Bar. Pohostinský nebo zábavní podnik, využívaný zpravidla po setmění.

Není žádným překvapením, že v barech tráví večery - a noci - mnoho lidí. Mladí, staří, chudí i bohatí, zkrátka zajímavá a prazvláštní směs obyvatelstva.

Ale buďme upřímní; génius, miliardář, playboy a filantrop v jednom, a sedící na barové židli s hlavou v dlaních? To není úplně učebnicový příklad klubového vymetače.

Tony tam ten večer skutečně seděl. Po několika panácích skotský whiskey propadl myšlenkám, které obvykle udržoval v nejtemnějším koutku hlavy, myšlenkám, které mu nedaly spát.

Chybělo tak málo, a celý Manhattan by byl srovnán se zemí. Ukázalo se, jak zoufale slabé lidstvo je. Co se stane příště, pokud se nějaká jiná rasa rozhodne poctít Zemi další milou návštěvou? Bude zemská obrana stačit, budou Avengers stačit? A co se stane, pokud ne?

Najednou Tony ucítil upřený pohled jakéhosi muže: "Neříkejte mi, že mě našli i tady. Ti novináři, to je úplně jiná sebranka," uvažoval, zatímco si stahoval kapucu více do obličeje.

Po chvilce se jeho zmatené obavy staly realitou - pozorovatel opustil svou stálou pozici a kolébavě se rozešel k němu. A nebo šel úplně rovně, ale Tonymu se kolébalo vidění.

"Co chcete? Autogramy nedávám, rozhovory neposkytuju, peníze nepůjčuju a rozhodně zakazuju jakékoli focení a dokumentování," huhlal Stark, když od něj byl cizinec už jen pár kroků daleko.
"Omlouvám se, že vás mé chování uvedlo do rozpaků. Kdepak, nejsem kdejaký reportér, chtěl jsem vám jen říct, že vaše rysy považuji za více než pohledné," ušklíbl se příchozí a pohodil světlými vlasy.

"To mi Pepper řekla taky, a dokonce nebyla jediná. Ale od vás to zní líp - a já přitom myslím, že až na výjimku nejsem gay, ovšem nejsem ve stavu, kdy bych vám to mohl říct stoprocentně," smál se Tony a vstal ze své židle. Smutek byl pryč, nahradilo ho přehnané veselí.

To víte, kouzla alkoholu.

"Zdá se mi, že pokud tu budete stát ještě o chvíli déle, tak spadnete, a silně pochybuji, že v sobě najdete sílu se zvednou a dopravit do svého sídla pomocí vlastních nohou. Pokud chcete, rád vás doprovodím domů - stejně nemám co dělat v tuto ponurou noc," navrhl ne-novinář galantně, s jiskrami v očích a polo-šíleným úsměvem.

"Když vám řeknu adresu, tak nezavoláte média, že ne? Rádi o mne píšou, jsem zajímavá osoba minimálně z devadesáti devíti procent," chlubil se Stark a máchal kolem sebe rukama, až si shodil sluneční brýle.

Cizinec se pro ně sehnul, přistoupil k Tonymu a dlouze se mu zadíval do očí.

Hnědé.

Ale tak zajímavě hnědé, snad jako by ten odstín obsahoval všechny části galaxie. Přímo kouzelné. Světlé i tmavé zároveň; uklidňující, plné rozličných pocitů. Říct o nich něco tak povrchního, jako je 'čokoládové' nebo 'karamelové', to by byl hřích. Tahle barva byla nebe, ráj a vlastně úplně každý nedosažitelný sen. Pojem nadřazený slovu perfektní. Naprosto nefalšovaná, čirá dokonalost. Ba doko-

"Dáte mi ty brejle, nebo mi plánujete dál zírat do obličeje? Ne, že by mi to nelichotilo, vypadáte až příliš dobře, ale slíbil jsem, že už s úletama přestanu," objasnil miliardář situaci a zase se hlasitě rozesmál.

