Vysvětlivky: (T/J) = Tvé jméno
                            (T/P) = Tvé příjmení
                            (T/O/B) = Tvá oblíbená barva
                            (T/B/V) = Tvá barva vlasů
                            (T/D/V) = Tvá délka vlasů
                            (B/O) = Barva očí   
                            (T/O/P) = Tvůj oblíbený pie/koláč 
                            (T/O/K) = Tvé oblíbené kafe (Pokud nepijete kafe, šoupněte si tam čaj) 

Wade Wilson aka Gummy Bear Love 

https://youtu.be/LVDwipU1l8c

Rychle jsi vyskládal/a na pás pár posledních drobností z tvého košíku a čekal/a jsi, až budeš konečně na řadě. Už ses neskutečně těšil/a až se dostaneš domů, rychle se najíš a pak, konečně, se odměníš tím přesladkým spánkem, který si tak moc zasloužíš. Tvé myšlenky na spánek přerušil až moc známí hlas.
"Ahoj, Popelko." ozvalo se za tebou. Ani ses nemusel/a otáčet, abys věděl/a, komu tenhle upištěný hlas patří, ale stejně ses rozhodl/a to risknout. Možná existuje více lidí s tak otravným hlasem... Bohužel, přesvědčil/a ses, že ty zatím znáš jenom tuhle jednu. Za tebou stál Wilson, který na sobě výjimečně neměl svůj červený spandex, pouze šedou mikinu s kapucí přetaženou přes hlavu a tmavých riflích. V rukách objímal kbelík plný gumových medvídků, které s těžkým srdcem musel dát na pás.
"Zdravím, potřebujete něco, Wilsone?" zeptal/a jsi se, zatímco jsi se posunul/a ve frontě. Prodavač tě s nuceným úsměvem pozdravil, než začal markovat tvůj nákup, který si opětovně začal/a vkládat do košíku. Wade zavrtěl hlavou a široce se zazubil.
"Jen jsem si řekl, že bych mohl pozdravit!" na chvíli se odmlčel, zatímco tys doskládal/a svůj nákup a momentálně hledala v peněžence sumu na zaplacení. "Hlavně potom, co jsme si naposledy tak rozuměli." kdyby si byl jist, že na něj koukáš, tak by ti klidně věnoval jedno spiklenecké mrknutí, jenže tys byl/a až moc zaměstnán/a s čekáním na vrácení.
"Máte na mysli to, jak jsem po vás skoro hodil/a židli, když mi Barnes zabránil v tom, abych vás zaškrtil/a?" zeptal/a jsi se nezaujatě, zatímco pokladník párkrát zatěkal pohledem mezi tebou a Poolem, než ti konečně vrátil nazpět.
"Přesně to mám na mysli!" Kývl hlavou, zatímco mu na obličeji pohrával široký úsměv. Tys radši už nic neříkal/a a pomalu jsi se vydal/a na odchod.

