Tenley

Jakmile jsem se po posledních svých slovech přesvědčila, že Thomas je vyloženě imunní vůči všemu, co se mu snažím sdělit, běžela jsem k sobě do kanceláře a rozhodla se to s ním vyřídit hned. Takže když jsem o hodinu později vyšla ven z budovy a byla jsem oficiálně nezaměstnaná, připadala jsem si, jako bych byla pod vlivem nějakých drog.

Šla jsem domů pěšky a snažila se po celou dobu ignorovat vyzvánění telefonu. Věděla jsem moc dobře, že se po mně shání David s Jamesem, a taky právem, jelikož jsem jim původně slíbila, že se hned vrátím. Nebylo to tak, že bych si vymýšlela. Odejít ze zaměstnání bylo rozhodně to poslední, co jsem měla v plánu.

**

,,Řekni mi, že je to jen nějaký blbý vtip," řekl David a společně s Jamesem proklouzl do mého domu.

,,Kluci, jsem unavená."

,,To my taky, Tenley! Opravdu si myslíš, že tohle je vhodný čas na trucování?"

,,Tohle není trucování, tohle je prostě mé rozhodnutí a já mám na něj právo, takže mě laskavě nechte, abych si svůj život řídila po svém."

,,Tenley, no tak," povzdechl si David, a když jsem mu mlčky zamávala před očima hrnkem od kafe, přikývnul.

,,Mně dej taky," ozval se James. ,,Aspoň budu mít dostatek sil, abych tě mohl přetrhnout."

,,Chlape..."

,,Co je? Máš na to stejný názor jako já, tak se jí laskavě nezastávej, když se chová jako malý dítě!"

Zády k nim jsem se krátce usmála a položila před ně dva velké hrnky horké tekutiny. ,,Nepochybuji, že si poradíte i beze mě."

David se opatrně napil a pohlédl z okna. ,,Jenže o tom to není. Všichni víme, že doma přijdeš o rozum."

James se uchechtl. ,,Proč ten budoucí čas, prosím tě?"

,,Přestaň s tím."

,,Ne, to je v pohodě," vložila jsem se do toho. ,,Budu dělat dobrovolnictví. Nebo se zase vrátím ke psaní..."

,,Ach Bože, ty to slyšíš," vydechl James trhaně a David se zasmál. ,,To zní zvrhle, když zrovna ty mluvíš k Bohu."

,,Poslyšte, přestaňte. Přiznejme si, že můj odchod prolomil mnohé ledy. Thomas bude ochotnější, stejně tak Ian Newton. Navíc se už nebudu muset potýkat se všemi těmi dotazy od novinářů."

,,Jako kdyby ti to někdy vadilo," řekl James a odkašlal si.

,,Vadilo."

,,Tenley, už ses poprala s daleko horšími věcmi, tak proč teď utíkáš?"

,,Já nikam neutíkám," zaprotestovala jsem a zapřela se levým loktem o stůl. V tu chvíli se mi rukáv od velkého černého trička svezl po rameni. Chvíli trvalo, než mi došlo, že mi vykoukla jizva.

,,Už to nevypadá tak zle."

,,Vypadá to furt stejně," řekl James a David na něj zavrtěl hlavou. ,,Nechtěl by sis dát panáka jedu?"

Já bych jednoho prosila, proběhlo mi hlavou a nepohodlně jsem se ošila.

James si jen mlčky prohrábl vlasy a pak mě k mému nemalému překvapení chytil za ruku. ,,Tenley, neblbni. Kašli na to, co si o tobě Thomas a Ian Newton myslí. Upřímně, co se tak moc změnilo?"

,,Já nevím. Jen mám pocit, že potřebuju pauzu," řekla jsem a podívala se na Davida. ,,Dostaň toho, kdo zabil Samanthu Newtonovou. Až ten povyk utichne, zvážím svůj návrat."

David se nad tím zamyslel a pak přimhouřil oči. ,,Co když ti Thomas neumožní, aby ses vrátila?"

Dlaní jsem si zakryla jizvu a opatrně se nad ní podrbala. ,,V tom případě to tak má být."

James se trochu poklesle usmál. ,,Ještě dodej, že se všechno děje z nějakého důvodu."

,,Jenže to nejsou jen filozofické kecy. Ať už je ten vrah chlap nebo ženská, musí mít nějaký důvod, proč udělal to, co udělal."