Tenley

,,A s kým jste mluvil?" zeptal se Ian Newton, zatímco jsem mu vypalovala díru do hlavy.

,,To není důležité, pane Newtone. Chceme vědět, kde jste v tu dobu skutečně byl," řekl James a on mu téměř skočil do řeči: ,,Byl jsem v práci! Ať už jste mluvil s kýmkoliv z E-news, nemůžete dosvědčit že říkal pravdu!"

,,A jak to můžeme dosvědčit u vás, pane Newtone?"

Ian se na mě otočil s patrným vztekem, a když udělal dva kroky mým směrem, cítila jsem, jak se mi zaťaly svaly. Už se nadechoval, aby něco řekl, ale pak se otočil na patě a po cestě ke schodišti si vyhrnul rukávy košile. V tu chvíli jsem si všimla, že má šrám na ruce, poměrně velký, a vrátila se myšlenkami do domu Johnnyho Derma, kde jsme našli na koberci i pod ním stopy krve, protože mezi Johnnym a pachatelem evidentně došlo k potyčce. 

,,Potřebujeme, abyste identifikoval tělo vaší dcery."

,,No ovšem," řekl nepřirozeným hlasem. ,,Nic jiného u vás ani nedělám."

Když vyšel schody a zabouchl za sebou dveře od pracovny, měla jsem nového brouka v hlavě.

,,Kde se váš manžel poranil?" zeptal se James směrem k Lynn, jenže ta jen zavrtěla hlavou a posadila se na gauč. ,,Nevím nic, moc spolu nemluvíme. Nemůžu vám ani potvrdit, jestli byl v práci či ne, protože já se do jeho kariéry nepletu. Ale nenapadá mě, kde jinde by v té době mohl být."

Vyměnila jsem si s Jamesem krátký pohled a přistoupila k Lynn, abych se vedle ní posadila. ,,Potřebujeme s vámi něco probrat. Ale chceme se ujistit, že to zůstane jen mezi námi. Mohla byste se dostavit k nám na stanici?"

Nechápavě trhla rameny. ,,Proč to nemůžeme probrat tady?"

,,Jisté důvody by se našly," vložil se do toho James tichým hlasem a povzdechl si. ,,Až bude váš muž v práci, dejte nám vědět a domluvíme se."

,,Do práce by měl jít každou chvíli," řekla Lynn, načež se ze shora ozvalo otevření dveří a následné rychlé kroky. 

,,Kdy se mám stavit kvůli Melanie?" zeptal se Ian, aniž by nám věnoval pohled. 

,,To je v podstatě na vás. Jen to moc neodkládejte," řekla jsem a sledovala, jak sotva znatelně přikývl. Pak za sebou práskl dveřmi a nechal nás tam v praskavém tichu. 

,,Dobře, když je teď vás manžel pryč, nikam jezdit nemusíme. Tedy, pokud tu nemá nějaké odposlouchávací zařízení...?"

Lynn se na Jamese zamračila. ,,Odposlouchávací zařízení?"

,,No, máte tu kamery, tak není zas tak překvapivé, že mě to napadlo, nemyslíte?"

,,Je. Alarm a kamery jsem v takhle velkém domě normální věc. Ale odposlech tu opravdu není."

,,Dobře," řekla jsem a položila na stůl svou kabelku. ,,Můžu se tu ještě jednou porozhlédnout? Kolega si s vámi mezitím promluví."

,,Ano, poslužte si," řekla Lynn unaveným hlasem a já se na ní lehce usmála. Pak jsem se od nich vzdálila a vyběhla schody nahoru, kde jsem se zastavila před prvními dveřmi. Vzala jsem za kliku, ale bylo zamčeno. Samozřejmě, že si svou pracovnu Newton zamykal, měl rád soukromí. To mi ale na klidu moc nepřidalo. 

Pustila jsem kliku a zašla za roh, kde byla místnost bez dveří. Uprostřed stál velký kulečník a zdi byly lemované hromadou knih umístěných v útlých knihovnách. Obešla jsem kulečník a vešla do další místnosti, do které bylo z té první vidět, jelikož byla také bez dveří. 

Zarazila jsem se hned na kraji, protože mi tu něco nehrálo, jenže jsem nedokázala tak docela určit, co to je. Přivádělo mě to k nepříčetnosti. Na pohled se tady totiž nezdálo nic vyloženě zvláštního. Nikde nevisely žádné zbraně, nikde nebyl žádný rozbitý nábytek nebo něco podobného, a přesto jsem z toho prostoru nedokázala spustit pohled. Možná proto, že ta místnost byla, podlé mého názoru, určená k ničemu. Byla to jen menší plocha s pár dalšími knihovnami, jedním stolem v rohu, na kterém kromě malé lampičky nic nebylo, a naproti vydávalo bublavý zvuk osvícené akvárium plné malých mořských rybek, klaunů očkatých, kterým nikdo z nás, ať už jsme v jakémkoliv věku, neřekne jinak než Nemo.

