Tenley

Seděla jsem na nepohodlné sedačce před pohotovostí a hleděla do specifického bodu na zdi. James mi seděl po boku a netrpělivě podupával nohou, aby potlačil šanci, že vzteky vyletí z kůže. 

Trochu jsem se ošila, když mě na rameni polechtala moucha a stáhla jsem si kabelku z ramene, protože mě už začínalo bolet. Měla jsem pocit, jako by ten vzkaz, jenž byl údajně od vraha, vážil nejméně kilo. 

,,Nechápu, co se to tu děje," řekl James po nekonečném tichu a já na něj pohlédla koutkem oka, načež jsem se vrátila k bodu na zdi, protože jsem si pod jeho pohledem připadala nahá. Bála jsem se, že bude zkoumat, co se skrývá pod tou mou rozpačitostí. Byl to docela koumák a já se obávala, že by se nespokojil s tím, že jsem jen vyděšená kvůli našemu příteli. 

,,Proč se ten parchant vrhne vždycky jen na toho, kdo vede vyšetřování?"

Zavrtěla jsem hlavou a lehce si protáhla krk. ,,Třeba to není takhle."

,,A jak jinak by to bylo, sakra?!"

Znovu jsem na něj pohlédla, tentokrát jsem se ani nesnažila předstírat, že mám v sobě ještě nějaký optimismus. ,,Přestaň na mě laskavě vrčet."

Dvakrát zamrkal. ,,Promiň. Jen jsem z toho nervozní. Zajímalo by mě, o co mu jde."

,,Mu?"

,,Jo... Nejspíš to opravdu bude chlap, ne? Nebo si myslíš, že by ženská dokázala takhle surově zmlátit chlapa?"

Rozhlédla jsem se po prázdné chodbě. ,,No... už jsme viděli, jak dokáže ženská zmlátit svou oběť. Tehdy to bylo ještě hroší. Navíc fakt, že je David naživu, může svědčit o tom, že tu někdo začíná ztrácet odvahu, protože si možná ukousl až moc velké sousto. A to by klidně mohlo sedět i na ženu," řekla jsem a v duchu na sebe zuřivě zakřičela, protože jsem díky tomu vzkazu moc dobře věděla, jakého pohlaví vrah je. 

,,Měli bychom hlavně počkat, až to tam pořádně prohledají. Ať už je to kdokoliv, mohl udělat chybu. To přece známe."

Přikývla jsem. ,,Jo. To je vlastně jediný důvod, proč jsem ještě neztratila naději. Pokud v tom bude pokračovat, jednou se musí v tom dokonalém plánu udělat trhlina."

,,Sériový vrah?"

Zamračila jsem se a znovu na něj pohlédla. ,,No a ne snad?"

,,Tahle osoba nezabíjí s plánem."

Trochu jsem se narovnala, protože mě to zaujalo. Dostala jsem se sice k vrahům mnohem blíž než James, ale on o nich i tak věděl víc. ,,Kam tím míříš? Že tu máme masového vraha?"

,,No, mně přijde, že jedná poněkud impulzivně. A to by taky spíš sedělo na chlapa. Stopy zranění na každém jednotlivém místě činu jsou podstatně jiné. Samantha byla uškrcena, Tobby zastřelen a David jenom zmlácen," řekl a rychle se nadechl, jak ho napadlo něco dalšího. ,,Možná tam byl s ním, když jsi mu přišla dát ty spisy. Mohla si ho vyrušila a..."

,,Jakože mi David teď vděčí za život?"

,,Je to dost možné."

Nezdálo si mi to dost možné. Ten chlap si našel čas, aby mi napsal vzkaz a přilepil ho na okno. Musel vědět, že tam přijdu a tím pádem slyšel, když se se mnou David domlouval. Nebo možná slyšel mě, jak se domlouvám s ním. Možná byl dokonce i u mě doma. Najednou jsem byla takhle malinká. 

,,Není ti nic?"

Rychle jsem zavrtěla hlavou. ,,Ne, ne."

,,Tenley."

,,Jsem v pořádku, jen..." V tu chvíli mi došlo, že tohle stejně neutajím. Pokud bych to chtěla utajit, mohla bych značně zkomplikovat celý tenhle už tak dost komplikovaný proces. Nemohla jsem si to nechat pro sebe. 

Pomalu jsem se rozhlédla kolem sebe a vytáhla z kabelky vzkaz. James si ho ode mě trochu zdrženlivě vzal a začal číst. S každým dalším slovem bylo vidět, jak se mu odkrvuje obličej. Pak se na mě podíval s adrenalinem v očích. ,,Tenley, on tě zná."

Frustrovaně jsem trhla rameny a rozhodila rukama do stran. ,,To je vyloučené! Vždyť já kromě vás v práci nikoho nemám..."

James ten vzkaz rychle přeložil a znovu se na mě podíval. ,,Proč by cizí člověk chtěl, abys vedla vyšetřování?"

