„Tati neviděl jsi moje boty?" zavolala Izabella z horního patra domu. „Princezno kam sis je dala tam je máš." zavolal z obýváku Severus Snape. „Jenže já nevím kam jsem je dala! Jinak bych je asi nehledala. A bez těch bot do školy prostě nepojedu!" to už se naštvaně posadila na gauč vedle profesora lektvarů. „ Princezno máš milion jiných bot. Takovou blbost s tebou řešit nebudu. Kdyby jsi jela normálně vlakem a nepřemisťovala se se mnou tak by si na hledání bot ani neměla čas." protočil oči a otočil stránku v novinách. „Fajn vezmu si jiný boty!" založila si ruce na hrudi. „Máš všechno sbalené?" zeplatal se Severus. „Ano mám." roztřeseně se nadechla. Severusovi to neuniklo. Odložil noviny a věnoval jí pohled plný lásky, který byl u něj tak moc vzácný. „Nervózní princezno?" pohladil jí po vlasech černých jako uhel. Izy se podívala na své levé předloktí. „Ty by si snad nebyl? Má ze mne být nová paní zla, když je Voldemort zničen. Mám to za úkol už od chvíle co jsem se narodila. Bojím se jak budou reagovat ostatní na mé znamení." podívala se Severusovi do očí. „Poznají co jsem zač Severusi." zvážněla. On si pouze povzdechl. „Budu tam já. A bude tam i Draco." Izy se při pomyšlení na něj lehce usmála. S Dracem se znali už od narození. Byli to nejlepší přátelé už jedenáct let. A teď spolu budou studovat v Bradavické škole čar a kouzel. „Ty to zvládneš. Víš jaký je náš úkol že ano?" zeptal se trochu smutnějsím hlasem. „Ano tati. Vím." kývla.  „Princezno," oslovil ji a počkal dokud se na něj nepodívá. Když se jejich či střetli pokračoval. „ Nemusíš to udělat teď hned. Dej si na čas. A pokud se na to nebudeš cítit ani pak, udělám to já ano? A náš pán se nic nedozví." usmál se a pohladil jí po černých vlasech. Izabella mu úsměv oplatila. „Dobře tati." objala ho okolo krku tak pevně, jako kdyby to mělo být naposledy. I když věděla, že Severus není její pravý otec, brala ho tak. Vychoval ji a znamenal pro ni hodně. Objímali se až do chvíle, kdy přišel čas na to,aby konečně odjela do Bradavic.