╭─────୨୧─────╮

"Často přichází nejvíce nebezpečí a bolesti z těch nejméně očekávatelných a podezřívaných míst."

╰───────────╯

Oči rychle přelétávaly řádky, ruce listovaly a zapisovaly poznámky. Vypůjčená propiska jen kmitala po kostičkovaném trhacím bloku. Seznamy, hodnocení, nákresy půdorysů jednotlivých pater, technické vybavení, typ zabezpečovacího systému. Pro osobu chystající se někam neoprávněně vniknout to představovalo hotové Písmo svaté. Nesměl jsem však plány uspěchat. Třetí šanci bych nemusel dostat. Tenhle pokus vyžadoval přesnost, trpělivost, preciznost, rozvahu.

Coby důležitá otázka vyvstalo, zda vyzkoušet štěstí v mužské podobě, či zvolit opětovně ženskou? Viktorie by poznala obě varianty, teď již ano. Interakce se zaměstnanci PWIT nicméně zahrnuta nutně být nemusela. Spíše než na schopnost utajení identity, jsem upřel pozornost na výdrž a zdravotní stav obou svých já. Docházelo mi, že jsem se po této stránce sám nikdy moc nezkoumal. Chtělo to proto právě nyní ověřit jejich míru odolnosti vůči bolesti, stresu i vlivu zranění na druhé tělo po přepnutí. Zachovalejší femininní tělesná schránka vyvracela možnost, že by se poškození, minimálně ta fyzická, přenášela z Marona muže na Marona ženu, a obráceně, v plném rozsahu.

Omezenost vybavení pro pokusy mě dohnala zvolit nejprostší variantu, okamžitě slibující ukázání výsledků. Přepsané zápisky jsem uložil do kapsy, považujíc to za nejbezpečnější. Poté jsem zabrousil k vaně, jejíž přítomnost vedle sprchy se mi zdála dost nadbytečná. Ale proč k vaně? Netoužil jsem udělat v bytě nepořádek. Hned druhá blízká polička vydala bez odporu momentálně potřebovaný nástroj, totiž žiletku. Usedl jsem do koupelím určené akrylátové nádrže, prokroužil ocelový plíšek mezi prsty. Člověk by neřekl, že taková malá věcička umí vzít některým pošetilcům život. Často přichází nejvíce nebezpečí a bolesti z těch nejméně očekávatelných a podezřívaných míst. Třeba od Viktorie. Ale což! Jde se na to.

Čistě z vědeckého zájmu jsem nechal tenké ostří projet svalovinou svého předloktí. Proklouzlo hladce, s uspokojující ladností přirovnatelnou k malířově mistrovskému tahu štětcem. Z vytvořené rudé linky na porušené kůži začala proudit krev. Hypnoticky uchvacující. Červené kapičky dopadaly na bělostný hladký podklad a kazily tím jeho dokonalou čistotu. Identické s kalem v průzračné vodě, čepelí meče mezi květinami, bouřkovým mrakem na blankytném nebi, inkoustovou kaňkou v krasopise, přeháňkou v horkém létě, korozí na minci... Totální devastace harmoničnosti. Chvíli byl můj nehybný pohled zaměřeně upřený, než jsem rychlostí lusknutí prstů změnil pohlaví. Rány bych si bez velkého snažení jen těžko všiml. Jako by se v sekundě zhojila, utlumila, dostala překrytí novou vrstvou pokožky. Řez byl opakován o něco blíže lokti. A zase přepnout. Původní poranění nadále krvácelo, to druhé vytvořené v podobě ženy prošlo obdobnou zacelovací proměnou, co před okamžikem. Pro ověření jsem akt zopakoval. Měření se přeci mají dle správných zásad provádět opakovaně. Není-liž pravda? Zároveň povšimnutí neušly ani další faktory s tím spojené...

Podobný šílenci se sebevražednými tendencemi jsem nakonec, nacházející se ve verzi muže, nechal zkrvavené paže ležet. Mozek zpracovával poznatky a osnoval následné kroky. Vhodný postup, den, trasa, alibi... Vše souviselo se vším. A vše vypadalo slibně.