Cizinec k němu naopak přistoupil ještě blíž, až cítil, jak Tony zatajil dech. Povytáhl jedno obočí, zakřenil se - a nasadil Iron Manovy brýle zpátky na Iron Mana.

"Půjdeme?" nadhodil.

"Souhlasím, ale nohy jsou zřejmě opačného názoru," vydedukoval Stark, "a taky musím zaplatit. Jinak mě najdou."

Světlovlasý muž pobaveně zakroutil hlavou, položil na barový pult několik bankovek a podepřel Tonyho.

Jakmile společně opustili přeplněnou místnost, cizinec se zastavil: "Budete mi muset dát tu adresu. Umím všechny možné věci, ale čtení myšlenek do tohoto výčtu zatím nepatří."

"Já si nepamatuju, kde bydlím," zarazil se Iron Man.

To víte, další kouzla alkoholu.

Cizinec se ušklíbl. "Lhal jsem. Budu vaším průvodcem po cestě do vašeho obydlí. Vaší adresu zná nejspíš úplně každý, " prohodil ledabyle a rozešel se, podepírajíc překvapeného Tonyho.

Cesta sama o sobě by netrvala dlouho, ale opilý Stark je přeci jen poněkud velké sousto. A co teprve Stark s pocitem, že se mu chce zvracet.

Krátkých deset minut se proměnilo v akademickou čtvrthodinku, jež se zanedlouho změnila v hodinu.

Tentokrát to Tony v baru vážně přehnal, takhle hodně už nějakou tu dobu nepil.

Během několika posledních chvil stihl cizinci vyklopit nespočet historek o nedávné záchraně Země, ale taky o tom krásném a arogantním bohu ve zlaté helmě, nebo co že to vlastně byl, a jak si to má vůbec pamatovat, když očividně většinou není na kluky.

Pobavený neznámý skoro litoval, že už jsou u místa určení: "Neklame-li mne zrak, a já říkám, že neklame, tak jsme u cíle. Stark tower, zde."

Iron Man se podíval na obrovskou budovu před sebou. No ovšem, jeho domov, jeho dokonalý výtvor. Mistrovské dílo.

"Jarvisi, ignoruj můj stav a koukej otevřít," rozkázal.

"Hned to bude, pane. Ale musím říct, že zítra budete potřebovat víc než jedno kafe."

"Odpusť si ty narážky a dělej," zaúpěl Tony.

Vstup se odemkl a Stark s pomocí cizince vešel. Ve světle z chodebních lustrů viděl, že se v průvodcově tváři zračí překvapení: "Nekoukejte tak, někdo mi to kafe ráno udělat musí," vysvětlil a přivolal výtah, když ho náhle definitivně přepadla únava a svalil se cizinci k nohám.

-

Slunce je možná nezbytné k životu, ale Tony by přísahal, že by ho občas nejradši úplně a definitivně zničil. A peníze by na to měl.

Třeba právě teď, když mu na obličej skrze žaluzie dopadal zbloudilý paprsek ve snaze vypálit mu zrak.

"Jarvisi, připomeň mi, ať dokoupím i závěsy," zabručel a chytil se za hlavu, kterou mu probleskla šílená bolest.

"Ano, pane," odpověděl Jarvis. Stark si byl jistý, že to řekl uštěpačně, ale rozhodně nebyl v náladě na hádky s umělou inteligencí.

A navíc se z kuchyně linula úžasná vůně - kafe. K. A. F. E.
Ano, jediná věc, která ho teď mohla postavit na nohy. To bylo od Pepper hezké, že mu ráno uvařila-

Pepper ale ve Stark tower nebyla, musela nutně odletěl na konferenci do vedlejších států.

Najednou Tonymu hlavou proběhlo pár vzpomínek. Světlovlasý muž s ostře řezanou tváří, určitě o pár let mladší než on. Pohledný, s ironickým úsměvem a planoucíma očima. S rukou kolem jeho ramen, na cestě z... Z baru.

