„Kdo je teda Vision?" zeptala jsem po chvíli, kdy jsme jen mlčky, za stále opírání-se kráčeli po chodbě

„Stejně by sis to někde vyhrabala.." vzdychl a odmlčel se. Nad jeho poznámkou jsem se musela pousmát. Byla pravdivá..
„Říkají ti něco kameny nekonečna?" zastavil se v kroku a strčil jednu ruku do kapsy modrých džín.
Byla jsem nucena hrabat v paměti a opravdu, někde tam vzadu, hned vedle knih byla malá složka kameny nekonečna. „Ano, asi ano.." zamyslela jsem se zase. „Vision, je něco jako zprostředkovatel jednoho z nich. Kamene mysli. Už když vznikl, bože, tohle je ujetý.." zakroutil hlavou. „Povídej dál." zašeptala jsem mírně přiškrceně, ale povzbudivě.

„Má ho přímo v čele. Za jeho vznik může, dá se říct, právě Anthony. " zadíval se na svoje boty. Zamyslela jsem se a dlouze se dívala před sebe, kde se nám naskytl pohled na Avengers, kteří stáli nalepení na skle jedné z místností a zřejmě dychtivě pozorovali děj uvnitř. Už ani Barnes nám nevěnoval pozornost.
„Čarodějka k němu něco cítí?" zeptala jsem se popichovačně, jelikož se mi vybavila její tvář, když oznamovala nejspíše změnu jeho stavu. Překvapeně se na mne podíval. „Jak to víš?"

„Snad vidím ne. Jsem to já a jak jistě víš, já vím všechno." pousmála jsem a nasadil svůj typický úšklebek typu bitch, i am fabulous.

„Nepřestáváš mne překvapovat." vydechl, sám překvapen tak náhlým chováním.
„Nápodobně, Rogersi." utrousila jsem a znovu ho pobídka k pochodu. Takových slabších chvilek mé tvrdé osobnosti čím dál více přibývalo, což mi způsobovalo nemalé vrásky. Barnes slyšel naše kroky a otočil se. Zprvu vypadal normálně, ale když si všiml, jak se o Rogerse letmo opírám, nasadil zachmuřený výraz. Vždy bylo zajímavé vidět ho přemýšlet.

„Co se stalo?" vyhrkl okamžitě, když jsme k němu došli. „Nic vážného." odbyla jsem ho já a letmo se podívala výhružně na kapitána, aby držel klapačku. „Proto jsou tvé ruce takové, jaké jsou? Jedna obvázaná a ve druhé je díra jak do tunelu?" nadzvedl obočí stylem to ti fakt nežeru a obrátil na chvilinku hlavu tam, kam zírali všichni. Nedalo mi to, pustila jsem se Rogerse a nějak jsem se tam také došourala. Všichni přes tlusté sklo zírali na čarodějku, která ležela u muže na posteli. Vypadal vcelku normálně, žádný kámen jsem zprvu v čele neviděla. Bruce Banner sem tak přiskakoval a toho muže kontroloval. Byl to takový špinavý blonďák, hubenější postavy, ale ne zase vychrtlé a beze svalů. Čarodějka u něj seděla a rukou ho něžně hladila na tváři.

„Co spolu maj?" prohodila jsem a všichni se na mne podívali. Pietro se jemně uchechtl, pubeťák.. „Zkus hádat Tears.." zavrčel lukostřelec.  Otočila jsem se na něj s naštvaným výrazem.

„S tebou jsem také ještě neskončila, stále si máme co říci." vrkla jsem směrem k němu a nakrčila nos. „Max?" oslovil mne Barnes, který se náhle objevil hnedka vedle mne.

Počkala jsem až promluví, neotáčela jsem se. Věděl, že ho poslouchám. „Budeš jedna z nás?" založil si ruce na hrudi a koukal na mne s otázkou v očích, která se odrážela ve skle. „Takhle to zní hrozně směšně.." prohodila jsem, snažíc se vyhnout tématu. „Max." oslovil mne hruběji Winter Soldier. Tak nic, možná někdy příště.. „Ano, přidám se. Ovšem s jednou podmínkou. Zachráníme mé přátele a rozloučíme se." odpověděla jsem pevně rozhodnutá. „Max, ale vždyť-"   „Jsem schopna zařídit v Hydře měsíční příměří mezi jí a SHIELDem. " otočila jsem se na něj rychle. Lhala jsem a byla jsem si toho vědoma. Ihned po tom, co Smithovi vezmeme zajatce, bude se pro změnu snažit zničit i nás tři, nejenom Avengers a SHIELD.