Už si měl/a poskládán veškerý nákup v tašce a zrovna jsi vracel/a vozík, když se k tobě Wade opětovně připojil i s medvídky v náruči.
"Můžu vás doprovodit? Prosím? Chci si ještě s někým povídat!" zmučeně jsi zaskučel/a, ale bylo ti jasné, že se jej jen tak nezbavíš.
"Na světě jsou do zajisté stovky jiných lidí, tak proč zrovna já?" zeptal/a jsi se a pomalu se vydal/a cestou přes parkoviště. Wilson tě následoval jako štěně.
"Protože mi autor ovládá jako loutku." řekl a volnou rukou naznačil nějaké čachry machry. Tohle jsi radši nijak nekomentoval/a a pomalinku šel/šla dále. Wade zrovna na tebe něco pokřikl a, když jsi se otočil/a, aby jsi mu jasně řekl/a, že nepotřebuješ doprovod, tak do tebe vrazil plešatý muž v černém tričku s krátkým rukávem, které odhalovalo namakané ruce, zřejmě to mělo ukazovat nějakou nadřazenost. Nebyl/a sis jist/a. Vzato z jeho tupého výrazu sis jej skoro spletl/a s opicí.
"Čum, kam jdeš kreténe/ krávo." řekl tvým směrem, zatímco dorazil k jeho autu. Ty ses rozhodl/a to ignorovat a jít dál, ovšem tvůj doprovod to viděl jinak a šel v šlépějích. Muž měl už nastartované auto a chystal se odjet, když mu Wade, který stále jednou rukou objímal gumídky, zaklepal na okno. Plešatec protočil oči, chcípl motor a stáhl okénko.
"Co chceš?" zeptal se nevrle, zatímco si nandal černé sluneční brýle. Pravděpodobně jen kvůli tomu, aby vypadal jako ještě větší vymašťenec, než doteď.
"Omlouvám se, že Vás otravuji, ale tamto," pokývl volnou rukou k tobě. "je můj přítel/kamarádka a v jste ranil jeho křehkou duši." široce se zazubil. Ty, když jsi zaslechl/a, co to ten blbec mlel, tak jsi měl/a sto chutí schovat hlavu do dlaní, ale vzhledem k nákupu v tvé ruce, by to nebylo nejchytřejší, takže jsi pouze sledoval/a, jak dál tě Wilson hodlá na veřejnosti ztrapnit.
"Jestli nevypadneš, Kapitáne Ameriko, tak další věc, co raním, bude ten tvůj nechutnej ksicht." už se chystal vylézt z auta a potvrdit svojí výhrůžku, jenže Pool dveře auta přikopl a držel je svojí nohou. Zalovil v kapse od mikiny, ze které vytáhl svojí pistoli, kterou na muže namířil.
"Jen jsem Vám chtěl říct, že tohle se nedělá." když ti došlo, co má Wilson v plánu, tak si původně měl/a v plánu jít za ním a zastavit ho, ale nakonec ti došlo, že by to stejně nemělo cenu. Je to Deadpool, tomu se přeci nic nerozmlouvá. Takže si to ty, stejně jako zbytek lidí, pouze mlčky sledoval/a.
"Bohužel, já znám jen jeden způsob domlouvání a to je kulka do hlavy." nasadil co nejtemnější hlas, kterého byl schopen, ale efekt zkazilo to, že se hned na to široce usmál. Muž, myslíc si, že to byla pouze výhrůžka, zatočil klíčem v zapalování a už se chystal odjet, v tom mu zabránil výstřel z Wilsonovo pistole. Kulka se mu zavrtala do hlavy a způsobila výtrysk krve, který Pool ignoroval a s širokým úsměvem se vydal nazpátek k tobě.
"Takže, co říkáš, Popelko? Jsem tvůj princ v zářivé zbroji?" zeptal se tě, jakmile tě dohnal, jelikož s gumídky v náruči se mizerně běhá. Tys mu věnoval/a jeden pohled, než sis povzdechl/a.

"Uvědomuješ si, že tohle nebylo nutné?" zeptal/a jsi se, zatímco jste oba šli cestou k tobě domů.
"Tak to se pleteš! Nikdo nebude ubližovat mým přátelům." Chvíli jsi přemýšlel/a, zda namítnout, že ti ten muž nijak neublížil, nebo to, že s Wilsonem nejste přátelé, ale nakonec jsi to vše zahnal/a se zakroucením hlavy. Zbytek cesty se šlo v absolutním tichu, pokud pomineš poznámky svého doprovodu.
"Tady bydlím." řekl/a jsi po chvíli chůze a doufal/a, že Wade nebude trvat na návštěvě. Wilson vyjímečně mlčel a vypadal, že něco očekává. "Děkuji za doprovod, ale do svého bytu už trefím, takže se mějte, Wilsone." řekl/a jsi a otevřel/a dveře od vchodu.
"A pusa pro zachránce nebude?" zeptal se s širokým úsměvem a poklepal na svojí tvář. Ty ses zarazil/a a pohlédl/a na něj, zda si náhodou nedělá srandu. Vypadalo to, že Wade vyjímečně mluvil smrtelně vážně.
"Ehm..." pokusil/a sis vymyslet nějakou výmluvu, bohužel, výmluva s oparem by zde zřejmě neprošla. "Spokojil by se můj hrdina spíše s pozváním na zmrzlinu?" jakmile jsi tohle vyslovil/a, tak tvůj společník vydal nelidský zvuk, kterým se zřejmě snažil projevit své nadšení. Až když jsi za sebou zavřel/a dveře, tak ti došlo, že to Wade bral jako pozvání na rande...

