╭─────୨୧─────╮

" Podal zprávu o jeho, pro mě nepozitivní, přítomnosti s jistotou, že všechny trumfy shrábl on ještě před tím, než se karty vyložily na stůl."

╰───────────╯

„Vyřešeno. Hurá," odsekl jsem nevrle, „Přejděme k důležitějším záležitostem. Ty, tady – jak a proč?!" Usnul jsem, aniž bych byl unavený? Je možné, aby ten Adam byl vážně Adam? Není sledem vyškrábnutých zbytkových myšlenek, zatěžujících mě poslední dny? Neměl bych být schopný si svůj sen ovládat sám? Neměl bych být schopný se probudit?

„Něco ve mě podněcovalo úvahu, že se mě bojíš a nemusel by ses za mnou vrátit, což jsem nemohl dopustit. Poněvadž... Líbíš se mi. Tím víc potom, co jsem si tě proklepnul u svých zdrojů. „Maron" je pojem. Skonalá hvězda desítek, ne-li stovek žurnalistických počinů. Obviněný z ublížení na zdraví, pokusu o vraždu i mnohonásobné vraždy, přepadení, vloupání, neplacení daní, nelegálního držení zbraní, nepovoleného vývoje a výroby bojových prostředků, manipulace se zakázanými látkami, nelegální obchodu, vyhrožování, nelidského zacházení, týrání, omezování svobody, nespočetných porušení předpisů, též podezřelý z úplatkářství, padělání a tak dále a tak dále, spousta paragrafů. A hle, jsi na svobodě! Živý a zdravý," nápadně si odkašlal, když si uvědomil mé zafáčované končetiny, „No, v podstatě zdravý... Avšak snažím se říct, máš můj obdiv. Jsi impozantní exemplář. Udělal sis fanouška,".

„..." nemohl jsem se ani nadechnout, natož na něj uvalit protinázor. To. Bylo. Divný.

„Tudíž jsem si počkal na dobrou příležitost, uměle si tě uspal a teď celou tuhle frašku řídím a sám určím, kdy ji ukončím. Lehounce radikálnější, no jo, ale VIP zákazníkovi musím věnovat VIP zacházení," znetvořil svůj obličej v perverzní sebestředný škleb. Aby znásobil nezlomnou vážnost proslovu, nepostřehnutelnou rychlostí se dostal vedle mě. Slizce pak zašeptal přímo do mého ucha: „A sny fungují bez omezení,".

Stačil-li jsem vše řečené zkompletovávat správně, Adam mě infikoval jako virus, na nějž neplatí pražádné vakcíny. Zažral se pod kůži hostitele, do nitra centra nervové soustavy. Podal zprávu o jeho, pro mě nepozitivní, přítomnosti s jistotou, že všechny trumfy shrábl on ještě před tím, než se karty vyložily na stůl.

Marone, ovládej se. Snová rovina tě udržuje v bezpečí. Cokoliv přijde, nezanechá následky. Ovládej se, ovládej se... „Vypadni mi z hlavy!" neovládl jsem se a jednu mu natáhl. Na zmar. Ani škrábnutí. Ztlumil a pohltil energii rány jako guma.

„Ale, Muerto!" zakňučel zklamaně, „Násilí nic neřeší. Vždyť jsem říkal, že jsem u řídícího kormidla já. Tvrdíš o sobě, jak jsi chytrý, a taky jsi, tak se neponižuj hrubou animální zaostalostí,". Dvojitým tlesknutím u spánků přivolal odnikud barové stoličky a pod nos každého z nás panáka likéru. „Koneckonců, můžeme si spolu užít pěkný čas~,".

„Doufám, že nečekáš, že to budu pít?!" netkl jsem se nabídnuté malé skleničky dělal maximum pro vzdálení se.

Když jsem se otočil, už mě měl ihned v šachu. Stěží jsem ubrzdil vražení do nepředvídatelně přemístěného Adama předtím, než tlakem na lopatky srazil jeho torso s mým. „Neutíkej mi," napnul mou pravici vlastní levicí ve výšce očí, zatímco současně s tím mě pevně podepřel u rozhraní hrudních a bederních obratlů. Kdybych spolupracoval, má dlaň na Adamově rameni by dotáhla výsledné sousoší k ukázkové figuře, do nichž nutí lektoři mladé středoškoláky při výuce waltzu v tanečních kurzech. KDYBYCH spolupracoval.

Nezdárně jsem se domáhal svobody: „Čeho zamýšlíš dosáhnout? Pokud se tě mám přestat bát, postupuješ špatně!".