╭─────୨୧─────╮

"Co se stalo? Kde nastala chyba?"

╰───────────╯

Ať jsem se snažil jakkoliv, mráz mě zpomaloval. I po nasazení bot, jež mi odizolovaly chodidla od nabývající izotropní bílé pokrývky země. Věděli jste, že čerstvě napadnutý sníh je jenom ze 3% tvořen ledovými krystalky, zatímco zbývajících 97% připadá na vzduchové mezery mezi nimi? Nepoměr. Nedivte se pak té vizuální načechranosti.

Každopádně, neztrácejme nit. Hypotézami, které vycházely ze sebepozorování, šlo usuzovat, že coby nechtěný vedlejší účinek učiněných zvířecích modifikací bude holt nižší okolní teplota utlumovat fyzickou stránku mého fungování. Nutkání uložit se ke spánku do nory pod zem či do jeskyní nebo štěrbin naštěstí nepřišlo. Mentální psychická aktivita si držela nezměněnou hodnotu, včetně zbytečků té úzkostné hysterie z půdy. Tam emoce nezůstaly na uzdě. Osobní kiks. Znepokojen sebou samým jsem svraštil obočí do zamračení.

Noc se rozprostírala do své plné krásy. Letošní listopad byl sněhově skutečně štědrý, není-liž pravda? Víc než by se bývalo hodilo. Po circa patnácti minutách od taktického ústupu jsem stál na chodníku na dohled od Kourova skrytě parkovaného auta, až příliš prokřehlý k dodržení předsevzetí setrvat v pohybu. Nad hlavou mi svítila pouliční lampa barvou méně zralé mandarinky, citrusu s původem na Dálném východě, jak by řekl člověk s evropskou perspektivou. Úžil jsem oči, zahleděný vzhůru. Z číchsi pootevřených oken sem doléhaly tóny Eine kleine Nachtmusik, Mozartovy Malé noční hudby.

Možná bych tam do rána získal podobu neforemného sněhuláka, kdyby konečně nepřiklusal Kouro. „Policii nevolali. Alespoň zatím. Tvoje matka se probrala, nic jí není, jen jsou z tebe oba v šoku. Dost v šoku. Tolik, že je nenapadlo pojmout vůči mně podezření," informoval úvodně k situaci mých někdejších zákonných zástupců, najisto vědoucí, že tu budu čekat. „Raději ale vypadneme odsud. Tím skokem jsi mi nahnal...V pořádku?" otázal se, načež jsem neverbálně přisvědčil. On naklonil zkoumavě hlavu. „Přimrzl jsi tady?" pokračoval, nejspíš za tím nestála doslovná vážnost. Ačkoliv...

„Málem," zmáčkl jsem svůj neocenitelný kartonový úlovek mezi zkříženými pažemi a hrudním košem, abych zřetelně upozornil, že pro co jsme přišli, máme. Nechal jsem si následně preventivně přítelem asistovat při přesunu do auta a neodpustil si zeptat se také: „Co se stalo? Kde nastala chyba?" Necítil jsem zlost, že neudržel mé rodiče v přízemí, ale chtěl jsem odůvodnění, kontext.

„Tvoje matka nabídla, že přinese občerstvení," otevřel mi dveře auta na straně spolujezdce a odmlčel se, dokud neseděl za volantem, „Já uctivě souhlasil. Netušil jsem, že půjde nahoru. Snad odtamtud něco zaslechla? Když uběhla asi minuta, připadala její nepřítomnost zvláštní i tvému otci. Šel se po ní podívat. Rozhodl jsem se mu to nevymlouvat, ". Motor předl. Byli jsme až podezřele neteční. Že by projev lehké hořkosti z částečného neúspěchu?

„Udělal bych to samé," přál jsem si jej uklidnit před případnými výčitkami, „Byla dnes zřejmě špatná konstalace hvězd,". Trochu zahřátý jsem pookřál. Z ofiny v pravidelných intervalech odkapávala voda, jež přecházela z pevného skupenství do kapalného. „Nicméně... v PWIT se musíme skutečně sehrát," sledoval jsem přešlapování Kourových nohou mezi brzdou a spojkou, když se rozjížděl ze světelné křižovatky. Zeleně zářící světlo semaforu se přehnalo přes jeho soustředěný obličej.

„S tím počítám. Uděláme si menší párový trénink. Komunikace v terénu, navrhoval bych sjednotit nějaké dorozumívací kódy. A taky ti dám trochu do těla," pusa mu vylétla do úsměvu, jakmile vyslovil poslední větu se seskupením sedmi slov. Co od toho čekat, bylo záhadou. Přinejmenším neurčitá představa o posilování nebo rozmanitých pohybových cvičeních se mi však v mozku urodila.

„Dobrý nápad. Aaaž na to, že trénink nebude párový," dráždil jsem neurčitostí slov, „spíš ve trojici,".

„A kdo by měl být ten třetí?" podezřívavý kousek žárlivosti mu z úst svál úsměv.

„Chci vzít Viktora do PWIT s námi,".

„Kavku? Kavku Viktora?" přeřadil řadicí pákou a neskrýval nevěřícnou pobavenost mým prohlášením, „ K čemu by nám v PWIT byl? Ten ti maximálně přinese do ruky propisku, pokud ti spadne. Jak bys ho chtěl trénovat?"

„Pomocí AXIS P1447-LE,".