Než jsem z místnosti odešla, ještě jsem se pořádně podívala vzhůru, aby mi něco neuniklo, ale ani na zdech jsem neobjevila nic, co by naznačovalo, že je něco špatně a že bych měla být ve střehu. Tedy, když nepočítám, že jsem měla nepříjemný pocit, jehož příčinu jsem nedokázala identifikovat.

Když jsem se vrátila zpátky do obývacího pokoje, měla Lynn obličej schovaný v dlaních a třásla se jí ramena. James jí něco potichu říkal. Byli jsme spolu domluveni, že Lynn pozveme na stanici, abychom se dozvěděl trochu víc o jejím vztahu s Ianem Newtonem a taky o jeho vztahu z dcerami. Za jiných okolností bych u toho rozhovoru byla, jenže teď jsem měla možnost nakouknout znovu do prostorů v tomhle domě a neodolala jsem. Ale vzhledem k tomu, že jsem na nic nového nepřišla, mě teď štvalo, že nevím, co z paní Newtonové vypadlo.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se a Lynn ke mně zvedla pohled. Patrně mě přes to množství slz ani neviděla. ,,Já... Nezlobte se, nevěděla jsem, že to může hrát nějakou roli."

,,Ale co?"

,,Samantha není Newtonovo biologická dcera," řekl James a já krátce přikývla. ,,Takže jste měla milence?"

,,Ne," řekla a hlas jí rázem zhrubl. ,,V době, kdy jsme se s Ianem pokoušeli o druhé dítě, pracovala jsem jako dobrovolnice v jednom ústavu pro neslyšící, který už dnes nefunguje. Ian byl zrovna v práci a nemohl pro mě přijet a já si nechala doma hotovost, takže jsem šla pěšky. Bylo něco po půlnoci..."

,,Někdo vás znásilnil."

Když přikývla, v zamyšlení jsem si skousla ret. ,,A vy jste mu o tom nikdy neřekla."

Lynn popotáhla a já se naklonila pro balík kapesníků, který ležel na stole. ,,Tady."

,,Děkuju. Já mu to řekla. Jenže teprve dva roky zpátky, kdy špatné svědomí vyhrálo nad rozumem a přesvědčením, že bych to už měla nechat být a od té doby to šlo z kopce. Začal být na Samanthu přísnější, do toho Melanie se svojí sexuální orientací...," řekla a zarazila se. ,,To jsem vám taky neřekla, že?"

,,Melanie se mnou mluvila a sama se mi přiznala," řekla jsem. ,,Když jsem tu onehdy byla, vzala mě na chvíli k sobě do pokoje a řekla, že si musí schovávat lesbické časopisy za nějaké historické knihy. Naznačovala, že váš manžel evidentně nechce přijmout, že je lesba. Akorát... si nejsem jistá, jestli mi netvrdila něco v tom smyslu, že-"

,,Že o její orientaci nevím?" zeptala se a navzdory evidentnímu zoufalství vyloudila nepatrný úsměv. ,,To je klidně možné. Ona se totiž v mnoha ohledech tvářila jako ta, která je nad věcí, ale byla lehce zmanipulovatelná. My všechny se necháme snadno zmanipulovat. Tedy, nechaly... A můj muž o tom ví. Dokonce si našel i milenku a donutil mě uvěřit, že zas o tolik nejde, když je mezi námi teď zlá krev. Jenže já tu zlou krev nespustila. Jen jsem k němu byla upřímná a on se s tím vyrovnal po svém."

,,Chápu."

Lynn se hlasitě vysmrkala a utřela si slzy. ,,Ale pokud věříte, že je to násilník, nedejbože zabiják, tak to pusťte rovnou z hlavy. Je to horká hlava, ale vrah to není."

,,To se dá opravdu těžko považovat ze relevantní, paní Newtonová, když jste sama přiznala, že jste zmanipulovatelná." 

Lynn pohlédla na mého kolegu. ,,V běžném chodu života, ale rozhodně mě nikdo nepřesvědčí, že není násilník, když budu vědět, že to není pravda. Holkám sice pár výchovných facek už dal, ale nikdy jsme nebyly vystaveni domácímu násilí."

,,To ale neznamená, že by nemohl uplatňovat násilí mimo prostory vaší domácnosti. Nechceme vás ještě víc znepokojovat, ale pochopte, že zavraždění vašich dcer naprosto spontánně odkazuje na muže z jejich okolí."

,,Nemluvě o tom šrámu na jeho ruce," dodala jsem. ,,Vy jste ho neviděla?"

,,Ne, neviděla."

