╭─────୨୧─────╮

"Leží bříškem nahoru, protože ji zabil ten nechutný sajrajt, s nímž si dneska budeme hrát."

╰───────────╯

Dostatečně daleko od ohrožení kontaminace jídla jedovatými látkami mi Kouro vymezil skromně zařízený, nabílený, nevyužívaný pokoj pro hosty k přetvoření v laboratoř. Vidiny namontování digestoře, koupě vitrín pro chemické sklo, zkrášlení zdiva periodickou tabulkou prvků a alespoň dvoumetrovou tabulí, hezky ve staroškolském tónu, jsem na něj vyvalil po prvních sekundách nasátí atmosféry možného budoucího pracoviště.

„Ty jsi pořád stejný, viď, Marone? V zápalu pro výzkum," Kouro si sice užil vědeckých aktivit dostatečně v profesní roli, ale nebral mi nadšení. Oblibu oboru měl totožnou, proto byl respektující a velkorysý. Důvěřivý k mým „rodičovským" metodám odešel vyřizovat několik neodkladně důležitých telefonátů.

„Budeme dělat vědu, Mio," vyzvedl jsem Miu na bytelný stůl. Kdepak hraní s panenkami. Na to by mě neužili. Zapřísáhl jsem se tu dívenku vzdělávat.

Na desce vedle ní přistály kusy základní potřebné aparatury, spolu s plastovými lahvemi pečlivě popsanými nejen sumárními vzorci a zaběhnutými slovními názvy, ale i kvantem oranžových výstražných symbolů. „Co to znamená, strejdo Marone?" zaujala ji nakreslená lebka.

„Že je to toxické,".

„Táta říkal, že takové lebky mají na vlajkách piráti. S těma dvěma kostma do křížku,".

„To ti říkal táta moc správně, ale tahle lebka nemá s piráty nic společného," věšel jsem na Miu značně nadrozměrný bílý plášť a gumové rukavice s prsty třikrát delšími, než jaké by potřebovala, „Je tam, aby nás varovala před nebezpečím. A právě proto musíš mít sobě všechny tyhle hlouposti," ukotvil jsem ochranné brýle na jejím nosíku.

„Co je ten balónek s paprsky vedle lebky?" přeskočila k jinému obrázku.

„Balónek?" nepobral jsem Miin popis, „Aha, ty myslíš výbušnost,".

„A tohle? Ta rybička je mrtvá?" znepokojeně, intenzivně poťukávala na značku „nebezpečný pro životní prostředí". Ano, ta rybička je sakra mrtvá. Leží bříškem nahoru, protože ji zabil ten nechutný sajrajt, s nímž si dneska budeme hrát.

„Ne, ta rybička jenom spinká," odvětil jsem. Jedině odstranění lahví z dosahu mi dalo kýžený klid od všetečných otázek. Pod udiveným drobnohledem jsem vyčaroval čirou namíchanou kapalinu. „Jestlipak uhodneš, co jsem vyrobil?".

„Slzy víly!" překvapila mě.

„... Ne. Těsně vedle,". Dveře zahlučely. „Kouro! Právě včas! Probádáváme zrovna analýzu tvého oblíbeného roztoku," do „oblíbeného" jsem se naschvál opřel dráždivou, zlehka škodolibou ironií.

„Hm? Co to...? Vy dva...? Proboha. Marone, nemůžeš Miu vystavovat chemikáliím. Je malá," káral s odpovědnou starostlivostí.

„Má plášť!" namítl jsem.

„Marone...".

„Mám to pod kontrolou! Ujišťuji tě, nic se jí nestane," vrazil jsem mu kádinku se vzorkem, „Teď hádej,".

„Netuším," podíval se na tekutý obsah proti světlu.

„Naše paní profesorka by z tebe neměla radost," důležitě jsem si vzal nádobku zpátky.

„O čem to mluvíš?".

„V prvním ročníku, při praktických cvičení. Přišel jsi za ní s obdobnou kádinku poprvé, řekl měďnaté ionty. Špatně, za pět. Přišel jsi po hodině, zkusil hliníkaté ionty. Špatně, pět. Zkusil jsi to zase, vsadil na železitanové ionty. Špatně, pět. Kolikrát jsi pak ještě musel za ní jít, než jsi se dokopal k tomu, co po tobě chtěla?" popichoval jsem ho.

„Manganaté a kademnaté ionty," vydechl v záblesku vzpomínek, „Ty jeden!" nenaštval se, ale rozesmál, „Snižovat mě před mojí neteří?! Rozumíš, jak ke mně vzhlíží? Jen počkej! Až se mi dostaneš do rukou!". Zapřel se o stůl z jedné strany, já nejinak učinil na straně druhé. Když udělal úkrok jedním směrem, já udělal úkrok směrem opačným. „Pojď sem!". Naháněli jsme se jako kočka s myší, dokud se nepodsmýkl pod stolem spodem a nepolapil mi holeň. Chytrým chvatem mě složil na záda a zabral výsostné místo na vrcholku své pokořené oběti.

„A kationty?" zafuněl jsem s úšklebkem, znehybněný jeho tíhou.

„Samozřejmě uhličité," doplnil vítězně, „Ty nerde můj rozmilý," položil čelo k čelu, nos k nosu, dlaň k dlani.

Mia na nás koukala, bezvýsledně tápajíc po smyslu obsahové stránky našich rádoby vtipných narážek, v nichž jsme se vraceli do školních lavic. Nepochopila. Vy byste taky nepochopili. V pořádku. Nepodceňuji vás, ale některé věci nelze pochopit, dokud si nenajdete stejného blázna, jako jste vy. A on a pouze jenom on vám je sto předat v jistých směrech pocit porozumění.