Tenley

Chytila jsem Davida za ruku a věnovala mu povzbudivý úsměv. Už vypadal mnohem víc jako on, ale i tak mi bylo jasné, že se ani zdaleka necítí ve své kůži. ,,Tak povídejte, co všechno jsem promeškal?"

James se posadil do křesla v rohu, zatímco já seděla přímo na posteli, protože jsem tak nějak intuitivně tušila, že přesně tohle si David přeje.

,,Je tu spoustu věcí... Ani nevím, kde začít," řekla jsem a James mi téměř skočil do řeči. Včera jsme zašli do školy a dozvěděli se, že měla Samantha psychologa, se kterým se tajně scházela."

David zadumaně přikývl. ,,To je ale dobré, ne? Mohl by být zásadní osobou v celém tomhle procesu."

,,Jenže ono to není tak jednoduché," řekla jsem tiše, a když se mě David zeptal proč, v klidu jsem mu to všechno vysvětlila. 

,,Proč jste za tím Johnnym nešli už včera?"

James si odfrkl. ,,Protože náš zodpovědný šéf, pro kterého je práce přece vždycky na prvním místě, si usmyslel, že chce být u výslechu toho chlapa přítomen, což ale včera nemohl, protože něco řešil s manželkou. Měl bych celkem jasnou představu, o co vlastně šlo."

Zavrtěla jsem hlavou a pohlédla na hodiny nad Davidovo postelí. Pomyslela jsem si, že bych při tom tikání neusnula ani na vteřinu. Pak mi ale došlo, že stejně nejsem zvyklá moc spát a musela jsem potlačit nespokojený úsměv. ,,Stejně mi nejde do hlavy, že Tobby svedl Thomasovu manželku a on to dokázal přejít bez... co já vím, třeba rány pěstí? Výbušný je na to dost."

David se sesunul po polštáři níž a krátce sykl. 

,,Nechceš, abych zavolala sestru?"

,,Ne, to je dobré. A co se týče Thomase, už jsem o tom přemýšlel. Jestli si někdo v téhle místnosti myslí, že on je vrah, tak mu to nezazlívám, ale zároveň si nemyslím, že je to pravda. A to, že postavil Tobbyho do čela týmu mohlo být naschvál."

Vzpomněla jsem si na nástěnku našich mrtvých kolegů, kteří zemřeli pod rukama vrahů, jejich kompliců nebo třeba jen zmanipulované veřejnosti, která byla samozřejmě zmanipulovaná díky novinářům a článkům v časopisech, jako je například E-news.

,,Jo, na tom něco je."

Pohlédla jsem na Jamese přes rameno, načež jsem se vrátila zpátky k našemu pacientovi. ,,Nemyslím si, že je Thomas vrah, ale dokázala bych uvěřit, že si na to třeba někoho najal. Ovšem jen do chvíle, než se se mnou vrah rozhodl navázat kontakt. Dělá to podle všeho opravdu jen jedna osoba a ta osoba není Thomas."

,,Ale to přece nevíš," ozval se James s jasným náznakem protestu v hlase. 

,,Náhodou vím. Nemohla jsem v noci spát a tak jsem si zajela na stanici, kde jsem prošla kamerové záznamy. V době, kdy se tohle stalo, byl Thomas vždycky v práci. Nemohl to být on."

,,Počkat, počkat! Jak ses dostala k záznamům ze stanice? To jsi ho někomu z ochranky vykou-"

,,Ne, to opravdu nebylo nutné, jen jsem si vyfotila kódy od míst, kam bez povolení sama nesmím."

,,Thomas nechal ležet desky na stole, předpokládám," řekl David slabým hlasem. Byl evidentně unavený.

,,Ano, přesně. Trvalo mi asi jen tři minuty, než jsem zadala správný kód do toho jejich trezoru nebo co to vlastně je."

,,Akorát budeš mít u Thomase další problém. Pokud tě vyfotili novináři, co si Thomas asi pomyslí? A jak je možné, že tě nikdo neviděl, když jsi vlezla k těm kamerám?"

,,Chlapi s ochranky neví, kdo má k těmhle věcem přístup. A řekla bych, že zrovna já nepatřím mezi osoby, které by u nás v práci vzbouzely jakékoliv podezření. Jsem přece andílek."

,,S ďáblem v těle," povzdechl si James a zvedl se, aby si mohl nalít trochu vody. Neuniklo mi, jak se David zatvářil. Začala jsem rychle mluvit, aby nevznikla ještě napjatější atmosféra. ,,Co se týče novinářů, nevím, proč by to mělo spustit nějaký rozruch. Stalo se mi to už nespočetněkrát, že jsem přijela do práce během noci."

James se zhluboka napil a znovu si dolil. ,,Co když si někdo z ochranky jen tak náhodou zmíní před Thomasem o tom, že si lezla, kam nemáš?"

Teď už jsem se musela zasmát. ,,Ruku na srdce, co mi tak může udělat? Vyhodit mě? Akorát by tím riskoval, že vrah začne zase řádit. Maximálně mi pohrozí, já mu slíbím, že už se to nestane a-"

,,A pak začneš opět porušovat pravidla, tak jak máš ve zvyku."

