Marise dostala docela strach, předci jen neměla nejmenší tušení jak funguje okolní svět a celá záležitost jménem přátelství. "A jaká zvyklost?" zeptala se zelenovláska. "Přátelé si dávají každý rok v den kdy se narodili dárky, nazývají to-"matka se odmlčela a otec slovo vyslovil velmi tiše což tomu dodalo děsivý podtón "Narozeniny" Marise se zvláštně zadívala na rodiče. "A to je zlá věc?" zeptala se. "Jak se můžeš takhle hloupě ptát!" Vykřikl otec. "Jstě že ano! Utrácet za lidi co neznáš-to je jako charita, fuj" odfrkla si matka. Marise se divila, rodiče nikdy moc nechápala a vždy spolu prohodili jen pár vět a to bylo vše. Tahle mise je musela asi moc zajímat, tedy spíš je musel hodně zajímat ten obnost peněz. Marise už ani neměla hlad. Odešla od rozlitého mléka,cereálií a rodičů. Odcházela po točitých schodech do jejího pokoje."Jak je vůbec možné že se nezajímají o nic jiného než o peníze?" Zeptala jsem se sama sebe. Lehla jsem si na postel. Vůbec nic by mě ale urodičů nemělo překvapit. Znám je. Stejně jako bratry, pro prvního jsem jen zelenovlasý patvor a pro toho druhého jen.....jen hračka. Nesnáším svojí rodinu a vlastně jí mám docela ráda. Všechno to úmorné přemýšlení mě začalo unavovat. Víčka se začala zavírat a pomalu jsem se přenášela do říše snů. Ráno jakmile jsem se probudila jsem se probudila jsem si dala sprchu a rychlou hygienu. Poté jsem se vykašlala na snídani a vyrazila rovnou do garáže. Seběhla jsem točité schodiště do prvního patra, proběhla obyvákem a letěla dolů po schodech. Už jsem si chtěla nasadit helmu když v tom.