╭─────୨୧─────╮

"Od toho mi už žádná odvykací kúra ani exorcista nepomůže."

╰───────────╯

Nechtěl-li jsem vstávat z postele, vysvlékávání probíhalo poněkud hadím způsobem. Po částech, jako vyklouzávání ze staré kůže. Gepardí flexibilita našla uplatnění, přišla velice vhod. Tu prohnout hřbet, tam vyšvihnout nohu do vzduchu... Nejdříve těžší, tužší kombinéza, pak zbytek, již snadnější manipulaci. Kouro působil, že síla vůle mu jen tak tak vystačila, aby jeho angažovanost nedospěla dokonce k doslovnému strhávání a trhání oblečení na cáry. Pan inspektor byl nedočkavý.

Trochou amatérské postelové akrobacie jsem nakonec úspěšně skončil nahý. Řečeno poněkud archaickým souslovím v „rouše Adamově"... ale tohle jméno tu neříkáme, od něj se budeme držet z logických kontextuálních důvodů dál... Napůl účelně, napůl vlivem znaveností způsobené nepozornosti jsem zády přepadl kolmo přes Kourova stehna, natažený jako protahující se kočka. „Tak mě tu máte, jen pro sebe a ke kontrole připraveného, pane Cocorai," podepřel jsem se na jednom lokti a druhou napřaženou rukou jsem klepl na špičku Kourova nosu. Boop.

„Nejsem si jistý, jestli mám horečku nebo jsi to s tím nastavováním topení trochu přehnal a možná je to čistě tebou, ale je mi šílené horko. Takhle se nedá inspektorovat," usmál se, přivřel svůdně oči, skříženýma rukama chytl spodní lem svého svršku a přetáhl onen oděvní kus přes hlavu. „Snad nebude vadit, že si taky odložím, hm?". Ukazováčkem zlehka, skoro až lechtavým způsobem, přejel od středu mé hrudní kosti k umbilicus, jizvě pupeční, a zpět. Nenápadně se na jedné straně kousl do spodního rtu.

„Skandální!" popichoval jsem zřetelnou nadsázkou v rozverném hraní rolí, „Jen jestli vy nebudete nějaký falešný inspektor, když se tímto způsobem odhalujete. Jak neprofesionální!" v dramatickém parodujícím gestu jsem hřbet ruky přiblížil svému čelu a trhl jsem hlavou vzad, jak by to v dávnějších dobách udělala ušlechtilá slečna při omdlévání. Oběma nataženými pažemi jsem se následně vzepřel výše, hluboce zahleděný do temné hnědi očí svého partnera.

„Ale no tak!" Kouro vklouzl jednou rukou pod mé lopatky a dozvedl si mě vzhůru tak, že jsem jen díky drobné adjustaci skončil v poloze sezení bokem na jeho klíně. Bavil se, obličejové svaly to na něj neomylně prozrazovaly. „Žádná neprofesionalita, spíš výsada. Ty jsi přeci nevšední a exkluzivní případ, Marone, zasloužíš si, aby tomu odpovídal stejně exkluzivní druh zacházení, ne?".

„Dej se do toho," rychlým otisknutím rtů na Kourovu tvář jsem mu dal stvrzující požehnání k zahájení doposud v teorii probírané pomyslné kontrolní inspekce mě samého.

„Hmm... otoč se mi," asistoval mi v přehození jedné z nohou na opačnou stranu, tudíž jsem mu poté obkročmo seděl v klíně přímo čelící. Ochladil si v rámci přípravy ruku v přítomném, odsunutém lavoru.  „Tady vidím jisté pohmoždění," pohladil studivě stimulačním dotykem moje rameno, které dnes utrpělo vykloubení,  „Tady nedohojené porušení integrity kůže opakovanými tupými nárazy," vlhkým pohlazením ochladil hranici kostí záprstních a článků prstů na mé pravici, „Tady další poměrně velký a nedávný krevní výron," tentokrát celou dlaní zastudil na mém stehně, do nějž jsem se udeřil v autě v průběhu policejní honičky, „Podobný případ se nám rýsuje tady," posunul dlaň na má žebra a ruku vedl bez odlepení od kůže na můj levý musculus pectoralis major, sval prsní, kde zastavil, „A tady...".

„Tady co?" z kontrastu tepla sálajícího jeho hrudi a chladu z jeho dotyku se mi vzrušením tajil dech.

„Tady bych ti doporučoval další konzultaci s expertem medikem. Obávám se, že abnormální frekvence stahů srdečního svalu by mohl být průvodním symptomem zamilování,".

„Zamilování je nemoc?" otázal jsem se tiše, připoutaný ke každičkému Kourovu slovu.

„Je to závislost a sladce nebezpečné prokletí," stiskl svalovou hmotu kryjící mé k šílenství doháněné srdíčko.

„Od toho mi už žádná odvykací kúra ani exorcista nepomůže. Jsem nenávratně promořen," topil jsem se v jeho uhrančivém pohledu.

„Zaměřme se tedy..." rty se otřel o bok mého krku a v podstatě šeptavě spokojeným zabručením dokončil větu, „na prevenci abstinenčních příznaků,".

„Ano, prosím~,".