala do komnat. Po cestě ještě poprosila služebné, aby ji donesly večeři. V komnatáh se převlékla do volných tmavě zelených šatů a snědla večeři, potom se zhluboka nadechla, uklidnila svůj dech a pomalu se vydala k Lokimu.

Stála před dveřma a bála se zaklepat. Stála tam už docela dlouho, ale neodvážila se. Přamýšlela, jak bude reagovat, když ji uvidí. Černá křídla, šedá pleť, bílé vlasy, špičaté tesáky a hlavně její černé oči s azurově modrýma duhovkama. Už se chystala zaklepat, když se těsně za ní ozvalo:,, Tak už pojď, stojíš tam čtvrt hodiny." Za zády ji stála Lokiho iluze. Maya jen protočila oči a vešla do komnaty. Loki ležel na posteli a vedle něho leželi knihy. Když ji uviděl vstal a přešel k ní se přivítat polibkem. Pak ji vzal za ruku a dovedl k posteli, kde se vrátil do předchozí polohy a Maya zůstala sedět na  okraji.

,,Chtěl jsi se mnou mluvit, o co jde?" ,, To dneska ráno na cvičišti bylo divný, jak jsi se vypařila. Chci aby jsi mi řekla, co se děje, vždycky. Víš, že ty mi můžeš věřit."

,, Já vím, ale bojím se, jak na to budeš reagovat. Není to pro mě lehké." ,, Jde o tu věc s tvojí proměnou ? O tvoje křídla ? Ztratila jsi je nebo tak ? "

,, Já mám křídla a jsou nádherná, miluju je. Jen nejsou taková jaká by měla být. Něco se stalo při mojí přeměně. Ty víš, jak by měl Andor vypadat, ale já tak nevypadám." Teď už Maya nedokázala sedět, a tak vstala a chodila po komnatách sem tam.

,, Jistě, ženy mají vždy bílá křídla, vypadají jako andělé. Muži je mají v odstínech šedé a hnědé. Všichni jste v proměněné podobě velice silní i ti nejlepší z nás mají problém vás porazit."

,, Přesně tak, jenže já nevím proč, ale já jsem pro ně zrůda Loki. Nepovedená podivnost, která musela vzniknout nějakou mutací." Maya se zastavila.

,, Ukaž mi to. Slibuji, že proto budu mít pochopení, ty nejsi zrůda." řekl pravdivě Loki, protože i on sám byl zrůdou, byl ledovým obrem a chtěl jí to říct. Maya se na něho podívala a postupně ji narostla křídla, pod která se schovala, aby nebyla vidět. Potom odkryla jedno křídlo a pak i druhé a natáhla je do plného rozpětí a ukázala tesáky, přitom zavrčela jako agresivní zvíře. Loki s sebou cuknul a docela se i vyděsil, tohle nečekal. Zůstal chvíli sedět a Maya sklonila křídla a klesla na kolena ve znamení poddanosti. Loki vstal z postele a opatrně se k ní přiblížil. Maya sklonila hlavu. 

,, Neskláněj přede mnou hlavu, nestyď se. To já jsem zrůda, podívej se na mě." řekl přeměněný Loki, ale Maya stále nezvedala hlavu. Loki tedy přidal na hlasitosti a zakřičel:,, Tak se sakra podívej." Maya se lekla, nikdy na ni takhle nekřičel. Zvedla hlavu, ale před ní nestál Loki jak ho znala, ale ledový obr v podobě Lokiho. Byl celý modrý a měl červené krvavé oči. Prohlížela si ho a on si prohlížel ji. Chtěla se ho dotknout, ale on ustoupil. ,,Nedělej to, spálíš se." 

,, Neboj, Loki nespálím." Přistoupila k němu a dotkla se jeho tváře. ,, Ale, jak ? Proč jsi takový ?" zajímala se Maya.

,, Frigga ani Ódin nejsou moji rodiče. Ódin mě našel na bitevní poli. Jsem syn Laufeye, krále mrazivých obrů." řekl Loki a jedna z jeho slz mu stekla po tváři. ,, Nechtěl jsem, aby jsi mě takhle někdy viděla. Nenávidím tuhle podobu. Zjistil někdo, co se stalo u tebe?"

,, Můj bratr vypadá normálně, ale nevidil se, že se tohle stalo. Možná bude vědět." odpověděla Maya a přeměnila se zpátky, to samé i Loki. 

,, Pojď, půjdeme si lehnout, dneska zůstaneš u mě. Vem si nějakou moji tuniku. Zítra si promluvíme s tvým bratrem, než odjede." řekl Loki a odešel si lehnout. Maya došla ke skříni a něco si vybrala. Převlékla se přímo před Lokim a on na ni jen toužebně hleděl. ,,Pojď už ke mně a nemuč mě tímhle způsobem." zažadonil Loki a Maya se jen usmála a líně se natáhla vedle Lokiho, kterej si ji okamžitě přivinul. 

,, Měli by jsme jim asi říct, že jsme spolu, aby ti nesháněli nevěstu." zavrněla Maya.

,, My jsme spolu ?" zeptal se Loki

,, Cože?" nechápala Maya Lokiho postoj. On s ní nechce být ? Pro něho to nic neznamená ?

,, Tak jsem to nemyslel. Spíš jako, jestli to fakt chceš. Nevím, jak moc se chceš vázat." napravil to Loki.

,, Ty pro mě znamenáš víc než cokoliv" přiznala Maya a Loki ji políbil.

Ahojky, opět se vracím k vydávání kapitol. Rozhodně budou častěji než doposud. Napište, jak se kapitola líbíla a nezapomeňte vote.