Tenley

,,Dobře, vážení, pojďme si to tu všechno teď shrnout," řekl Thomas a přešel k velké bílé tabuli, na kterou začal rychle, sotva čitelně, psát. ,,Máme tu víc obětí, než jsme původně předpokládali a taky mnohem komplikovanější způsoby usmrcování, které nám komplikují zjistit vrahův motiv."

,,Přijde mi, že ten chlap nemá absolutně žádný modus operandi," ozval se jeden z detektivů a já si pro sebe přikývla. 

,,No, zkusíme se k tomu dobrat. Pojďme se zaměřit nejdříve na ten trojúhelník. Vytvořili ho tři místa činu. První bod byl vražda Samanthy Newtonové. Následovalo zastřelení našeho kolegy Tobbyho Silse a poté došlo k napadení zde Davida. Tato místa vytvořila trojúhelník, který měl Tenley dovést k dětskému domovu. Společně za ním našla společně s Jamesem v lese oběšenou Melanie, zatímco my jsme byli v bytě Johnnyho Derma, kde jsme vyšetřovali jeho smrt."

Když se Thomas odmlčel, aby se nadechl, vložila jsem se do toho. ,,Určitě do toho dětského domova zajdu, abychom neměli mezery. Je tu ale další věc. Kdybych nešla za Avery, nedozvěděla bych se, co ten trojúhelník znamená, což je divné. Vrah nemohl předpokládat, že za Avery půjdu."

,,Je tu možnost, že se s ním zná," řekl David, jenž seděl hned vedle mě. 

,,A taky nemáš nikde zaručeno, že ten trojúhelník není přímo v dětském domově. Může to znamenat cokoliv," dodal James a mě napadala další věc. ,,Dobře, dejme tomu, že je to pravda. Ale pokud je nějakým způsobem znázorněný trojúhelník v dětském domově a zároveň i v baru Triagle, který se podle toho obrazce přímo jmenuje, pak by to logicky odkazovalo na to, že vrah má něco společného s oběma místy."

,,Přesně tak. Mohla jsi s ním klidně vyrůstat pod jednou střechou," řekl Thomas a zadíval se na mě déle, než mi bylo příjemné. ,,Chápu, že si to nechceš připustit, ale je dost možné, že tam byl s tebou. Vlastně je to skoro zřejmé."

,,Já vím," odvětila jsem stroze a krátce zafuněla. ,,Jak jsem řekla, budu tam muset jít. A budeme se muset vrátit i do toho baru, protože se nemůžu znavit pocitu, že je v tom spojitost. A pak taky to, jak psal o tom, že hraje poker..."

,,Máš pravdu, to by bylo moc náhod najednou," řekl David a opatrně se podrbal nad spánkem, kde měl pořád ještě šrám. ,,A jak už jsem řekl před chvílí, je dost možné, že se s ním Avery zná. Už jen to, že ti toho řekla tolik, svědčí o tom, že tě chce poslat přímo do jeho spárů. Pochybuju, že je pro ni nějakých pár hodin o samotě zas tolik důležitých. A i kdyby, tak aspoň smete dvě mouchy jednou ranou."

,,Jakože bude mít menší dozor a zároveň mě pošle na popravu?"

,,Tohle je hodně dobrá myšlenka, Davide, asi bych si měl jít taky na chvíli lehnout na lůžko, abych si trochu pročistil hlavu," prohlásil Thomas nadneseně a David se shovívavě usmál. ,,Bavilo by tě to nanejvýš pět minut, ale je fakt, že jsem si veškeré poznatky procházel v naprostém tichu a mám pocit, že jsem si v tom udělal určitou logiku."

,,Logiku?" nadzvedla jsem obočí. ,,V tomhle guláši?"

,,Ne, vezmi si to. Tři lidé vytvořili trojúhelník. Pokud vrah opravdu docházel do školy na terapie, musel zabít Johnnyho Derma, aby nehrozilo, že ho popíše policii. U všech z nás byl nějaký motiv. Musím říkat nás, protože on určitě plánoval zabít i mě."

Projel mnou nepříjemný pocit. Poslední dobou se mi to stávalo až moc často.

,,Pokračuj," vyzval ho Thomas a opřel se zády o tabuli. 

,,Vím, že je na hledáčku i Ian Newton, ale poté, co byla nalezena Melanie, začal jsem o tomhle pochybovat. Mnohem víc bych věřil, že se někdo mstí přímo Newtonovi a jeho ženě, než aby se Newton mstil na svých dcerách, ke všemu když jedna není jeho. Nemyslím si, že je to on. Samozřejmě to nemám jak dokázal, ale prostě si to nemyslím. Nicméně bych se vsadil, že vrah Newtona zná a že se snaží využít jeho panovačnost a impulzivitu ve svůj prospěch. Navíc, ruku na srdce, nezdá se vám moc jednoduché, aby byl vrahem právě Ian Newton?"

,,Jenže to může být taky chyták," ozvala se detektivka Leviová. ,,Newton nejspíš počítá, že budeme skeptičtí k myšlence, že by mohl zabíjet on. Říká si, že to budeme považovat za moc snadné, což bude k jeho prospěchu."