„Víš to jistě?" nakrčil čelo pochybovačně. „Ona ví přece všechno.." předběhl mne s odpovědí Rogers, se značně rýpavým tónem. No, ne každý může říct, kazím Steva Rogerse.

„Přesně tak." kývla jsem přesvědčivě. Všichni Avengers mne již pozorovali. „V tom případě..Vítej u Avengers Tears." kývla na mne vdova. Všichni jsme si vysloužili od Starka sarkastický potlesk, načež sklidil vlnu nasupených pohledů od nás všech. Znovu jsme všichni pohled obrátili na sklo. Díky bohu, ne Thore, ty ne, byl pro všechny Vision důležitější než můj krátký příchod do Avengers na dobu neurčitou. Blonďák na lůžku ke sklu poprvé obrátil hlavu, jelikož se tím směrem podívala i čarodějka. Jakmile spatřil mne, jeho rozničky se rozšířily jako po pořádné dávce kokainu. Ihned se na posteli vzpřímil, zasunul Wandu za sebe a taktéž okřiknul doktora. Jeho tělo se začalo rázně měnit. Ihned mu na těle vyskočil oblek. Celý šedý, za ním, ihned co vstal, povlával červený plášť. Vlasy zmizeli pod rouškou červené barvy a opravdu, na čele mu byl zřetelně vidět kámen žluté barvy.

„To je ona, ona, z té databáze!" zvolal a chvíli na to sklem proletěl paprsek žluté energie. Jen tak tak jsem se skrčila za zeď. Možná bych teď byla mrtvá, nebo nedej bože, plešatá.
„Visione, ne!" začali ihned všichni, krom Starka křičet a různě natahovali ruce před sebe, kolem sebe, mávaly rukama, nebo se všemožně kroutili. I čarodějka chytila Visionovu ruku a trhla s ní, aby se Vision, který do té doby vzlétl lehce na zem, opět na zemi také skončil. Nutno podotknout, že jak po mne Vision vystřelil, začalo mi tělem proudit něco nového. Něco jako skrytá síla. Nu což, bylo na čase to zkusit. Když zrovna Vision stačil z kamene poslat paprsek podruhé, skočil přede mne kapitán.

Okamžitě, zděšena jeho jednáním, jsem ho přeskočila a snažila se kolem nás vytvořit něco jako štít. Zprvu to šlo jen lehce, Visionův útok jsem jen tak tak zastavila, později, kdy jsem do ruk přenesla více síly, jsem paprsek zřetelně odrazila. Jenomže Vision nepřestával s vyzařováním. Byť na něj všichni křičeli, ať okamžitě přestane, nepřestával. Všimla jsem si ale jiné věci, vlasy mi vlály kvůli nadbytku nové energie, můj štít se stával silnější a silnější. Pak to šlo velmi rychle. Všechno kolem nás bouchlo. S obrovskou ránou se moje energie rozpadla stejně rychle jako přišla a pak už to šlo ráz naráz. Jelikož byla Visionova místnost na rohu Stark Tower a v druhém nejvyšším patře, možná nám to zachránilo život. Celá část budovy se začala bortit. Zřetelně jsem pozorovala, jak se pode mnou podlaha třese v ohromné ráži a část, kde jsem stála já, vdova, Pietro, kapitán a Barnes se začala kroutit a nahýbat. Ležela jsem rozplácnutá na zemi, mravenčili mi všechny končetiny a ped očima se mi dělali mžitky. Ani nevím, kdo všechno na mne v tu chvíli volal..

