╭─────୨୧─────╮

"Nevěděl jsem, co dělám, jak to pořádně udělat, ale věděl jsem, že to chci udělat."

╰───────────╯

Zapnutost přezky opasku neměla dlouhého trvání. Neschopná to strážkyně „brány"! Propustila mě dál k tomu, po čem jsem tolik hladověl. Ani knoflík mi nevzdoroval více jak pár sekund a jezdce zipu jsem také posunul, kam se to zrovna hodilo. Rozšiřování dostupnosti Kourova těla pro mě samého však bylo jednostranně podporovanou akcí.

„Přestaň! Uvědom si, co děláš, a začni konečně přemýšlet! Alespoň trochu! Byl bys tak laskav? Nemůžeš na mě skočit kdykoliv to na tebe přijde!" odstrkoval mě Kouro od citlivého teritoria, jež jsem všemi možnými způsoby a prostředky doloval z jeho spodního prádla.

„Nebuď takový, miláčku! Pro mě. Dovol mi to..." koleny jsem přistál na zemi a zapojil jsem do zápasení ústa. Proti Kourovým prstů nahmatávajícím zip ke znovuzapnutí byla silným bojovým prvkem. Jako přípravu na větší sousto jsem ohebné díly rukou mého přítele vcucáváním vyřazoval z obranných snah.

Kouro prohrál. Jím oděné boxerky zvlhly mými slinami a od pasu spadly svému vlastníkovi ke kotníkům. Čím více tepenné krve pojímala jeho topořivá tělíska, tím méně uměl udržet pozornost, již užíval k oddalování nevyhnutelného. Nevěděl jsem, co dělám, jak to pořádně udělat, ale věděl jsem, že to chci udělat. Kdybychom byli v kresleném seriálu, animátoři by mi museli do očí přikreslit jasné jiskřičky vzrušeného nadšení. Vnitřní stěny mých tváří obklopily špičku Kourova mužství, které jsem předtím hlazením přinutil dorůst plné velikosti.

„Proklatě..." zalapal Kouro po dechu. Zaposlouchal se. Mia byla patrně uprostřed neskutečně zábavné hry za zavřenými dveřmi. Říkal to její smích a hlásek nadabovávající dialogy hraček. „Tak pokračuj..." seslal mi sebevyčítavý pohled, ale vzápětí vbořil levou ruku do mých vlasů, aby si mě ostříleně dirigoval k dosažení spokojenosti vlastní i mojí.

Hlavou vpřed a zpět a vpřed a zpět a vpřed a zpět. Periodicky kolébavě. Jako kyvadlo. Přirozený vazký lubrikant nechával tvrdý orgán po sliznici hezky klouzat a já jej jazykem obkružoval ze všech stran. Zápal pro věc s nezkušeností mě občas doháněly až k dávivému reflexu, pakliže nastalo podráždění zadní strany uvnitř krku. Vhrkávající slzy jsem zatlačoval, aby mi voda neodepírala dokola obnovovaný a ztrácený oční kontakt s Kourem, grimasujícím sexuální uspokojení téměř lineárně stoupající k pocitu vrcholného absolutna.

Za účelem pořádného nadechnutí jsem jaksi nerad přehodil proces na ruční pohon. Když už, dbal jsem ale na vysoké hodnoty výkonu.

„Ooh, já tě nepoznávám. Na kom jsi to trénoval?" dobíral si mě.

Na nikom, představ si to! Ačkoliv... trénink znamená zlepšování. Tudíž: „To byla poklona?". Olízl jsem Kourovo „lízátko" a vsunul ho zase mezi rty.

Strach z přistižení Miou kořenil sám o sobě pikantní moment. Nepovoloval jsem. Ne před tím, než Kouro tahem za moje vlasy i pokusem slovně varoval: „Marone... J-já... mmm~... už...". Natlačením teplého údu hluboko, co to šlo, jsem Koura zbavil pochybností, kam by měl vyvrcholit. Doprovázen rychlými cykly svalových kontrakcí v dolních pánevních svalech můj žaludek nakrmil nepatrně nasládlým semenem.

Vytáhl. Já trochu zakašlal a převalil jazykem několik zatoulaných bílých kapek, které vytvořily se slinami rychle praskající bublinky.

„Dobrý?" zeptal se s obavou a podržel mi bradu, již opatně očistil.

„Mhmm. Nejlepší, lásko,".