Tony Stark aka Hangover

https://youtu.be/dLhFDYQHDQY

Tony nad tvojí otázkou několikrát zamrkal, zatímco tobě se na obličeji objevil vítězoslavný úsměv. 
"Že bych přišel/přišla na něco, co ani samotný Iron Man neví?" kdyby ses tak nemotal/a, tak by ses klidně poplácal/a po rameni, ovšem momentálně jsi měl/a dostatečnou práci s udržováním balancu, zatímco jsi se pomalu vydal/a stranou. Steve se zjevil po jeho boku s ustaraným výrazem ve tváři. 
"Neměli bychom ho/ji radši někam uložit, aby si něco neudělal/a?" zeptal se Starka, který akorát sledoval tvé pokusy o splynutí s davem. Tony nakonec pokývl hlavou a za doprovodu Kapitána se vydal na složitý úkol obsahující chycení dravé, přiopilé zvěře. 

Probudily tě nenechavé paprsky slunce, které se pomalu prodíraly přes záclony, ovšem to byl tvůj nejmenší problém. Hlava ti třeštila jako střep a po té, co si z donucení otevřel/a oči, ti došlo, že se nenacházíš u sebe doma. Tenhle strop rozhodně nebyl tvůj. Nevypadal vůbec jako strop z tvého malého bytu. Po chvíli doopravdy bolestného přemýšlení jsi se prudce posadil/a, jelikož ti došlo, kde se pravděpodobně nacházíš. Po tvém prudkém posazení jsi zaskučel/a a chytla se jednou rukou za hlavu. 
"Přísahám, že už nikdy nepiji..." zabrblal/a jsi. Vcelku se ti ulevilo, když jsi zjistil/a, že jsi stále oblečen/a, což znamenalo, že ses s nikým nevyspal/a, což bylo zřejmě jediné pozitivní zjištění. 
"Tohle pan Stark říká též, když má kocovinu." ozval se v pokoji mužský hlas s britským přízvukem. Zmateně jsi se rozhlédl/a, ale nikoho jsi neviděl/a, vzato na nočním stolku, hned vedle hodin, jsi nalezl/a svůj notýsek, kam sis měl/a zapisovat rozhovory ze včerejšího večera. 
"Ehmm...Kde jste?" zeptal/a jsi se a pomalu ti v hlavě běhaly scénáře ze SAW, co když má Stark nějakou obdobu?! 
"Všude a zároveň nikde." byla odpověď, kterou jsi dostal/a a  byla pravda, že zrovna teď se ti nechtělo přemýšlet nad nějakými hádankami. Opatrně jsi vylezl/a z postele, i když hlava se ti motala stále dost ošklivě a žaludek zrovna nejpříjemnější nebyl, a vydal/a jsi se k nočnímu stolku, odkud jsi vzal/a svůj zápisník. 
"Tak drobet jinak... Kdo jste?" zkusil/a jsi to znova, zatímco jsi otevřel/a první stránku notesu, aby ses vážně ujistil/a, že je tak čistej jak slovo boží. Ještě, než ti stihl tvůj neviditelný společník odpovědět, tak se dveře od pokoje otevřeli a dovnitř vešel Stark, tentokrát nebyl oblečen v společenském oblečení... Proč by taky měl, že ? Je to jeho dům a včerejší oslava již skončila. V ruce držel sklenku s nějakou tmavěmodrou, hustou tekutinou a když viděl, že jsi vzhůru a dokonce k tomu i na nohách, tak vypadal lehce překvapeně, ale i tak došel až k tobě a skleničku ti podal. Stále neotevřenej zápisník jsi odložil/a zpátky na stolek a lehce nedůvěřivě jsi koukl/a na tekutinu uvnitř. Upřímně, nevonělo to zrovna dvakrát příjemně.
"To je na kocovinu." řekl okamžitě, když si všiml tvého pohledu. "Vlastní recept." dodal. Upřímně, koho zrovna tohle překvapilo, že? 
"Děkuji...?" řekl/a jsi, lehce zaskočen/a tímto přístupem, on si překvapivě odpustil kdejakou poznámku a koukl směrem k tvému notesu. 
"Dovolil jsem si tam připsat odpověď na tvojí otázku." zazubil se, zatímco tys přičichl/a k té smrduté směsi. Měl/a jsi pocit, že tam cítíš někde vzdáleně i borůvky, ale i přesto to nedokázalo přebít tu nechutnou, zatuchlou vůni něčeho, co ses bál/a identifikovat. 
"Jakou otázku?" zeptal/a jsi se, nepamatujíc si na nic speciálního ze včerejška. Pouze na Bartona u baru, pár panáků a nějaké prapodivné útržky, které obsahovali twerkujícího lukostřelce... Jsou věci, které si za svůj život nikdy nechtěl/a vidět, tato se počítala mezi jednu z nich.
"Ta, co se týkala tučňáků." stále si držel ten prapodivnej úsměv a tobě stále nedocházelo, o čem mluví. "Neboj, mám to nahrané, stejně jako zbylé otázky." dodal a tobě se pomalu začínalo vybavovat, že tě on a ještě někdo, jehož jméno sis nemohl/a vybavit, ani kdyby ti hrozila smrt, vedli po schodech. 