,,Tak se na něj podívejte. Rozhodně k tomu nepřišel tak, že by nechtěně zavadil o nábytek."

Lynn neúprosně zavrtěla tou svou paličatou hlavou. ,,To nemůžete vědět."

,,A vy nemůžete vědět, že váš manžel není vrah," zakončil James a zvedl se na nohy. Bylo vidět, jak mu došla trpělivost. Také jsem se svedla a přehodila si kabelku přes rameno. ,,Už vás necháme. Jen buďte tak hodná a popožeňte ho kvůli té identifikaci."

**

Velké logo baru Triagle v nepravidelných intervalech problikávalo nad velkými vchodovými dveřmi z tmavého dřeva. Přesunula jsem svůj pohled na modrý trojúhelník. 

,,Jsme tu správně," řekl James a nechal mě vejít první.

Rozhodně jsme. 

Uvnitř to vypadalo jako klasický bar s nádechem retro stylu, který se mi odjakživa líbil. I tak tu ale převažovaly důvody, proč bych si sem na drink dobrovolně nezašla. Jeden z nich byl, že mi tento bar doporučila vražedkyně. 

Přešli jsme k vyvýšeným stoličkám a poručili si dva Jacky Danielse. Bylo by hodně zvláštní, kdybychom tu jen seděli a pročesávali očima okolí. 

Barman položil na pult dvě bezchybně vyleštěné sklenice a s profesionální obratností je naplnil do půlky. 

,,Kde je ten váš poker klub? Vzadu?" zeptal se James a barman s úsměvem přikývl. ,,Ano, ten je vzadu. Bohužel ho teď předěláváme, takže není dostupný."

,,Nevadí," řekla jsem a zvedla sklenici, abychom si s James přiťukli. ,,Dejte si s námi."

Ten pohledný blonďák nadzvedl obočí, ale poslechl mě. Sledovala jsem, jak vytáhl další skleničku a nalil do ní stejné množství whisky. Když jsme si přiťukli i s nim, a evidentně získali jeho sympatie, napadlo mě, že je dobrá chvíle začít z něj tahat pár informací.

,,Řekněte mi, máte tu nějaké pravidelné návštěvníky. Někoho, kdo je evidentně vášnivý hráč pokeru?"

Barman zafuněl. ,,Páni, těch je! Někteří chodí tak často, že mají podnikovou slevu na veškerý alkohol i občerstvení, ale těchto extrému už zas tolik není."

,,Hm. A nechodí sem náhodou někdo jménem Cameron?"

Muž za barem se zarazil a na chvíli odložil sklenici, aby si mohl v zamyšlení přiložit prsty na rty. ,,To... to nevím. Rozhodně sem nechodí nijak často, jestli vůbec, protože jinak bych ho znal. Je tu ale samozřejmě několik lidí, kteří sem sice chodí často, ale nic o nich nevím. Kdybyste mi třeba řekli jak vypadá, tak bych možná mohl pomoct, ale..."

,,To je v pořádku," řekla jsem a věnovala mu úsměv, jenže on si mě měřil velmi zamyšleným pohledem, který se vzápětí změnil na překvapený. ,,No jasně! Vždyť vy jste ta detektivka!"

Napila jsem se a odkašlala si. ,,Ano, to jsem. Tenley Williamsová, těší mě. Tohle je můj kolega, detektiv James Henry."

,,Těší mě," řekl James a podal si s barmanem ruku.

,,Já jsem Stephen," řekl mladík a v očích mu hrálo vzrušení. ,,Páni, to je paráda! Takže jste se mě na toho Camerona ptali kvůli vyšetřování?"

,,Ano, ale raději bych to nepovažoval za parádu, abychom vyloučili, že si o tom napíšete status na facebooku," řekl James hlasem, ve kterém bylo slyšet jasné varování.

,,Ne, to se nebojte, já budu mlčet! Spíš mě nenechává v klidu myšlenka, že do baru, kde pracuji, může chodit někdo, kdo má co dočinění s tím, co se teď venku děje."

,,Chápeme, ale i tak vás prosíme o diskrétnost," řekla jsem a sesunula se z barové židle. ,,Omluvte mě, pánové, hned se vrátím."

Když jsem zahlédla šipku ukazující cestu k toaletám, nenápadně jsem si pro sebe zavrtěla hlavou. Ten chlap tu evidentně nebyl žádnou známou tváří. Nebo možná byl známou tváří, ale nikdo se nezjišťoval po jeho jménu. Proč taky, že? Je to jen další host z mnoha. Navíc zrovna takový Cameron musí být velice nenápadný. 

