Maya celý den strávila ve své posteli, služebné ji přišly zabalit věci a donést nějaké jídlo. Pozdě odpoledne vyšla ven z pokoje a šla do zahrad se rozloučit s celým Ásgardem. Seděla na trávě a hleděla na západ Slunce. Thor a Loki ji nenápadně pozorovali z terasy. Chtěli ji nechat trochu prostoru a času. Měli ještě 2 měsíce na to, aby si ji usmířili, nevěděli však, že Maya odjíždí už zítra. Frigga to řekla pouze Ódinovi, který byl velmi rozlobený, že se to pokazilo. Jeho manželka ho uklidňovala tím, že se Maya určitě vrátí k nim zpátky a spojenci mohou být s Andorheimem i beze sňatku, přece jenom Maya tady vyrostla mají spolu dobré vztahy, nechtěla by s nimi bojovat.

Druhý den brzy ráno šli Ódin s Friggou vyprovodit Mayu k Bifrostu. Její věci poslali už včera večer, aby je mohli služebné na Andorheimu uklidit do připravených královských komnat. Maya se s Ódinem objala a slíbila mu, že se vrátí a bude mu posílat vzkazy. S Friggou se objímali mnohem déle. Pro Mayu byla jako pravá matka, bude ji velmi chybět. Slíbili se, že spolu budou v kontaktu co nejvíce. Když se s oběmi rozloučila, podkoní předal Maye otěže od Safíra, který byl velmi klidný a moc se těšil domů. Přesto Maya cítila,že mu budou ostatní koně chybět.

Heimdal otevřel Bifrost a Maya se naposledy ohlédla a vykročila se Safírem do světelné brány. Najednou se Maya objevila uprostřed pláně. Před sebou viděla vesnici a pole, v dáli pak uviděla nádherný palác, který si pamatovala jen matně. Když se otočila, viděla les. Jeho stromy byly velmi vysoké a husté, nebyli však strašidelné. Cítila z nich klid a pohodu. Nasedla na Safíra, který radostí zařechtal. Vyrazil cvalem k vesnici. Když projeli branou vesnice zpomalil do kroku, aby si mohla jeho majitelka prohlédnout okolí. Vesničané si ji všímali, koukali na ni jako na cizince. Projeli vesnicí až k hradbám, kde u brány stáli stráže a kontrolovali průchozí. Když ji zahlédli, okamžitě zavolali posla, aby řekl králi, že princezna přijela. Věděli totiž, že má dnes přijet a poznali ji podle jejích blond vlasů a i podle jejího koně. Princezna před bránou sesedla ze Safíra a vedla ho branou, po cestě na stráže kývla. Vešla na nádvoří a prohlížela si stánky se zbožím. Právě probíhal každodenní jarmark a všude vonělo ovoce a lidé hlásali, aby ostatní kupovali jejich zboží. Když prošla další bránou moc lidí už nepotkala, pouze stráže a čekajícího bratra se služebnictvem. Okamžitě se k němu rozeběhla a nechala Safíra ať si dělá co chce.

,, Sestřičko moje, ty jsi ale vyrostla" řekl král a pořádně ji objal

,, Taky jsi mi chyběl, jsem ráda, že jsem tu a konečně mohu pořádně poznat svou zemi. Je pořád tak krásná jak si ji pamatuju, když tu nebyla válka. Jak jsi to dokázal ?" ptala se Maya

,, Hodně mi pomohl Ásgard a pořád není konec. Palác a jeho nejblížší okolí se dalo víceméně dohromady, zbytek světa je na tom pořád velmi špatně. Věnuji tomu všechen čas, potřebuji aby země fungovala a lidé byli spokojeni. Teď už však pojď dovnitř, musím ti ukázat tvůj domov, tvoji komnatu a taky knihovnu a všechno co budeš chtít, potom si dáme dobrý oběd a oficiálně ohlásíme tvůj příchod." pustil svou sestru král a společně se vydali do paláce.

Maya byla nadšená každým kouskem paláce. Milovala svoji komnatu i ten výhled. Komnata byla prostorná, uprostřed byla velká lóže s nebesy a po stranách skříně, další dveře kromě těch na balkon, vedli do koupelny, kde dominantou byla obrovská lázeň. Maya byla nadšená i ze zahrad, byli neuvěřitelné velké a všude to kvetlo. Po prohlídce a vydatném obědu král ohlásil princeznin příjezd a všichni lidé ji provolávali slávu. Najednou úplně zapomněla na Thora i Lokiho a užívala si krásy, která byla všude kolem. Nevěděla, že za dva měsíce, v den jejích 18. narozenin prožije ty nejbolestější chvíle v celém svém životě, nějaké zlomené srdce ji brzy bude bolet asi tak jako píchnutí od trnu růže.

