Vysvětlivka: (T/J) = Tvé jméno

Všichni seděli na židlích a před nimi na stole byl notebook, kde byl otevřen nový list v open officu. Ze začátku netušili, proč je sem Wynri zavolala, ale po té, co je seznámila se situací, ve které se zrovna nacházíš, tak chtěli nějak pomoci. Dát ti vědět, že někomu na tobě záleží.
"Tak, kdo začne?" prolomil ticho Steve. Nikdo se neměl k odpovědi, ale někdo musel začít psát, netrvalo to ani dlouho a Wade už měl notebook na klíně. Na všechny se zazubil, prokřupl si prsty a po té se zapřemýšlel. Jak vlastně měl začít? 

 Ahoj, Popelko!

          Víš, tyhle situace rozhodně nejsou příjemné a ani jednoduché. Většinou tě zaženou až na samotný pokraj tvých sil. Můžeš si přijít, že nikde není žádné východisko, o tom jsem se přesvědčil už mnohokrát, ale vždy můžeš udělat jednu věc -Vypnout se. Uvolni se, nech vše plynout okolo sebe, zregeneruj se, jak kdyby ti pomáhala má mutace! Naber nové síly a pak se pusť do nového boje. Lidi, škola, dokonce i práce -Všude je zlo, které se šíří, ale ty to zvládneš! Já ti věřím, jelikož máš za sebou už tolik, mnohem horších věcí! Nebo se snad pletu? No tak! Zazub se a uvědom si, co vše zvládáš! Je toho tolik a ani si to neuvědomuješ! Dokonce i ty maličkosti, kterým nepřiřazuješ velkou váhu. Vše se počítá a pokud zapojíš hlavu a vše sečteš, tak v každém dni bude minimálně jedna věc, co ti vykouzlí úsměv na tváři! Nestresuj se, jsi jedna z nejsilnějších osob, které znám a vím, že vše zvládneš, i když ti to teď nepřijde, tak za každým mrakem je nějaké Sluníčko! Měj jen tu trpělivost, výdrž a odhodlání vydržet. A já moc dobře vím, že to vydržíš, protože jsi bojovník, nebo se snad pletu ?  
-Wade 

S úsměvem, který vycházel z toho, jak hrdě se cítil, že tohle sepsal, předal přístroj Starkovi, který se výjimečně tvářil docela vážně, jelikož si dělal starosti. Moc dobře věděl, jaké potvory jsou stres, deprese dokonce i úzkost a nelíbilo se mu, že se s tím musel vypořádávat zrovna někdo, jako jsi ty. Nepřál ti to. Upřímně to nepřál nikomu. 

Nebudu to nijak protahovat, jelikož ostatní se chtějí taky podělit o jejich moudra -Jakoby to mohli sepsat lépe! Každý má občas období, kdy se mu vše hroutí, moc dobře to znám a je naprosto jedno, zda se to týká školy, rodiny, práce, přátelství... VŠE se to spraví. Jediné, co nesmíš dělat, je tlačit na pilu a očekávat, že vše klapne na poprvé. To by pak nebyl život, ale pohádka, že? Život je o učení, což znamená, že si nejednou vylámeš zuby při nepovedeném pokusu, ale to neznamená, že se necháš skolit. Naučíš se svojí lekci a jdeš dál. Mám pocit, že až zestárneš, tak možná dojdeš do bodu, kdy si uvědomíš, že vše, co víš, je vlastně minimum a stále je toho tolik, co můžeš objevit. Což je lehká ironie, jelikož celý život se ženeme za poznáním něčeho nového, úžasného a přitom si neuvědomujeme, že to nejúžasnější máme přímo u sebe. Někdo, dokonce i já, mám to štěstí, že ve svém životě mám někoho jako jsi ty. Uvědom si, zda ti ten běh za vědomostmi a úspěchy za všechen ten stres stojí. Ano, každý chce nějak uspět, to ti vůbec nezazlívám, spíše naopak tě podporuji, ale nemůžeš očekávat, že nucením a tlačením za své vlastní hranice něčeho dosáhneš. To můžeme akorát očekávat, že někde zkolabuješ. To je něco, co si doopravdy nepřeji a doufám, že po tom netoužíš ani ty. Odpočiň si a upusť páru, nebo se to všechno v tobě tak ošklivě nahromadí, že nebudeš vědět kam dál a vše vyjde napovrch. 
-Tony 
   Ps: Nějaké nápady na relaxaci mám, pokud máš zájem, tak neváhej a stav se ;)

Ještě několikrát si po sobě přečetl svůj odstavec, než jej s myšlenkou, že lépe to snad nenapíše, podal Bartonovi, který seděl na podlaze vedle Luckyho, který poklidně podřimoval kousek od lukostřelcovo nohou. Když se mu do rukou dostal notebook, tak si napřed přečetl předešlé odstavce. Nechtěl se opakovat, ale lehce jej zarazila Starkovo poznámka na konci. 
"Myslíš si, že je nejvhodnější tam připsat zrovna tohle?" zeptal se Tonyho, který na něj nechápavě pohlédl. 
"Zdá se, že podceňuješ magickou sílu thajské masáže." odpověděl naoko dotčeně. Clint pouze zavrtěl hlavou a zamyslel se, jak by vlastně svá slova měl zformulovat. 