"Co myslíte, jak vznikli jednorožci?" zeptal/a jsi se, zatímco jsi skoro spadl/a. Kapitán, který tě zachytil nijak neodpověděl, zatímco Tony se chvilkově zamyslel. 
"Víš, jednou bylo jedno dítě se zmrzlinou, zahlédlo poníka a chtělo se na něm svést, jenže omylem tomu zvířeti na hlavu shodilo tu zmrzlinu. Roztékající se zmrzlina se spojila s DNA poníka a za pár měsíců se narodilo hříbě s rohem, který když si pohladil/a, tak z něj tekla zmrzlina." Ty i Steve jste na něj zaraženě koukali, zatímco Tony se pouze široce zazubil a otevřel dveře do pokoje, kde tě po nějakém menší souboji dokonce i uložili do postele. Lépe řečeno ti namluvili, že budete hrát na schovávanou a během toho, cos pikal/a v sedě na posteli, jsi usnul/a. 

"Bože..." zamumlal/a jsi, při té vzpomínce a už ses chystal/a omlouvat, jenže Stark tě předběhl. 
"Stačí, když mi budeš říkat Tony, ale na tvé otázky, cos včera říkal/a, ti klidně odpovím." zazubil se, když viděl tvůj výraz, na kterém se zračila směsice překvapení a zmatku. "Takové otázky dostane člověk jednou za život."

Hawkeye aka Bad day 

https://youtu.be/mKWtYOswmyk

Od setkání s Bartonem již uběhla nějaká doba, a upřímně jsi na něj již skoro zapomněla, nicméně jednou večer se to zřejmě mělo změnit...

Clint opětovně koukl na lísteček, kam si narychlo naškrábal adresu, na kterou jej momentálně vezl taxík. Taxikář sice nevypadal dvakrát nadšeně, že má v autě muže s lukem a pravými šípy, ale za menší příplatek neměl problém jej vzít. Lukostřelci stále běhalo hlavou, proč jej takhle v noci Alex zavolal. Neviděli se několik měsíců, ani jednomu to nevadilo, tak proč se najednou jen tak z nenadání ozval? 
"Tak jsme tady." z přemýšlení jej vytrhl nevrlý hlas taxikáře, který otráveně přežvykoval. Barton mu podal peníze a se slovy: "To je dobrý" sáhl po svém luku s toulcem a vylezl ven. Větřík mu lehce pocuchal vlasy, zatímco on si měřil pohledem postarší ubytovnu. Zrovna dvakrát lákavě nevypadala. Omítka již byla na mnoha místech opadaná a ven prokukovaly obnažené cihly, některá okna byla bez skla, a Clint si myslel, že žil na mizerném místě... Pouze v jednom okně, které bylo až v posledním patře, se svítilo, ostatní zřejmě již spali nebo měli na práci jiné aktivity. Toulec s šípy si uvázal okolo pasu a s lukem v ruce se vydal k vchodovým dveřím, které byly značně zničeny. Majitel ubytovny se je zřejmě snažil opravit pomocí lepicí pásky a dřeva, což v konečném výsledku nebyl zrovna nejkrásnější pohled. Opatrně otevřel a modlil se, aby mu dveře nezůstaly v ruce. 