Na Ásgardu se princové dozvěděli o odjezdu princezny a byli naštvaní, že se nemohli ani rozloučit a ani omluvit. Thor začal mnohem více bojovat a Loki už do knihovny moc nechodil, jen pro knihy a četl si ve svých komnatách. V knihovně mu ji všechno připomínalo a nejvíce ten obraz vedle jejich oblíbené lavice. Všem chyběla, její smích, její radost a nevinost. Frigga hned ten den večer dostala od Mayi zprávu, přečetla ji u večeře ostatním. Maya popisovala jak je doma velmi šťastná. Nikdo z nich však nebyl, byli smutní, Maya už pouze za jediný den nazývala Andorheim svým domovem, jakoby úplně na svůj pobyt na Ásgardu zapomněla.

Dva měsíce utekli jako voda a na Ásgardu se věci srovnali do života bez Mayi. Frigga jim každý večer četla dopisy, dnes večer jim žádný nedorazil. Nedorazil jim žádný ani následující dny. Frigga s Ódinem věděli, že v tu chvíli prochází Maya proměnou a čekali, kdy jim zase napíše. Dlouho se však nic nedělo.

Byl den Mayiních narozenin. Už od rána ji bylo velmi špatně, šlužebné ji pomohli do místnosti určené na přěměnu. Měli jich opravdu hodně a mnoho z nich bylo obsazeno. Král nechal pro svou sestru vybrat ty nejlepší léčitele, aby tolik netrpěla. Každý Andor si tímto prošel. Každý se potom mohl proměnit ve stvoření, které bylo velmi silné. V proměněné podobě měl každý křídla. Ženy měli vždy křídla bílá, také se jim zvýraznila barva jejich vlasů. Muži měli křídla v různých odstínech šedé a hnědé, podle toho v jaké části země žili. Každá jejich proměna byla bolestivá a každý se musel proměňovat dokud je to vůbec nebolelo. Když zcela ovládli proměnu, byli vystaveni trvdému výcviku. Naučili se bojovat a to nejdůležitější létat. Podle schopností se každýmu určila jejich pozice. Někdo byl poslán na obdělávání půdy, někdo do armády nebo k léčitelům. Byla spousta povolání, ale většina se vrátila tam, kde vyrůstali a dělali to co jejich rodiče nebo alespoň jeden z nich. 

Čím více den postupoval tím více bylo Maye špatně. Narodila se pozdě večer a přesně v tu dobu ji začalo být už opravdu zle. Léčitelé ji podávali nápoje na zklidnění a odříkávali kouzelné formule. Většinou samotná proměna trvá několik měsíců. Během těch měsíců všichni trpí obrovskými bolestmi, celé jejich tělo se od základu předělává, každá jejich buňka. Po pár měsícech se zcela promění a pak leží pár dnů v kómatu, než se promění nazpátek. Pak se probudí a musí ještě pár dbů ležet, aby nabrali sílu. Proměnu zvládají všichni, někdy se však stane, že slabí jedinci nepřežijí. 

Nastala noc a Maya se už zmítala v bolestech, vše mělo ze začátku správný dějový postup. Když už uběhlo půl roku, Maya pořád nebyla ani z kousku proměněna, pořád se zmítala v bolestech, žádná křídla ji nerostla. Král si dělal velké starosti a posílal pro všechny odborníky na přeměnu, nikdo netušil co se stalo. Když uběhl rok, rozhodl se král napsat na Ásgard zprávu o tom co se zde děje. Museli jen čekat, buď se Maya přemění nebo zemře, nevěděli jak dlouho to bude trvat. 

Uběhlo 10 let a Maye začala najednou šedivět kůže, pořád trpěla bolestmi. Všichni byli ustaraní, nikdy se nikomu neměla kůže, báli se co se bude dít dále, hledali všechno o tom v knihách, nic nenacházeli. Uběhlo dalších 30 let a Maye narostli křídla. Křídla byla černá. Nikdo je nikdy neměl černé. Její křídla takovou barvu ale měla. Byla krásná, majestátní, místy se leskla, peří bylo jinak matné. 

Pořád trpěla bolestmi, léčitelé ji každých pár hodin pomáhali od bolesti, každý z nich nasál trochu od ní. Byli sice zvyklí na bolest, přesto všichni velmi trpěli. Sám král si od ni bral každou chvíly i on sám měl  s tou bolestí problémy, nikdo si neuměl ani představit co musí zažívat. Král si přál, aby tam mohl být jejich otec, on by jim určitě uměl pomoci.  Za dalších 10 let se jednoho její bolesti ztratili a ona přašla do klidného do kómatu. Jeji proměna byla dokončena. Měla krásná černá křídla, tmavě šedou kůži, její vlasy byli dokonale bílé. Když léčitelé kontrolovali její stav, zjistili, že ji narostli tesáky a její oči byli černé, měli ale zářivě modrou duhovku.

Byla děsivá a zároveň byla neuvěřitelné nádherná. Byla jako anděl smrti. Další půlrok strávila v kómatu a pomalu se měnila zpět. když už měla své normální tělo, sešli se u ní všichni léčitelé i král a čekali na moment probuzení.