~O 18 let později~

Percy:

Slyšel jsem klapnout dveře ale ignoroval jsem to. Jen jsem se zavrtal víc do peřin a snažil se usnou.

"Hele Percy víš že z tý postele jednou vylízt musíš!" Ozval se Nico.

Co bych vám o něm řekl? Nico je o rok mladší než já. Jeho otec Hádés je hlavní komorní a osobní komorník mího táty. Díky tomu je Nico jeden z mích panošů.Je o půl hlavy nižší než já, černé vlasy, tmavé oči.  Je to takové šídlo.

"Tak to abychom sehnali pár koní co ho z tama vytáhnou." zasmál se Grover.

Můj druhý panoš. Hnědé vlasy a oči, nechává si narůst kozí bradku. Jeho fotr Pan je zas hlavní zahradník. Táta si jeho "uměleckých" děl strašně váží. Grover po něm zdědil lásku k přírodě ale to je asi tak všechno. Vážnosti nemá ani kapku. Na posledním zasedání rady- Táta, Hádés, Pan a náš vychovatel Cheirón- které muselo být zrušeno, projel Grover sálou tancujíc na jelenu hlavní lovkyně Artémis.

Jo asi bych se měl taky představit. Můj celý tytul je "Jeho výsost princ Perseus Anthony Jackson Devnport, princ z Atlantis". Výte jaký je vopruz se podepisovat? Ale teť víc ke mně. Jsem vysoký kolem 185 cenťáků a mám havraní vlasy a mořsky zelené oči. Podle mě celkem slušnou postavu. Holky na mě celkem letí. S pár jsem i spal. Ale to můj otec vědět nemusí takžé pšššt, jo?

"Ale noták, já chci spát." Zamručel jsem.

"To mi taky!" Odpověděli dvojhlasně.

"Co kdybychom se prodnešek vyprdli na rozvrh?" Navrhl jsem.

"Já nevím Percy. Když nás minule chytli, museli jsme sedět tři dny v knihovně a navrch vydrhnout celý taneční sál." strachoval se Grover.

"Notak Grovre nebuď srab." Rýpal Nico.

"Fajn, co budem dělat?" Souhlasil nakonec.

"Pojedem  do města.  Mám sto chutí nasrat otce."  navrhl jsem.

"A jak?" Zeptal se Nico.

"Počkat..." Vyskočil jsem z postele a chvíli se přehravoval ve stole.

"Tady." Ukázal jsem jim malou lahvičku s průsvitnou tekutinou.

"Co máš v plánu Percy?" Zeptal se Grover.

"No, otec jede dnes na obhlídku řemeslníků. Nakonec se má stavit u pekaře na ochutnávku. A nevím jak se lidu bude líbit když bude jejich vládce ve tváři neonově růžoví s fialovými fleky a bude zvracet duhové zvratky."

"Percy ty si ďábelský génius."zasmál se Nico.

"Dem?" Ozval se Grover.

Rychle jsem na sebe hodil stejný černý oblek s pláštěm jaký měli i kluci.

Vylezli jsme co nejtišej z balkónu po révě do stájí  a osedlali koně. Celkem  ironie že máme všichni hřebce co?

Grover má tmavě hnědého Francouzského klusáka Foresiho, Nico tmavě šedého Lipicáka Darkyho a já černého Arabského plnokrevníka Blackjacka.

Když jsme dojeli k městu, zrovna troubili příchod krále.

"Rychle." Pohnal jsem kluky.

Koně jsme uvázali na kraji města. Všichni jsme si nasadili kápě a vylezli na střechu.

"Můžu?" zeptal jsem se když mi uvázali kolem pasu lano.

"Jo." Odpověděli dvouhlasně.

Neslyšně jsem se spustil ze střechy pekařství. Pekař  s někým zrovna mluvil takže si mě naštěstí nevšiml. Nakapal jsem pár kapek lektvaru do rozpracovaného těsta a dal klukům znamení nech mě vytáhnou.

"Dobrý?" Ptal se Nico.

"Jo hotovo." Všichni tři jsme si plácli.

"Pojďte mám takovou půl hoďku, kým to začne." Řekl jsem.

Vešli jsme na náměstí a tam se rozdělili.

Grover šel na trh se zeleninou. Co jinýho že? Ten kluk furt žere ovoce. S Nicem máme podezření že je ve skutečnosti kozel kterýho jeho otec proměnil kouzlem na člověka.

Nico šel do žertovních potřeb na nějáké potřeby pro další žertíky a já se vydal po náměstí.

Procházel jsem kolem obchodu s látkami, když z něj vyběhla dívka v kápi a vrazila do mě. Oba sme spadli na zem.

"Dávej pozor, idiote." Zavrčela na mě.

"Jak si mě to oslovila?!" Naštval jsem se.

"Slyšel si." Odpověděla a vstala ze země. I když jí spadla stejně jako mě kapuce pořád jsem jí nevyděl do tváře.

"Jak se opovažeješ se mnou takhle mluvit! Víš vůbec kdo jsem?"

Otočila se. Byla fakt nádherná. Měla bouřkově šedé oči a kolem tváře ní na záda spadaly vlny zlatých vlasů.

"Z naprostým kreténem který se neumí chovat?" Tahle holka mě vůbec neznala. A já myslel že mě znají všichni. Ale nasralo mě to.

"Buď ráda že tě nenechám zavřít, holčičko."

