╭─────୨୧─────╮

"Cocoraiové to musí mít v rodině."

╰───────────╯

Nevycházel bych za bílého dne jen z dobré vůle. Bohatě vybavený místní ZOO-park skýtal hlubší význam. Byl relativně nestřeženou přehlídkou tvorstva z nejvzdálenějších koutů kontinentů, držitelů výkonnostních rekordů zdokonalovaných adaptací na individuální potřeby přežití i změny klimatu. Postačí vzorek krve nebo slin a z něj dokáži vyextrahovat, v případě potřeby namnožit, látky a buňky zapřičiňující ony obdivuhodné přednosti darované Matkou přírodou. Měl bych být schopen nakrást si zvýhodnění, která jim do vínku dala evoluce, schopen přehoupnout se přes hranici všednosti do nadlidskosti.

Při maskování páchání nepravostí všem na očích můžete zkusit dvě věci – obléct si uniformu nebo mít s sebou dítě. Statistiky prokazují, že dospělý v doprovodu nezletilého má daleko vyšší pravděpodobnost dostat propustku na běžná místa s omezeným povolením přístupu, než kdyby byl sám. Průzkumy dokázaly i to, že řidič výrazně častěji zastaví stopaři nebo stopařům, kteří cestují v doprovodu potomků. A pokud máte popisovat obličej, ku příkladu policejnímu kreslíři jako svědci trestného činu, na pachatele oděného do mundúru veřejného činitele, číšníka a podobně bude dalece namáhavější si vzpomenout. Jednotné skupinové oblečení odvádí pozornost od detailů tváří. Mozek nechá jedinečnosti rozmazat. Říkejte tomu tovární nastavení člověka anebo jakkoliv, nicméně kdo umí s těmito drobnými lidskými vadami pracovat, straní se kriminálu.

Skvěle, odškrtněme si dítě na seznamu. Sehnáno. „Mio, poslouchej, budeme pořád spolu. Žádné utíkání," navázal jsem si na zápěstí šátek, „Nastav ruku. Pravou. Hezky se k sobě přivážeme, abychom se neztratili. Platí?". Kývla, povolně obnažila předloktí. Přiměřeně pevně, aby ji to neškrtilo, jsem zašmodrchal druhý bavlněný cíp za jejími zápěstními a záprstními kůstkami. Uzle, jež jsou nepojmenovatelné, nás zaháčkovaly jednoho k druhému. Vyjdu s ní a vrátím se s ní. Nediskutovatelně. Za každých okolností.

Obličejová chirurgická rouška, klobouk do čela, kabát po kolena, do nějž jsem uložil uzavíratelné zkumavky – sterilní sběrničky materiálu. Slovní vyřízení koupě jízdenek a vstupenek jsem přenechal Mie, protože ehm ehm, zodpovědní otcové vychovávají dcery k samostatnosti od útlého věku, že ano? Prodávající se vděkem toho rozplývali nad „tou šikovnou holkou" a postrádali celkový obraz s mou maličkostí. Sehrané dramatické duo.

V areálu ZOO směla teprve začít pořádná akce a zábava. Propojený komplex domů u vstupu byl, jak jsem dopředu věděl, zázemím zaměstnanců, skladem, personální ústřednou, ředitelstvím. Vyjma přízemí, tam prosperoval obchůdek se suvenýry. Setsakramensky výdělečný, typuji. Poněvadž s platícími se obecně zachází lépe, i se skřípěním zubů jsem Mie koupil Markýze Nosála do sbírky hraček. Jakmile mé bankovky zašustily v pokladně, nadešla příhodná chvíle rozehrát divadlo: „Nemohla by si ještě dcera tady u vás vzadu někde zajít na záchod? Ona je na těch veřejných hrozná fronta a než bychom se tam dostali..." ponoukl jsem Miu opřít se o prodejní pult, aby ji prodavačka viděla. Těm očím, ach, těm hnědým očím se nedá odmlouvat. Cocoraiové to musí mít v rodině.

„Já bych neměla, je to jen pro personál, ale tak běžte. Tady vyjdete tři schůdky a je to hned za tou místnůstkou," poslala nás řečená prodavačka v zapovězená teritoria.

„Díky," šel jsem popsaným směrem s Miou vlající v závěsu. Tři schůdky, místnůstka, jasně... ale sociální zařízení mě opravdu nebralo. „Půjč mi jednu sponku, prosím," zaškemral jsem u mladé kolegyně výtržnice, ujištěný, že za roh nedoléhá námi vyluzovaný rámus. Obětovala jeden z mnohých komponentů, držících pokupě její vyšperkovaný účes. Za Nosála by mi snesla modré z nebe. Zkřivil jsem tenkou kovovou ozdůbku a porýpal se v zámku dveří pojmenovaných „Šatny". Vpravo, vpravo, nahoru, trochu dolů, zatlačit. Odemčeno. Čas, než si dáma z obchůdku uvědomí, že je něco špatně, vyprchával. Notak, šup! Skříňky, boty, letáčky, batohy... Ha, uniforma! Pamatujete? Kamufláž. Další bod seznamu odškrtnut. Strhl jsem ošetřovatelské kalhoty, košili, bundu a čepici v khaki odstínech z ramínka, vměstnal je pod kabát. „Jdeme," vyvedl jsem nás kolem kasy ven. Jakoby nic. Ale teď jsem doopravdy pochodoval k toaletám. Převléknout.