Otočila jsem se směrem k Thomasovi a shledala, že všechno zapisuje na tabuli. 

,,To je taky možnost," řeknu a krátce se napiju čaje. ,,Než jsme se sem všichni svolali, prošla jsem si složku Salmona Felleyho a vyšlo najevo, že do byl jeden z redaktorů v E-news, kterého Ian Newton před měsícem vykopl. Není známo proč, ale opět nás to staví do té zatracené nerozhodné pozice, kdy nevíme, jestli měl motiv Newton, nebo někdo jen využil příležitosti, aby se to zase všechno obrátilo k němu."

,,Jak říkám, já prostě nevěřím, že to dělá Newton. Neměli bychom stavět na dojmech, ale když jsme se dostali do tak neprůhledné a komplikované situace, myslím, že je načase pohnout se jiným směrem. Iana Newtona samozřejmě nepustíme z hlavy, ale zaměříme se na dětský domov a na bar Triagle, kde bychom se mohli dozvědět víc o potenciálním manipulátorovi, který se snaží navodit dojem, že Ian Newton. A musíme v redakci E-news oslovit zaměstnance, aby se vyjádřili k propuštění Salmona Felleyho. Pokud nám nikdo nic neřekne, půjdeme rovnou za Newtonem."

,,Výborně," řekl Thomas a spráskl dlaně k sobě tak hlasitě, až jsem úlekem nadskočila. ,,Mimoto, Ian Newton stejně přijde na stanici kvůli identifikaci jeho dcery. Můžu to na něj vybalit přímo tady a uvidíme, jak to půjde."  

Přikývla jsem. ,,Dobře, fajn... A já teď pojedu do dětského domova, protože jen oddaluji nevyhnutelné."

**

,,Měla jsem říct Jamesovi. Nevím, jestli je dobrý nápad tahat tě po všech čertech, když jsi ještě před pár hodinami ležel v nemocnici."

David se lehce usmál a vypnul motor. ,,Je mi dobře, Tenley."

,,Určitě?"

,,Určitě," ujistil mě a zavřel za sebou dveře. Na chvíli jsem se ztratila v myšlenkách, takže když mi otevřel dveře na straně spolujezdce, vděčně jsem se usmála, třebaže jsem tyhle gentlemanská gesta nijak zvlášť nebrala na vědomí. Přesněji řečeno jsem s nimi neuměla nakládat. A stejně tak jsem neuměla nakládat se svými myšlenkami. Měla jsem plnou hlavu vyšetřování, ale když jsem teď opět cítila Davidovu fyzickou přítomnost, nemohla jsem opomenout fakt, že se mezi námi v nemocnici něco odehrálo.

Když jsme došli ke vchodovým dveřím, váhavě jsem zmáčkla šedé tlačítko, které bylo s největší pravděpodobností zvonek. Zatímco jsem čekali, co se bude dít, přešlapávala jsem z nohy na nohu. 

Dveře se otevřely až po víc jak minutě a já spatřila známou tvář. May chvíli trvalo, než si dala dvě a dvě dohromady, ale pak se usmála. ,,Tenley! Jsi to vážně ty?"

,,Ano, jsem, moc ráda tě vidím, May. Tohle je můj kolega David. Vím, že jsme se mohli setkat za lepších okolností, ale jsme tu v rámci vyšetřování."

May chápavě přikývla a udělala nám místo, abychom mohli projít. 

,,Můžeme si jít promluvit do šatny," navrhla, ale já zavrtěla hlavou. ,,Nejdřív bych chtěla projít veškeré prostory."

,,Obávám se, že do jednotlivých pokojů vás pustit nesmím. Hlavně je odpolední klid a nerada bych budila děti."

,,Jistě, to chápu, ale ráda bych se podívala alespoň do dětského koutku. Máte ho ještě?" 

May přikývla, ale neřekla nic. Jen se rozešla směrem, kde jsem si ten koutek pamatovala. 

,,Jak víš, kde máš hledat?" zašeptal David a jeho dech mě pošimral na šíji. Trochu jsem se ošila. ,,Nevím. Jen instinkt. Jako malá jsem tam trávila téměř dvacet hodin denně a ty zbylé jsem se pokoušela spát."

,,Vidím to tak zřetelně, jako by to bylo včera. Než odešla, hrávala si přes den s těmi nejmenšími dětmi, zatímco měla před sebou materiály k učení. Byla to naše velká pomocnice," řekla May rozjařeným hlasem směrem k Davidovi a ten na mě pohlédl koutkem oka. ,,Ty jako vychovatelka?"

,,M-hm," zněla má odpověď a byla jsem ráda, že se v téhle budově cítím mnohem uvolněněji, než jsem původně předpokládala.  

,,Tak, prosím," řekla May a znovu nám udělala místo, abychom vešli první. Pak za námi zavřela a zůstala stát u dveří. ,,Nenamáhala jsem se s úklidem, takhle uprostřed dne to stejně nemá cenu."

,,Hele, lega! Ještě že máme boty, jinak bych byl sprostej."