"A jak bys to udělal?"

"Výš co, na tohle nemám.čas." zavrčel jsem jsem si všiml že se otec blíží k pekařství. Otočil.jsem se na podpatku a odešel. Ještě jsem jí slyšel mumlat:

"Idiot."

To už jsem ale byl s klukama na střeše s dobrým výhledem na pekařství. U toho se zrovna ukázal otec.

Z té dálky jsme neslyšeli co říká ale po chvíli vzal do ruky pečivo.

"Teť aby to vyšlo." Zamumlal Nico.

A vyšlo to! Otec si kousl a přežvykovat. Najednou všichni vyjíkli. Jeho tvář nabrala neonově růžoví odstín a pomalu se na ní objevovali fialové fleky.

A pak.... Prásk! U královích nohou se roztékala louže duhovích zvratek.

Lidi si začali šeptat a pekař cosi koktal. Otec ho stopl a začal se rozhlížet kolem.

"Kluci měli bychom zmizet...

"Jo." Odpověděli dvouhlasně.

Hnali jsme se přes střechy ke koním a do zámku.

V rekordním čase jsme stihli dojet na hrad, ustájit koně, převlíct se, dostat se do knihovny a předstíra že čteme materiáli.

Akorát jsme to stihli chvíli po tom co jsme si sedli se přiřítil otec. Byl dost překvapený že tu jsme.

"Vy jste-vy jste...." začal.

"No co jsme? Se konečně vykoktej." Ozval jsem se.

"Jak to že tu jste?" Zahřměl.

"Promiňte pane ale proč bychom tu neměli být?" Hrál si na slušného Nico.

"Ale jen tak. Ve městě totiž někdo něco přimíchal pekaři do těsta a já pak zvracel duhové zvratky. Vy tři o tom asi nic nevíte, co?"

"Pane. Co to o nás máte za mínění?" Dělal Grover uraženého. Já s Nicem jsme měli co dělat aby jsme nevybuchli smíchy.

"Já vím že jste to byli vy tři! A nebojte, tohle vám jen tak neprojde!". Vyběhl ven ze dveří a mi jsme vybuchli smíchy.

                              *****
Anabeth:

"Anabeth!" Ozýval se po domě křik Drew.

Drew je dcera ženy pro kterou pracuji. Je to prsatá zelenooká zrzka co si myslí že jí patří celý svět. Nejraděj jen sedí před zrcadlem.

"Anabeth!" Ozvalo se znovu.

"Ano?" Vběhla jsem do salonku kde spolu s její matkou madam La' Cameron seděla.

"Přines mi čaj." Rozkázala si Drew.

"A pak ustel, vytři, vyper a nakrm zvířata.  A řekni kuchařce, že na oběd chci zvěřinu."rozkázala madam.

Je to protivná bohatá ženština. Je sice na svůj věk dost hezká ale protivná jak cosi.

"Jistě madam." A odešla jsem do kuchyně.

"Anabeth, zlatíčko co se děje? Zeptala se kuchařka paní Hestie.

"Madam a Drew si přejou čaj."

"Proč rovnou neřekneš že ti rozkázali aby si přinesla čaj?" Ozvala se Grace.

Je to kuchtička. Má černé vlasy a zelené oči. Je o rok mladší a má hodně sarkastický zmysl pro humor.

"Vtipné Grace..."

Ona se jen rozesmála.

"Tady to je." Podala mi Hestie tác s čajem.

Odnesla jsem jim čaj a pustila se do práce. Když jsem šla nakrmit zvěř, potkala jsem Juniper.

Je to zahradnice. Drobná dívka s hnědými vlasy těsně pod ramena a očima barví suchého mechu.

A co já? Jmenuji se Anabeth Chase. Celý život se o mě staral otec, matka zemřela při porodu. Táta ale onemocněl. Proto pracuji u madam La'Cameron. Abych ho uživila. Jsem šedooká blondýnka a mám asi 175 cm.

"Jsem hotová."oznámila jsem madam v salónku.

"Dobře. Ještě zajdi do města pro látky." Řekla lhostejné madam.

"Jistě." Vydala jsem se pryč.

"A Anabeth..." Ozvala se Drew. Otočila jsem se.

"Vezmi si kápy, aby se tě někdo nelekl."

Spolkla jsem jedevatou poznámku co jsem po ní chtěla hodit a odešla.

Ve městě jsem nakoupila látky a šla spět. Ale v tom jsem se s někým zrazila.

"Dávej pozor idiote." Zavrčela jsem.

"Jak si mě to oslovila?" Řekl naštvaně.

"Slyšel jsi."

"S kým si myslíš že mluvíš?"

"S naprostým kreténem který se neumí chovat?" Otočila jsem se.

Vypadal úžasně. Černé vlasy a mořsky zelené oči. Byl vysoký a vypracovaný.
Co je asi zač......

"Buď ráda že tě nenechám zavřít, holčičko.  Takže nafrněný syn nějakého bohatého kupce.

"A jak bys to udělal?" Zeptala jsem se posměšně.  Vypadalo to že chce pokračovat v hádce když se najednou ohlédl.

"Víš co, na tohle nemám čas. " Otočil se a odešel.

"Idiot." Zamumlala jsem.

Ahoj! Po delší době jsem spět. Dnes je to 1379 slov.

Tak doufám že se líbí.

Vaše Anabeth 😘