Část budovy se utrhla. Všichni sebou polekaně trhnuli, ale to už se naše část i s námi řítila dolů, mezi ulice New Yorku. Byl slyšet křik, náš křik, křik lidí, kteří tomu přihlíželi z ulic a bytovek. Otevřela jsem oči, sama sebe jsem se nutila něco udělat. Moje tělo ale jenom bezvládně vlálo vzduchem. Spatřila jsem kapitána, jak se řítí ke mne a křičí na mne pro mne nesmyslná slova. Vdova, Pietro a Barnes se snažili udržet v nějaké udržitelné poloze. Když v tom se kolem nich obalila červená záře a jejich pád se zastavil. Byli odhozeni na střechu domu, který postával vedle. Spatřila jsem koutkem oka Scarlet Witch, jak stojí na hraně ulomené budovy a máchá mocně rukama. Spatřila jsem i Visiona, který se k nám řítil jako dělová koule. Stejně to ale bylo moc pomalu. Červený plášť mu vlál všude kolem, letěl co nejvíce ve svislé poloze, aby byl co nejrychlejší, chytil kapitánovu nohu. Kapitán ale začal protestovat, křičel moje jméno a vzpouzel se. Očima jsem kmitala střídavě po nich a střídavě po zemi, po tvrdé zemi, která se rychle přibližovala. ,,Visione, rychle!" křičel kapitán. Ani jsem se nenadála a kapitána také pohltily červené paprsky. Jeho víčka se zavřela, okamžitě se přestal bránit. Vision ho okamžitě pustil a letěl mým směrem. Zem byla pár metrů pode mnou. Stačil mi jen lehce chytit kotník. Použila jsem chabě zbytek síly, co ve mne v tu chvíli byl, abych zabránila okamžité smrti. Dopadla jsem přímo mezi sutiny rozbouraného patra. Kolem mne byli slyšet další dopadající kusy. Měla jsem pocit, že se mi bolest rozléhá celým tělem a bojuje s mým životem. Ve spáncích mi šíleně moc tepalo a hlava se mi bouřila. Slyšela jsem křik. Spoustu křiku. Někdo se mnou začal třást, možná mne někam tahat. Připadala jsem si ale stále na stejném místě. Jako bych se nemohla pohnout, šíleně mne bolela hlava. Naposledy se těsně u mé hlavy ozvala ohlušující rána, než mne samovolně pohltila tma.

Umřela jsem snad?

z pohledu třetí osoby

Všude zavládl zmatek a nervozita. Objevilo se zde pár odvážlivců, kteří zachraňovali lidi zpod sutin Stark Tower. Tam nahoře, kde stál Tony Stark, Clint Barton a Wanda Maximoff, to vřelo. Wanda ihned seskakovala dolů a nechala se svými schopnostmi unášet až dolů, k Visionovi. Ten se snažil odtáhnout bezvládné tělo agentky Max, která již nebyla schopna vnímat své okolí. Lidé křičeli a naříkali, byla to velká katastrofa, která zasáhla New York. Novináři byli ihned ováděni Starkovými roboty pryč. Anthony Stark ihned obvolával vše potřebné, aby byla Stark Tower co nejdříve znovu v provozu. Všechny elektrické obvody byli poničeny, respektive z nich byla vyjmuta elektřina. Samotní Avengers netušili, co přesně se stalo. Nikdo, krom Steva Rogerse nevěděl o Maxiině nové schopnosti a tak pro všechny zůstávalo záhadou, co se to vlastně stalo. Visionovi se konečně podařilo Max vytáhnout zpod sutin. Mluvil k ní, snažil se jí probrat, marně. Wanda ihned přiběhla a vyslala ze svých ruk červené paprsky, které v tu chvíli ovládli dívčí tělo. Napojila se na ní a snažila se jí držet při životě, oba dva odletěli i s bezvládnou Max zpět do Stark Tower. Jakmile přistáli na rozhraní zbytku budovy a vzduchu, položili ji na zem a snažili se ji probrat. I vdova neovládala své emoce a začínala panikařit. Byla ihned odvede lukostřelcem. Naštěstí nehrozilo žádné další hroucení budovy, Stark kdysi s něčím takový počítal a iron man obleky k opravě již byli na cestě. Steven Rogers byl odnesen Jamesem Barnesem a Pietrem Maximoff do klidu a bezpečí, do stejného patra, kam byla odtáhnuta ozději Max Tears. Všichni dělali svou práci, avšak všichni se v podvědomí vraceli k té agentce Hydry. Zachránila Rogerse, ikdyž nemusela. Všem to tentokrát nasadilo pořádného brouka do hlavy.

Nyní byla jen otázka času, zda ji Banner dá znovu dohromady. .

Nezbývá než doufat