Uvnitř toho moc k vidění nebylo. Jediné, co by mohlo stát za zmínku bylo dřevěné schodiště, které bylo v mnohem lepším stavu, než celkový vzhled budovy venku. Před schodištěm se o holi opíral stařec, jakmile zaslechl klapnutí dveří, když se zavřeli, tak se otočil a věnoval Clintovi přátelský úsměv. 
"Jsem tak rád, že jsi sem přišel!" řekl nadšeně a pomalu se dobelhal až k blonďákovi. Když se přiblížil dostatečně blízko, mohl cítit, jak ze starce táhl alkohol. 
"Co se děje? Ze sentimentu jsi mi zřejmě nezavolal takhle pozdě, ne?" Alex zavrtěl hlavou a koukl směrem ke schodům, zrovna v tu chvíli se ozval zvuk tříštění skla a hlasitý dopad něčeho těžkého na zem. 
"Přesně kvůli tomuhle jsem tě zavolal! Takhle se tam nahoře hašteří už přes hodinu! Řvou na sebe a mlátí se vším, co najdou." 
"To je spíše práce pro policii." zavrtěl hlavou Clint a stařec na něj naštvaně koukl. 
"Moc dobře víš, co by se stalo, kdybych sem tu pakáž přitáhl, tak mi to tady zavřou!" Barton pouze skousl poznámku, že dříve či později se tohle místo zavře tak či onak. 
"Takže... Já jim mám zřejmě domluvit, aby toho nechali, potřásli si ručičkami a zaplatili škody, že?" zeptal se, zatímco se pomalu vydal ke schodům. 
"Stačí, když je od sebe odtrhneš a zabráníš tomu, aby se navzájem zabili." 

Vyšel až do posledního patra a mnohem více jasněji poznával štěkot psa a do toho mužský hlas, který se rozezníval po celém patře. 
"VÁŽNĚ SI MYSLÍŠ, ŽE KDYŽ SE ZAMKNEŠ V KOUPELNĚ, ŽE TI TO POMŮŽE?!" z poza dveří Clint zaslechl rány, jak se zřejmě muž snažil dostat do koupelny. "Moc dobře víš, že mi nedělá problém ty dveře vyrazit!" promluvil tentokrát o něco klidněji a jakmile tohle dořekl, tak Barton vykopl dveře. Celý pokoj byl jeden velký nepořádek. Knihovna naproti dveřím byla převržena, knihy se válely všude po podlaze, stejně jako psí granule, voda a jídlo s kusy rozbitého talíře, které spadlo z přetočeného stolu, který byl přelomen na dva kusy. Kousek od dveří, do kterých bušil vysoký, urostlý muž, byl gauč, na kterém byl kufr. Clint zrovna dvakrát nepřemýšlel, muže popadl za rameno a otočil jej svým směrem, ještě než mu stihlo dojít, co se vlastně stalo, tak se mu pokusil uštědřit takovou ránu, která by jej mohla aspoň částečně omráčit, bohužel, jeho soupeř pouze lehce zavrávoral, než mu ránu vrátil. Řekněme, že díky Clintovo výcviku (a Eldestu, jenž se válel na zemi z rozbité knihovny), během chvíle muž ležel na zemi. Pravděpodobně v bezvědomí. 
Teď zde ale byla další otázka. Jak je na tom osoba v koupelně. Nic, kromě štěkání psa se neozývalo. Přešel ke dveřím a pokusil ze zaklepat. Žádná odezva, pouze další štěkot psa.  
"Můžete, prosím, odemknout?" Clint zrovna nikdy nebyl někdo, kdo ovládal slova útěchy, ale aspoň se pokusil... Za to přeci nemohl nic dát, nebo snad ano? "Slibuji, že Vám nic neudělám." Bože, to zní, jak kdybych měl v plánu mu/jí rozbít hubu... Zaskučel v hlavě a chvíli čekal, zda se náhodou něco nestane. Když se chystal opětovně zaklepat, zaslechl otočení klíče v zámku a tak pouze čekal. Minutu čekal a dveře se neotevřely, takže sáhl po klice a pokusil se otevřít. 