Do očí se mi začaly hrnout slzy, ale včas jsem je potlačila, protože tohle by teď opravdu ničemu nepomohlo. ,,Přísahám, že nemám nejmenší tušení, kdo by to mohl být. Já... já..."

Z ordinace vyšel lékař a my byli v tu ránu na nohou. 

,,Jak na tom je?" zeptal se James a já jen tázavě nadzvedla obočí, protože jsem nemohla najít hlasivky. James mi zasadil pěkného brouka do hlavy.

,,Vyvázl s lehkým otřesem mozku a pár pohmožděninami. Měl kliku."

,,KLIKU?"

Drcla jsem do Jamese loktem a on si stiskl kořen nosu, takže jsem věděla, že se mermomocí snaží ovládnout.

,,Žádné drogy?" zeptala jsem se a doktor si krátce odkašlal. ,,Měl v sobě nejméně dva prášky na spaní, což je vzhledem k jeho váze nadměrné množství.  Budeme ho muset udržet vzhůru a pokud nám v tom prášky budou bránit, vypumpujeme mu je z žaludku."

,,Prima," povzdechl si James a doktor se na něj triumfálně zahleděl. ,,PRIMA?"

Chlapi jsou vesměs stejní. 

Znovu jsem do Jamese strčila, když se zdálo, že každou chvíli předstoupí přímo před doktora a řekne mu něco velmi milého a slušného. 

,,Děkujeme, pane doktore. Můžu se spolehnout, že nás budete o jeho stavu informovat?" zeptala jsem se a dala mu svou pracovní vizitku, které jsem se ještě nestihla zbavit (díkybohu). 

,,Jistě, můžete."

**

Thomas zíral na kus rozloženého papíru, který před něj James položil. Nevěděla jsem, co se mu honí v hlavě, ale zato jsem si byla moc dobře vědoma, co se honí v hlavě mně. Pořád jsem přemýšlela, jestli bych opravdu mohla zabránit dalším vraždám, kdybych případ Samanthy Newtonové vyšetřovala já. 

Proč na tom ten chlap trvá?

,,No," ozval se najednou Thomas. ,,tohle vypadá na velký zvrat."

,,Měl byste ji přijmout zpátky. To s Davidem byla možná jen výstraha, že to vrah myslí vážně, ale taky ho jen nemusel stihnout dodělat, protože se v domě objevila Tenley."

Thomas si nejdřív změřil jeho a pak spočinul pohledem na mně, kde už zůstal. Zdálo se, že usilovně přemýšlí. 

,,Pane, jestli bez váhání poslechnete rozkazy od Iana Newtona, ale budete váhat nad hrozbou od samotného vraha, tak-"

,,Dobře," přerušil ho Thomas až překvapivě klidným hlasem. ,,Dobře. Ale proč chce vás?"

,,No, to bych taky rád věděl," ozval se James a já na svého šéfa, u kterého jsem doufala, že už nikdy mým šéfem nebudete, zavrtěla hlavou. ,,Já nevím. Opravdu nemám sebemenší tušení, kdo by k tomu měl jakýkoliv důvod."

Pomalu přikývl a posadil se na na roh svého stolu. ,,Měli bychom vám zajistit ochranu. Možná je to jen nějaký magor, který vás chce bůhvíproč dostat. Třeba má něco společného s Avery Flemingovou a chce se za ni pomstít."

Stiskla jsem dlaně k sobě a pohlédla z okna. Pomáhalo mi to přemýšlet. ,,Jo, to je taky možnost. Onehdy jsme s Davidem řešili, jestli by smrt Tobbyho Silse nemohl mít na svědomí manžel jeho milenky. Teď už si to nemyslím, ale i tak bychom ho měli předvolat. Jen musíme zjistit, kdo to je."

,,Žádného manžela předvolávat nemusíme."

Vyměnili jsme si s Jamesem zmatené pohledy a oba ve stejnou chvíli řekli. ,,Prosím?"

Thomas se zkamenělou tváří obešel stůl a usadil se za něj, načež vyndal z horního šuplíku sáček s mobilem, jenž byl bezpečně uložený uvnitř. ,,Tohle je Tobbyho telefon. Vzal jsem si ho k sobě jako důkaz, protože jsem nechtěl, aby se někdo hrabal v jeho kontaktech."

,,Ale proč?" zamračil se James. ,,Kdybychom se dovolali jeho milence, mohli bychom se dostat k tomu chlapovi a-"

,,A skončili byste u mě."

Chvíli jsem jen zmateně mrkala, načež mi došlo, o co tady vlastně jde. ,,To vy jste ten manžel?"

Thomas po krátkém zaváhání přikývl. ,,A vzhledem k tomu, že by se mé jméno mohlo velmi snadno ocitnout na seznamu podezřelých osob, rád bych vás požádal o diskrétnost."

Zhloupl se mi žaludek. Ne že bych si myslela, že tím vrahem je Thomas, ale kdybych tvrdila, že mě to ani na těch blbých pár vteřin nenapadlo, lhala bych.