Víš, upřímně netuším, čím si přesně procházíš, ale pokud to jsou rodinné potíže, tak ti na rovinu můžu říct, že to je jednou velkou, nepříjemnou kapitolou knihy všech problémů, ale dokonce i tohle se dá přejít! Moc dobře víme, že: "Rodina nekončí krví". Pokud se někdy budeš potřebovat vypovídat z toho všeho, neboj se, neváhej a někomu z té rozsáhlé rodiny napiš. I když nejsou pokrevní rodina, tak tě určitě rádi vyslechnou, stejně jako já. Je to naší povinností, stát při sobě a podporovat se, dokonce si i pomáhat, když je potřeba. Nikdy není pěkné, když naše krevní rodina nic z toho nezvládá, nebo jsme jí naprosto ukradení, ale musíš si pamatovat, že vždy je tady někdo, kdo si na tebe najde čas, vyslechne tě a pokusí se ti nějak pomoci, jediné, co musíš udělat, je, zeptat se. Vše, čím momentálně procházíš, je jen jedna velká, bojová zkouška, ze které vyjdeš jako vítěz. Stačí jen mít hlavu vysoko zdvyženou a nepřestávat bojovat, protože ty jsi někdo, na kom záleží a to nejen mě, ale dokonce i ostatním. Bojuj, klidně se i vybreč, to je naprosto v pořádku, i hrdinové někdy brečí, ale hlavně udělej vše, co je potřeba, aby ti bylo lépe -Tedy až na vraždu! Ta je stále, bohužel, protizákonná. Ty to vše zvládneš, jelikož tohle jsou pouze zkoušky, které ti jednou na tváři vykouzlí úsměv, protože jsi je pokořil/a. Pro mě i ostatní jsi tak důležitá osoba, že to skoro nejde říct slovy, takže se, prosím, drž. A pokud si někdy budeš potřebovat s někým promluvit, nebo si třeba zajít na panáka, tak se neboj a napiš. Já ani ostatní určitě nekoušeme a pokusíme se ti pomoci, jak jen bude v našich silách. 
-Clint 

Barton se hrdě zazubil na své dílo. Ještě chvíli jej skenoval pohledem, zda mu náhodou neujela nějaká chyba, i když mu bylo jasné, že stejně utekla, přeci nebyl chodící slovník, ale snažil se, aby to aspoň vypadalo čitelně. Pak se s notebookem natáhl směrem ke křeslu po jeho pravici, kde zadumaně seděl Strange, který od doby, co přišel, s nikým nepromluvil, pouze koukal před sebe a přemýšlel. Jakmile mu byl přístroj předán, dal se ihned do psaní. 

Zdravím, 

 Momentálně můžeš mít problémy, které ti přijdou vážně těžké, složité a nebo k nevydržení, takové jednou za čas má každý, ale to vše se zlepší, věř mi. Já si tím též prošel a koukni na mě teď! I když zřejmě nejsem nejlepším příkladem. Co se zde snažím říci je to, že ty to zvládneš až do konce, sic se ti to tak nemusí jevit. Máš okolo sebe milující rodinu, která tě dokáže podpořit, rozesmát a soucítit s tebou, takže se na ně bez jakéhokoliv zaváhání obrať. S radostí ti pomůžou, nebuď zatvrzelec jako já, jelikož to se nevyplácí. A pokud ti nepomůže rodina, tak máš stále pouta a vztahy, na které nesmíš zapomínat. To, že tě nedokáže ukonejšit tvá rodina, neznamená, že to nedokáže ta citová. Vždy je zde někdo, kdo ti zvládne pomoci, i když čelíš problémům, které se ti můžou zdát neřešitelné. Tak to měl každý, ale všechny problémy zmizí a ty budeš mít opětovanou možnost opět cítit štěstí. Věř mi, že pravé štěstí existuje, stačí sečkat a ono si tě najde, jen bojuj. 
- Stephen V. Strange

Strange po dlouhé pomlce, kterou si vyhradil na přečtení toho, co všichni sepsali, se otočil na blonďatého poloboha, který seděl na gauči vedle jeho bratra. Ani se nenamáhal zvednout a notebook nějak přenést, on jej prostě nechal dolevitovat až na blonďákovo klín a opětovně se navrátil k tichému rozmýšlení. Thor chvíli zmateně přemýšlel, jak ta věc funguje, ale po té, co mu Loki ze zoufalosti ukázal, jak se pracuje s klávesnicí, začal psát, i když se to podobalo psaní na telegrafu. 