Naproti dveřím stál muž/stála žena. Okolo oka se mu/jí dělal monokl a ze rtu mu/jí tekla krev. v roztřesené ruce držel/a žiletku, kterou mířil/a na Clinta, který okamžitě zvedl ruce do vzduchu, jakoby se vzdával. Za tebou se krčil corgi, který cenil zuby na nově příchozího. 
"Jste v pořádku?" zeptal se znova a tys pokývl/a hlavou, lehce snižujíc žiletku. Barton se chystal přistoupit k tobě, ale pár silných rukou jej zadržel a odhodil stranou. Clint, dokonce ani ty, jste si nebyli jisti, jak se zbytek seběhl, ovšem v jednu chvíli, kdy se mu podařilo vás dva od sebe odtrhnout, se na svého soupeře rozběhl a jistým nedopatřením oba dva propadli oknem. Barton, ještě než dopadl na zem, zaslechl ošklivé křupnutí, jak druhý muž dopadl na silnici. Pomalu se připravoval na stejný osud, ale to se nestalo, sic dopad bolel, ale cítil, jak se pod ním propadla kapota. Několik střepů z okna ho pravděpodobně pořezalo, jelikož cítil, jak mu po obličeji stéká krev. 

Zbytek večera jsi strávil/a v nemocnici, kde jsi čekal/a, jak moc vážná jsou Clintovo zranění. 

Doctor Strange aka Uhh... Strange Things? 

https://youtu.be/qi2uOOAKJjY

Chtěl/a jsi se dostat domů co nejdříve, takhle pozdě večer nebylo moudré se toulat venku. Rozhodně ne v téhle části Hell's Kitchen. Jak jsi pospíchal/a, tak jsi moc nedával/a pozor na cestu, což se ti i částečně vymstilo, jelikož když jsi zahýbal/a, tak jsi do někoho vrazil/a. 
"Moc se omlouvám. Nekoukal/a jsem na cestu." začal/a jsi, než ti došlo, do koho jsi vlastně vrazil/a. Byl to ten muž z knihovny. Strange? Tak se jmenoval, ne? Ona se na tebe pouze usmál a mávl rukou.
"V pořádku, nic se nestalo, (T/J)." lehce překvapeně jsi zamrkal/a. 
"Vy si mě pamatujete?" zeptal/a jsi se a on opětovně pokývl hlavou, což tě donutilo se lehce usmát. Úsměv ti vydržel pouze chvilkově, než ti došlo, kde se vlastně nacházíš a kolik je hodin. "Promiňte, ale už budu muset jít, mám to ještě docela daleko k sobě domů." chabě jsi se na něj usmál/a a už si se chtěl/a vydat dál. 
"Nechcete doprovodit?" zeptal se tě a tys souhlasil/a. Kdo by nesouhlasil s takovým doprovodem? 

Thor Odinson & Loki Laufeyson aka Sharing is Caring 

https://youtu.be/yaOjgm6GxVw

Thor i jeho nepříjemný společník na tebe čekali před krámem, jelikož blonďák odmítal odejít bez dodrženého slibu. Když jsi vyšel/a z krámu, tak Thor rázným krokem vyšel k tobě, zatímco druhý muž něco neustále brblal a nevypadal moc nadšeně. 

Cestou jste šli docela potichu, pokud pomineme to, že Thor neustále probíral druhy koláčů a stále se snažil zjistit, jaký je tvůj nejoblíbenější. Zrovna, když jsi mu po páté řekl/a, že to je (T/O/P), tak jste dorazili do parku, kde se blonďák usadil doprostřed lavičky, jeho tichý společník se usadil po levé straně a na tebe zbyla pravá, pokud jsi neměl/a v plánu sedět na zemi. Když ses usadil/a, tak Thor již rozbalil to úžasné jídlo, které tak spojovalo lidi, (i polobohy, ovšem o tom si prozatím neměl/a nejmenší ponětí) a začal jej krájet nožem, jenž se mu záhadně zjevil v rukou. Když bylo dílo dokonáno, tak vyňal svojí půlku a zbytek ti podal i s papírovou formou, ve který bylo jídlo uloženo. Už si mohl/a s klidem odejít, ale přišlo ti to lehce trapné, takže jsi ještě chvíli setrval/a na místě a lehce zaskočeně pozoroval/a, jak blonďák na pár kousnutí spořádal celý svůj díl. Když si tvého pohledu všiml, tak se na tebe široce usmál, jako dítě, které právě dostalo vytouženou hračku z hračkářství, a muž vedle něj akorát otráveně koukal před sebe. A upřímně, tebe doopravdy trávila jedna otázka, na kterou ti nešla do hlavy odpověď. Prostě ses musel/a zeptat. 