Vstoupila jsem na dámy a rozhlédla se po třech záchodových kabinách. Ani jedna nebyla zamčená a dole nebyly vidět žádné boty, takže jsem usoudila, že jsem sama. Vlezla jsem do druhé zprava a rychle si stáhla kalhoty, abych se ujistila, že mám čisté spodní prádlo. Bylo nejspíš špatně, že už jsem ani neměla čas si jednou za osm hodin vyměnit tampon. 

Odkašlala jsem si, protože mě v krku dráždil alkohol a sehnula se ke kabelce, abych našla, co jsem potřebovala. Když jsem si pak natáhla kalhoty, zůstala jsem bůhvíproč ještě chvíli sedět a dívala se na podlahu. Cítila jsem, že se potřebuju vyspat. Málokdy jsem si připouštěla únavu. Přesněji řečeno jsem si málokdy připouštěla, že jsem člověk, který má své přirozené potřeby, ale teď to nějak nešlo potlačit. Sklonila jsem hlavu ke kolenům a s pevně semknutými víčky tiše zívla. Když jsem se pak narovnala a chtěla se zvednout, můj pohled spočinul na špičkách černých bot, které se nacházely kolmo od mé kabinky. I tak jsem na ně viděla dobře. A rozhodně nepatřily ženě. Když se osoba za dveřmi pohnula a přesunula se do kabinky vedle té mé, zadržela jsem dech. Uslyšela jsem rozepnutí zipu a pořád se nedokázala hnout ani nadechnout. Až když se ozvalo spláchnutí a poté zaklapnutí těžkých dveří, pustila jsem zadržovaný vzduch z plic a konečně vyšla ven. 

Taky jsem už byla párkrát na pánech, protože dámské záchody byly všechny obsazené a musela jsem uznat, že v baru zrovna převládala mužská společnost, takže by na tom za jiných okolností nebylo nic zvláštního, jenže ono bylo. 

V rychlosti jsem si umyla ruce, vysušila si je dvěma hrubými ubrousky a vlezla zpátky do kabiny, jenže tentokrát do té druhé. Nic se mi tu nejevilo zvláštní, ale moje intuice mě nenechala na pokoji. 

Zavrtěla jsem hlavou a naklonila se nad záchodovou mísu, načež jsem odkryla víko nádrže. V tu chvíli mnou projel tak nepříjemný pocit, až jsem sebou prudce trhla a narazila do dveří za sebou, které jsem nezamkla, takže jsem klopýtla a zastavil mě až pult s umyvadly, o který jsem se samozřejmě pěkně praštila. 

Roztřesenou rukou jsem vytáhla mobil a zavolala Jamesovi.

,,Ano?" ozvalo se po druhém zazvonění. Jeho hlas byl vyrovnaný, ale muselo mu být jasné, že se něco děje. Proč bych mu volala, když jsem od něj byla na vzdálenost pár metrů.

,,Potřebuju, abys přišel na dámy a po cestě se rozhlédl, jestli nějaký z přítomných chlapů na sobě nemá černé podzimní boty, které trochu připomínají polobotky."

,,Dobře."

Ukončila jsem hovor a hodila si kabelku přes rameno. Když se ani ne půlminuty nato objevil James, div jsem se leknutím zase o něco nepraštila.

,,Tak co je?" zašeptal a já ho dotáhla do kabinky, kterou jsem za námi zajistila zámkem. 

,,Ach tak," řekl a vytáhl mokrý sáček, který byl položený na vrchu nádrže. Pak si ho přidržel nataženými pažemi před očima a čekal, až vytáhnu z kabelky desky s fotkami tyrkysové škrabošky. Když se tak stalo, znovu jsem se zhluboka nadechla. 

,,Je identická."

,,Ano, je," přitakala jsem a zase desky schovala. ,,Dal ji sem teď. Šel se do téhle kabinky vyčůrat, když já byla v té vedlejší. Dělila mě od něj jen... tahle posraná zeď!"

,,Ale no tak, nepoškozuj veřejný majetek," napomenul mě a vytáhl škrabošku ze sáčku ven. ,,Na, dej si ji do kabelky."

S nervy v kýblu jsem uposlechla a odemkla dveře, protože se mě začala zmocňoval klaustrofobie.

,,Tenley?"

,,Co?"

,,Koukej."

Otočila jsem se a přešla zpátky ke kabince, abych přidržela dveře. Když jsem si s pocitem naprosté absurdity přečetla text, který se nacházel na vnitřní straně víka od nádrže, stiskla jsem roh dveří takovou silou, že se div nezmáčkly jako papír. ,,Já tomu opravdu nerozumím. Byl tu chvíli, nemohl stihnout nechat mi vzkaz a... ani jsem neslyšela, že by se hrabal v nádrži."

,,Ani šustění toho sáčku, předpokládám."

Jen jsem otupěle zavrtěla hlavou a James zkroutil obličej do sarkastického úsměvu. ,,No, myslím, že si tu ještě v následujících dnech pár drinků dáme."