Drahý pozemšťane, 

  Jediné, co potřebuješ je podpora a láska, a je jedno, zda rodičovská nebo ta přátelská. Každý potřebuje někoho, kdo tady pro něj bude i v nejtěžších hodinách. Musíš vstát a začít za to bojovat, protože pokud budeš sedět na prdeli, tak do zajisté ničeho nedocílíš. To, že se ve své situaci cítíš zoufale, smutně nebo na dně je v pořádku. To vše k tomu patří. Víš, že je naprosto v pořádku se z toho všeho vybrečet? Není to známka slabosti, i když někteří tvrdí opak. Je to těžké, já vím, ale jednou se dostaneš zpátky na vrchol a odhodíš veškerou mrtvou váhu, která tě stahovala dolů. Díky tomu se budeš moci vysmát ostatním, co tě táhli dolů. I přes ně to zvládneš, jelikož máš od nás všech podporu. 
-Thor

Loki, který celou dobu koukal svému nevlastnímu bratrovi přes rameno, si převzal přístroj a koukal na obrazovku. Nikdy nebyl nejpřívětivější osoba, i když věděl, jaké pocity v tobě jsou. Taky věděl, že to není nic příjemného, ale on sám ani nevěděl, jak začít. Všichni tady už vypsali snad všechno podstatné... 

Tyhle situace jsou peklo, nemám pravdu? Moc dobře vím, čím procházíš, ale pamatuj si, že tvůj život je pro tvé přátele jak milion diamantů. Jsi podstatný/á stejně jako ostatní, dokonce pro někoho jsi mnohem důležitější. Možná se cítíš opuštěně, jelikož nemáš přítele nebo přítelkyni, a ostatní chodí v párech a svojí lásku dávají najevo celému světu (Což je občas doopravdy otravné, smím-li podotknout). Ten správný čas přijde, nevynucuj si lásku, tak to nefunguje. Pokud tě doopravdy někdo bude milovat, dá ti to najevo. Někdy je jen lepší si vyčkat. 
Musíš trpět, být ve stresu nebo možná být i v depresi a já s tebou soucítím. Tohle vše znám. Znám i ten pocit, když tě zradí tvá vlastní rodina. Dokonce i to, že tě lidé nesnášejí . Ale věř mi, že nikdy nechceš skončit jako já. Neschovávej se za neprostupnou masku, kterou se snažíš odehnat lidi. Vůbec ti to nepomůže. Já si tu masku nasadil a stále nasazuji, což vede k tomu, že namísto toho, abych si nějak pomohl, vede to k tomu, že ubližuji a to nejen sobě, ale i mému okolí. Ale i přes to vše mám domněnku, že ti nejsmutnější lidi budou jednou ti nejšťastnější, protože získají to, co si přáli. Každý získá to, co si zaslouží a ty si zasloužíš jen to nejlepší. Ty uspěješ, věř mi a rozhodně se nezatěžuj budoucností. Žij v přítomnosti a zapomeň na minulost. Minulost tě pokouše, pokud jí budeš škádlit moc dlouhou dobu. Je jako pes zahnán do kouta, bude se bránit, tak jí nech na pokoji a uvidíš, že se ti uleví a možná se s ní naučíš i žít, protože jí stejně nemůžeš změnit. Musíš se s ní smířit. Pokud se to podaří, uleví se ti. Ano, je to těžké, já vím, ale věřím v tebe. Ty to zvládneš. Máš jenom jeden život, tak jej využij moudře a netrap se minulostí, tu stejně nikdy nezměníš. 
 A teď, pokud mě omluvíš, jdu se navrátit ke svému klasickému postoji. O tomhle ty ani já nebudeme mluvit, rozumíme si? 
-Loki 

Loki uvažoval, zda ti jeho slova vůbec nějak pomůžou, ale tak nějak ve skrytu duše doufal, že aspoň malí účinek budou mít. Steve, který byl jediný, kdo se ještě nijak nevyjádřil, si vzal notebook a pomalu si pročítal vše, co zatím ostatní sepsali. Upřímně si ani nebyl jist, co by měl připsat. 