"Ehmm..." netušil/a jsi, jak začít. "Tak jak dlouho jste spolu?" Vyděšený výraz tmavovlasého ti okamžitě prozradil, že jsi zřejmě řekl/a pěknou kravinu. Blonďák se hrdelně zasmál a zavrtěl hlavou. 
"To je můj bratr, Loki." párkrát jsi zamrkal/a a změřila sis oba dva pohledy, zatímco Loki se rozhlížel po parku a lehce zděšeně se zatvářil, když viděl, jak k němu běžel labrador s nadšeným štěkotem a za psem běžel/a muž/žena. 
"Thore! STŮJ!" zakřičel/a přibíhající osoba a tvůj blonďatý společník se zatvářil dosti zmateně, na rozdíl od zvířete, které doběhlo až k tmavovlasému muži, který uvažoval, že by se možná mohl dát na útěk, ale bylo mu jasné, že by se moc daleko nedostal. Když majitel/ka psa doběhl/a, tak se zapřel/a o kolena a snažil/a se popadnout dech, zatímco jeho/její zvíře začalo čmuchat k tvé ruce, ve které jsi stále držel/a svojí část koláče. Pes se usadil před tebou a upřel na tebe svá velká kukadla, která jasně říkala, oč jejich majitel žádá. 
"Ty mi jednou způsobíš smrt, Thore." zaskučel/a nově příchozí a blonďák nechápavě koukl. 
"Pokud se nepletu, tak se ani neznáme, pane/paní." Muž/žena překvapeně zíral/a na Thora, jakoby viděl/a všechny svaté. 
"U Odinových vousů..." zamumlal/a, zatímco ty jsi se rozhodl/a podělit o část svého jídla s tím rozkošným tvorem, jenž seděl před tebou. Jeho majitel/ka byla zatím moc zabraná vznešeným úkolem, které obsahovalo získání selfie s oběma bratry naráz. Ovšem po té, co jeho/její fanboy/fangirl záchvat skončil a on/ona se uklidnil/a, tak nastala vcelku příjemná konverzace, která byla přerušena občasným útokem Thorovo chlupatého dvojníka na Lokiho. 

