"Přátel?" zeptali se oba rodiče nastejno. "Ano přátel"řekla a čekala na odpověď. "Ne, však víš že si sem vodíme jen naše cíle" řekla matka. "Jistě, však já vím"řekla o chvíli ticha. "Tak alespoň mi řekněte opravdu jste tak zklamaní?" Zeptala se s nadějí že by jí řekli něco jiného než že na ní budou pišní až získá ty prachy. "Zlato, budeme na tebe pyšní až nám přineseš ty peníze" řekli nastejno. Jak typické co mohla jiného čekat. Slzy se jí valili proudem, sáčko měla celé ztežklé vodou a déšť stále neslábnul. "Někdy si přeju aby jste se taky zajímali i o mě!" Zakřičela do telefonu a praštila s ním o zem. Jak mohla čekat něco jiného že. Když zvedla už nebyl k použití. Teď to musí oznámit i jim. Otočila se a kráčela k přátelům "Bohužel" řekla a najednou se ocitla v objetí. Nemohla se hnout "H-hej co je tohle za útok?" zeptala se. "Tomu se říká obějí" zasmáli se kamarádi. "Tak půjdem domů ne?" Řekla Rio a už celá parta vyrážela. Hinano Kurahashi, Rio Nakamura, Yuzuki Fuwa, Toka Yada. Když se dívky dostavili pod kopec jejich cesty se museli rozdělit. Rozloučili se a každá se rozešla jiným směrem. Marise utíkala ke své motorce. Ta bohužel byla celá promočená ale nezbývalo jí nic niného než nasednout. Nasadila si helmu ale prve si šla koupit nový mobil, když její starý byl nepoužitelný, poté co si ho obstarala už ujížděla domů. Nechala motorku v suchu garáže a odešla do domu. Jako obvykle tam nikdo z rodičů nebyl. Kupodivu i její bratři nebyli k nalezení. Marise se proto rozhodla se jít najíst. Vzala si misku, cereálie a mléko, usadila se zapultem a chystala se pustit do dobroty. Když v tom zachrastal klíč v zámku. Přední se otevřeli dveře a nebyl tam nikdo jiný než její rodiče. Oba se ní podívali zvláštním pohledem a přisedli si k ní. "Zlatíčko" začala matka "Myslím že bude nejlepší když na ty tvé přátele zapomeneš" řekla. Otec však pokračoval "Víš drahá, s maminkou jsme usoudili že tvůj neúspěch nebyl tvoje chyba" Marise se podivila, nechápala o čem mluví "Podívej, víme že jsi úžasná"řekla matka. "A proto tě tvý spolužáci obklopili a donutili tě myslet si že jsou tvý přátelé, protože ve skutečnosti chtějí ty peníze oni" povídal otec. Marise se nadechla a začala chápat co jí tím chtějí říct. "takže podle vás jsou mí spolužáci děsně chamtivý a proto předstíraly že jsou mí přátelé aby mě vyvedli z míry a já selhala, jelikož jediné co je zajímá je finanční odměna za hlavu Korosenseie?" Zeptala se, spíš shrnula fakta. "Ano" řekli současně blondýnka a hnědovlásek. Marise jim věnovala vražedný pohled. Poté zavřela oči a se špetkou studu pronesla "Když jsem ho napadla ještě jsem s nimi nemluvila" tiše řekla. Matka s otcem si vyměnili zmatené pohledy. "Je to moje první příležitost si udělat přátele" dodala. "Marise přátelé jsou zlá věc v naší práci" vykřikla matka. "Opravdu a co je na nich tak zlé?" vyštěkla Marise, praštila do stolu a přitom omylem rozlila mléko."Nepřátelé je mouhou unést a tebe vydírat" řekl otec a pak stočil
pohled na matku "Ale to nejhorší co se může stát, je-" matka se odmlčela a přitulila se k otci. "Že mezi přáteli panuje taková podivná zvyklost" řekl otec.