Drahý/Drahá (T/J),

 všichni tady vypsali to nejdůležitější a já s nimi naprosto souhlasím. Ty můžeš mít vše, co si jen zamaneš. Děti, vnoučata, přátele... Cokoliv, ale je jedna věc, co musíš pro tohle vše udělat. Jen jednu jedinou věc. Zbourej ty obranné zdi, co máš vystavěné okolo sebe a jdi ven bez ochrany. Buď tím silným bojovníkem, jakým jsi doteď ve svém nitru. Nech toho bojovníka vyjít na povrch, ať jej můžou všichni vidět. Vím, že všichni zde opakujeme skoro to samé, ale vážně si přejeme, aby sis uvědomil/a, že máš srdce toho nejbojovnějšího lva, kterého si jen dokážu představit. Nenech si snižovat sebevědomí společností. Ty jsi krásná, lidská bytost, i když si to možná neuvědomuješ. Já to vidím a klidně ti to budu připomínat každý den, dokud to neuvidíš taky. Měj hlavu vztyčenou, ať všichni vědí, že jsi lepší jak oni. Každý má své problémy, ale ty se přes ně dostaneš a určitě nejen já ti s tím rád pomůžu. Máš nejenom mojí plnou důvěru, takže se neboj a klidně si s někým o tvých problémech promluv. Je naprosto jedno, na koho se obrátíš. Klidně i na nás, nebo Wynri, která nás o tom všem informovala. My všichni ti chceme pomoci, tak nám to dovol. 
-Steve

Když Steve dopsal, tak nastalo dlouhé ticho. Nikdo neměl to odhodlání ti to poslat. Netušili, jak na to budeš reagovat a zároveň se tě nechtěli nějak dotknout, ale na druhou stranu tě nechtěli nechat bojovat osamotě. 
"Chce ještě někdo něco připsat?" zeptal se Steve a pohledem přejel všechny shromážděné. V ten moment se otevřely dveře, do kterých vešla krátkovlasá černovláska, s vlasy nedbale sčísnutými do všemožných směrů. 
"Už jste to sepsali?" zeptala se jich s úsměvem. Stejně jako oni ti chtěla pomoci a dát ti najevo, že nejsi sám/sama a nikdy nebudeš. 
"Všechno hotovo, generále!" zasalutoval Wilson, který vyskočil na nohy a vypadal, že by rád něco dodal, ale i přesto mlčel, nějak se mu nechtělo ničit to 'kouzlo' okamžiku (Lépe řečeno, autorka mi nepovolila v této části narušovat čtvrtou stěnu! -DP) .
"Výborně, takže nebude vadit, když tam ještě něco dopíšu?" zeptala se černovláska a nasadila si brýle, aby lépe viděla na klávesnici. 
"Posluž si." řekl Steve, který měl stále na klíně notebook a podal jí ho. Wynri si sedla prostě na podlahu a rychle začala číst vše, co sepsali, pak se na chvíli zamyslela, než začala psát i ona sama. 

Ahoj, (T/J)!

Víš, vše, co zde již padlo, je pravda pravdoucí, ale nedávej si za vinu nic z toho, co se stalo. Nic se neděje náhodou a pokud chceš truchlit, tak do toho. Nevím, s čím se momentálně potýkáš, ale chci ti pomoci. Jakkoliv. Neboj se, klidně mi napiš, ráda si tě vyslechnu a budu tady pro tebe, kdykoliv mi budeš potřebovat. Vím, že se něco zdá jako neřešitelná situace, ale vždy je tady to řešení. Už jsem se o tom mnohokrát přesvědčila, tak se neboj. Já i ostatní ti chceme pomoci. Truchlíme nejenom tehdy, když nám zemře někdo blízký. Smutku propadáme, když nás opustí někdo, koho milujeme, když se nesplní naše naděje, když nás potká těžká nemoc. Nic nenapraví ztrátu dítěte nebo zradu někoho blízkého – to se dá jenom přežít. Čas nikdy nevrátíš, ale můžeš se naučit s tím vším žít. Obrať se na někoho, kdo ti plně rozumí, má tvojí plnou důvěru a zkus si s ním o tom všem, co tě trápí, promluvit. Uleví se ti. Hlavně si pamatuj, že nikdy nejsi sám/sama. I když tě všichni opustí, tak já tady budu na tebe čekat s otevřenou náručí a slibuji, že se pokusím ti pomoci, jak jenom bude v mých silách. Jsi úžasná, silná osoba a chci, aby sis to uvědomil/a. 
 -Wynri 

"Tak co říkáte, kdybychom to poslali?" zeptala se všech s úsměvem, zatímco si sundala brýle a zandala je zpátky do kapsy. Dostalo se jí několika souhlasných pokývnutí, což znamenalo jen jedno jediné -Bylo na čase ti dát oporu, kterou každý potřebuje.