Vyrůstal v podmínkách, kde mu nikdo nebyl příkladem dobrého chování a kde mu nikdo neprojevoval lásku. Postupem času se naučil, že pokud chce ve společnosti a všeobecném životě přežít, bude muset potlačit svou přirozenost.

Teď si v životě už místo našel, jenže nic se nezměnilo. Pořád to není on. Pořád má potřebu vyplnit v sobě místo, které zůstalo odjakživa prázdné. Už ho nebaví nosit masku, pod kterou je jen ztrápená duše bez ambicí a vyhlídek na smysluplný život.

Jenže co ten zbytek? Lidé, kteří mají všechno, o čem ostatní mohou pouze snít, a přesto se přetvařují jen tak naoko, aby byli zajímaví? Proč by to zrovna tihle jedinci měli mít tak jednoduché? Proč by vůbec měli, sakra, žít?