"Jsem zkurvenej idiot," zamumlal Tony a zvedl se z postele. Viděl, že na sobě - naštěstí - má oblečení ze včera, ten někdo mu pouze zul boty a sundal bundu.

Bez zbytečného otálení se nadechl a vykročil do kuchyně. Viděl, že tam u plotny postává přesně on, ten cizinec.
Nadmíru přitažlivý cizinec. Očividně něco dělal, pravděpodobně zápasil s rychlovarnou konvicí.

Jakmile si všiml, že se do kuchyně došoural mrzutý miliardář, pousmál se: "Ale ale, náš zoufalý zachránce světa se probudil!" zahlaholil.

Když viděl, jak se Tony chytil za hlavu, nejspíš kvůli přehnané hlasitosti jeho pozdravu, omluvně se na něj zadíval.

"Vidíte, Anthony, rozhodl jsem se dostát svému královskému slibu. Připravil jsem ten věhlasný nápoj, kávu," poučoval.

"Díky, a jakkoli to mé ego těžce nese, omlouvám se za včerejšek," pokrčil rameny Tony a na tváři se mu objevil široký úsměv.
Po chvilce se zdálo, že mu něco došlo: "Vlastně jsem se vám osobně nepředstavil. Tony Stark, Iron Man. Tykejte mi," napřáhl ruku směrem k novému známému.

Světlovlasý vypadal velmi pobaveně, když Starkovu ruku přijímal.

Tony si uvědomil, jak jsou jeho dlaně chladné a hebké. Pocítil neodolatelnou touhu se ho dotknout, a tak ho - ztracen ve svých myšlenkách - pohladil po paži.

Z transu ho dostalo až odkašlání druhého muže. Tony ho chtěl pustit, ale cizinec ho stiskl ještě pevněji.

Pohlédl mu do očí, ve kterých se během vteřiny ztratil. Plaval v nekonečném spektru barev, rozhodnut takhle stát napořád, užívajíc si pouhou přítomnost druhého muže.

V ten moment se zdálo, že se vše zastavilo, byli to jen oni dva v celém širém světě. Obvykle sebejistý Stark cítil, jak se mu potí dlaně: "Já nemůžu," zašeptal, a s myšlenkou na černovlasého boha se vymanil z cizincova sevření. To jiskření bylo ta tam.
"Hrozně mi ho připomínáte," dodal, když o pár kroků ustoupil. Věděl, že muži dojde, koho myslí.

Druhý se rozesmál. "Kdo by to byl řekl? Známý, úžasný Iron Man mne odmítne, protože mne miluje!" ironicky prohlásil.

Anthony vypadal zmateně. Než stihl něco namítnout, cizinec ukončil svou dramatickou pauzu. S plamínky v očích se přiblížil k miliardáři: "Laufeyson, Loki," ušklíbl se.

Stark se zarazil. Šel mu mráz po zádech, když pozoroval, jak se ze světlovlasého muže stává jemu dobře známý bůh. Neubránil se úsměvu, potřeba tomu zmetkovi vrazit za to, co na Zemi spáchal, šla absolutně do pozadí.

Za chvilku už před ním stál ásgardský princ v celé své kráse. Tony by slovo 'krása' zrušil a nahradil mnohem výstižnějším pojmem, 'Loki'. V duchu začal vymýšlet, jestli by se mu to povedlo prosadit, ale ve chvíli, co bůh promluvil, si ukradl veškerou pozornost jeho omámené mysli: "Ale copak, Anthony, špatná volba oblečení? Výjimečně máš pravdu, mohl bych mít něco lehčího," polemizoval.

Iron Man se na boha usmál: "Kdepak, Muflone, o to už se dokážu postarat sám," zazubil se.

Loki mu úsměv opětoval, a tentokrát to byl on, kdo k Tonymu natáhl ruku.

A Stark ji bez výčitek přijal.