Steve Rogers aka Červený zachránce

https://youtu.be/H3MqmV47Lq8

Ty a Steve jste zašli napřed k tobě. Steve čekal venku, zatímco ty ses rychle převlíkl/a, po té, co jsi opětovně vyšel/vyšla ven, jste se pomalu vydali směrem ke kavárně, která pro tebe byla jako druhý domov, ovšem to on nemohl tušit. Celou cestu jste strávili povídáním a vcelku tě překvapilo, jak milí byl. Vždy sis spíše myslel/a, že je to jen přetvářka pro lidi, aby si udržel svojí tvář lidumila, i když si jej znal/a pouze pár minut. Stále to mohla být přetvářka, i když ti to k němu zrovna moc nepasovalo. 
Otevřel dveře a nechal tě vstoupit. U pultu stál postarší muž, jehož prořídlé šedivé vlasy byly sčíslé dozadu, okolo krku měl zástěru, která zakrývala bílé triko a část džín. Na tváři se mu objevil široký úsměv, jakmile tě zahlédl a úsměv se rozšířil ještě více, když zahlédl, že máš doprovod. Usadili jste se u jednoho stolu a čekali, než k vám Jason, jak se muž jmenoval, dorazí. Vaše debata nyní utichla a jediné, co bylo slyšitelné bylo vrčení větráku a tikot hodin, které ti visely kousek od hlavy. Dokonce jsi mohl/a tlumeně slyšet i rádio. Když k vám muž dorazil, tak mu na tváři stále hrál široký úsměv, který byl projevem neskrývané radosti. 
"Tak co to bude?" zeptal se a pohledem si změřil Steva, který vypadal lehce nesvůj, jak se na něj muž takhle zvídavě díval. 
" (T/O/K)." řekl/a jsi a v duchu plně soucítila se svým doprovodem a lehce se obával/a, aby se Jason nezačal vyptávat, jak dlouho jste spolu. Před pár lety se ti něco obdobného stalo, když tě jeden spolužák pozval ven. Řekněme, že to trapné ticho bylo vcelku jasnou odpovědí na otázku starého muže. 
"Espresso." řekl Steve, kterého velice zaujal papírový ubrousek na stole a tak raději celou dobu pozoroval jej než muže, který se široce zazubil, kývl hlavou a odešel. Když Jason zmizel ve dveřích, které vedly do části pro personál, tak opětovně nastalo ticho, během kterého jste ani jeden netušili, jak započít debatu. Řekněme, že osud je vážně nevyzpytatelný, jelikož dveře se opětovně s cinknutím otevřeli a dovnitř vešel muž v červeném spandexu. Na zádech mu visely dvě katany a jakmile zahlédl Steva, tak se pod maskou zazubil a během chvíle už seděl s vámi u stolu.
"Kapitáne!" zahlaholil nadšeně. "Doopravdy vááážně jsem netušil, že tady budete a k tomu ještě s doprovodem." mrkl tvým směrem. 
"Potřebuješ něco, Wade?" zeptal se Rogers nevyveden z míry. Nebo to aspoň na sobě nenechával znát. Na rozdíl od tebe, jelikož tento upištěný mužík v červené byl doopravdy zvláštní výjev. 
"Já nic nepotřebuji!" ležérně hodil nohy na stůl a zhoupl sena židli. "Ale autorka si nebyla schopná poradit, tak sem šoupla prvního chudáka, co našla." Steve si pouze povzdechl, zatímco tobě stále lehce nedocházelo, co se děje. Zrovna v tu chvíli se vrátil i Jason s dvěma šálky kafe, které jste si objednali. Jakmile viděl Wadeovo nohy na stole, tak se zarazil a chvíli koukal na novej přírůstek. "I když mi lehce mrzí, že mi ničíš shipy, Stevie." pokračoval Wilson. 
"Koukej dát ty nohy na zem, nebo tě vyrazím jako naposledy." Wade se otočil a chvíli na něj koukal.
"Hlavně, aby ti nepraskal žilka, dědo." zazubil se, ale nohy přesto sundal a Jason před vás dva položil hrníčky. 
"Pro tebe nejsem žádnej děda." odsekl stařec a pomalu se zase vydal k pultu, Wade vyskočil na nohy a šel za ním. 
"Ale děda na mě taky bral koště, stejně jako ty minulej tejden!" namítl a Steve si povzdechl, tušíc, že Poola bude muset vyprovodit sám. Zvedl se z židle a vydal se za ním, ale vskutku jej překvapilo, že Wade se na něj otočil a se slovy: "Už mizím, Kápo, úkol jsem splnil." zmizel v modrém záblesku. 
"Moc se za něj omlouvám." řekl Rogers směrem k Jasonovi, který pouze mávl rukou na znamení, že to ani nestojí na řeč, a pak si sedl na své místo, které bylo na proti tobě.

Zbytek dopoledne jste proseděli v kavárně, která se pomalu zaplňovala lidmi. Sic nějakou dobu trvalo, než jsi Steva rozpovídal/a, ale jakmile se ti to podařilo, tak to bylo asi to nejpříjemnější dopoledne, jaké jsi za poslední dobu zažil/a. 

Well... Máme tady druhou část a já upřímně netuším, co říct, než že se omlouvám. Omlouvám se, pokud Vám tahle část přijde nějak divná, že je tady nedodržené chování postav *kašel* Stark *Kašel* a že něco vám může přijít uspěchané *kašel* Strange *Kašel*. Upřímně mám pocit, že při psaní této části mi odumřel poslední zbytek mého ukecaného ducha, jelikož občas jsem tady trpěla migrénami, jak to sakra dopsat. To víte, Stark, Strange a Steve jsou prokletá eska! Dělají mi největší problémy... Ale já si tu nehodlám stěžovat, pouze Vás chci informovat, že možná tuhle část ještě někdy v budoucnu, až se můj ukecaný duch navrátí, upravím, aby to všechno bylo čtivější. Děkuji za pozornost, za Vaší trpělivost i za to, že jste vůbec schopní tohle číst! 
PS: Pokud máte nápady, čeho by se mohly další preference týkat, tak se klidně ozvěte, může to být cokoliv. Od donucení dívání se po anime až po balící hlášky! Fantazii se meze nekladou!