,,Nech ji. Kdybychom se měli řídit Thomasovým postupem, nikam bychom se nedostali. Tenley dělá jen to, co umí."

Vděčně jsem se na Davida usmála a došlo mi, že jsem ani na chvíli nepustila jeho ruku, a to přesto, že mám ve zvyku gestikulovat, když se snažím cokoliv vysvětlit či nějak obhájit.

James zafuněl, když se mu v kapse od kalhot rozezněl telefon. ,,Ano?"

Vyměnila jsem si s Davidem krátký pohled a pak už jen netrpělivě pozorovala Jamesovu měnící se mimiku. ,,Jistě."

,,Co je?" nadzvedla jsem obočí a James chvíli vypadal, že mrskne telefonem o podlahu. Pak ho ale zastrčil do kapsy a zhluboka se nadechl. ,,To byl Don."

,,A?"

,,Mohla by ses podívat, jestli se adresa Jasmine Hepburnové shoduje s adresou Johnnyho Derma?"

Svraštila jsem obočí a vytáhla blok, kde jsem měla poznamenané obě adresy. ,,Jo... Byla mi nějak povědomá."

,,Don a spol jsou na téhle adrese právě teď, i společně s Thomasem."

Zvedla jsem se z postele, pustila Davidovu zahřátou ruku a založila si paže na prsou. ,,On nás nechal čekat několik zbytečných hodin navíc, abychom se pak dozvěděli, že u toho výslechu ani nebudeme? To nemůže dělat, mám právo a povinnost si s tím chlapem promluvit!"

,,Jo, máš pravdu. A tobě sem zavoláme sestru, jsi bledý jako stěna."

David mávl ledabyle rukou. ,,To je normální, o nic nejde."

,,Ale jo, jen ať se na tebe koukne. My už teď půjdeme, okej?"

David jen přikývl a znovu sykl, takže se James natáhl a zmáčkl čudlík na přivolání sestry. 

,,Tak zatím," špitla jsem a on se nepatrně usmál. Když jsme vyšli na chodbu a James přivolal výtah, měla jsem divný pocit. ,,Co je?" 

 ,,Jeho byt je místem činu."

,,Cože?" vyhrkla jsme až moc hlasitě a James mě rychle postrčil do výtahu. Až když se rozjel, začal mluvit. ,,Johnny Derm byl nalezen před půlhodinou uškrcený ve svém bytě. Teď vyslýchají Jasmine, ale je to marné, protože ona ho podle všeho ani moc neznala. Bydlel o několik pater nad ní. Jiní vrahové skrývají stopy, jenže on zabíjí svědky, chápeš? Tohle je v hajzlu!"

Otevřela jsem pusu, ale nic ze mě nevyšlo. 

,,Hraje s námi hru, vysmívá se nám!" zakřičel, až mi z jeho řevu trnuly zuby. ,,Nech toho, jsme ve špitále, pro lásku boží!"

Dveře výtahu se otevřely a my oba vyšli ven ve stejnou chvíli, takže jsme do sebe drcli rameny. Když jsme se dostali do auta, čekala jsem, že hned vyjedeme, ale James tam jen seděl a zíral na klíče, které držel v ruce.

,,Proč nejdeš?"

Podíval se na mě a já poprvé za celou kariéru zahlédla v jeho očích naprosté zoufalství, ve kterém nebyla ani špetka jakékoliv další emoce. Třeba vzteku, který tak rád používal jako způsob, jak se popasovat s ostatními pocity. Teď byl jen zoufalý. ,,Je tu něco, co přehlížíme, Tenley. Něco zásadního."

,,Vím, co se mi snažíš říct."

,,Vážně?"

Ztuhle jsem přikývla a dívala se na lidi chodící po ulici. ,,Já se do minulosti nechci vracet. Ani za cenu, že by měl ten chlap vyvraždit celý Edinburg."

Nastalo dlouhé ticho, které bylo tak nepříjemné, že mě donutilo se na Jamese podívat. Teď se pro změnu tvářil zklamaně. ,,Tohle se ti nepodobá."

,,Tak ať," vydechla jsem a z hrdla se mi ozval zvuk podobající se psímu zavrčení. ,,Já se nehodlám pídit po své minulosti."

,,Dětský domov není od místa činu daleko... Tebe takhle souvislost nenapadla?"

Přikývla jsem. ,,Od chvíle, co jsi řekl, že je ten stařík mrtvý."

Nadzvedl obočí. ,,A? .... Tenley, součástí naší práce je vracet se do minulosti obětí. A ty víš, proč to říkám."

Žluč mi vyjela vzhůru, takže jsem rychle polkla, abych se nepozvracela. Pokud mezi mnou a vrahem bylo opravdu něco osobního, tak měl James pravdu a já skutečně byla jednou z obětí. A bohužel pro mě, ať už si se mnou hodlal hrát kdokoliv, tak mě znal a znal i pravidla téhle hry. A byl ve tmě. Já byla pod neustálým dohledem médií a netušila jsem, kam až můžu zajít, aby se to pro mě nestalo osudným.