╭─────୨୧─────╮

"Pokud stále můžeš říct, jaké to je, nedělám to dostatečně dobře."

╰───────────╯

Jako kouzelná formule dala ta jediná věta začít společnému tanci našich jazyků, spojenému s pečlivým zkoumáním dásní do posledního kousíčku. K jakému tanci to lze připodobnit? K nějakému vášnivému, živočišnému, svižnému. Třeba, jak definice uvádí, k erotickému jihoamerickému tanci tango? Nebo k paso doble, stylizaci boje španělských zápasníků s býky v aréně? Divokostí se můj milovník rozzuřeným sudokopytníkům z koridy nesporně rovnal!

Kourova ruka vjela do mých vlasů, mírně zatahal, devastujíc zbytky stop po užití hřebenu. Čemu by to však vadilo? Miloval jsem to. Miloval jsem ho. „Koukni, co se mnou děláš," polechtal teplým dechem mé ucho, narážejíc poznámkou na nárůst velikosti vlastního mužství, jež se mně osobně zdála značně úctyhodná. Přihlédneme-li k tradovaným řečem o mírách asijských občanů, sakra se vymykal průměru! Vlastně to bylo ale očekávatelné. Nikdy nezapadal do prostých většinových hodnot. V žádné oblasti. Já rovněž u sebe pociťoval změnu tam dole. A nejen tam. Krev v žilách vřela. Snad se i proměnila v žhnoucí ohnivé potůčky lávy. Srdce nestíhalo pro samé vzrušení pumpovat.

Kouro se jemně zakousl do mého ušního lalůčku. Jeho hlava dále putovala níže, zatímco za sebou zanechávala řadu drobných nesčetných polibků. Nespěchal, patřičně si to vychutnával, což se mu nedalo vyčítat. Zuby ochotně pomáhaly otisky zdobit oblast krku, ramen, okolí klíčních kostí i hrudníku. Při kontaktu Kourovy pusy s mými bradavkami jsem zaryl nehty do zad, jichž jsem se přidržoval. Ach, dobrotivý Bože! Regulace projevů zažívaného blaha kompletně selhávala. On nezastavoval. Přes břicho přeběhl letmo prsty na slabiny a vnitřní strany stehen jež si dovolil obšťastňovat krouživým třením.

„Aaaaaah~ K-Kouro!" vyhrkl jsem v reakci na horké rty obklopující můj pohlavní orgán. Cítil jsem se tak skvěle. Husí kůže úplně všude. Intenzivní, přesto citlivou manipulací Kouro vysílal návaly ochromující rozkoše do celého těla. „Mmmm~ To... to je..." zamumlal jsem mezi nepravidelnými dechy.

„Pokud stále můžeš říct, jaké to je, nedělám to dostatečně dobře," navázal oční kontakt, než se hladově vrátil k, již předtím skvostně odváděné, práci. Nezdráhal se jít opravdu hluboko. Až do krku. Opatrně dráždivě používal řezáky a já tušil, že se nezvládnu dlouho krotit. A taky ne. Rudý v obličeji jsem mohl jenom pozorovat směs slin se spermatem, tekoucí Kourovi po bradě, odkapávající dolů. Polkl. Polkl!? Ooooh.

Řekněme, že pak „přišel na řadu on". O orální požitek nejevil zájem. Moudré. Mé nulové zkušenosti nemusely dostačovat. Postavil se za mě, natlačil se mi na záda, přitulil tvář ke krku, jež jeho přičiněním z dřívější akce nabýval fialových odstínů. Ukazováčkem a prostředníčkem levačky se následně pustil do přípravy budoucího působiště své chlouby.

„Uvolni se. Půjdu na to opatrně," zkoušel si vlastní „oběť" zrelaxovat konejšivým šepotem, čemuž jsem odpověděl hlubokým nabráním vzduchu do plic a zavřením očí. Všudypřítomná voda mu dávala jistotu, že to snad půjde. Věříc v mou připravenost nahradil dvojici prstů špičkou ztvrdlého údu. Potlačované, i tak znatelné zakňučení, opouštějící mi hrdlo, nabádalo Koura pronikat dál ohleduplně, pomalu. Bolestivost přebíjel milostný cit vůči němu. Konečně do mě ponořil kompletně svou délku, ač musel průběžně chvílemi počkat kvůli času na přizpůsobení.

Zapojil boky, aby se uvnitř pohyboval a nastavil správné, oběma vyhovující, tempo a rytmus. Náraz co náraz přinášel více potěšení. Kdybych byl počítač, můj systém by byl již přehřátý a musel by explodovat! Zaklonil jsem hlavu, prohnul záda, víčka pevně sevřel v zabraňování slz opustit je. Sténání, vzdychání nebo podobné zvuky dohromady se slovními spojeními ne zrovna slušnými a nevinnými, sytily okolní prostor. Kouro přidával něco hrubosti, drsnosti do pohybů. Svaly se stahovaly... Byli jsme propojeni... Nejen fyzicky, ale i vnitřně... Duše i těla splynula v jedno... Minuty ubíhaly... Slast nebyla ničím menší...

Vyvrcholení. Údery ustaly. Mé útroby se naplnily teplou bílou tělní tekutinou. Kouro si nasměroval můj obličej dle potřeby. Dílo završil dalším políbením. Vytáhl pulzující orgán. Ztlumil sprchu. Těsně mě objal. „Jsi můj..." těžce vyčerpaně oddychoval.

O vlastnění osob by šly vést přednášky. Ale znělo hezky, být něčí. Pročpak by ne? „Ano. Jsem jenom tvůj...".