May se hlasitě zasmála, ale pak si přiložila dlaň před ústa a zaposlouchala se, jestli se ze shora neozývá dětský pláč. ,,Eh, jsem ráda, že jste přišli právě teď. U těch menších je to jedno, ale děti, kterým je nad deset let máme problém obelhat. Vědí, co se venku děje. Dáváme si pozor, aby v televizi neběžely zprávy, ale ony se to stejně dozvídají od spolužáků ve škole, takže samozřejmě už ví i o té holce, co jste našli v lese. To proto jste přišli, že?"

Pohlédla jsem na May a zjistila, že má ve tváři úplně jiný výraz. Tvářila se zděšeně a vrásky se jí prohlubovaly. 

,,Ano, právě proto," ozval se James, aby přerušil ticho. ,,Máme důvod si myslet, že vrah má něco společného s Tenley a možná přímo s tímhle domovem. Nechci ve vás vzbuzovat dojem, že vám hrozí nebezpečí, ale pokud byste chtěli naši ochranu, máme na to zdroje, to je na vás."

May několikrát zamrkala, jak to zpracovávala. ,,Dobře... A proč si myslíte, že má vrah něco společného s naším dětským domovem?"

,,Možná tu nějakou dobu pobýval," řekla jsem a snažila se zachovat neutrální výraz. ,,Pamatuju si, že když mi bylo asi dvanáct, utekla odsud nějaká holka. Stalo se to už někdy předtím? Nebo potom?"

May se odrazila od dveří a přešla k oknu, aby zavřela ventilaci. ,,Ach, ano. Už odsud uteklo několik dětí. Museli jsme se uskromnit a začít jich nabírat méně. Kontaktovali jsme i větší dětské domovy v okolí deseti kilometrů a ty nám vyhověly, takže teď je tu dětí mnohem méně a my nad nimi máme kontrolu. Tyhle věci se už nestávají, ale s obrovskými výčitkami svědomí musím konstatovat, že dětí uteklo hned několik."

,,A vrátil se někdo z nich?" zeptal se David a May horlivě přikývla, jako by se bála, že jí za ten fakt zavřeme. ,,Ano, ano. Vrátili se téměř všichni. Kromě čtyř, pokud vím. Jednou nám utekli dvojčata holky, pak to děvče, na které si, Tenley, vzpomínáš a taky jeden hoch."

,,A na toho kluka si můžu pamatovat?"

May si povzdechla. ,,Když jsem sem nastoupila, byly ti tři roky. Ostatní vychovatelky se se mnou o jednotlivých dětech nebavily, braly vás jako celek, což je v pořádku, nicméně v téhle situaci celkem nešťastné. Jen si pamatuji, že utekl asi dva měsíce poté, co jsem tu začala pracovat, takže jsi v té době byla opravdu malá."

,,Aha," řekla jsem a snažila se zakrýt zklamaní.

,,Nemáte nějaké spisy? Třeba záznamy o všech dětech, které tu kdy byly?" 

,,Ano, to máme," řekla May váhavě. ,,Vydržíte chvíli?"

,,Jistě," řekli jsme s Davidem jednohlasně a v tichosti čekali, až se vrátí zpátky. 

,,Tak, tady to je," dostala ze sebe zadýchaně, evidentně spěchala. 

,,Děkuju," usmála jsem se vděčně a otevřela desky. V tu chvíli mi úsměv na tváři ztuhl, protože na vnitřní straně desek byla obálka s logem modrého trojúhelníku a nápisem Triagle. 

,,Děje se něco?"

,,Proč tu máte logo baru Triagle?" 

,,Protože jeho majitel také pochází s dětského domova. Nevím sice ze kterého, ale je to bohatý člověk a nabídl nám finanční podporu, aby děti vyrůstaly pokud možno v co nejlepších podmínkách," řekla May a už se zase tvářila uvolněněji. ,,Byla to náhoda. Jednou jsem si tam s kamarádkou šla dát sklenici vína a zapovídala se s barmanem, který, jak vyšlo najevo, byl ten majitel. Řekl, že je to pro něj velmi osobní záležitost a že by rád pomohl. To jsem nemohla odmítnout."

,,Jistě," dostanu za sebe nepřirozeným hlasem. ,,Jak se jmenuje?"

,,Conor Spirit."

,,To je celé jméno?" zeptá se David a May zaloví v kapse kalhot. ,,Nosím u sebe jeho vizitku, abych ji mohla případně předat někomu dalšímu, komu by mohl pomoct. Třeba svým kolegyním s ostatních dětských domovů, které nám koneckonců hodně pomohly, ale ještě jsem neměla příležitost ji předat, tak... tady."

David od May převzal vizitku a krátce na ni pohlédl. ,,Conor Cameron Spirit."

Poskočilo mi srdce. 

Je to ten stejný Cameron, který se vydával za psychologa Samanthy Newtonové?

Chci vám moc poděkovat za komentáře u minulé kapitoly, opravdu mě moc potěšily a doufám, že jsem se vám touto kapitolou dostatečně zavděčila, děkuju!